Category Archives

Po dvou letech jsme opět zamířili do sibiřského Krasnoyarsku. Stejné však bylo pouze ubytování. Neletěli jsme s Aeroflotem, ale armádním speciálem. Stravování bylo tentokrát pro Evropany schůdnější, jídelnou byla obrovská hala přístupná 20 h denně (přestávka byla od jedné do pěti). Protože se závodilo odpoledne, nebylo nutné se na šestihodinový posun křečovitě adaptovat. Pět volných dní před závody jsme využili k lehčímu i tvrdšímu tréninku. K dispozici bylo v předepsaných časech (denně jednou dvě až tři hodiny) 2,5 km standardní kolečko v závodním prostoru. Další možností bylo lyžování v lesoparku vedle univerziádní vesnice na špinavém pomalém sněhu, klusání kdekoliv či posilování ve fitku ve vesnici. Den před každým závodem byla navíc vždy oblast 2,5 km kolečka a přilehlých čárek otevřena jako model pro mapový trénink.  Ten tvořila hustá síť velmi širokých stop ne příliš hustě protkána skútrovkami. Hole se místy bořily, ale na druhou polovinu závodů se denní teploty vrátily lehce pod nulu a pěkně to ztvrdlo. Prostor sprintu a štafet měl stejný charakter jako model a byl oplocený. Na stíhačku a krátkou trať byl prostor rozšířen na asi dvojnásobek, v oblasti za plotem byly plné o dost užší a bez umělého sněhu. Závody samozřejmě doprovázely televizní přenosy i fanoušci na tribunách. Ražení bylo stejně jako na loňském AMS na SIACy nastavené na pohodlných 180 cm a rovněž diplomy se dostávaly (mimo vyhlašování) do 8. místa.

Prvním závodem byl pondělní sprint. Úspěch vyžadoval vysokou rychlost, mapovou přesnost a správné volby. Z modelu jsme znali asi čtvrtinu prostoru. Z kluků zajel nejlépe Petr, který to po zkaženém začátku (šetření sil na jedničku, špatná volba na dvojku a čtyřicetivteřinová chyba z překouknutí se na trojku) vytáhl na 20. místo (+2:27). VojtaM si naopak první polovinu závodu vedl výborně, když bojoval o dvacítku. Poté však následoval pád a dvě velké chyby, a tak skončil až na 31. místě. Až na dvě horší volby se závod podařil VojtoviB, když dojel na děleném 24. místě. Nepodařené ražení předsběrky stálo 34. Ondru skoro půl minuty a jedno místo. Poté se na trať vydaly holky. Petra hned na první kontrolu zvolila o čtvrt minuty horší volbu, poté se však dokázala poměrně rychle probít na čelo závodu a dlouho se pohybovat na medailových pozicích. Objížděčka na 8. kontrolu, kterou Petra zvolila, byla o 10 vteřin pomalejší, což bylo ve vyrovnaném závodě příliš. Finišovala na nepopulárním 4. místě jen 5 sekund za medailí, ale jen vteřinu před pátou. 23. Verča s 27. Maky byly o něco pomalejší, Maky navíc přišla dvakrát asi o 20 vteřin špatnou volbou.

V úterý se jela stíhačka na základě výsledků sprintu. Většina se jela za plotem, kde byl vzhledem k teplému počasí a špíně velmi pomalý sníh, což byl značný rozdíl oproti sprintu. Jelikož i modelem se projíždělo minimálně, byl to asi nejvíc orienťácký závod na této akci. Jelo se bez výměny mapy, za plotem byly dva okruhy se dvěma farstami, byly tedy čtyři varianty trati. Druhé pykání za ztrátu na sprintu se dalo díky GPS obrazovce využít k plánování postupu na jedničku. Závod sedl Petrovi, nechal tam jen asi čtvrt minuty, což mu zajistilo pátý čas dne (+1:10) a posun na 11. místo, když mu na desítku chyběla skoro minuta. VojtaB finišoval na 26. místě a 29. Ondra se dokonce dostal před 30. VojtuM, který si ustlal u sběrky a navíc se opět mapově trápil. Petra zahájila závod špatnou volbou na jedničku, kterou však vzaly všechny vedoucí závodnice. V novém prostoru za plotem pak jela třikrát špatnou mikrovolbu, což ji odsunulo do bojů o diplom. Po méně výhodné dlouhé volbě na čtrnáctku se usadila na 8. místě (+3:07), které udržela až do cíle. Jedenáctý čas dne na placku nestačil, na bronz chybělo 84 vteřin. Verča zajela poměrně dobře, dojela na 23. místě. Maky nechala něco na pádech a na chybách, skončila na 26. místě.

Čtvrteční smíšené sprintové štafety byly podle očekávání jednoduché a vyrovnané. Značná část probíhala na plných, poslední dva úseky byly navíc nefarstované, takže dobrá bruslařská technika a rychlost byla klíčem k úspěchu. Většina štafet se větších chyb vyvarovala, ztrácelo se prakticky jen na volbách, a to v řádu jednotek vteřin, čemuž se nevyhnul snad nikdo. Navigace totiž byla značně zjednodušena, polovinu prostoru všichni znali zpaměti z modelu, do většiny zbytku zase všichni nahlédli při sprintu či stíhačce. Naše áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to vypadalo dobře, jenže přišly horší farsty a propad pořadím. Každý udělal po čtyřech chybách, nejvíce ztratila Petra na první farstě kvůli špatné stavbě (ono totiž není úplně příjemné se v čárce po oražení otočit a jet proti celému balíku, když ho vedeš). Petra měla po dvou kolech 7. čas (+57, +36 na druhou), i Petr měl po dvou kolech 7. čas (+1:22, +56 na druhého), přesto na pátý úsek vyrážela Petra na 8.-9. místě 13 vteřin za Estonskem, 22 vteřin za Ruským B a na Norsko na 5. místě chybělo propastných 43 vteřin. Petře už bohužel nezbylo moc sil, předávala desátá 4 vteřiny za Švédskem, balík na 6.-8. místě byl 26-32 s daleko. Petr na posledním úseku žádný zázrak nepředvedl, jedna o chlup pomalejší alternativní volba a pád v čárce to vyřešil a alternativní volba z nouze na předsběrku to už jen pojistila. Celkové 10. místo je velkým zklamáním, přestože výkony až tak špatné nebyly, ale to v takto vyrovnaném závodě jednoduše nestačilo. Na zlato chybělo 2:47, na medaili 1:42 a diplom utekl o 34 vteřin. Béčko jela Verča s VojtouB, kontakt se během prvních dvou úseků vytratil a štafeta pak finišovala osamocena na 16. místě.

