V neděli odlétá Ondra Vodrážka s Jiřím Bouchalem na závěrečnou sérii letošního SP LOB, která se koná v kazašském Ridder City. Ve středu 5.3. se jede sprint, ve čtvrtek 6.3. long s hromadným startem, v pátek je den volna a v sobotu 8.3. middle. Nedělních štafet se nezúčastníme, jelikož jsme jen dva. Ondra Vodr je v průběžném pořadí SP zatím 7. a ztráta na 3. místo není nedostižná. Stránky závodu zatím nejsou zrovna překypující informacemi, ale výsledky, fotky a mapy by se tam objevovat měly.

Na dnešním middlu dojel Vodr na 11. místě poté, co nechal na jedné kontrole 2 minuty a zvolil dva špatné postupy. Lauič vybojoval 20. místo. Podmínky byly drsné, teplota -15 stupňů a vítr asi 50 km/h. V průběžném pořadí SP po Bulharsku je Vodr na 7. místě a Lauič 20. Finále SP se bude konat na začátku března v Kazachstánu.

Spolu s českou výpravou byl na JMS a SP v Bulharsku také dvoučlenný televizní štáb ČT. Třicetiminutový dokument z celé akce pod názvem „MSJ v LOB“, bude odvysílán dne 23.2 v 17,55 na ČT 4., reprízován pak 24.2 ve 2,45 a v 7,45 rovněž na ČT 4.

Klasikou s hromadným startem pokračovalo dnes JMS a SP. Hanka Hančíková obsadila v juniorkách výborné 4. místo, na medaili jí chybělo pouhých 19 vteřin. V mužích zajel letos svůj nejlepší výsledek ve SP Lauič, když dojel na 10. místě se ztrátou 3:40 na vítězného Erika Rosta. Vodr dojel 20. Zítra je den volna, v neděli pokračuje program middlem.

Hanka Hančíková se stala juniorskou mistryní světa ve sprintu a obhájila tak svůj loňský titul. Zvítězila s obrovským náskokem jedné minuty. Ondra Vodrážka v pokračování SP ve sprintu dofinišoval i přes špatnou volbu na třetí kontrolu na výborném 9. místě, Lauič skončil 27. Zvítězil Erik Rost (SWE) před Staffanem Tunisem (FIN) a Andreyem Gruzděvem (RUS).

V úterý odlétá Ondra Vodrážka s Honzou Lauermanem do bulharského Dospatu (Rodopy) na další kolo SP. Složení závodů je následující:
čtvrtek 14.2 sprint
pátek 15.2. long hromadný start
neděle 17.2. middle
pondělí 18.2. štafety

Všechny závody proběhly nedaleko vesnice S-chanf v engadinském údolí (cca 1600 m n. m.). Start i cíl byl na lyžařském stadionu, ve kterém finišuje vždy druhý březnový víkend světoznámý  Engadin skimaraton.

Sprint 15.1.2008

Díky měřítku 1:5000 nejčitelnější závod celého mistrovství nám přinesl první‘‘ placku‘‘, i když jen bramborovou – Ondra zajel výborně a pouze 3 vteřiny jej dělily od vysněné skutečné  medaile.Do minuty za vítězem se ještě vešel Lauič, ostatní chybovali převážně v úvodu tratě.

Převahu slavila zkušenost nad mládím – v mužích 1.Löfgren 2.Keskinarkaus 3. Arnesson, v ženách 1.Vlasova 2.Kozlova 3.Anttila

4. Vodrážka              +0:19
16.Lauerman               +0:58
30.Bouchal                 +2:20
32.Tomeček               +2:43
59.Laciga                  +7:10

19.Hančíková              +2:54
23.Randáková             +3:32
26.Stehnová              +6:18

