Pětkrát v desítce na nádherném akademickém MS v pravém estonském mraze

by Petr 0 Comments

Koncem února se v Estonsku konalo 2. Akademické mistrovství světa a my jsme zde samozřejmě nechyběli. Ubytováni jsme byli v Tartu, závody se však jely v Haanje (od původní varianty dva závody v Tartu a dva v Põlvě se upustilo), která je od Tartu vzdálena asi hodinu a čtvrt jízdy busem. Vše podstatné se tedy odehrálo v nejhornatější oblasti Pobaltí (okolo 250 m n. m.) za dostatečných sněhových podmínek. Závodilo se při teplotách mezi -10 a -20 °C za bezvětří a skoro jasného počasí. Pro závodníky i servis bylo připraveno zázemí ve vytápěné budově. Závodů se zúčastnil Petr Horvát, Michal Argaláš, Vojtěch Matuš, Ondřej Vystavěl, Petra Hančová, Johanka Šimková, Veronika Kubínová a Hana Horvátová. Realizačním týmem byly dvě legendy českého LOBu – Ondřej Vodrážka a Jan Pecka. Celý týden se o nás zodpovědně starali včetně mazání lyží.

Do Estonska jsme přiletěli v pondělí 19. února, vinou zpožděného letu z Varšavy a chybky organizátorů jsme do Tartu dorazili se čtyřhodinovým zpožděním téměř v deset večer místního času, a tak jsme si mohli o večeři a výklusu po celodenním cestování nechat v čerstvě povlečených postelích hotelu Tartu leda tak zdát. Ráno se pak hned odjíždělo na model do Haanji. Model byl krásný a relevantní – hned v sousedství závodního prostoru. Stopy byly pěkně vytvrdlé, fikat se dalo, do kopce to však bylo kvůli vrstvě prašanu náročnější, na větší vzdálenosti pak bylo fikání vzhledem k zarostlosti některých částí lesa dost rizikové, obzvláště když pořadatelé nepoužívají mapovou značku pro hustník. Rovněž jsme otestovali lyže a zjistili, že vzhledem k omezeným možnostem v Tartu bude třeba připravovat lyže zde. Po obědě jsme odjeli zpět do Tartu, kde nás pak večer čekalo slavnostní zahájení v místním olympijském zábavném parku.

Středa patřila sprintu. Na start jsme byli odvezeni busem asi kilometr k úpatí nejvyšší hory Estonska a celého Pobaltí vůbec (Suur Munamägi – 318 m n. m.). Trochu nezvyklý byl formát mapy, A3 zkrácená o 7 cm lehce kazila prožitek ze závodu. První část se odehrávala na loukách, kde byla dost hustá síť stop. Bohužel na několika málo místech ji pořadatelé nezvládli správně zmapovat (úzká plná, čárka rolbou či špatně nakreslená křižovatka), což rozhodilo nejednoho závodníka. Druhou částí byl přejezd lesem se zajímavou volbou do arény. Žádnou větší chybu v závodě neudělal Petr, dostal 1:14 a dojel na pěkném 7. místě. Argi zajel taktéž solidně, ztráta 2:06 však ve vyrovnaném závodě znamenala až 18. místo. Po paralelce na jedničku bral Vojta 20. místo, Ondra dojel na 24. místě. I v holkách to vyšlo na diplom (=TOP8) – Petra dojela se ztrátou 57 s na 8. místě pouhých 25 vteřin za medailí. O 22 s více ztratila rovněž dobře jedoucí Johanka, skončila na 12. místě. Verča s Hankou si v pro ně prvním velkém závodě sezony připsali 28. a 30. místo.

Ve čtvrtek se jely smíšené sprintové štafety, tentokrát již kompletně v zalesněné oblasti, ve zvlněném terénu s několika bažinami. V síti kvalitních rolbovek bylo najeto dosti čárek, vytvořil se tak luxusní prostor ve vysokém tempu orientačně náročný a umožňující staviteli zařadit řadu zajímavých voleb. Každý stát mohl postavit dvě štafety, přičemž pořadí se neredukovalo. Áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to nevypadalo růžově, Petra schytala nejhorší farsty a Petr chybou a špatnou volbou přišel skoro o minutu, takže předával 12. – až za béčkem. Pak už šlo vše hladce a v cíli z toho bylo pěkné 6. místo 2:08 za medailí (redukovaně by to byla brambora 43 s za plackou). Béčko jela Johanka s Argim (zkazil ještě o půl minuty víc tu stejnou kontrolu, jako zkazil Petr), bojovali celou dobu o TOP10, tuto pozici udrželi na všech předávkách a v cíli brali 10. místo.