Nedělní krátká trať s hromadným startem se jela na tři kola. Na trati byly sice dvě uzlovky, ale farstované byly pouze první dvě kontroly v prvních dvou kolech, zbytek byl stejný (nejspíš kvůli televizi), což samozřejmě nikdo dopředu nevěděl. Pohromadě se ale moc nejelo, volby naštěstí startovní pole často rozdělovaly. Třetí kolo tvořilo jen pár velmi jednoduchých kontrol v prostoru modelu. Závod se tedy stejně jako při štafetách nesl v duchu ‚jeď, co to dá a zkus vzít lepší volbu‘. První jeli opět kluci. Petr to v prvním kole jistil zezadu hluboko ve druhé desítce, byl tam spolu s VojtouM. Petr poté vystupňoval tempo a stoupal pořadím, do závěrečného kola projížděl na čele balíku bojujícího o 8. místo, které nakonec udržel a cílem projel 94 s za zlatem. VojtaM jel druhou půlku taktéž dobře, 16. místo ale v závěru neudržel, špatná volba na sběrku a prohraný finiš s Estoncem znamenal propad na 19. místo (+3:19). VojtaB dojel 26. (+5:20) a Ondra finišoval necelou minutu za ním na 30. místě. Po více než hodině dostaly prostor holky. Dařilo se Petře, jela plynule a neztrácela na volbách. Držela se po celou dobu na čele. Závod se vyvinul tak, že při průjezdu do závěrečného pytlíku měla vedoucí trojice bezpečný náskok před pronásledovateli. Poté ale Petra ztratila pádem při nájezdu do čárky téměř 10 vteřin a soupeřky už předjet nedokázala. Bronzová medaile Petry byla jednou ze šesti medailí české výpravy. Od poslední medaile z vrcholné akce uplynuly dva roky, bylo to stříbro z MS štafet, které vybojovala Petra s Hankou a Kinynkou na druhé straně tohoto kopce. Maky se závod docela povedl, dojela na 24. místě. Verča dost ztratila na prvních dvou kontrolách, ujel jí balík a zbytek trati tak měla o něco náročnější. Cílem projela na 25. místě.

Univerziáda nám přinesla na to, na co jsme zvyklí, víc lyžařské než orienťácké závody. Fyzička a lyžařská technika hrála první roli, mapových chyb se moc nedělalo, o to ale bolestivější tyto ztráty byly. Televizní přenosy vypadaly poměrně dobře, žádný průšvih nenastal, dost možná se položil základový kámen pro cestu na další univerziády či olympiády, uvidíme. Loni jsme na AMS v Estonsku získali 4 diplomy, letos jsme vybojovali tři diplomy a bronz (3., 4., a 8. Petra a 8. Petr), takže určitě není problém prohlásit akci za úspěšnou i z hlediska našeho vystoupení, přestože nějaké ty rezervy ve výkonech byly u každého. Děkujeme za podporu!

Na závěr je třeba ještě dodat kompletní výsledky. Vyplatí se shlédnout i GPS tracking a TV záznamy, fotek z univerziády jsou weby plné, ty týkající se našeho týmu najdete zde. Na webu FISU najdete článek o našem týmu a taky souhrnný článek o LOB na univerziádě (bohužel zde není o Petře žádná zmínka, neboť na článek z hromaďáku použili text z článku o hromaďáku v biatlonu, přičemž vyměnili jenom fotky). A jestli jste čekali více zážitků, informací a perliček ze zákulisí univerziádního života, klikněte sem.

V úterý 26. února odletěl z Prahy vládní speciál, aby dopravil české sportovce do sibiřského Krasnoyarsku, dějiště zimní univerziády. Tentokrát mezi nimi nechybí ani lyžařští orientační běžci!

Dle nominačních kritérií byli na největší zimní studentskou sportovní akci (skoro) v dějišti MS 2017 nominováni tito závodníci:
Firešová Markéta (VFU v Brně / ZBM)
Hančová Petra (Univerzita Hradec Králové / LPU)
Kubínová Veronika (ZČU v Plzni / SKV)
Bartoš Vojtěch (TU v Liberci / MLA)
Horvát Petr (VUT v Brně / SSU)
Matuš Vojtěch (UP v Olomouci / VRB)
Šňupárek Václav (UK v Praze / VPM) zranil si ruku
Vystavěl Ondřej (VUT v Brně / JPV)

Program závodů je následující:
2. března (sobota) – trénink a zahájení
3. března (neděle) – model
4. března (pondělí) – sprint (9:00 SEČ)
5. března (úterý) – stíhačka (9:00 SEČ)
6. března (středa) – model
7. března (čtvrtek) – smíšené sprintové štafety (10:00 SEČ)
8. března (pátek) – trénink
9. března (sobota) – model
10. března (neděle) – krátká trať (8:00 SEČ)
11. března (pondělí) – rezervní den
12. března (úterý) – zakončení

Složení realizačního týmu:
Vodrážka Ondřej
Pecka Jan

Na začátku února jsme vyrazili na Mistrovství Evropy do tureckého Sarıkamışe (2 100 m n. m.) ležícího na východě země v provincii Kars. Cesta na Arménskou vysočinu nám však zabrala déle, než jsme čekali. Při nakládání zavazadel do letadla došlo k jeho rozbití, a tak se odlet o posunul o den, který jsme strávili na letišti. Bylo o nás skvěle postaráno a v úterý jsme se do Erzurumu dostali již bez komplikací (jen jsme přišli o část výbavy od Enervitu, která Katce zmizela z kapsy tašky). O zážitek se pak postarala cesta do Sarıkamışe, autobus totiž nebyl ve formě, dva nezbytné restarty motoru, hlemýždí tempo do kopce a přestávka na cigaretu protáhla cestu o polovic. Slabší motor však vyvažovalo silnější topení, a tak jsme si mohli cestou užívat 34° C. Na místo jsme tedy dorazili ochuzeni o model a zahájení až o půl desáté večer. Další cestování nás však už nečekalo, neboť závodní aréna byla jen kousek od hotelu, ve kterém byla závodní kancelář a kde jsme měli veškeré zázemí (na poměrně vysoké úrovni).

