Škodík

MS Rusko, Krasnoyarsk, 6.-12. 3. 2017 – pohledem trenéra

Před rozsáhlejším článkem o proběhlém MS dostane přednost Richo s krátkým zhodnocením!


Přehled nejlepších výsledků:

2. místo štafeta žen (Hančová, Kolínová, Hančíková)
5. místo štafeta mužů (Laciga, Horvát, Škoda)
5. místo mix štafeta (Hančíková, Laciga)
7. místo Jakub Škoda – middle
7. místo Radek Laciga – long
7. místo Petra Hančová – long
8. místo Johanka Šimková – long
8. místo Hana Hančíková – middle
9. místo Radek Laciga – middle

Tak tohle kdyby mi někdo řekl před MS, budu ho považovat za největšího optimistu mezi orienťáky. Realita ale předčila očekávání a my se vrátili z MS s touto úspěšnou bilancí. Šest závodních dní v areálu Biatlon Academy na okraji sibiřského Krasnojarsku přineslo pro naše barvy spoustu radosti i uznání lobáckých velmocí navzdory časovému posunu, neustálým bezpečnostním kontrolám, izolaci realizačního týmu, dlouhým závodnickým karanténám i našlapanému mimozávodnímu programu. Velkolepě pojatá generálka na světovou zimní univerziádu 2019 se povedla a my můžeme vzhlížet k premiéře LOBu na tomto svátku sportovců vysokoškoláků s mírným optimismem.

Gratuluji všem závodníkům k předvedeným výkonům a děkuji všem členům realizačního týmu za práci na všech akcích v průběhu roku.

Share

2. kolo SP – Oberwiesenthal (GER)

Máme za sebou druhé kolo Světového poháru v Krušných Horách! dram_sp_ger

Sprint, middle a long – víkend na česko-německých hranicích u Božího Daru byl technicky méně náročný, o to více však fyzicky. Úterý a středa patřila štafetám sprintovým a klasickým v německém Mühlleithenu, kde se i přes jarní teploty pořadatelům povedlo připravit důstojné tratě. Nejlepším individuálním výsledkem bylo výborné sedmé místo Hanky ze sprintu, ve štafetách skončily holky páté, kluci na sedmé a osmé pozici. Více se dozvíte na facebooku.

Nyní má většina týmu měsíc na přípravu na evropský šampionát, Johanka, Katka, Petr a Kuba příští týden vyráží na historicky první akademické MS.

Share

Příprava na severu

Zase po roce jsme se vydali zkusit Šůšn. Po dvojici WRE závodů, kde jsme poprvé v sezoně zase po necelém roce ochutnali naživo lobáckou mapu, nás čeká série tréninků s norským týmem a následně přesun do Švédska na další závody WRE. Nejlépe se o víkendu dařilo Hance, kterou si za svůj švédský tým dojela pro čtvrté a sedmé místo. Zbytek má co dohánět 🙂
Výsledky zde – sobota, neděle

Share

ME Rusko

V úterý odjíždí náš tým ve složení Hanka, Kinynka, Simča, Dram, Kládin a Škodík včetně trenérského a servisního zajištění v podání Richa a Radka na vrchol letošní sezóny – Mistrovství Evropy a finále světového poháru v ruském Ťumenu.

V osmi dnech nás čeká 6 náročných závodů, v Rusku jako vždy zajisté v husté síti čárek v kopcovitém terénu. Kromě již tradičních disciplín (v pořadí smíšené sprintové štafety, sprint, long, middle a štafety) se na závěr mimo rámec šampionátu pojede navíc ještě závěrečný závod SP v ultra-longu.

Pořadatelé slibují divácky atraktivní závody včetně mediálního pokrytí televizí přímo z lesa, které bude mít pod palcem zkušený český režisér sportovních akcí (včetně orientačních závodů – např. SP 2011 Liberec, MS 2013) Karel Jonák. Tak třeba se dočkáme i nějakých záběrů v ČT.