Klasika 16.1.2008

Závod s neuvěřitelným počtem kontrol (muži 47, ženy 44), hromadným startem a dosti brutální stavbou tratí nám ve výsledcích žádnou slávu nepřinesl. Helča byla z osmého místa diskvalifikována pro vynechanou kontrolu, Ondra vinou pádů do hlubokého sněhu ztratil v posledním pytli medailové ambice,Lauič chybou na předsběrce čtyři místa….a zbytek našich bojoval s opravdu netypickou klasikou a ubývajícími silami na úzkých čárkách vedoucích nemilosrdně kolmo na vrstevnice nahoru i dolů.V závěrečném okruhu se více ztrácelo ve sjezdech než výjezdech, nechejte si vyprávět…

Závod ovládli Švédové (1.Rost 2.Arneson 3. Löfgren), v ženách kralovala fyzicky dominující Vlasova pře dvojicí Finek – 2. Anttila 3.Pesu.

18.Lauerman              + 4:57
23.Vodrážka               + 6:05
36.Bouchal                 +17:33
37.Tomeček               +18:36
40.Laciga                  +21:36

19.Hančíková              +14:36
20.Stehnová               +14:53
Randáková             DISK

Middle 18.1.2008

Den s velkým D pro český seniorský LOB ! Počasí se ukázalo přesně podle prospektů (azzuro, ráno – 10 stupňů) a Ondra famózním výkonem potvrdil příslušnost k nejužší světové špičce vysněným stříbrem, ke kterému ho dotáhla fazoška jako z učebnice, zkušenosti dlouholetého harcovníka světového LOBu, lyže skoro jako od mistra Pešiny a síla paží, jíž odolal pouze ruský dřevorubec Andrej Gruzdev. Lauič 17. místem potvrdil vyrovnanou vysokou výkonnost , Mlátil i Tomíno dost ztráceli na mapě, Radek i fyzicky.

Holky se nedokázaly srovnat se čtením mapy v závodní rychlosti a Hanka si popletla pořadí kontrol,takže se musela vracet….

2.Vodrážka                 +0:12
17.Lauerman               +2:53
28.Bouchal                 +4:27
33.Tomeček               +6:10
43.Laciga                   +8:46

23.Randáková             +6:21
25.Stehnová               +8:54
26.Hančíková              +9:41

Štafety 19.1.2008

Ve stejném prostoru jako middle se jel poslední závod  ME a nám přinesl dvě pátá místa (v redukovaném pořadí), což je splnění bodovaného umístění, ale mírně za mým očekáváním, protože věřím, že i ve štafetách se můžeme posunout o jednu příčku výš a při souhře okolností bojovat o medaile (zatím hlavně kluci). První úseky (Mlátil a Helena ) bohužel ztratily kontakt se špicí závodu a ostatním tak zbýval pouze samostatný  boj a porovnávání ztrát na švýcarské štafety, které se staly po mírně překvapivém výkonu Norů našim hlavním  soupeřem.

V mužích potvrdili roli favoritů Švédové a po celý závod vedli, stříbro vybojovali Finové a bronz Norové, kteří odsunuli po dlouhé době z medailových pozic Rusy.

V ženách rozhodla Lisa Anttila na poslením pytli o vítězství Finek před Ruskami, s odstupem dojely třetí omlazené  Švédky.

5.(7.)   Bouchal            38:59
Lauerman        34:46
Vodrážka        30:08

11. Tomeček         39:06
    Laciga            38:23
    Venhoda         35:31

5.(8.)   Randáková       40:01
Stehnová       37:50
Hančíková      39:23

Včerejšími štafetami skončilo ME ve Švýcarsku. Obě naše štafety ve složení Randáková, Stehnová, Hančíková a Bouchal, Lauerman, Vodrážka vybojovaly v redukovaném pořadí 5. místo. V ženách vyhrály Finky před Ruskami a Švédkami, v mužích zvítězili Švédi před Finskem a Norskem. Rusko na 4. místě zůstalo v mužích bez medaile, na doma výborně jezdící Švýcary zbylo 6. místo.
ME bylo zároveň druhým kolem letošního světového poháru. Vodr se výbornými výsledky posunul na průběžné třetí místo za Švédy Arnessona a Rosta, Lauič je 17., Mlátil 33., Tomíno 43. a Kládin 46. V ženách vede Ruska Tatiana Vlasova, Hanka je 17., Helča 22. a Zuzka 26.