Středeční sprint byl pro nás po cestovních potížích výzvou zejména v přípravě lyží. Na závod ještě vydrželo slunečné počasí. Jelo se z větší části v otevřeném prostoru, tratě zabíhaly do vojenského prostoru. Stejně jako pro ostatní závody bylo zakázáno překonávat nepřekonatelné ploty a zídky. Tratě nabídly řadu voleb, které často vyžadovaly komplexní pohled se zvážením možností fikání (přestože se hole dost bořily, bývalo často výhodné). Výborného výsledku dosáhla Petra, když obsadila 11. místo. Lence, která byla chybou nalosována mimo oranžovou skupinu, závod moc nevyšel a obsadila 22. místo. Johanka dojela 23. a Katka 26. Klukům se moc nedařilo jezdit optimálními postupy – Petr obsadil 21. místo a Kuba 24. místo. Kládin po pádu před jedničkou dojel na 27. místě. Do třicítky se nevešel 32. Vojta ani debutanti na ME 34. Honza a 38. Ondra.

Ve čtvrtek 7. února se za sněžení jely smíšené sprintové štafety. Tratě byly postaveny v převážně zalesněné oblasti s hustou sítí stop, kterou se projíždělo v závěru sprintu. Závěrečný mapově jednodušší pytlík pak vedl sportovním areálem v sousedství shromaždiště. Tradičně jsme postavili tři štafety. Závod se vyvinul v souboj o sedmé místo mezi Kubou (jel s Lenkou), Petrem (jel s Petrou) a Estonskem. Kuba na dramatickém dojezdu nakonec dokázal uhájit 7. pozici před Estonskem (ztráta 1:47 na bronz). Áčko, které projelo cílem jako 14., ztratilo na béčko dvě vteřiny a bylo tudíž zredukováno. Zredukované céčko (Johanka s Kládinem) projelo cílem jako 17. o více než 3 minuty později.

I páteční krátká trať se odehrávala převážně v lese, ve druhé polovině závodu začalo sněžit. Závod nám přinesl řadu hezkých umístění. Životní závod to byl pro 8. Lenku (+3:31 na suverénní Olsson, ale jen +2:05 na stříbro) i 10. Petru, která byla jen o 8 vteřin pomalejší. Johanka ani Katka se nevyvarovaly chybám a patřilo jim 23. a 28. místo. V mužích to pak skvěle sedlo Petrovi, který se radoval z 11. místa (+2:24). Do dvacítky zajel i 18. Kuba. Kládin dojel 23., Vojta 31., Honza 33. a Ondra skončil na 40. místě.

Po dni volna, který jsme strávili odpočinkem, ale i výletem do města či konečně návštěvou ne příliš relevantního modelu, se jela klasická trať s hromadným startem, při které si snad každý hrábl až na dno. Pořadatelé odhalili veškerý připravený prostor, ve kterém stavitel vymyslel řadu zajímavých postupů. Jelo se na tři kola, na začátku každého se bylo třeba zdolat okolo 150 m převýšení. Farsty nebyly vyrovnané, rozdíl byl i až 5 minut. Závod se opět vydařil Lence, když dokázala zopakovat 8. místo (+9:26 na suverénní Alexandersson, na medaili chybělo 5:14). Trochu smůly si vybrala 19. Petra, které závod úplně nevyšel po fyzické a lyžařské stránce, když ji na 12. místo scházela jen minuta a půl. Katka dojela na 21. místě, Johanka po kolizi s Turkyní, kvůli které přišla o hůl, závod nedokončila a pošetřila síly na štafety. Petr po včerejších bolestech břicha a rýžové dietě zmobilizoval síly a dojel na 17. místě (+10:18). Kubovi, který se před startem taky necítil nejlíp, patřilo 23. místo. Kládin dojel 44 vteřin za ním na 25. místě. Do třicítky to napotřetí vyšlo i 29. Honzovi a 30. Ondrovi. Vojtu dohnaly žaludeční potíže – závodem se protrápil pro 36. místo.

Vše opět zakončovaly štafety, které se jely v pondělí. Jak se již pomalu stává tradicí, farsty byly silně nevyrovnané – například zlatí Norové dokázali stáhnout na Rusko v posledním úseku na jediné farstě 2 minuty. Závod byl tedy dost nepřehledný. Naši kluci (Kuba-Kládin-Petr) podali dobré výkony, pocitově snad dokonce nejlepší z celého ME, znamenalo to ale ‚jen‘ obhajobu 5. místa (+6:32). Z béček nestačili pouze na Rusko, které sice Petr v závěru dojel, ale hned na to vyrobil drobnou chybku a došlo mu i fyzicky. Na čtvrté Finy chybělo 2:42, zatímco náskok na šesté Švýcary byl téměř desetiminutový. Béčko (Honza-Ondra-Vojta) nemělo na druhém úseku ražení v pořádku (podle GPS byly navštíveny všechny kontroly). V ženách jsme bojovali o 4. místo. Petra dojela z prvního úseku v kontaktu, Johanka si pak vybrala horší farsty. Lenka se na posledním úseku dostala před Švýcarky, ale na dlouhém postupu si vybrala slabší chvilku a dala šanci Estonkám, které ji využily a dostaly se před nás. V závěrečném pytlíku na to Lenka zareagovat už nedokázala a holky se tak musely spokojit s ‚až‘ 5. místem.