Web závodu naleznete zde

Share

VT Slezská Harta

První společnou týmovou akcí nadcházející sezóny bylo soustředění v Nové Pláni na břehu Slezské Harty. Nebylo nás mnoho. Hanka i JoHanka se obě (snad) připravují ve Švédsku, z holek přijela tedy pouze Simča a Kinynka, které doplnila Ewka Haltof coby juniorka. Já s Kládinem jsme byli sami z kluků, pracovní povinnosti umožnily přijet Dramovi až na víkend. Richo nás od začátku nešetřil. Kolce, kopce, kolo a kajaky. To byla náplň celého pracovního týdne. Na kajacích jsme někteří seděli poprvé, ale rychle jsme se do toho dostali a každé odpoledne a pátek ráno před snídaní jsme pádlovali na přehradě. O víkendu jsme pak přijeli potrápit bikery na závody ČP v Bruntále a brali za dva dny v Áčkách 5 umístění na bedně. Dram navíc porazil spoustu eliťáků a skoro i Kládina, kterýho jsem během týdne utavil 🙂
Fotky od Simči můžete zkouknout tady.

Další program je individuální až do podzimních testů na začátku října společných s juniorským výběrem. A pak už snad sníh …

Share

MS – konec

Konec dobrý, všechno dobré.
Tím nejsou myšleny výsledky posledního závodu – longu, důležitější je totiž zdárný konec celého našeho výletu.

Cesty, která nás čekala, měli někteří z nás plnou hlavu. Soustředění se na závod bylo proto velice náročné. Všechny věci jsme museli nabalit předem a vzít s sebou už ráno do centra závodů. Hladina místní silniční řeky se přes noc ještě zdvojnásobila (kola byly téměř celé pod vodou a před sebou jsme tlačili obrovskou tsunami) a tak nás už před startem plavání autem hodně vystresovalo. Aspoň že holky jely už dříve pořadatelským autobusem a tak mohly zůstat v klidu. Hanka s Helčou si dojely pro svůj nejlepší výsledek (14. a 15. místo), naopak Simča hned v úvodu prošlápla lyži a musela se pro novou vracet na start, dále již pokračovala celý závod sama. Z kluků zajel nejlíp Kládin na 24. místě, já jsem taky prošlápnul lyži, což mě ale téměř nic nestálo, o chvíli později jsem však chytil žaket na celé třetí a kousek posledního kratšího kola a do cíle se doplazil na 27. místě. Dram byl asi zasažen stresem z cesty nejvíce a urobil hodně mapových chyb a skončil 30.
Zde můžete najít odkazy na výsledky a gps tracking.

Hned po dojetí do cíle jsme nasedli do aut a co nejrychleji jet zpátečních asi 1100km na letiště. Cesta kromě kratších úseků probíhala svižně a plynule, avšak když už jsme si říkali, že odlet stíháme v poklidu (zbývali skoro 4 hodiny a už jen 200km), objevil se uprostřed silnice houf lidí kolem jednoho kazašského policisty. Prý že dál jet nemůžeme kvůli neprůjezdné silnici. Asi čtvrt hodiny jsme stáli a začali vymýšlet, co budem jako dělat. Místní oficír pak (možná) dostal pokyn od silničářů a naštěstí jsme mohli pokračovat. I přes noc zde silničáři pracují na plné obrátky, asi třímetrové návěje sněhu byly vyfrézované, popřípadě byly možné objet po stepi a my jsme se tak pořád dál přibližovali letišti. Teplota kolem hlavního města klesla až na -25°C, vozovka místy perfektní na bruslení, naše pneumatiky s hřeby si se vším ale poradily a dojeli jsme nakonec asi hodinu a půl před odletem. Časová rezerva maximálně cca 30minut, neboť jsme museli ještě předat vypůjčená auta. Pak už nás čekalo jen doletět domů s přestupem ve Vídni, což už proběhlo bez problémů, a tak jsme se po 26 hodinách konečně dostali do ČR.

Na závěr je ještě potřeba poděkovat kaučovi (kromě jiného za nezapomenutelný výlet) a Radkovi za perfektní servis!
Díky všem a hlavně kazašským frézařům!

