Na začátku února jsme se vydali na Mistrovství Evropy (a 2. kolo SP) do bulharského Velingradu (755 m n. m.), lázeňského města ležícího v nejvyšším balkánském pohoří Rila, kde nás přivítalo poněkud jarní počasí. Závody se konaly o kilometr výše, nad vesničkou Yundola, kde již nějaký náznak zimy byl. Pod vedením Richarda Klecha závodil tým ve složení Radek Laciga, Jakub Škoda, Petr Horvát, Michal Drobník, Michal Argaláš, Vojtěch Matuš, Hanna Rost, Petra Hančová, Lenka Mechlová, Johanka Šimková a Kateřina Neumannová. O stravu se staral na ME již počtvrté v řadě skvěle Ivoš Cihlář a potřetí o nás pečovala fyzioterapeutka Jana Kuncová. Jen servisák tentokrát chyběl, a tak bylo třeba k dílu přiložit i ruku závodníkovu.
Po čtvrtečním celodenním přejezdu autem (v Srbsku bylo azuro a teploměr atakoval 20 °C) jsme absolvovali krátký výklus, abychom byli připraveni na páteční model. Ten byl připraven nedaleko centra závodů z části prostoru nedávného bulharského mistrovství. Bylo kolem nuly a testování lyží ztěžovaly sněhové přeháňky. Místy bylo sněhu dostatek (na loukách až půl metru), místy však i úplně chyběl (pod stromy). Nevyzpytatelné sjezdy a technicky náročné zavětvičkované lesní čárky s občasným výskytem pařezů, to je oč tu běží.
V sobotu se zahajovalo sprintem, který provázel déšť s měnící se intenzitou. Naštěstí byly pro závodníky v cíli i v karanténě postaveny stany. Čárky byly v místech s více sněhem celkem měkké, míst bez sněhu na tratích kupodivu až tolik nebylo. Dalo se plužit a sjezdy tak celkem ušly, pokud však člověk dokázal včas zareagovat na potok v jejich závěru a přeskočit ho. Jelo se převážně po loukách, něco se fikalo a mokrý těžký sníh ve spojení s gravitací nekompromisně trestal technické chyby. Navigačně tratě extra obtížné nebyly, bylo však třeba vyřešit několik voleb. Vítězové se nedostali pod 17 minut. Výtečně do závodu vstoupil Kuba, když v půlce ještě držel velkou bednu. Cílem projel na 14. místě jen 54 vteřin za medailí. Kládin dojel na 23. místě. Argi, Dram a Petr zajeli skoro stejně pomalu a obsadili 28., 30. a 31. místo. Vojta byl disk kvůli špatnému oražení kontroly (byl by 37.). Holkám se podařilo urvat hned tři místa v TOP20 – 17. Petra, 19. Hanka a 20. Lenka. Po třech minutách následovala 30. Katka a 31. Johanka. Hned v prvním závodě tak připisujeme 4 osobní maxima (Kuba, Argi, Petra a Lenka) a vyrovnáváme bilanci loňského ME (4xTOP20)!
Noční déšť všechen sníh neodplavil, a tak se v neděli se jely smíšené sprintové štafety. Dopoledne přešel déšť ve sněžení, které ustalo na 3. úseku. Závody se jely ve východní části sprintového prostoru a i podmínky byly sprintu obdobné (měkko, místy naopak holo, bylo i bahno). Farsty nebyly příliš vyrovnané, a tak se pořadí během závodu dost měnilo. Nejnadějněji to pro nás vypadalo na 4. úseku, kdy jsme jeli v balíku na 4.-5., resp. poté na 4.-7. místě. Na Petru i Kubu však na posledních úsecích zbyly ty méně výhodné farsty, a tak jsme brali stejně jako loni 7. místo (neredukovaně opět 12. místo pro A). B bylo opět neredukovaně 14., tentokrát jela Hanka s Kládinem. Lenka s Argim (C) dojeli na neredukovaném 17. místě. Rozdíly mezi našimi štafetami stejně jako loni dělali kluci, když holky zajely v součtu na půl minuty stejně. Kuba zajel tak dobře, že i Erik Rost z vítězné švédské štafety měl v součtu horší čas!
V pondělí se změnil charakter počasí, přes noc vše zmrzlo a ráno nás v aréně přivítalo sluníčko a jinovatka. I když se tak jela krátká trať (která byla při zveřejnění posledního bulletinu prohozena s klasikou) částečně ve stejném prostoru jako sprint, jednalo se o kompletně odlišný závod. Velká část proběhla na loukách, a tak se jezdilo dost mimo stopy. Nebylo to o moc pomalejší, dalo se pohodlně bruslit (na rozdíl od užších skútrovek) a podstatně to zjednodušovalo mapovou náročnost. Závod byl vyrovnaný, tratě se dost křížily a směrné časy se nepovedlo dodržet oproti sprintu z té druhé strany (bylo to hodně rychlé, paradoxně však snad i bezpečnější). Závod opět výborně rozjel Kuba, po první pětině držel bronz, po druhé velkou bednu. V poslední třetině však nezvládl nájezd do lesa (K43) a chyba ho stála TOP10. Chybným oražením sběrky pak ztratil další dvě místa a dojel tak necelé 2 minuty za bronzem na 16. pozici. Kládin a Petr se celý závod pohybovali na hraně TOP20. Kládin ji nakonec děleným 20. místem půl minutky za Kubou udržel, Petrovi po chybičce v závěru chybělo 15 vteřin, skončil na 24. místě. Po dalších 79 vteřinách dojel o TOP30 bojující 32. Dram. Vojta skončil 37. a Argi po velké chybě na kontrole 43 až na 43. místě. V holkách jela pěkně Lenka, ve hře byla TOP15, avšak provedla to, co Kuba – chyba na K43 a ražení sběrky ji odsunulo na 21. místo. Petra měla závod dokonce rozjetý na TOP10, ale kontrola 43 byla proti. Ve spojení s nevydařeným závěrem to stačilo až na 25. místo. Katka dojela na 26. místě, Johanka na 27. místě. Hanka si po nepovedeném začátku, obří chybě na K43 a vynechané kontrole připsala disk. K43 bez citelnější ztráty zvládl jen Dram s Petrem, otázkou zůstává, zda tam byla mapa v pořádku, či zda byl nájezd po dlouhé otevřené pasáži do lesa opravdu tak náročný.