GPS tracking z ME najdete zde, fotky převážně od Jany jsou zde, výběr Čechů z pořadatelských fotek hledejte zde. Kompletní výsledky jsou včetně mezičasů k nalezení na stránkách ME, na reálné časy ze sprintových štafet je možné se podívat zde (cílovou jednotku totiž závodníci razili až poté, co se dokázali vzpamatovat ze svého úseku).

Na ME budou v dobrém vzpomínat Lenka (2 x 8.) i Petra (10., 11. a 19.), která se dokázala jako čtvrtá Češka umístit v TOP10 na ME, a Petr (11. a 17.). Prolomit si osobáček se už bohužel nikomu dalšímu nepodařilo – Kuba (18.), Katka (21.), Johanka (2 x 23.), Kládin (23.) a Vojta (31.). Na své první dospělé akci dokázal prolomit třicítku Honza (29.) i Ondra (30.). Štafety nám vynesly dvě pátá a sedmé místo, což plynule navazuje na výsledky z předchozích ME. Řada hezkých výsledků by tu byla, ale medaile či individuální velká bedna tomu bohužel opět jako loni tak nějak schází. „Z mého pohledu to byl kromě výsledků Lenky, Petry a Petra hodně slabý výsledek,“ hodnotil ME Richo. Nespokojen byl především s mapovými výkony.

V pondělí 4. února úterý 5. února dopoledne odlétá česká výprava na letošní ME, které budou hostit hory na východě Turecka v provincii Kars. Ubytování i závodní arena bude situována v nadmořské výšce 2 100 m, závodit se bude na svazích z 95 % zalesněné hory sahající do 2600 m. Podmínky se zdají být dobré, měly by nás čekat náročné závody po všech stránkách.

Dle nominačních kritérií byli nominováni tito závodníci (nominace byla uzavřena na základě výsledků Ski-O Tour v pátek 18. 1. 2019 v 16 hodin):
Hančová Petra (LPU), Mechlová Lenka (SHK), Neumannová Kateřina (PVP), Šimková Johanka (SHK); Horvát Petr (SSU), Laciga Radek (SZP), Hašek Jan (LPM), Škoda Jakub (VLI), Matuš Vojtěch (VRB), Vystavěl Ondřej (JPV)

Program závodů je následující:
5. února (úterý) – model a zahájení (nestihli jsme)
6. února (středa) – sprint (9:00 SEČ)
7. února (čtvrtek) – smíšené sprintové štafety (9:00 SEČ)
8. února (pátek) – krátká trať (9:00 SEČ)
9. února (sobota) – volný den
10. února (neděle) – klasická trať (9:00 SEČ)
11. února (pondělí) – štafety a banket (7:00 SEČ)

Složení realizačního týmu:
Richard Klech – trenér
Radek Peňáz – servisman
Jana Kuncová – fyzioterapeutka

6. Ski-O Tour, akce, které se koná v liché roky, aby v mezinárodním kalendáři zaplnila prázdnotu po světovém poháru, jsme se letos zúčastnili v plné síle. Akce jsme využili pro rozzávodění se v nové sezoně, výsledky navíc byly základem pro sestavení nominace na ME. Do Rakouska jsme se vypravili ve složení Petra Hančová, Lenka Mechlová, Kateřina Neumannová, Johanka Šimková, Vojtěch Bartoš, Petr Horvát, Radek Laciga, Jan Hašek, Jakub Škoda, Vojtěch Matuš a Ondřej Vystavěl doplněni o šestici juniorských reprezentantů, kteří závodili v juniorských kategoriích.

První část akce se konala v Pertisau ve výšce okolo 1000 m n. m., kde se stýkají tři údolí, která vytvořila krásný prostor pro náš sport. Pořadatelé měli připravenou síť stop v otevřeném i zavřeném prostoru. Na úvod se jela v neděli 13. ledna klasická trať s hromadným startem. Moc jsme se před závodem nevyspali, neboť jsme kvůli MČR ve sprintu dorazili až pozdě večer a pořadatelé avizovali relativně brzký start. Husté sněžení (2-5 cm za hodinu) však start odsunulo (a i posunutý start se nakonec o několik minut operativně posunul), takže ranní shon s přípravou lyží byl v konečném důsledku zbytečný. Před samotnou SOT se jel veřejný závod, takže síť skútrových stop byla nakonec ve velmi kvalitním stavu, plné na tom byly o něco hůře. Závod byl spíše kratší, což jsme vzhledem k náročnému programu uvítali. Jelo se na jednu výměnu mapy, a ač to tak na první pohled nevypadalo, na trati byla jen jedna velká farsta. Na trati bylo bohužel několik spadených krabiček. V ženách nejlépe zajela Lenka (+4:54), byla 4. za třemi Ruskami. Ostatní nabraly větší ztrátu (6. Katka s Johankou i 8. Petra, které závod vůbec nesedl). V mužích z nás i přes tři drobné chyby zajel nejlépe 5. Petr (+6:08). Kládin ukázal, že se z vánoční nehody na běžkách dokázal docela dobře vzpamatovat a dojel osmý (+7:50). Poté projel cílem solidně jedoucí VojtaB, bohužel mu v čipu chyběla průjezdová kontrola, boje o celkové pořadí v SOT pro něj tak skončily. Po obrovské chybě dojel vyhladovělý 11. Kuba, nedařilo se ani 12. VojtoviM a 13. Honzovi, velkou ztrátu měl i 16. Ondra. Výsledky jsou zde, pořadatelské fotky zde a zde.

Druhou etapou byl sprint, který se jel na golfovém hřišti, kde se jel úvod klasiky. Pořadatelé ho kvůli neustávajícímu sněžení prohodili s krátkou tratí. Při tomto závodě byly čárky ze všech etap v nejhorším stavu, vzhledem k intenzitě sněžení to však bylo ještě docela dobré, dříve startující však na své lyže během závodu spíše neviděli. V ženách byla opět nejrychlejší 4. Lenka (+2:03) před 5. Katkou a 6. Petrou. Johanka byla sice rychlejší než Petra, ale v čipu jí bohužel chyběla kontrola, čímž se odsoudila mj. k brzkým startům v následujících etapách. V mužích si z našich dlouho vedl nejlépe Kuba, v závěru však ztratil na volbě přes půl minuty, čímž se propadl na 6. místo (+2:09) za 5. Petra (+1:53). Osmý dojel VojtaM, 10. byl Kládin, který zkazil sběrku, a 11. Honza. Větší ztrátu nabral 16. Ondra i na děleném 17. místě VojtaB. Výsledky jsou zde, pořadatelské fotky zde.