Share

MS Kazachstán – štafety

Ve volném dni, během kterého jsme navštívili místní historické a ještě jedno metalurgické muzeum a strávili několik hodin v autobuse, se konečně změnilo počasí, a tak jsme se již odpoledne mohli jet projet do čerstvého prašánku ve znovu projetých stopách za chatkou. Na dnešek nás kromě štafet čekala předpověď nejlepší z celého týdne. Ráno jsme odjížděli na závody a v autě teploměr ukazoval -18°C, po cestě do centra závodů jsme projížděli asi 20cm hlubokou řekou, ve kterou se přeměnila místní silnice.

Tratě štafet museli pořadatelé postavit přes noc kompletně znovu, neboť jim během předchozím dnů kvůli dešti uplavalo několik z větví postavených mostů přes řeku. I tak však byly zajímavé, rychlé a naštěstí konečně o pár minut kratší oproti původně předpokládaných časům.

Jako první se do lesa vydaly holky. Za nás rozjížděla Helča a po dobrém výkonu předávala Simče na pátém místě, ta jela i s menší chybou také dobře a na předávce byla na nadějné čtvrté pozici, těsně za ní však dojížděly Švýcarka s Norkou. Hanka bohužel vyfasovala asi nejdelší farsty a obě její pronásledovatelky se dostaly před ní. Navíc o chvíli později prošlápla lyži a ztratila tak možnost bojovat o lepší umístění než konečné šesté. Suverénně vyhrála štafeta Ruska před Švédkami a Finkami, Norka ještě předjela i Švýcarky a skončila se svým týmem na čtvrtém místě. Sedmé dojely kousek za Hankou Kazašky s finišující Novikovou a osmé s již větší ztrátou Američanky.

Za kluky nám to rozjel Kládin a svého plánu se nedržel – nechal si trapně ujet Rusy, Švédy, Nory a i Finy jedoucí půl minuty za vedoucí trojicí. Estonce ale měl jen půl minutku před sebou a Švýcary 15 sekund za sebou, Lotyše a Kazachy asi minutu. Dram však náš souboj o velkou bednu chtěl zdramatizovat ještě víc a při odebírání mapy si ji roztrhnul na dvě části. Pořadatelé ho tak nechtěli nechat odjet a asi po minutě mu konečně dali novou, bohužel ho během ní předjel jak Švýcar, tak Lotyš s Kazachem. Domácí závodník se naštěstí pro nás asi po třech minutách vrátil na stadion vyměnit si zlomenou hůl. Dram mi po jinak bezchybném závodu nakonec předával na osmém místě se ztrátou minutu a půl na Estonce a 40 sekund na Lotyše. Za oba tyto týmy finišovali jejich nejlepší závodníci – Estonec Even Toomas, který nás zatím vždy všechny porazil, a Andris Kivlenieks, který skončil na letošním ME těsně za první desítkou na sprintu a i na sprintu před pár dny byl lepší než my. Po několika zaváháních na pár vteřin už jsem naštěstí další postupy zvolil dobře a na postupu šestou kontrolu jsem po freeridu mezi stromy dojel chybujícího Estonce a na tom dalším se za nás připojil Lotyš z jiné farsty. Estoncovi pak zničehonic vyplo vázání a dostal jsem i před něj a i do průjezdu po různých farstách jsem z této trojice vedení držel. Závěrečný okruh již byl nejspíš nefarstovaný a oba dva se pořád drželi za mnou. Na předsběrku jsem však zvolil objížděčku po plném kolem střelnice, Lotyš s Estoncem museli však mapovat skrz čárky a pravdepodobně chybovali na cca 20 vteřin, a tak jsem do cíle už mohl finišovat v poklidu na šestém místě. Pořadí v mužích bylo na velké bedně totožné s ženami, na čtvrtém místě skončili smolaři dne Norové, kteří v polovině vedli, ale nejdříve Hans-Jorgen Kvale na druhém úseku zlomil lyži, z minutového vedení se postupně stala dvouminutová ztráta a na veřejný úsek dojel jen po jedné lyži, dále pak navíc Lars Hol Moholdt na posledním úseku svou lyži prošláp a už nestačil dojet medailovou trojici.

