Ve volném dni, během kterého jsme navštívili místní historické a ještě jedno metalurgické muzeum a strávili několik hodin v autobuse, se konečně změnilo počasí, a tak jsme se již odpoledne mohli jet projet do čerstvého prašánku ve znovu projetých stopách za chatkou. Na dnešek nás kromě štafet čekala předpověď nejlepší z celého týdne. Ráno jsme odjížděli na závody a v autě teploměr ukazoval -18°C, po cestě do centra závodů jsme projížděli asi 20cm hlubokou řekou, ve kterou se přeměnila místní silnice.
Tratě štafet museli pořadatelé postavit přes noc kompletně znovu, neboť jim během předchozím dnů kvůli dešti uplavalo několik z větví postavených mostů přes řeku. I tak však byly zajímavé, rychlé a naštěstí konečně o pár minut kratší oproti původně předpokládaných časům.
Jako první se do lesa vydaly holky. Za nás rozjížděla Helča a po dobrém výkonu předávala Simče na pátém místě, ta jela i s menší chybou také dobře a na předávce byla na nadějné čtvrté pozici, těsně za ní však dojížděly Švýcarka s Norkou. Hanka bohužel vyfasovala asi nejdelší farsty a obě její pronásledovatelky se dostaly před ní. Navíc o chvíli později prošlápla lyži a ztratila tak možnost bojovat o lepší umístění než konečné šesté. Suverénně vyhrála štafeta Ruska před Švédkami a Finkami, Norka ještě předjela i Švýcarky a skončila se svým týmem na čtvrtém místě. Sedmé dojely kousek za Hankou Kazašky s finišující Novikovou a osmé s již větší ztrátou Američanky.
Za kluky nám to rozjel Kládin a svého plánu se nedržel – nechal si trapně ujet Rusy, Švédy, Nory a i Finy jedoucí půl minuty za vedoucí trojicí. Estonce ale měl jen půl minutku před sebou a Švýcary 15 sekund za sebou, Lotyše a Kazachy asi minutu. Dram však náš souboj o velkou bednu chtěl zdramatizovat ještě víc a při odebírání mapy si ji roztrhnul na dvě části. Pořadatelé ho tak nechtěli nechat odjet a asi po minutě mu konečně dali novou, bohužel ho během ní předjel jak Švýcar, tak Lotyš s Kazachem. Domácí závodník se naštěstí pro nás asi po třech minutách vrátil na stadion vyměnit si zlomenou hůl. Dram mi po jinak bezchybném závodu nakonec předával na osmém místě se ztrátou minutu a půl na Estonce a 40 sekund na Lotyše. Za oba tyto týmy finišovali jejich nejlepší závodníci – Estonec Even Toomas, který nás zatím vždy všechny porazil, a Andris Kivlenieks, který skončil na letošním ME těsně za první desítkou na sprintu a i na sprintu před pár dny byl lepší než my. Po několika zaváháních na pár vteřin už jsem naštěstí další postupy zvolil dobře a na postupu šestou kontrolu jsem po freeridu mezi stromy dojel chybujícího Estonce a na tom dalším se za nás připojil Lotyš z jiné farsty. Estoncovi pak zničehonic vyplo vázání a dostal jsem i před něj a i do průjezdu po různých farstách jsem z této trojice vedení držel. Závěrečný okruh již byl nejspíš nefarstovaný a oba dva se pořád drželi za mnou. Na předsběrku jsem však zvolil objížděčku po plném kolem střelnice, Lotyš s Estoncem museli však mapovat skrz čárky a pravdepodobně chybovali na cca 20 vteřin, a tak jsem do cíle už mohl finišovat v poklidu na šestém místě. Pořadí v mužích bylo na velké bedně totožné s ženami, na čtvrtém místě skončili smolaři dne Norové, kteří v polovině vedli, ale nejdříve Hans-Jorgen Kvale na druhém úseku zlomil lyži, z minutového vedení se postupně stala dvouminutová ztráta a na veřejný úsek dojel jen po jedné lyži, dále pak navíc Lars Hol Moholdt na posledním úseku svou lyži prošláp a už nestačil dojet medailovou trojici.
Největším zklamáním je rozhodně počet nastoupivších týmů. To platí obzvlášť pro kategorii žen, kde jich bojovalo pouze osm, u mužů to pak bylo týmů dvanáct. Nepřijel nikdo z Itálie, Litvy, Slovenska, u žen pak pouze jedna Estonka a štafetu pak neměla, totéž u Japonska a u několika dalších států (BUL, ROM, …). Do poloviny startovního pole žen, tj. do 4. místa, je při stabilní vysoké výkonnosti seveřanů a Rusů extrémně těžké se dostat. Potěšující může být tak aspoň fakt, že se nám to v kategorii mužů podařilo, byť jen velmi těsným rozdílem.
Zítra to tu zakončíme longem, přesunuli nám start žen na 10hodin, aby Hanka se Simčou stihli letadlo Kamenogorsk-Astana v pět, ale start kluků na 11:30, takže nás po závodě čeká ještě další po cestě domů.
Jelikož mistrovství světa se letos koná až v druhé půlce března a víkend před posledními závody Českého poháru byl volný, vydala se neakademická část týmu poměřit síly a kvalitně potrénovat na Šumavu, konkrétně se zúčastnit Šumavského skimaratonu. Díky ochotě Káti mamky jsme mohli využít jejich tranzitu a už ve čtvrtek jsme razili směrem na jih.
Předpověď vyšla a nás i další stovky závodníků přivítala v sobotu Kvilda ledovými tratěmi, které do našeho odjezdu další den nezměkly. Na programu byl skatový závod, všichni jsme si v rámci přípravy vybrali relevantní kratší trasu na 23 km. Lenka zajela skvěle a obhájila stříbrnou pozici z předešlého víkendu na Karlově běhu. Káťa kousek za bednu a Kuba s Kládinem v relativně silné konkurenci na začátku druhé desítky kousek za bednou v kategorii, příště bez pádu!:-)
V neděli se jela klasicky stejná trať, Lenka si vyzkoušela namazat a opět se v cíli radovala z druhého místa. Kluci jeli na stejných lyžích jako v sobotu, tedy soupaží. Kuba se ani tentokrát nevyvaroval pádu, který ale v tomto případě neměl vliv na výsledek, když vyhrál finiš o druhé místo. Kládin dvě minutky za ním naopak těsně prohrál v souboji o pódium v kategorii M30-39.