Třetí etapou byla úterní krátká trať, při níž ustalo sněžení a ustoupila oblačnost. Úvod tratí vedl skrz Pertisau, poté jsme se vydali do již z předchozích etap známého prostoru. Tratě byly tentokrát velmi rychlé. V ženách byla opět nejlepší opět čtvrtá Lenka (+2:35) a pátá dojela Petra (+3:01). Souboj o šesté místo byl ještě na sběrce nerozhodný, v cíli však byla Katka o 3 s dříve než Johanka. V mužích se tentokrát velká bedna nepodařila, chybky v úvodu odsunuly Petra na 7. místo (+3:23). Taktéž solidně jedoucí Kuba dojel osmý (+3:51), Honza devátý (+4:05), Kládin desátý (+4:41), VojtaM dvanáctý (+5:58) a Ondra třináctý (+6:28). VojtaB neměl svůj den, dost chyboval a dojel až na 22. místě. Výsledky jsou zde.

Následovaly dva volné dny s azurovým počasím, které jsme využili k odpočinku, pohodovému lyžování a druhý volný den rovněž k přesunu do místa konání druhé části akce, do Ramsau am Dachstein. Zde nás čekaly hned čtyři závody (fotky a fotky) ve výšce okolo 1100 m n. m., do SOT se z nich však počítaly jen první dva (druhý a třetí závod se jel jako ČP a ve čtvrtém závodě jsme pak měli sesbírat poslední síly a zabojovat o české mistrovské tituly).

V pátek odpoledne se jel sprint (pro muže spíše jeho kříženec s krátkou tratí) v síti rolbových stop, které byly zejména v několika málo zalesněných oblastech doplněné stopami od lyžařů. Většina závodu se odehrávala na loukách ve zvlněném terénu, kde se fikalo, co se dalo. V ženách Petra bojovala o třetí místo, na které ji chyběla nakonec pouze vteřina. Za 4. Petrou (+0:35) dojela 5. Lenka (+0:55), na 6. místo se po chybě v závěru 7. Johanky (+1:48) dostala Katka (+1:40). I v mužích se nám podařilo potrápit ty nejlepší, když 4. Petrovi (+0:16) chyběly na dělené 2. místo jen 3 vteřiny. Dále byli 6. Kuba, 8. Honza, 9. VojtaB, 10. VojtaM, 12. Kládin a 13. Ondra. Výsledky jsou zde.

V sobotu dopoledne sérii uzavřela pátá etapa, kterou byl opět sprint. Závodním prostorem byla louka s minimálním převýšením a hustou sítí plných, která byla během závodu protkána fikačkami. V ženách, které se musely na trati vypořádat s hustším provozem, to na bednu opět těsně nevyšlo, Lenka sice dvě třetiny závodu vedla, v závěru ale Ruskám podlehla a obsadila 4. místo (+0:21). Petra dojela pátá, Katka šestá a Johanka brala po minutové chybě 9. místo. V mužích se Petrovi podařilo zopakovat 4. místo (+1:12), Kuba skončil šestý, za ním dojel 8. Kládin a 9. VojtaM. Nedařilo se 18. Ondrovi, 20. VojtoviB (nohy si již říkaly o odpočinek) ani 27. Honzovi. Výsledky jsou zde.

V celkovém pořadí Ski-O Tour se holky seřadily za Ruskami na 4. – 6. místě: Lenka strávila závoděním 147:39 (+10:44), pak byla Petra (+20:05) a Katka (+22:50). Kluci si na tratích pobyli o chlup více, pátý Petr 152:43 ztratil 11:49. Ostatní se seřadili hned za velkou bednou: 7. Kládin (+20:57), 8. Kuba (+22:42), 9. VojtaM (+31:05), 10. Honza (+32:12) a 11. Ondra (+40:17). Výsledky jsou zde.

Už o víkendu se rozeběhne závodní část nové lobácké sezóny. V sobotu se představí v okolí Vysočina arény v blízkosti NMNM kompletní česká elita na M ČR ve sprintu a hned po závodě odjíždí 17 členů seniorské a juniorské reprezentace bojovat o vítězství do Rakouska na Ski-O tour (Pertisau). První část se skládá ze tří závodů a po středečním dni volna se závodníci přesunou do Ramsau, kde bude celá série zakončena a v rámci posledních závodů opět naskočí naši nejlepší do závodů Českého poháru. Počasí nám přeje, takže očekáváme parádní závody v solidní mimoskandinávské konkurenci.

Letošním vrcholem bude bezesporu 23. Mistrovství světa v LOB, které se bude konat ve švédském městě Piteå. Přestože se zde budou rozdávat tituly až předposlední březnový týden, český tým pro MS bude znám již v polovině února. Nominačními závody totiž budou individuální disciplíny na ME. To se bude konat začátkem února v tureckém Sarıkamış, nominovat na tuto akci se bude dle výsledků prvních čtyř etap Ski-O Tour, která se jede v polovině ledna v Rakousku. Tento koncept nominací je znám již déle (viz kalendář akcí), nyní se však v nominačních kritériích můžete dočíst podrobnosti. O způsobu nominace na zimní světovou univerziádu, která se bude konat začátkem března na Sibiři, se dočtete zde.

