Po roce jsme opět, tentokrát ve větším počtu, vyrazili na rakouský Tauplitzalm (1 600 m n. m.), ubytovaní jsme byli opět v čerstvými rohlíčky vyhlášeném Hausalpinu. Během týdne sněhové podmínky vypadaly ještě velmi přívětivě (50 cm sněhu), avšak po našem příjezdu byla realita jiná, tratě byly sice rolbou ujeté, ale teplé počasí a srážky v podobě deště způsobily, že místo krásného 10 km dlouhého kolečka na nás čekalo 10 km boje a přeskakování trávy, klacků a šutrů.
První trénink byl vyloženě na projetí se a zjištění, kde se bude dát nejlíp jezdit. Ve čtvrtek odpoledne nás čekaly půlhodinové soupaže na kolečku kolem jezírka za chatou, na které v kritických místech kouč nahazoval sníh. Po večerní poradě jsme se dohodli, že kromě Škodíka, který po prvním tréninku lehl, a Kinynky, starající se i o Jonáše, vyrazíme na 60 km vzdálený Dachstein.
Počasí bylo, tak jak hlásila předpověď, skvělé. Ve stínu hory bylo ve výšce 2 600 m n. m. nakroucených 5 km parádně upravených stop, na kterých jsme odkroužili dvě fáze, přičemž na tu odpolední vyjel Kládin, Dram a Áňa na klasičkách, Vojta s Péťou na skejtech pilovali techniku bez holí a na konec si dali pár soupaží.
V sobotu po snídani začalo pršet, ale přesto jsme vyrazili na trénink. Jezdit se bohužel dalo už jenom na dvou kolečkách spojených příjezdovou cestou na Hausalpin. Nezbývalo nic jiného než si odtrpět dvě fáze na zbytcích sněhu a zbaběle odjet, zůstalo jediné auto věřící v udržení se nějakého sněhu, a to Kládin a Kinynka s Kaulim a Jonášem.
Zbytek týmu se v tuto dobu připravoval na jiných místech, Petr byl 6 dní 
v italském Livignu, Hanka točí ve Švédsku a Johanka drtí kilometry ve Finsku, akorát Argiho s Káťou nepustila škola.
Další společná akce nás čeká od 8. do 19. prosince ve Švédském Idre a samozřejmě víkend před tím se zúčastníme tradičního vyhlášení nejlepších orienťáků v Ústí nad Orlicí, plesu O-Gala.
