Stříbrné MS pro ženy + dvě štafetová 5. místa a šest TOP10

Po ne moc oslnivých výkonech na ME jsme prožili jedno z nejúspěšnějších Mistrovství světa. 22. MS se konalo stejně jako to v roce 2000 v ruském Krasnojarsku, odlétali jsme v pátek 3. března, vrátili jsme se v pondělí 13. března. Závody začínaly až v úterý, dřívější odlet byl zvolen kvůli aklimatizaci na šestihodinový časový posun.

Organizátoři závody uspořádali opravdu ve velkém stylu – za dva roky se zde bude konat zimní univerziáda, na kterou je LOB vůbec poprvé zařazen, na tomto mistrovství se tak měli pořadatelé na univerziádu připravit. Zahájení, vyhlašování i zakončení bylo protkáno kulturním programem a bylo vždy precizně naplánováno. Pro veřejnost byl zřízen i prodej vstupenek nejen na tyto ceremoniály, ale i na samotné závody. Těm zázemí poskytlo nově vybudované biatlonové centrum – k dispozici na předzávodní i pozávodní karantény byla vytápěná tělocvična, pro servis samozřejmě buňky, pro diváky tribuny s dvěma velkoplošnými obrazovkami, na které byl z každého závodu promítán přenos a tracking. Nechyběly ani bezpečnostní kontroly, které byly na vyšší úrovni než během poslední olympiády. Závody to byly parádní i po sportovní stránce. Jižní nezalesněné svahy byly sice takřka bez sněhu, avšak v lese kolem areálu bylo sněhu dostatek. Pořadatelé tak mohli snadno protkat síť standardních tratí a tenkých plných skútrovými stopami. Vcelku vyšlo i počasí, když se nám vyhnuly sibiřské mrazy, teplota kolísala okolo nuly, mraků jsme si moc neužili a nechutný smog nad městem pár dní po příjezdu rozfoukal vítr.

Zúčastnili jsme se v počtu 4+4+2. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová a Hanka Hančíková, která se vracela po zlomenině v noze. Pro Kristýnu, Petru i Michala to bylo první MS. Funkci trenéra plnil odpovědně opět Richard Klech a o lyže se nám staral jako loni na SP Matěj Kubina. Jídlo jsme měli stejně jako ubytování zajištěno organizátory. Klasická česká strava to pochopitelně nebyla, ale stěžovat jsme si rozhodně nemohli.

Na místo jsme dorazili v sobotu dopoledne, když nám posun času sebral půlku noci. Odpoledne jsme se byli zlehka projet v nedalekém místním lesoparku. Další den jsme se tam vydali s mapou, neboť to byl neoficiální tréninkový prostor – vyšlapané cestičky doplňující několik podobně širokých skútrovek ve spojení s několika rolbovkami poskytly parádní možnosti na oživení mapových návyků. Jen bylo třeba dávat pozor, aby člověk nesrážel procházející se domorodce. V pondělí jsme pak absolvovali vcelku pěkný model v sousedství závodního prostoru (video). Potvrdili jsme si, že sněhu je dost a fikat ve velkém se určitě nebude. Rovina to nebyla, a tak jsme si užili i pár sjezdů.

V úterý 7. března odpoledne (stejně jako všechny ostatní závody kvůli možnosti sledování v Evropě) program zahájily smíšené sprintové štafety. Závod to byl velmi rychlý (Švéd Erik Rost z vítězné štafety si málem nestihl nazout lyže, když se Tove Alexandersson přiřítila z prvního úseku za 4,5 minuty), pořadí se kvůli farstování hodně přelévalo (až na Švédy, kteří vedli pořád), takže divácký zážitek jak hrom. Naši drželi krok, Hanka v prvním ostrém závodě po prosincové zlomenině nohy potvrdila, že je zpět, Kládin při své premiéře v této disciplíně na MS rovněž podal solidní výkon bez větších chyb. Rusko bylo dodatečně diskvalifikováno za doping a my se tedy pohybovali značnou část závodu na třetím místě, na poslední úsek dokonce Kládin vyrážel třetí s 40 s náskokem! Co čert nechtěl, přišly horší farsty a drobná zaváhání, Noři se tak hladce dostali před nás a v cílové rovince jsme pak podlehli i dotahujícím Bulharům, kteří měli slabší začátek – takže 5. místo.

Středa patřila sprintu. Byl to vcelku pěkný závod, výsledkově pro nás však skončil ze všech nejhůř. Hanku vyřadila z bojů o lepší umístění skoro minutová chyba na jedničku, Kládin zase nechal minutu na pětku. Z holek zajela nejlépe 15. Petra, do dvacítky se vešla i 18. Kinynka a 20. Hanka, Johanka dojela na 21. místě stejně jako z kluků nejlépe jedoucí Kuba, ostatní skončili do třicítky – 27. Petr, 28. Kládin a 30. Michal.

Ve čtvrtek už muži potřebovali odpočinek, a tak si krátkou trať střihly jen ženy. Druhý den se pak role prohodily a na dopolední komentovanou projížďku městem s dvěma panoramatickými zastávkami (jedna zahrnovala i lanovku) se vydaly pro změnu holky. Pro muže to nebylo vzhledem k následujícím dvěma nabitým dnům moc šťastné řešení, navíc měli k dispozici mapu prostoru krátké trati již před závodem (tratě však byly odlišné, na maximální snahu o odlišnost ukazuje i prohození prostoru první a druhé části trati). Na holky čekala v terénu malá vrstva nového sněhu. Výborně zajela Hanka, v cíli chvíli vedla – výkonem bez větších chyb se probojovala na 8. místo se ztrátou 61 s na velkou bednu. „Jelo se mi super, naprosto mi to sedlo!“ Ostatní jely vyrovnaně a srovnaly se v závěru TOP20 – 18. Kinynka („Spousta menších chybek, chyběla tomu plynulost.“), 19. Petra („Závod mi nesedl ani fyzicky ani mapově.“) a 20. Johanka („Se závodem jsem moc spokojená, bohužel startovat v takovémto závodě první byla nevýhoda a ve výsledcích to znamenalo několik míst.“).

