kladin

S historicky první zlatou medailí pro ČR na velkých akcích typu ME či MS se vrátí domů naše výprava z ME, které se letos konalo v na Sibiři v ruském Tjumeni. Ačkoliv se k tomuto výsledku Hanky Hančíkové ze sprintu nepodařilo přidat žádný další cenný kov, můžeme být s navýsost spokojeni.

Všechny závody ME se odehrály v okolí takřka zcela nového (z roku 2012) biatlonového areálu poblíž města Tjumen na jihozápadě Sibiře (takže paradoxně už vlastně v Asii), který nese velmi ambiciózní název Жемчужина Сибири neboli Perla Sibiře, a nutno uznat, že celkem oprávněně (Nové Město hadr). V okolí stadionu se jezdilo hlavně po velkých cestách s řadou kopců (prostě „standardky“) a čím dál od areálu, tím byl terén plošší a více, či spíše jen, skůtrovky.

Jako první se jel sprint smíšených dvojic. Z našich dopadli nejlépe Hanka se Škodíkem na redukovaném 6. místě, velká bedna na úvod. Pak přišel na řadu individuální sprint, a naše největší radost, když naše „Perla z Vysočiny“ Hanka vybojovala zlato, především zásluhou bezchybného výkonu. Poté následoval long. Hanka v závěru vyfasovala dlouhou farstu a bylo z toho 14. místo. Nejlepší z kluků stejně jako na sprintu KLádin ve 3. desítce. Po dni volna se ani na middlu příliš nedařilo. Hanka neměla svůj den a po řadě chybiček a zaváhání skončila na konci druhé desítky. Alespoň trochu se po dvou nepovedených závodech zadařilo Škodíkovi – 25.

Ve štetách je to v současném složení tak, že na severské a ruské týmy nemůžeme moc pomýšlet. A vzhledem k tomu, že v ženách nastoupila jediná další kompletní štafeta – Estonsko, které sice jelo slušně avšak nemělo v pořádku ražení, bylo výsledné páté místo tak nějak jediné možné. Snad příští rok, kdy bude ME ve Švýcarsku a MS v Norsku bude startovní pole poněkud rozmanitější. V mužích je to trochu lepší, našimi největšími soupeři jsou tradičně Švýcaři, kteří však letos jezdí výborně. Přesto to zásluhou velmi pěkně rozjetého závodu KLádinem dlouho vypadalo nadějně, avšak Škodík v závěrečném úseku neodolal ataku Spoeryho, a tak se nakonec nepodařilo, narozdíl od dvou předchozích ME, zemi helvétského kříže do třetice pokořit, takže standardní 6. místo.

Po dnešním banketu následuje další volný den a celý zdejší program uzavře Ultra long, který již není součástí ME, ale zato z něho budou ultra dvojnásobné body do světového poháru. Tím se také rozhodne o celkových vítězích SP.

Ve středu a čtvrtek pokračoval SP dalšími závody v okolí střediska Orsa Grönklitt nedaleko Mory a nevíce se opět dařilo Hance Hančíkové.

Ta dojela v middlu s individuálním startem 8., když na vítěznou Rusku Rvachevu ztratila 3 a na druhou Švédku Alexandersson 2 minuty. Na bronz jí však chybělo již jen 1:20. Proti místním zvyklostem se jezdilo poměrně dost po plných rolbovkách, což zřejmě tolik nesvědčilo dalším českým závodníkům – nejlépe Kuba 24. a Kinynka 25.

Ve čtvrtek byla na programu novinka letošní sezony: sprint – prolog a následná odpolední stíhačka – zkrácený middle s hendikepovým startem z prologu. Ten se jel již převážně v čárkách a příliš se nepovedl Hance – 15. místo. Další holky: Kinynka se Simčou 28 a 29. Kuba s Kládinem si pak do stíhacího závodu vyjeli 24. a 26. startovní pozici. Ten se skládal ze dvou farstovaných okruhů, dohromady na cca 33 minut. Startovní rozestupy byli ve vteřinkách, takže to byl pořádný kalup. Výborně jela Hanka která stáhla dva balíky závodnic před sebou a dofinišovala na 8. pozici za Helene Söderlund, která však startovala v národní skupině a do SP se nezapočítává, takže výsledné 7. místo. První místo uhájila Tove Alexandersson, Simča s Kinynkou své pozice nezměnily, pouze si prohodily pořadí. Kluci naopak trochu ztratili: 27. a 30. pro Kubu s Kládinem.

O víkendu bude celé severské turné ukončené sobotním závodem štafet a nedělním longem, který se bude po dlouhé době (a na dlouhou dobu) startovat individuálně, i když úplně klasiké to nebude. Vždy dva závodníci vystartují spolu do dvou různých okruhů, které si po výměně mapy prohodí.

V sobotu se jel v Hamaru v Nosku další závod SP – middle s hromadným startem a naše Hanka Hančíková zajela další vynikající výsledek, třetí místo. „V průběhu závodu jsem vzhledem k rozdílnému farstování příliš nevěděla, na jaké pozici se nacházím. V závěru jsem předjela několik chybujících závodnic, ale i tak bylo konečné 3. místo v cíli pěkné překvapení“ ohodnotila Hanka průběh závodu.

V nedělním sprintu mělla Hanka opět našlápnuto do top 10, ale zhruba v polovině trati najela lyží do stromu a doslova jí rozštípala na třísky. Sice to bylo kousek před výměnou mapy, kde byla i materiálová kontrola, i tak znamenala téměř 2 minutová ztráta velký propad na 21. místo. Čest českého týmu tak zachraňoval Kuba Škoda, který naplno využil chyb soupeřů, sám zajel výborný závod a připsal si nejlepší výsledek své kariéry – 12. příčku.
výsledky a GPS tracking

Poté se tým přesunul do švédského střediska Orsa-Gronklitt. Zítra bude na programu middle a všichni doufáme v další pěkné výsledky našich závodníků.

