MS – konec

Konec dobrý, všechno dobré. Tím nejsou myšleny výsledky posledního závodu – longu, důležitější je totiž zdárný konec celého našeho výletu.

Cesty, která nás čekala, měli někteří z nás plnou hlavu. Soustředění se na závod bylo proto velice náročné. Všechny věci jsme museli nabalit předem a vzít s sebou už ráno do centra závodů. Hladina místní silniční řeky se přes noc ještě zdvojnásobila (kola byly téměř celé pod vodou a před sebou jsme tlačili obrovskou tsunami) a tak nás už před startem plavání autem hodně vystresovalo. Aspoň že holky jely už dříve pořadatelským autobusem a tak mohly zůstat v klidu. Hanka s Helčou si dojely pro svůj nejlepší výsledek (14. a 15. místo), naopak Simča hned v úvodu prošlápla lyži a musela se pro novou vracet na start, dále již pokračovala celý závod sama. Z kluků zajel nejlíp Kládin na 24. místě, já jsem taky prošlápnul lyži, což mě ale téměř nic nestálo, o chvíli později jsem však chytil žaket na celé třetí a kousek posledního kratšího kola a do cíle se doplazil na 27. místě. Dram byl asi zasažen stresem z cesty nejvíce a urobil hodně mapových chyb a skončil 30.

Hned po dojetí do cíle jsme nasedli do aut a co nejrychleji jet zpátečních asi 1100km na letiště. Cesta kromě kratších úseků probíhala svižně a plynule, avšak když už jsme si říkali, že odlet stíháme v poklidu (zbývali skoro 4 hodiny a už jen 200km), objevil se uprostřed silnice houf lidí kolem jednoho kazašského policisty. Prý že dál jet nemůžeme kvůli neprůjezdné silnici. Asi čtvrt hodiny jsme stáli a začali vymýšlet, co budem jako dělat. Místní oficír pak (možná) dostal pokyn od silničářů a naštěstí jsme mohli pokračovat. I přes noc zde silničáři pracují na plné obrátky, asi třímetrové návěje sněhu byly vyfrézované, popřípadě byly možné objet po stepi a my jsme se tak pořád dál přibližovali letišti. Teplota kolem hlavního města klesla až na -25°C, vozovka místy perfektní na bruslení, naše pneumatiky s hřeby si se vším ale poradily a dojeli jsme nakonec asi hodinu a půl před odletem. Časová rezerva maximálně cca 30minut, neboť jsme museli ještě předat vypůjčená auta. Pak už nás čekalo jen doletět domů s přestupem ve Vídni, což už proběhlo bez problémů, a tak jsme se po 26 hodinách konečně dostali do ČR.

Na závěr je ještě potřeba poděkovat kaučovi (kromě jiného za nezapomenutelný výlet) a Radkovi za perfektní servis!
Díky všem a hlavně kazašským frézařům!