Na dnešním middlu na ME vybojoval Ondra Vodrážka historicky první stříbrnou medaili z individuálního závodu na seniorské světové akci LOB. V cíli zaostal za vítězným Rusem Gruzděvem o 12 vteřin, na 3. místě se dalších 12 vteřin za Vodrem srovnali Švédi Rost a Löfgren. Lauič dofinišoval na výborném 17. místě, Mlátil 28., Tomíno 33., Kládin 45. V ženách již potřetí vyhrála Ruska Tatiana Vlasova, naše holky dojely všechny ve 3. desítce: Helča 23., Zuzka 25., Hanka 26.

Ani nevím jak dneska začít. Rozhodně se mi nechce popisovat dnešní závod kontrolu po kontrole. ani bych to bez mapy nedokázal. Trať se totiž kroutila jak žížala na rozpáleným betonu a kontrol bylo požehnaně. Bylo to orientačně těžký. I seveřani si „stěžovali“. Myslím, že jsem udělal jenom jednu chybu (10 sek) a samozřejmě další zářez do místního prašanu. Vycouval jsem z něj sice relativně rychle, ale mapník „made by Lauič“ byl rázem plnej sněhu. Než jsem to očistil a zase se v mapě našel, tak jsem se úplně, v pohodě stačil na sebe nasrat, dámy prominou. Hlavně jsem téměř po celou dobu závodu čuměl do mapy a měl pocit, že jedu nějak pomalu, odhadoval jsem kolem desítky. Na průjezdu stadionem, asi 4 minuty před cílem, byl docela řev, což mě trochu povzbudilo, ale jelikož řvali jeden přes druhého a ještě k tomu dost neartikulovaně, nerozuměl jsem ani slovo. Od sběrky do cíle jsem nechal v plné parádě vyniknout můj dlouhý ladný skluz podpořen kurevskou silou v prackách.

Z cíle si toho moc nepamatuju, ale když spíkr hlásil, že: sure medal for Czech Republic, začal jsem mít celkem příjemnej pocit. Ba dokonce se dá říct, že jsem byl v tu chvíli šťastnej. Oni tam totiž za mnou přijeli moje Katka, moje mamka, moje švagrová Eva, moje tchyně Anička a Stenly. Takže jsem se hned měl možnost se o radost s nima podělit. A samozřejmě, že to všechno pozoroval starej Wavok a je tam nahoře náležitě hrdej…

Výsledky z dnešní náročné klasiky jsou již on-line. A o tom, že to dneska fakt nebylo zadarmo, si můžete přečíst ve vyčerpávajícím článku od Vodra:

Dneska byl na programu ME závod na klasické trati s hromadným startem. Očekávaný čas vítěze u mužů 75 – 80 minut. Obvykle se takové závody jezdí systémem 2 až 3 okruhů s rozfarstovanou tratí. Tady ne. Tady to vypadalo takto: hromadný start 72 mužů, společná 1. kontrola, krátkej motýlek, společný pětikontrolový úsek pro všechny, 2 patnáctimutový okruhy, společnej šestikilometrovém úsek pro všechny, výměna mapy, společná jedna kontrola, krátkej motýlek, a závěrečnej společnej pytel pro všechny stejnej. Cca 47 kontrol.

