Letošní vrchol LOBácké sezóny nám nabídl opět velmi netradiční – asijskou – destinaci. Oproti japonskému Rusutsu před 4 roky nás však městečko Ridder v Kazachstánu nedaleko od ruských, čínských a mongolských hranic tolik nelákalo.
Všichni jsme se sešli (nestihající Kládin se všemi pasy nás sice asi na půl hodiny trošku znejistil) v pátek po poledni poprvé na přejmenovaném letišti Václava Havla a přes Vídeň jsme chvilku po šesté hodině ranní (časový posun +5h) doletěli do Astany, hlavního města Kazachstánu. Zde se naše výprava rozdělila na dvě části. V půjčovně aut po dvou hodinách čekání konečně otevřeli, objednáné kombíky s příčníky na střeše nám však nepůjčili. Namísto toho jsme dostali dva sedany KIA, do nichž se sedm lidí s osmero vaky opravdu nevejde, a tak se Simča přidala k Hance, která měla koupenou letenku z Astany do Oskemenu, odkud se dále pořadatelským busem dostaly až na ubytování s ostatními týmy. Větší část našeho týmu se po dalších dvou hodinách vyplňování dokumentů a zaplacení aut a záloh pomocí asi šesti různých kreditek vyjela směr Ridder přibližně 1100km daleko. Po cestě toho vidět moc nebylo, všude jen zasněžené planiny, do kterých se asi několikrát jakoby omylem objevily obrovské (několik kilometrů na délku, přes 100m na výšku) haldy vytěžené zeminy. Stav kazašských silnic byl velmi proměnlivý – střídala se velmi široká silnice bez větších nerovností s asfaltkou, kde bylo víc výmolů než nerozbité silnice. Na několika místech se na pár kilometrů zničehonic objevila i štěrková cesta. Provoz byl byl docela nízký a evidentně se toho místní řidiči nebojí. Dost nás zaskočilo, když se v dlouhé zatáčce zpoza protijedoucího kamionu vyřítilo po štěrkové krajnici zprava předjíždějící SUV.
Od holek jsme již v deset hodin měli zprávu, že dobře doletěly, dojely a ubytovaly se, a i my jsme až do Oskemenu kromě několika špatných odbočení dojeli bez větších problémů asi hodinu po půlnoci. Odsud již Dramova GPS ukazovala pouhých 95km a necelé 2 hodiny. Do té doby byla GPSka téměř bezchybná, jeli jsme tedy po nabídnuté trase dál. Richo si však v druhém autě všiml ukazatele na Ridder jiným směrem. Cesta byla postupně sice čím dál užší, ale pořád jsme se drželi trasy a blížili se cíli. Najednou však cesta před námi skončila asi 50 metrů před další křižovatkou. Místní silničáři se zde prostě otočili a nám také nezbylo nic jiného. 40 kilometrů jsme se tedy zase vraceli až ke křižovatce s ukazatelem na Ridder. Naštěstí jsme jeli v autech zvlášť závodníci a bafíci, takže nevíme, jakými výrazy jsme byli nazváni. Sice po širší silnici, zato však výrazně delší cestou, jsme se dostali asi po dvou hodinách do místa asi 5km od křižovatky, před kterou jsme předtím skončili. Stav silnice se dál dost zhoršil a drncání na zmrzlé zasněžené vozovce nebralo konce. Pár kilometrů před Ridderem jsme ještě museli zastavit před zapadlým kamionem. Pak jsme auto roztlačili a půl kilometru se za ním v rámci ranní rozvičky v půl páté ráno proběhli. Nečekaně na první pokus našli ubytování v Sinegorye a po dvou dnech šli konečně spát.
V neděli jsme dospávali deficit a odpoledne šli za deště otestovat místní čárky. Přes noc na ně kvůli větru napadalo spousta větví, šišek a další špíny, díky nimž už tak pomalý mokrý sníh nejel vůbec. Během půl hodiny jsme byli všichni promoklí a tak to většina o moc déle ani nevydržela.
V pondělí byl na pořadu dne model. Konečně jsme využili naší výhody a jeli půjčenými auty ještě před autobusy, které se po cestě zasekly. Mohli jsme tedy vytestovat naše ski ještě dřív, než se tam začli motat ostatní. Prostor modelu se překrýval s prostorem pro následujícími závody, v mapě byla však jen malá oblast se skůtrovkama a dále standartky s naznačenými odbočkami do lesa. Sníh se bořil pod hůlkami mimo tratě víc jak metr hluboko, v čárkách většinou jen tak půl metru. Čeká nás tedy spoustu odboček a mezi nimi co nejvíc frekvenční soupaže, uvidíme jak se s tím popereme.
V úterý je na programu sprint, další dny pak middle, sprint dvojic a po volném dni štafety a long, po kterém asi ještě v lyžácích nasedáme do auta a pofrčíme na letiště, tak nám držte palce!
Skol!