Mnohem větší překvapení přinesl závod mužů. Ten excelentně rozjel Kuba – nepočítáme-li dva Rusy, kteří nenarazili kontrolu po diváckém průjezdu, kolem 11 až 12 minuty jel dokonce na třetím místě! Pak následovaly nějaké drobnější chybky, nicméně se dokázal opět propracovat dopředu, závěr trati odjel na páté pozici, na dojezdu mu však už došlo a dojel sedmý se ztrátou 53 s na medaili a 2 vteřiny za velkou bednou. Výborně zajel i Kládin, dojel 12 s za Kubou na 9. místě. Měl sice pomalejší vstup do závodu, nicméně to pak rychle napravil například čtyřmi vítěznými mezičasy. Dobře měl závod rozjetý i Petr, směřoval někam ke 12.-15. místu, ale ve sjezdu ke K16 čtvrt hodiny před cílem spadl, zlomil hůl a zbytek musel absolvovat takto – dojel na 23. místě. Umístění ze sprintu si vylepšil 22. Michal.

Sobotní klasika byla velmi náročná. Jely se dva/tři farstované okruhy a na závěr jeden pořádný pro všechny stejný. Převýšení na tratích bylo značné, některé sjezdy byly opravdu výzvou. Ač to na první pohled nevypadalo, na volbách se dalo dost ztratit. Vítězné časy byly v ženách 85 minut, v mužích pak 106 minut. Nejspíš kvůli nedělním štafetám někteří nedokončili, kvůli vyššímu počtu kontrol (muži 47, ženy 37) bylo i několik disků. A polámaný materiál ani pády nebyly výjimkou. Hanka se rozhodla do závodu nenastoupit, aby pošetřila síly a nohu na štafety a závod spolukomentovala. Kuba se taky pošetřil na štafety, když se po dvou kolech rozhodl odstoupit (dostával 4 minuty od Kládina a žaket). Ostatní závod dokončili a dojeli si pro své životní výsledky! Holkám se podařilo poslední kolo – Petra dojela na skvělém 7. místě 59 s za velkou bednou, 70 s za ní finišovala 8. Johanka. Kinynka bohužel v závěru zlomila hůl, což ji vyřadilo z boje o TOP10 a musela se tak spokojit s „až“ 11. místem. Kládin navázal na svůj úspěch z krátké, udržel tempo až do konce a polepšil si o dvě místa, když skončil na 7. místě. Petr nezačal moc dobře, navíc na začátku druhého kola šel do chyby, spadl, zlomil hůl a jel si pro novou – stálo ho to 6 minut. V závodě pokračoval již v o poznání pohodovějším tempu, přesto v posledním kole vykřečoval a vyžaketil. Cílem projel na 16. místě. Hned za ním skončil 17. Michal, který hned na prvních dvou kontrolách nechal dvakrát dvě minuty.

MS zakončily v neděli štafety, které se jely v již známém prostoru. Tratě byly opět pěkné, některé sjezdíky opět nevyzpytatelné (tím není myšlen přehledný divácký sjezd stěny za biatlonovou střelnicí). V ženách byly štafety poněkud netradiční, do bojů o medaile tolik nepromlouvaly velmoci. Norka byla na MS jediná, Švédky dvě ze čtyř onemocněly a Ruska byla přistižena za nově zakázané meldonium. Finky však žádné překvapení nepředvedly a zvítězily o 6 minut před stříbrným Českem. Holky jely ve složení Petra, Kinynka a Hanka – po 1. úseku dokonce vedly! Tři minuty za holkami dojely třetí Estonky. I kluci předvedli parádní výkony, i když ta sobotní klasika byla cítit. Po druhém úseku jsme stejně jako na ME měli na dohled čtvrté Nory, předjet Moholdta však umí málokdo, a tak kluci ve složení Kládin, Petr a Kuba brali i tak krásné 5. místo s velkým náskokem na zbytek světa.

Štafetové stříbro holek je historickým úspěchem (zlato z MS nemáme a stříbro má jen Bára Chudíková z klasiky z Japonska 2009), ostatní štafety skončily 5. místem, což je taky pěkné. Na velkou individuální bednu to sice nedalo, ale máme tři 7., dvě 8. a jedno 9. místo – čili 6 umístění v TOP10, na kterých se podílelo PĚT z nás (z osmi)! To tu ještě nebylo (na MS 2005 ve Finsku bylo TOP10 pět, jinak nejvíc tři). Kromě po zlomenině se zotavující Hanky (8.) si všichni zajeli nejlepší výsledek kariéry – 7. a 9. Kládin, 7. Kuba, 7. Petra, 8. Johanka, 11. Kinynka, 16. Petr a 17. Michal. Pravdou je, že za řadu pěkných umístění vděčíme i zkratkám DNS, DNF a DISK u kvalitních závodníků. Nicméně naše výkony byly hodně dobré, světová špička od nás není až tak daleko a vzbudili jsme v ní jako konkurenti jistý respekt. To je názor, který po MS sdílelo poměrně dost lidí. Na závěr nezbývá než poděkovat sponzorům, realizačnímu týmu i fanouškům za podporu a přislíbit, že se uděláme vše proto, abychom příští zimu pokračovali na alespoň stejných pozicích! Výsledky, mezičasy, tracking a povedené videozáznamy hledejte na webu závodů.