Volné úterý jsme využili jak jinak než k lyžování. Vypravili jsme se dále za centrum i za model, nedaleko jezera Belmeken jsme téměř ve 2 000 m n. m. na běžkách lízali embargo.
Ve středu jsme se konečně dočkali klasické trati, avšak hromadný start byl operativně změněn na intervalový. Podmínky byly dost podobné pondělku, avšak sníh již nebyl tak dokonale tvrdý, ježdění azimuty tedy ztrácelo na výhodnosti. Pořadatelé závodní prostor krátké trati zvětšili o okolní zalesněné části, které nabídly řadu voleb. Prostor byl přesto poměrně malý, bez výměny mapy se to tedy neobešlo. Vytátá místa byla v mapě označena, rovněž nebezpečné sjezdy byly v souladu s mapovým klíčem vytečkovány. Výtečně zajel Kuba, se ztrátou 5:19 dokončil závod v čase 99:07 na krásném 9. místě. Jako druhý muž v historii tak pronikl na ME do TOP10! Dařilo se i ostatním, nejlepší umístění si připsal 12. Kládin, 27. Argi (i s prošlápnutím lyže v závěru) i 29. Vojta a vyrovnal 19. Petr. Jen 31. Dram neměl svůj den. V ženách výborně zajela Lenka, se ztrátou 1:10 na velkou bednu dojela na parádním 9. místě. Hned na svém prvním ME se tak stala třetí Češkou v historii ME v TOP10! Jen 35 vteřin za Lenkou zajela rovněž svůj životní výsledek Petra, obsadila 12. místo. Hanka dojela 16. a Katka si vyrovnala 20. místem své evropské maximum. Johanka skončila na 23. místě.
Ve čtvrtek vše uzavřely štafety, které se jely v již známém prostoru. Počasí bylo opět podobné, ráno mrzlo, pak bylo teplo a vykukovalo sluníčko. Jen na závodníky čekalo pár cm nového sněhu, pořadatelé bohužel nestihli projet všechny stopy. V ženách se pro nás závod vyvíjel vcelku příznivě. Petra z prvního úseku přijela v balíku bojujícím o 3.-5. místo. Lence se taktéž zadařilo, když předávala třetí s půlminutovým náskokem! Hance se však moc nedařilo, pozici ztratila a dojela šestá 1:35 za medailí. Béčko jelo ve složení Johanka, Katka a juniorka Markéta Firešová – dojely 10 minut za áčkem na 10. místě v neredukovaném pořadí. Zklamání z nevyužité medailové šance však netrvalo dlouho, první úseky totiž dostaly špatné mapy (zřejmě nikdo neřekl pořadateli na startu, že se mapy rozdělují podle startovních čísel a ne náhodně), tratě tedy nebyly v součtu stejné a závod tak musel být zrušen. Zbyl nám tak jen ten příjemný pocit, že dokážeme jet o medaile, i když startují všichni favorité! U kluků však bylo již vše v pořádku. Kuba sice neudržel vedení z mapového startu, ale díky vyrovnanému výkonu, který podal i Kládin a Petr, se mohli kluci radovat ze solidního 5. místa, když v závěru předjeli Švýcary a nepodlehli Bulharům. Béčko dojelo na 14. místě v neredukovaném pořadí ve složení Dram, Argi a Vojta. Večer jsme vše samozřejmě oslavili na závěrečném banketu, který však trval jen skromné dvě hodinky.
Stránky závodů najdete zde (výsledky, mezičasy, mapy, tracking, fotky, …), naše fotky jsou v repregalerii, fotky v článku jsou z FB IOF a fotky jsou i na FB ESOC 2018.
Na ME jsme myslím dokázali navázat na úspěšné MS. Sice nám to necinklo, ale více než 13 individuálních umístění v TOP20 na ME (konkrétně to je 2×9-2×12-14-2×16-17-2×19-3×20) bylo jen v Rumunsku (2010), a to 14. Po pěti letech na ME kluci opět dokázali ve štafetách podlehnout jen zemím silné čtyřky. Nejlepší umístění na ME si udělal Kuba (9.), Kládin (12.), Argi (27.), Vojta (29.), Petra (12.), vyrovnal Petr (19.) a Katka (20.) a Lenka na svém prvním ME brala hned 9. místo! Počet našich závodníků pyšnících se individuální TOP10 z ME tak stoupl ze 3 na 5. Dále jsme si připsali pěkné body do SP (krom dvou zaváhání a dvou disků ze všech individuálních startů; nejlíp na tom je průběžně 14. Kuba) a do světového rankingu (na závěrečném kole SP to vypadá na oranžovou skupinu pro Kubu, Kládina i všechny holky).