Světový pohár 2017/2018 se skládal z 9 individuálních (počítalo se 7 nejlepších) a 3 štafetových závodů konaných ve Finsku, Bulharsku a Vermontu (USA). Vítězství obhájila Švédka Tove Alexandersson, v mužích vyhrál Rus Andrey Lamov. Výborné umístění si připsal Jakub Škoda, když se 175 body obsadil 14. místo (lepší byl jen 6. Ondřej Vodrážka před deseti lety a 11. Ivan Šmaus v prvním ročníku SP – v roce 1989). Škrtaly se mu dva finské závody, počítalo se mu 4., 9., 10., dvě 14., 16. a 18. místo. V ženách dopadla nejlépe 18. Lenka Mechlová se 127 body (pro neúčast na 1. kole se jí počítalo všech šest startů – 9., 11., 13., 15., 20. a 21. místo). Ostatní dopadli takto: 21. Petra Hančová (118 b.), 25. Radek Laciga (116 b.), 28. Johanka Šimková (70 b.), 29. Petr Horvát (98 b.), 34. Hanna Rost (37 b.), 37. Kateřina Neumannová (32 b.), 46. Michal Argaláš (17 b.), 47. Michal Drobník (15 b.) a 52. Vojtěch Matuš (7 b.). V soutěži států jsme obhájili páté místo s 33 body. Do této soutěže se tuto sezonu nově nepočítaly individuální výsledky, sčítaly se body za všechny štafety (podle redukovaného pořadí – byli jsme na 7., 5. a 4. místě). Kompletní pořadí SP jednotlivců a zemí.

Světový ranking přes léto (po odečtení minulé zimy) povedou vítězové SP. Naše startovací pozice do další sezony jsou (v závorce je aktuální umístění): 19. (29.) Lenka, 21. (22.) Kuba, 23. (24.) Petra, 29. (35.) Petr, 30. (34.) Johanka, 31. (25.) Kládin, 35. (49.) Katka, 38. (50.) Argi, 39. (31.) Hanka, 42. (58.) Vojta a 43. (61.) Dram. Kompletní pořadí zde.

Ač nám to letos po delší době nikde necinklo, myslím si, že nelze hodnotit sezonu jako neúspěšnou. Velký dík patří realizačnímu týmu, sponzorům a všem ostatním, kteří nás podporovali, pomáhali nám či fandili během celé sezóny!

Začátek března jsme strávili za oceánem v americkém venkovském státě Vermont, kde se rozdělovaly poslední body do světového poháru. Ubytováni jsme byli v Gloveru, vařili jsme si sami. Závody se konaly nedaleko Craftsbury v místním běžkařském středisku ve výšce 270–400 m n. m. ležícím v Zelených horách náležících Appalačskému pohoří. Přestože jsme byli severně asi tak jako je severní Jadran, vegetace měla poněkud severský charakter. Závodů se zúčastnili Jakub Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Petra Hančová a Lenka Mechlová pod vedením Richarda Klecha.

Do států jsme přiletěli s menším zpožděním ve čtvrtek 1. března, následující tři dny jsme věnovali aklimatizaci na šestihodinový časový posun. Lyžovat jsme jezdili na tratě (a zamrzlé pláně) do Greensboro. V sobotu jsme zde absolvovali i jeden rychlejší trénink. Pondělí patřilo modelu, zmrzlý podklad s vrstvičkou prašanu se jevil pro fikání ideálně, nicméně zarostlý les místy s popadanými stromy představoval při fikání velké riziko. Sněhové podmínky nebyly nejlepší, po oblevě byla v terénu i místa bez sněhu, místy lezly balvany.

V úterý se jel sprint, kterého jsme se už nemohli dočkat. Vše proběhlo, jak napověděl model – čekala nás síť rolbovek protkaná skútrovkami, přičemž hustota stop vyžadovala udržení koncentrace a nabídla několik voleb. Byl to rychlý a hodně pěkný závod, fikalo se poměrně málo. Ve startovním koridoru bylo třeba si zapamatovat správný tvar dvou špatně zakreslených křižovatek (nacházely se u předsběrky), mapa měla i pár dalších méně podstatných nedostatků v oblasti zákresu tvarů křižovatek a stop. Větším problémem prostupujícím celou sérií SP však byl spíše moc tenký zákres tratí. Skvěle měl závod rozjetý Kuba, tři kontroly před cílem držel 4. místo se ztrátou 5 s na třetího. Na krátkém postupu si však nevšiml kontroly a místo fikání to objížděl, a ani postup na sběrku (kde musel sundávat lyže) nebyl optimální, a tak projel cílem „až“ jako desátý (+1:00,8). Kládin dojel po chybce v úvodu na 17. (+1:25,1) a Petr po špatných volbách na 24. místě (+2:13,0). Lenka a Petra po drobných zaváháních obsadily pěkné 13. (+1:49,5) a 15. místo (+2:09,9). Ztráty jsou poměrně slušné, obzvlášť když vítězství Andreye Lamova i Tove Alexandersson bylo drtivé (o 28, 3 a 54,6 s).

Ve středu se jela krátká trať s výměnou mapy, oproti sprintu byl prostor rozšířen o místa s menším množstvím sněhu, kde bylo od veteránů (měli tam MS) z předchozího dne připraveno pár fikaček – fikalo se podstatně více než při sprintu. Závod opět skvěle rozjel Kuba (ano, na první části závodu je Kuba machr), když se celé první kolo pohyboval na stupních vítězů. Pak se sice chvíli propadal pořadím, poté však stoupal vzhůru až na konečné výborné neskutečně luxusní 4. místo!!! Chybělo mu jen 19 s na třetího a 78 s na vítězného Erika Rosta. 17. Kládina (+5:51) dojel Mattis Jaama, který mu pomohl k několika rychlejším mezičasům, ale i k 2,5minutové chybě. 19. Petr měl ze závodu dobrý pocit, který ale odezníval při pohledu na ztrátu (+6:30) a při analýze výhodnosti voleb a fikání. Holky se nevyvarovaly několika chybám, přesto si Lenka připsala nejlepší umístění této série – 11. místo (+6:51), Petra dojela na 17. místě (+11:18).