O volném dni jsme navštívili hotelové wellness centrum, podnikli nějakou tu procházku (komentovanou organizovali pořadatelé) či výklus po Tartu a hlavně jsme si užívali, že nemusíme jako jiné dny absolvovat 180 km v buse.

Sobotní stíhačka (založená na výsledcích sprintu) se jela v den stého výročí vyhlášení nezávislosti Estonska. Závodilo se částečně ve stejném prostoru jako na štafetách, nový prostor byl štafetovému charakterově dost podobný – zkrátka další nádherný závod. Jelo se na dvě výměny mapy, celkem byly čtyři varianty trati, přičemž závěr byl pro všechny stejný. Závod byl dost vyrovnaný. Petr zajel devátý čas dne (+1:22), na jedné volbě dostal asi 20 vteřin, jinak udělal jen pár drobných chybek. Ta poslední před sběrkou ho však připravila o vyrovnání výsledku sprintu – cílem projel osmý 90 vteřin za medailí. To bylo v cíli trochu překvápko, neboť měl s Walheimem prohozenou GPSku. Výborně zajel Vojta, měl čtrnáctý čas dne (+2:01) – polepšil si tedy na 17. místo. O místo lépe, 16. finišoval Argi, i když tam něco málo nechal a měl až sedmnáctý čas (+2:22). Dobře začal i Ondra, avšak v závěru zlomil lyži, což ho trochu zpomalilo a vyřadilo z boje o TOP20, alespoň však vyhrál těsný finiš s Estoncem o 21. místo (měl i 21. čas dne). Holkám se spíš nedařilo. Petra se nechala z první výměny mapy stáhnout na špatnou farstu, což jí stálo asi 80 vteřin. Cílem projela na 11. místě (měla až 19. čas dne). Pohoršila si i Johanka, když nečekala farstovanou již druhou kontrolu – ztratila dvě minuty. Trápil ji namrzlý mapník i 21. pozice v cíli. Verča si polepšila na 26. místo (i přes prohraný finiš), Hanka zůstala na 30. místě.

V neděli program zakončila krátká trať s hromadným startem, která byla charakterem dost podobná stíhačce, jejíž prostor byl pro závod rozšířen. Dost voleb bylo vyrovnaných, rozhodovala tak fyzička a absence navigačních a jiných zbytečných zkratů, a tak byl závod opět velmi vyrovnaný. Jela se dvě kola se dvěma farstama (tj. čtyři varianty). Petr nejlepším nestačil, už měl dost a navíc nechal na jedné volbě asi 20 vteřin, do cíle dojel osamocen na 13. místě 103 vteřin za plackou. Hezky jel i Vojta, zkazil dvě volby (jednu i kvůli Petrovi a druhou i kvůli Argimu) a nájezd na rybník, dostal tedy 3×20 vteřin. Cílem projel na 17. místě 71 vteřin za Petrem. O 22 vteřin horší byl 18. Argi, už měl taky dost. Ondra dojel na 24. místě. Holky vypadaly hodně nadějně – Petra mohla teoreticky finišovat až o páté místo, ale propadla se po kolena do potoka, namrzla jí lyže a propadla se na konečné 14. místo. Johanka nešla všechny volby optimálně a dojela si pro 20. místo. Verča dojela na 27. místě a Hanka na 31. místě. Po závodě následovalo zakončení, zdolání nejvyšší hory Pobaltí a večer pak tradičně banket.

Webové stránky mistrovství najdete zde (výsledky, mezičasy, tracking, newslettery, …), fotky jsou na FB WUSOC 2018, FB IOF, zde či zde a snad brzy založíme i repregalerii našich fotek.

Z těchto nádherných závodů v mrazivém počasí sice medaili nevezeme, avšak máme pět umístění v desítce a čtyři diplomové pozice (6. Petra s Petrem, 7. Petr, 8. Petra a 8. Petr + 10. Johanka s Argim), za což se vzhledem k papírovým předpokladům rozhodně nemusíme stydět. Petr (7.), Petra (8.), Johanka (12.), Argi (16.) i Vojta (17.) byli schopni se seveřany držet krok (krom těch úplně nejlepších), mimo dospělou repre se účastnící Ondra (21.), Verča (26.) a Hanka (30.) si jako nejmladší účastníci odváží dávku zkušeností z velkých a kvalitních závodů.

Share

Leave a reply

Your email address will not be published.