Největším zklamáním je rozhodně počet nastoupivších týmů. To platí obzvlášť pro kategorii žen, kde jich bojovalo pouze osm, u mužů to pak bylo týmů dvanáct. Nepřijel nikdo z Itálie, Litvy, Slovenska, u žen pak pouze jedna Estonka a štafetu pak neměla, totéž u Japonska a u několika dalších států (BUL, ROM, …). Do poloviny startovního pole žen, tj. do 4. místa, je při stabilní vysoké výkonnosti seveřanů a Rusů extrémně těžké se dostat. Potěšující může být tak aspoň fakt, že se nám to v kategorii mužů podařilo, byť jen velmi těsným rozdílem.

Zítra to tu zakončíme longem, přesunuli nám start žen na 10hodin, aby Hanka se Simčou stihli letadlo Kamenogorsk-Astana v pět, ale start kluků na 11:30, takže nás po závodě čeká ještě další po cestě domů.

Share

MS Kazachstán – middle & sprint relays

Místní internetová kavárna – pořadatelská místnost zvaná branch office – je každý večer nacpaná, jablečné přístroje a další smartphony mají evidentně prioritu na připojení o něco větší, šance dostat se na web je s každým člověkem v místnosti menší. Bohužel je to pravda ale dobře, snažím se jen najít výmluvu chybějícího článku za včerejšek. Ve skutečnosti jsme z middlu byli všichni dost hotoví a moc se mi nechtělo cokoliv psát. Ale tak dneska přecijen něco.

Předpokládané časy vítězů middlu byly 43-45 minut, ve skutečnosti to díky stále se zesilujícímu dešti vůbec nejelo a ani ti nejlepší z nejlepších (rozuměj seveřanů a Rusů) to nestihli. Déšt byl opravdu silný, k tomu ještě velký vítr, díky kterému bylo přes najeté stopy několik spadlých stromů. Díky nim byly některé volby i třeba o minutu rozdílné, přestože za normálních podmínek by byly rovnocenné. Mladý Švýcar Truttman dokonce říkal, že strom spadl hned po tom, co projel.

V ženách o minutu a půl nakonec časem 53:37 vyhrála Ruska Kravchenko, Nadvládu Rusek v TOP5 přerušila pouze Josefine Engstrom, když jim nenechala bronzovou medaili. Helča podala velmi bojovný výkon a vybojovala zatím jediné umístění v důležité TOP16. Švéd Arnesson na průjezdu stadionem dojel o 2 minuty před sebou startujícího Lamova a vytáhl ho z 9. místa na stříbro. Časem těsně pod 57 minut tedy suverénně vyhrál, zmíněnou dvojici doplnil na bedně další Rus Veselov a medaile tedy byly rozdány stejně jako na sprintu. Pod hodinu se vešla už jen čtveřice Norů, navíc dva na šestém místě s totožným časem, všichni čtyři se tedy vešli na velkou bednu, přesto zůstali znovu bez medaile. Já jsem po menších zaváháních na začátku a po volbě po čárce se spadlým stromem na průjezdu zachytil Fiňáka (toho s nejzvučnějším jménem – Hannu-Pekka Pukema) a 2 kontroly do kopce po čárkách nekouknul do mapy a visel ho. Na kopci už ale poodjel, ale do cíle jsem se pro změnu táhnul za nejlepším Lotyšem, startujícím 2 minuty přede mnou, a dojel si jen minutu za Finem a celkovou ztrátou osm a půl minuty na vítěze pro dosavadní nejlepší umístění na MS – 18. flek. Kládin mi ještě na průjezdu dával skoro minutu, následující postupy do kopce však zkazil a nakonec skončil 26. Dram si v dešti spletl třetí kontrolu před cílem s ženskou kontrolou a svůj terčík tak vynechal. Časově by byl kvůli chybkám o dvě místa za Kládinem.