Ve čtvrtek byl volný den, na programu bylo sněžení. Stejně jako na ME jsme tak v půlce závodů zažili razantní změnu podmínek. Před chalupou nám napadlo po kolena sněhu, a tak jsme se nikam nevydávali. Jen Richo musel večer odjet na meeting a testovat lyže. Nevrátil se. Auto s automatem a bez jakýchkoliv náznaků zimní výbavy kopec k ubytku prostě vyjet nedokázalo. Za pomocí kluků a hlavně místního kluka s pořádným autem se podařilo bezpečně dopravit auto dolů do dědiny a materiál a všechny přítomné zase nahoru.

V pátek se jela klasická trať s hromadným startem a dvěma výměnami map (na rozdíl od veteránů jsme informaci o výměně obdrželi). K velkému překvapení leželo v prostoru závodu nového sněhu snad ani ne 15 cm. Všechny stopy pořadatelé opět projeli, dokonce i ty, které už z mapy smazali. Prostor byl rozšířen o pěknou síť čárek v mírném svahu, kam jsme dvakrát museli dojet (a vrátit se) delším úsekem po plné, a kde jsme měli hodně nevyrovnané farsty. Nejlepšího výsledku dosáhla 12. Petra (+10:11). Lenka se po startu zuby nehty držela v kontaktu, po soupaži v čárce však o kontakt přišla a navíc se na 3,5 minuty ztratila. Cílem projela na 15. místě (+12:01). Kuba ztratil kvůli chybějícím stopám v mapě na konci prvního kola, nevyužitím fikačky se pak ve druhém kole dostal se na dohled Petrovi. Oba poté něco ztratili fikáním přes údolí, Kubu ještě zbrzdil stejně jako Kládina (při kterém dnes již síla nestála) špatný kód na krabičce čtyři kontroly před cílem. V cíli byl Kuba 18. (+9:18), Petr 19. (+9:52) a Kládin 21. (+14:15).

V sobotu vše zakončily smíšené sprintové štafety, tentokrát finišovaly holky. Mapy byly po klasice zveřejněny, navíc se jelo v okolí stadionu, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Na tratích bylo pár nevyrovnaných farst a samozřejmě i volby. Jak je u sprintovek zvykem, důležitost navigačních schopností postupem závodu střídaly ty fyzické. Nějakých těch drobných chybek jsme se opět nevyvarovali, Kuba s Lenkou si však dojeli pro skvělé 8. místo (+2:45), což by v redukovaném pořadí odpovídalo bramboře! Kládin s Petrou obsadili 16. místo (+6:53). Večer jsme pak vyrazili na banket, po kterém nás čekala náročná cesta domů. Opět sněžilo, auta tam nevyjela, a tak to bylo třeba zvládnout pěšky. Druhý den jsme tak zahájili návrat do vlasti pěkně po svých s lyžemi na ramenou.

Podstatné informace (výsledky, mezičasy a mapy) jsou zde (GPS tracking použit nebyl), fotky jsou na FB IOF a v naší repregalerii.

V zámoří tak bylo nejlepším výsledkem 4. místo Kuby, štafetové 8. místo je rovněž kvalitní výsledek (škoda, že redukované pořadí při SP používá jen k bodování a přitom se nevyhlašuje). Nikdo další si již svěťákové maximum neudělal, avšak Petra si ho dokázala vyrovnat (12.), Petr to zvládl dokonce dvakrát (19.). Do dvacítky se podívala i Lenka (11.) a Kládin (17.) – ostatně ze všech 15 startů z TOP20 vypadl jen 24. Petr na sprintu a 21. Kládin na klasice. Tato dlouhá sezona tedy končí a začíná ještě delší pauza, neboť dalším našim vystoupením bude až únorové ME – kde jinde, než v Asii.

Koncem února se v Estonsku konalo 2. Akademické mistrovství světa a my jsme zde samozřejmě nechyběli. Ubytováni jsme byli v Tartu, závody se však jely v Haanje (od původní varianty dva závody v Tartu a dva v Põlvě se upustilo), která je od Tartu vzdálena asi hodinu a čtvrt jízdy busem. Vše podstatné se tedy odehrálo v nejhornatější oblasti Pobaltí (okolo 250 m n. m.) za dostatečných sněhových podmínek. Závodilo se při teplotách mezi -10 a -20 °C za bezvětří a skoro jasného počasí. Pro závodníky i servis bylo připraveno zázemí ve vytápěné budově. Závodů se zúčastnil Petr Horvát, Michal Argaláš, Vojtěch Matuš, Ondřej Vystavěl, Petra Hančová, Johanka Šimková, Veronika Kubínová a Hana Horvátová. Realizačním týmem byly dvě legendy českého LOBu – Ondřej Vodrážka a Jan Pecka. Celý týden se o nás zodpovědně starali včetně mazání lyží.

Do Estonska jsme přiletěli v pondělí 19. února, vinou zpožděného letu z Varšavy a chybky organizátorů jsme do Tartu dorazili se čtyřhodinovým zpožděním téměř v deset večer místního času, a tak jsme si mohli o večeři a výklusu po celodenním cestování nechat v čerstvě povlečených postelích hotelu Tartu leda tak zdát. Ráno se pak hned odjíždělo na model do Haanji. Model byl krásný a relevantní – hned v sousedství závodního prostoru. Stopy byly pěkně vytvrdlé, fikat se dalo, do kopce to však bylo kvůli vrstvě prašanu náročnější, na větší vzdálenosti pak bylo fikání vzhledem k zarostlosti některých částí lesa dost rizikové, obzvláště když pořadatelé nepoužívají mapovou značku pro hustník. Rovněž jsme otestovali lyže a zjistili, že vzhledem k omezeným možnostem v Tartu bude třeba připravovat lyže zde. Po obědě jsme odjeli zpět do Tartu, kde nás pak večer čekalo slavnostní zahájení v místním olympijském zábavném parku.