A teď moje pocity a dojmy: začátek nebyl úplně ideální, na první kontrolu jsem dorazil podle odhadu tak 30., ale z motýlku i přes jednu chybu jsem odjížděl na nějakém 15. – 20. Na společném úseku jsem si držel svoji pozici, ono to bylo celý po čárkách a tam se předjíždět vůbec nevyplácí. V další části (2 okruhy) jsem vůbec neměl přehled jak ne tom jsem, chvilku jsem jel sám, chvilku s Finem, chvilku s Norem, ale chybu jsem neudělal. Na první společný kontrole po těchto okruzích jsem dojel kamaráda Lofgrena (včera vyhrál a před dvěma lety 4krát mistr Evropy), tak jsem si řek, že vcelku dobrý. Dalších 6 kontrol bylo společných, tak jsem ho jistil zezadu a pomalu jsme se přibližovali skupince asi půl minuty před náma. A kdyby ten kokot neudělal chybu, tak jsme na výměnu mapy (po 60 min) dojeli před tou skupinkou. Takhle jsme ji akorát dojeli. Výměna mapy, občerstvení, dostávám informaci, že jedem o 5 až 10. místo. Cítil jsem se v ten moment dobře. Opět krátkej motýlek a první trhlina v dnešním závodě. Ve sjezdu na louce jsem příliš rychlej, nevešel jsem se do zatáčky a házím sněžného tygra č. 1, ztrácím mapu z mapníku, naštěstí jsem ji hned našel, ale než se vyhrabu a zastrčím mapu zpátky – ztráta 40 sek, skupinka 5 – 10 mi ujela a zařadil jsem se nakonec skupinky 11 – 15. Už nás čeká „jenom“ poslední pytel, celej po loukách, chvíli po plnej (tam předjíždím dva mátožné Nory a jednoho mátožného Fina) a pak 2 kontoly dost do kopce, stopa úzká, sníh měkký, únava prostupuje celým tělem, neustále chytám špičky lyží do sněhu, následné vytahování stojí spoustu sil. Ke kontrole sjezd a přichází, či spíše přilétá sněžný tygr č. 2. Teď si to představte: Jste těsně před rupnutím, ke stopě necelý 4 metry, při jakémkoliv pokusu o vstání se vám ruce, hůlky boří, berou vás křeče. Když se konečně zvednete, vůbec se nemůže pohybovat dopředu, špičky lyží se vám zabořujou pořád níž a níž, takže s nima musíte vycouvávat a vší silou vytahovat skrz půlmetrovou vrstvu sněhu, takže vás zase chytaj křeče. A během toho boje vás míjí dva mátožní Norové, jeden mátožnej Fin, nějakej Rus, Švýcaři, Švéd, Lauič a další 2 mátožní Norové, možná ještě někdo, čímž jsem klesl asi na 20. místo. Další kontrola opět do kopce, Přemýšlím jak se tam dostanu, ale nic nevymyslím. Vyškrábu v mých naposilovaných tricákách ještě trochu sil a dokážu to, nicméně nezabráním Švédovi a Finovi (co byl včera 2.) aby mě neodsunuli o další 2 fleky. Opět sjezd a ostrá pravá, zkouším plužit, ale jednak v nohách nemám brzdící sílu a jednak mě berou křeče, takže už asi tušíte co bude následovat. Ano vážení přátelé, potřetí se vrhám po hlavě do nádherně měkké, ale hluboké sněhové duchny, tentokrát salto vpřed dokončuji dotažené až na záda, s výhledem do údolí, na cílovou arénu, hlášení spíkra slyším zcela zřetelně. Asi 15 sekund jen tak ležím, zkouším se pohnout, ale nejde to. Od stopy jsem tentokrát 3 metry, ale do kopce. Nevím jak, ale nějak jsem se na ni doplácal, když kolem mě prosvištěl ten nejmátožnější Nor. Jsem zdeptán, unaven. Jsem hrozně unaven a hrozně zdeptán. Do cíle zbývá 1 kontrola a sběrka. Už neupadnu (nejsem dřevák), 300 m před sběrkou se otáčím, HA Rusák dvacet metrů za mnou, 100 metrů před sběrkou se otáčím, HA HA dva rusáci 10 metrů za mnou, sběrku razím těsně před nima a ve finiši mě nějaká vnitřní síla žene neuvěřitelnou rychlostí do cíle a po ukázkovém telemarku už mě nikdo nepředjede. 24. místo. Pak jsem si lehnul. Trochu to studilo, ale bylo to celkem příjemné. Ležel jsem asi dvě minuty, už to studilo trochu víc, ale pořád to bylo příjemné. Možná bych tam ležel ještě teď, ale přišel Kiril Veselov, to je Rus, bydlí v Rusku, v zemi, kterou jak už jste si všimli nemám moc rád. A ten, přesto že jsem ho porazil, ke mně došel, chytnul mě, zvednul mě, probudil mě a doved mě k ionťáku a šel pryč. Možná v tom Rusku jsou i dobří lidé.