Na druhé kolo letošního SP odlétá česká reprezentace tentokrát již v kompletním složení tento čtvrtek. O víkendu 18-19. 1. nás v norském Hamaru čeká middle s hromadným startem a sprint.
Web Norsko

Poté se tým přesune do švédského střediska Orsa Grönklitt kousek od známého lyžařského města Mora, kde se ve středu pojede middle a ve čtvrtek pak novinka pro letošní rok: dopoledne sprint a odpoledne „stíhačka“ neboli zkrácený middle s hendikepovým startem z dopoledního závodu. Po dni volna bude celý týden severského turné zakončen sobotními štafetami a nedělní klasikou.

Tak uplynulo sotva půlroku, a už potřetí jsem se vydal na dálný sever Suomi.
Pravda, tentokrát trochu v jiné podobě. Kola jsem vyměnil za šoupátka, mapník místo na řídítka přišrouboval na břicho a 30 stupňová vedra (slunce zapadalo sotva na dvě hodiny) vystřídali 30 stupňový mrazy (slunce vycházelo sotva na 2 h.). Také letadlo jsme kvůli většímu pohodlí a vzdálenosti vyměnili za svazový transporter…
Jinak vše při starém. Soupeři skoro stejní, závody stejně kvalitní, jídlo stejně mizerný…

Ve středu, cestou napříč Švédskem, najednou Lauič řekne “ tady jsem před 20ti lety jel nějaký LOBy“ tak jsme sjeli k biatlonovému areálku, parádně si zalyžovali a pak si v šatně přímo u parkoviště dali sprchu i se saunou, neskutečný:-)

Ve čtvrtek byl model na tratích v Kalli poblíž ubytování. Prakticky všechno rolbový stopy, skopce do kopce, co 50m nějaká křižovatka, prostě LOBákův sen. Večer jsme se tam ještě vrátili vyzkoušet si noční lyžovačku. viz foto

V pátek byl sprint. Opět se jezdilo výhradně po širokejch cestách, takže to byl let od startu do cíle. Trať nebyla nijak zvlášť náročná, pár zákeřností ale skrývala a obzvláště naši nevětší koně se na ně pěkně nachytali. Spokojený jsme tak mohli bejt pouze já s Vánisem, Vánis víc, protože mě na dojezdu vojebal o vteřinu, jebák jeden:-(

Sobotní Long byl vskutku long. Terén byl mírně zvlněný s převážně skůtrovejma čárkama. Ranní informace, že je venku -20 stupňů nás tak vyloženě nakopla…jít zpátky do postele. Co naplat, oblíkli jsme co se dalo, troje spodky ochrání to nejcennější a na juniory vracející se z lesa zralí tak na JIPku se radši moc nekoukat. Vyrážím na start, když se najednou vyloupne Píchal, že se prej vopíchal s Jedličkou, ehm, no zkrátka to narval do stromu, z lyže udělal perfektní třísky na zátop a závod tak mohl akorát píchnout.
Jeli se tři kola. První 2 byly celkem v pohodě, nějaká ta chybka se sice vloudila, ale nic strašnýho. Zrovna když jsem přijížděl na druhou výměnu a chystal se vyměnit si hůlku s ulomeným košíčkem a šlehnout si gelík abych nerupnul, dojel mě starý známý z bikového MS Mati Keskinarkaus (viz článek 9600). Z plánované pauzy nebylo nic, a já se ho jal viset co to šlo. Čili asi tak jeden postup, pak už jsem jenom viděl, jak se na kontrole lehce pohupuje krabička, míň a míň až se po pár kontrolách nehoupala vůbec:-( Zato se mnou to bylo nahnutý. Gelík jsem si nedal, hůlka bez košíku zajížděla proklatě hluboko do sněhu a pan žaket byl proklatě blízko. Posledních 6 lampionů bylo jenom v čárkách, a tam mi stejně jako všem ostatním Čechům (kromě Vánise, ten rupnul ještě dřív:-) definitivně došlo…

Štafety se jeli na stejným místě jako long, kterej projezdil prostor 16krát tam a zpět, takže se tam nedalo nic nového vymyslet, jenom posrat. Rozdělení jsme nakonec udělali tím nejspravedlivějším způsobem: geronti versus mladí, nadějní, krásní a… a marní, čili já, Vánis a Mlátil.
Já jsem už dokázal ve štafetách na 1. úseku ledacos, ale tentokrát se mi to podařilo korunovat 3 min zásekem na 1. kontrolu. Začalo to tím, že mapy se dávali 15 sekund před startem, v tom spěchu jsem interpretoval předposlední kontrolu kód 132 jako 1-32, tak jsem jí vopíchlal a na dvojce pak překvapeně zíral, jaktože čára pokračuje zase na jedničku, tedy na tu pravou… Zbytek závodu jsem bušil jak to šlo, ale už to stačilo jen na Taloše, Litevce a stáhnul jsem i Estonce. Vánis to pak jen udržel, takže i když do toho Mlátil bušil jak to šlo, na lepší umístění už to nebylo. Zato staroši nám to tentokrát ukázali. Vodr do uvisel v balíku, Lauič jel taky pěkně, takže Píchal už to jenom dopíchal do cíle na pěkném 8. fleku.

Výsledky najdete tady.