Středa patřila sprintu. Na start jsme byli odvezeni busem asi kilometr k úpatí nejvyšší hory Estonska a celého Pobaltí vůbec (Suur Munamägi – 318 m n. m.). Trochu nezvyklý byl formát mapy, A3 zkrácená o 7 cm lehce kazila prožitek ze závodu. První část se odehrávala na loukách, kde byla dost hustá síť stop. Bohužel na několika málo místech ji pořadatelé nezvládli správně zmapovat (úzká plná, čárka rolbou či špatně nakreslená křižovatka), což rozhodilo nejednoho závodníka. Druhou částí byl přejezd lesem se zajímavou volbou do arény. Žádnou větší chybu v závodě neudělal Petr, dostal 1:14 a dojel na pěkném 7. místě. Argi zajel taktéž solidně, ztráta 2:06 však ve vyrovnaném závodě znamenala až 18. místo. Po paralelce na jedničku bral Vojta 20. místo, Ondra dojel na 24. místě. I v holkách to vyšlo na diplom (=TOP8) – Petra dojela se ztrátou 57 s na 8. místě pouhých 25 vteřin za medailí. O 22 s více ztratila rovněž dobře jedoucí Johanka, skončila na 12. místě. Verča s Hankou si v pro ně prvním velkém závodě sezony připsaly 28. a 30. místo.

Ve čtvrtek se jely smíšené sprintové štafety, tentokrát již kompletně v zalesněné oblasti, ve zvlněném terénu s několika bažinami. V síti kvalitních rolbovek bylo najeto dosti čárek, vytvořil se tak luxusní prostor ve vysokém tempu orientačně náročný a umožňující staviteli zařadit řadu zajímavých voleb. Každý stát mohl postavit dvě štafety, přičemž pořadí se neredukovalo. Áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to nevypadalo růžově, Petra schytala nejhorší farsty a Petr chybou a špatnou volbou přišel skoro o minutu, takže předával 12. – až za béčkem. Pak už šlo vše hladce a v cíli z toho bylo pěkné 6. místo 2:08 za medailí (redukovaně by to byla brambora 43 s za plackou). Béčko jela Johanka s Argim (zkazil ještě o půl minuty víc tu stejnou kontrolu, jako zkazil Petr), bojovali celou dobu o TOP10, tuto pozici udrželi na všech předávkách a v cíli brali 10. místo.

O volném dni jsme navštívili hotelové wellness centrum, podnikli nějakou tu procházku (komentovanou organizovali pořadatelé) či výklus po Tartu a hlavně jsme si užívali, že nemusíme jako jiné dny absolvovat 180 km v buse.

Sobotní stíhačka (založená na výsledcích sprintu) se jela v den stého výročí vyhlášení nezávislosti Estonska. Závodilo se částečně ve stejném prostoru jako na štafetách, nový prostor byl štafetovému charakterově dost podobný – zkrátka další nádherný závod. Jelo se na dvě výměny mapy, celkem byly čtyři varianty trati, přičemž závěr byl pro všechny stejný. Závod byl dost vyrovnaný. Petr zajel devátý čas dne (+1:22), na jedné volbě dostal asi 20 vteřin, jinak udělal jen pár drobných chybek. Ta poslední před sběrkou ho však připravila o vyrovnání výsledku sprintu – cílem projel osmý 90 vteřin za medailí. To bylo v cíli trochu překvápko, neboť měl s Walheimem prohozenou GPSku. Výborně zajel Vojta, měl čtrnáctý čas dne (+2:01) – polepšil si tedy na 17. místo. O místo lépe, 16. finišoval Argi, i když tam něco málo nechal a měl až sedmnáctý čas (+2:22). Dobře začal i Ondra, avšak v závěru zlomil lyži, což ho trochu zpomalilo a vyřadilo z boje o TOP20, alespoň však vyhrál těsný finiš s Estoncem o 21. místo (měl i 21. čas dne). Holkám se spíš nedařilo. Petra se nechala z první výměny mapy stáhnout na špatnou farstu, což jí stálo asi 80 vteřin. Cílem projela na 11. místě (měla až 19. čas dne). Pohoršila si i Johanka, když nečekala farstovanou již druhou kontrolu – ztratila dvě minuty. Trápil ji namrzlý mapník i 21. pozice v cíli. Verča si polepšila na 26. místo (i přes prohraný finiš), Hanka zůstala na 30. místě.

V neděli program zakončila krátká trať s hromadným startem, která byla charakterem dost podobná stíhačce, jejíž prostor byl pro závod rozšířen. Dost voleb bylo vyrovnaných, rozhodovala tak fyzička a absence navigačních a jiných zbytečných zkratů, a tak byl závod opět velmi vyrovnaný. Jela se dvě kola se dvěma farstama (tj. čtyři varianty). Petr nejlepším nestačil, už měl dost a navíc nechal na jedné volbě asi 20 vteřin, do cíle dojel osamocen na 13. místě 103 vteřin za plackou. Hezky jel i Vojta, zkazil dvě volby (jednu i kvůli Petrovi a druhou i kvůli Argimu) a nájezd na rybník, dostal tedy 3×20 vteřin. Cílem projel na 17. místě 71 vteřin za Petrem. O 22 vteřin horší byl 18. Argi, už měl taky dost. Ondra dojel na 24. místě. Holky vypadaly hodně nadějně – Petra mohla teoreticky finišovat až o páté místo, ale propadla se po kolena do potoka, namrzla jí lyže a propadla se na konečné 14. místo. Johanka nešla všechny volby optimálně a dojela si pro 20. místo. Verča dojela na 27. místě a Hanka na 31. místě. Po závodě následovalo zakončení, zdolání nejvyšší hory Pobaltí a večer pak tradičně banket.

Fotky jsou na FB WUSOC 2018, FB IOF, zde či zde a snad brzy založíme i repregalerii našich fotek.

Z těchto nádherných závodů v mrazivém počasí sice medaili nevezeme, avšak máme pět umístění v desítce a čtyři diplomové pozice (6. Petra s Petrem, 7. Petr, 8. Petra a 8. Petr + 10. Johanka s Argim), za což se vzhledem k papírovým předpokladům rozhodně nemusíme stydět. Petr (7.), Petra (8.), Johanka (12.), Argi (16.) i Vojta (17.) byli schopni se seveřany držet krok (krom těch úplně nejlepších), mimo dospělou repre se účastnící Ondra (21.), Verča (26.) a Hanka (30.) si jako nejmladší účastníci odváží dávku zkušeností z velkých a kvalitních závodů.