Do dalšího dne pršet nepřestalo, ba naopak. Přesto pořadatelé nakonec závod sprintových štafet nepřesunuli na pátek, kdy už se má výrazně ochladit. Za každý národ mohla nastoupit pouze jedna štafeta, za nás jela Hanka se mnou. Ostatní pomáhali s oblékáním věcí při čekání na předávku a fandili. Naneštěstí jsme měli nejdelší farsty v našich prvních okruzích, v čárkách Hance na prvním úseku ujela Tove a od té doby jsme jeli zbytek závodu osamoceně. Při třetí předávce se na dojezdu Hanka zastavila (na pro mě dlouhý nekonečných pár desítek vteřin) a začla se rozmýšlet, jestli se vrátí na předsběrku nebo ne. Nakonec se nevrátila, ale přece jen ji měla oraženou, takže terčíky jsme měli všechny. Ostatní týmy se dál táhli společně a postupně odpadali na delších farstách. Nakonec jsme dojeli na 9. místě těsně za Estonci, kteří měli nejdelší farstu v posledním kole a jejich finišmana jsem před cílem dokonce před sebou viděl (startoval jsem skoro dvě minuty za ním). Vyhráli favorizovaní Švédi (Peter Arnesson i Tove Alexandersson vyhráli sprint) před Finy (Staffan Tunis s Mervi Pesu) a Bulhary (se Stanimirem Belomazhevem jela účastnice MS ve Val di Fiemme Antoniya Grigorova-Burgo), 4. Švýcaři, 5. Rusové, 6. Noři, 7. Kazaši, 8. Estonci. Všechny tyto štafety se skládaly z lidí, co nás na předchozích závodech vždy porazili (kromě Švýcara Schnydera a Staffan, kteří zlomili na middlu hůlku), takže jsme bohužel naplnili papírové předpoklady.

Dále nás čeká kromě prudkého ochlazení (již v noci -11°C) zítřejší exkurze do muzeí v Ridderu a pak sobotní štafety, kde dle Kládinova plánu všechny rozdrtíme! 🙂

Share

MS Kazachstán – sprint

První závod a hned ten nejkratší, nejrychlejší a pro mě osobně asi jeden z nejhezčích závodů, co jsem kdy jel. Ale od začátku…

Ráno jsme opět chtěli jet půjčenými auty a mít více času před startem, kaučové jeli hodinu před námi servisáckým busem a když jsme nasedali, volali nám, že je po cestě havárka a že stojí v koloně. Náš věrný a občas i trošku dotírající překladatel Anton (každý tým nafasoval člověka, aby se o ně staral) nám řekl, že lepší a bezpečnější bude jet pořadatelským autobusem, tak jsme nasedli a nečekaně zkejsli taky na dlouho v koloně, ale Kládin pustil Top Gear, tak to celkem uteklo 🙂
Start byl sice posunut o hodinu kvůli koloně, času však bylo málo. Rychle jsme vytestovali lyže a předali servisákovi Radkovi k dalšímu urychlení a pak se postupně vydávali na trať.
Velmi hustě najetá síť dobře připravených stop, nutnost každý okamžik vědět, kde člověk právě je a kam pojede za následující minimálně dvě křižovatky, a přitom co nejrychleji soupažit a každou chvíli zatáčet. Bohužel dnes nikdo z nás nedostal GPS krabičku na záda (nefungovaly jim všechny tak na náš nezbyly, snad další dny budou), nejsme tedy na GPS trackingu, na kterém jsou vidět tratě – kluci , holky.
Naše výsledky nejsou moc oslnivé, ale odpovídají našim možnostem. Minimálním chybám se nevyhnul nikdo, někdo se dopustil i nějakých větších, na seveřany a Rusy to nestačí, z ostatních zemí nás mnoho lidí neporazilo. Jako obvykle no. Zítra nás čeká middle s velkým převýšením a kamerováním při průjezdu ze skůtru do místní televize, takže budeme zase slavní!

Víc fanděte! 🙂

Share