Teď je 17,22 ležím v betli a končím s psaním této zprávy (při které mě chytla křeč pouze jednou). Zase jsem o něco zkušenější, ale jedno vím jistě. Byl to těžkej arbajt.

Dnes jsme jeli první závod na ME – sprint. Trať byla fyzicky (nadmořská výška 1700m) a mapově náročná, na měkkém podkladu se dost bořily hole. Ačkoliv sprint není naše nejsilnější disciplína, Vodr zajel v konkurenci 72 borců výborné 4. místo, pouhé 3 vteřiny ho dělily od bronzu. Vyhrál Thomas Löfgren (SWE), 2. Matti Keskinarkaus (FIN), 3. Peter Arnesson (SWE). Lauič zajel taky pěkně, ztráta necelá minuta a 16. místo. Mlátil byl se svým výkonem v cíli spokojen, s celkovým 30. místem pak už méně. Tomíno skončil 32., Kládin poté, co utrhl na jedničce poutko a následně vyrobil několik chyb, dokončil na 59. místě. V ženách vyhrála rozdílem třídy Tatiana Vlasova, 2.-3. Tatiana Kozlova (obě RUS) a Liisa Anttila (FIN). Z našich holek zajela nejlépe Hanka na 19. místě, Helča po více jak minutové chybě na jedničku skončila 23. a Zuzka 26. Zítra následuje klasika s hromadným startem.

Vodrovo hodnocení: Výsledek hodnotím pozitivně, protože ve sprintu je to moje nejlepší umístění. A taky jsem vyrovnal Peciše na sprintu z Francie 92. Long a middle bývávají pro mě silnější disciplíny, tak uvidíme. Hned zítra klasika s hromadným startem, uvidíme jak se na dlouhým závodě projeví nadmořská výška. I když v tomto směru bych měl být v mírné výhodě, protože jsem minulý týden pobýval v St. Catarině v Itálii, a to je taky 1700 nad mořem. A to jsem se několikrát za den dostal až do 2880 m n. m. V takové výšce v podstatě stačí jenom tak zevlovat a je to stejný, jako kdybych v Čechách točil jako vzteklej. Takže jsem tam jenom tak postával a vozil se z kopce dolů na tlustejch prknech – Blizard SXP – R 14 m. Docela dobrý obřačky, na můj agresivní styl jízdy trochu měkký, ale jelikož byl čerstvý prašan, tak mi to zas tak nevadilo, navíc jsem přece jen jezdil opatrně, abych se před ME nějak nezranil nebo přespříliš nevyčerpal. A ty sjezdy se tady budou ještě hodit…

V neděli odjíždíme do švýcarského S-chanfu na ME a SP v LOB. Program je následující:

úterý 15.1. sprint
středa 16.1. klasika hromadně
pátek 18.1. middle
sobota 19.1. štafety

Na webové stránce ME najdete vše podstatné o závodech – startovky, on-line výsledky (i z radio kontrol v lese), mezičasy, mapy, fotky, komentáře. Pokud budeme mít přístup na internet, pokusíme se aktualizovat i tento web.