Místní internetová kavárna – pořadatelská místnost zvaná branch office – je každý večer nacpaná, jablečné přístroje a další smartphony mají evidentně prioritu na připojení o něco větší, šance dostat se na web je s každým člověkem v místnosti menší. Bohužel je to pravda ale dobře, snažím se jen najít výmluvu chybějícího článku za včerejšek. Ve skutečnosti jsme z middlu byli všichni dost hotoví a moc se mi nechtělo cokoliv psát. Ale tak dneska přecijen něco.
Předpokládané časy vítězů middlu byly 43-45 minut, ve skutečnosti to díky stále se zesilujícímu dešti vůbec nejelo a ani ti nejlepší z nejlepších (rozuměj seveřanů a Rusů) to nestihli. Déšt byl opravdu silný, k tomu ještě velký vítr, díky kterému bylo přes najeté stopy několik spadlých stromů. Díky nim byly některé volby i třeba o minutu rozdílné, přestože za normálních podmínek by byly rovnocenné. Mladý Švýcar Truttman dokonce říkal, že strom spadl hned po tom, co projel.
V ženách o minutu a půl nakonec časem 53:37 vyhrála Ruska Kravchenko, Nadvládu Rusek v TOP5 přerušila pouze Josefine Engstrom, když jim nenechala bronzovou medaili. Helča podala velmi bojovný výkon a vybojovala zatím jediné umístění v důležité TOP16. Švéd Arnesson na průjezdu stadionem dojel o 2 minuty před sebou startujícího Lamova a vytáhl ho z 9. místa na stříbro. Časem těsně pod 57 minut tedy suverénně vyhrál, zmíněnou dvojici doplnil na bedně další Rus Veselov a medaile tedy byly rozdány stejně jako na sprintu. Pod hodinu se vešla už jen čtveřice Norů, navíc dva na šestém místě s totožným časem, všichni čtyři se tedy vešli na velkou bednu, přesto zůstali znovu bez medaile. Já jsem po menších zaváháních na začátku a po volbě po čárce se spadlým stromem na průjezdu zachytil Fiňáka (toho s nejzvučnějším jménem – Hannu-Pekka Pukema) a 2 kontroly do kopce po čárkách nekouknul do mapy a visel ho. Na kopci už ale poodjel, ale do cíle jsem se pro změnu táhnul za nejlepším Lotyšem, startujícím 2 minuty přede mnou, a dojel si jen minutu za Finem a celkovou ztrátou osm a půl minuty na vítěze pro dosavadní nejlepší umístění na MS – 18. flek. Kládin mi ještě na průjezdu dával skoro minutu, následující postupy do kopce však zkazil a nakonec skončil 26. Dram si v dešti spletl třetí kontrolu před cílem s ženskou kontrolou a svůj terčík tak vynechal. Časově by byl kvůli chybkám o dvě místa za Kládinem.
Do dalšího dne pršet nepřestalo, ba naopak. Přesto pořadatelé nakonec závod sprintových štafet nepřesunuli na pátek, kdy už se má výrazně ochladit. Za každý národ mohla nastoupit pouze jedna štafeta, za nás jela Hanka se mnou. Ostatní pomáhali s oblékáním věcí při čekání na předávku a fandili. Naneštěstí jsme měli nejdelší farsty v našich prvních okruzích, v čárkách Hance na prvním úseku ujela Tove a od té doby jsme jeli zbytek závodu osamoceně. Při třetí předávce se na dojezdu Hanka zastavila (na pro mě dlouhý nekonečných pár desítek vteřin) a začla se rozmýšlet, jestli se vrátí na předsběrku nebo ne. Nakonec se nevrátila, ale přece jen ji měla oraženou, takže terčíky jsme měli všechny. Ostatní týmy se dál táhli společně a postupně odpadali na delších farstách. Nakonec jsme dojeli na 9. místě těsně za Estonci, kteří měli nejdelší farstu v posledním kole a jejich finišmana jsem před cílem dokonce před sebou viděl (startoval jsem skoro dvě minuty za ním). Vyhráli favorizovaní Švédi (Peter Arnesson i Tove Alexandersson vyhráli sprint) před Finy (Staffan Tunis s Mervi Pesu) a Bulhary (se Stanimirem Belomazhevem jela účastnice MS ve Val di Fiemme Antoniya Grigorova-Burgo), 4. Švýcaři, 5. Rusové, 6. Noři, 7. Kazaši, 8. Estonci. Všechny tyto štafety se skládaly z lidí, co nás na předchozích závodech vždy porazili (kromě Švýcara Schnydera a Staffan, kteří zlomili na middlu hůlku), takže jsme bohužel naplnili papírové předpoklady.
Dále nás čeká kromě prudkého ochlazení (již v noci -11°C) zítřejší exkurze do muzeí v Ridderu a pak sobotní štafety, kde dle Kládinova plánu všechny rozdrtíme!
