Category Archives

Už o víkendu se rozeběhne závodní část nové lobácké sezóny. V sobotu se představí v okolí Vysočina arény v blízkosti NMNM kompletní česká elita na M ČR ve sprintu a hned po závodě odjíždí 17 členů seniorské a juniorské reprezentace bojovat o vítězství do Rakouska na Ski-O tour (Pertisau). První část se skládá ze tří závodů a po středečním dni volna se závodníci přesunou do Ramsau, kde bude celá série zakončena a v rámci posledních závodů opět naskočí naši nejlepší do závodů Českého poháru. Počasí nám přeje, takže očekáváme parádní závody v solidní mimoskandinávské konkurenci.

Letošním vrcholem bude bezesporu 23. Mistrovství světa v LOB, které se bude konat ve švédském městě Piteå. Přestože se zde budou rozdávat tituly až předposlední březnový týden, český tým pro MS bude znám již v polovině února. Nominačními závody totiž budou individuální disciplíny na ME. To se bude konat začátkem února v tureckém Sarıkamış, nominovat na tuto akci se bude dle výsledků prvních čtyř etap Ski-O Tour, která se jede v polovině ledna v Rakousku. Tento koncept nominací je znám již déle (viz kalendář akcí), nyní se však v nominačních kritériích můžete dočíst podrobnosti. O způsobu nominace na zimní světovou univerziádu, která se bude konat začátkem března na Sibiři, se dočtete zde.

Světový pohár 2017/2018 se skládal z 9 individuálních (počítalo se 7 nejlepších) a 3 štafetových závodů konaných ve Finsku, Bulharsku a Vermontu (USA). Vítězství obhájila Švédka Tove Alexandersson, v mužích vyhrál Rus Andrey Lamov. Výborné umístění si připsal Jakub Škoda, když se 175 body obsadil 14. místo (lepší byl jen 6. Ondřej Vodrážka před deseti lety a 11. Ivan Šmaus v prvním ročníku SP – v roce 1989). Škrtaly se mu dva finské závody, počítalo se mu 4., 9., 10., dvě 14., 16. a 18. místo. V ženách dopadla nejlépe 18. Lenka Mechlová se 127 body (pro neúčast na 1. kole se jí počítalo všech šest startů – 9., 11., 13., 15., 20. a 21. místo). Ostatní dopadli takto: 21. Petra Hančová (118 b.), 25. Radek Laciga (116 b.), 28. Johanka Šimková (70 b.), 29. Petr Horvát (98 b.), 34. Hanna Rost (37 b.), 37. Kateřina Neumannová (32 b.), 46. Michal Argaláš (17 b.), 47. Michal Drobník (15 b.) a 52. Vojtěch Matuš (7 b.). V soutěži států jsme obhájili páté místo s 33 body. Do této soutěže se tuto sezonu nově nepočítaly individuální výsledky, sčítaly se body za všechny štafety (podle redukovaného pořadí – byli jsme na 7., 5. a 4. místě). Kompletní pořadí SP jednotlivců a zemí.

Světový ranking přes léto (po odečtení minulé zimy) povedou vítězové SP. Naše startovací pozice do další sezony jsou (v závorce je aktuální umístění): 19. (29.) Lenka, 21. (22.) Kuba, 23. (24.) Petra, 29. (35.) Petr, 30. (34.) Johanka, 31. (25.) Kládin, 35. (49.) Katka, 38. (50.) Argi, 39. (31.) Hanka, 42. (58.) Vojta a 43. (61.) Dram. Kompletní pořadí zde.

Ač nám to letos po delší době nikde necinklo, myslím si, že nelze hodnotit sezonu jako neúspěšnou. Velký dík patří realizačnímu týmu, sponzorům a všem ostatním, kteří nás podporovali, pomáhali nám či fandili během celé sezóny!

Začátek března jsme strávili za oceánem v americkém venkovském státě Vermont, kde se rozdělovaly poslední body do světového poháru. Ubytováni jsme byli v Gloveru, vařili jsme si sami. Závody se konaly nedaleko Craftsbury v místním běžkařském středisku ve výšce 270–400 m n. m. ležícím v Zelených horách náležících Appalačskému pohoří. Přestože jsme byli severně asi tak jako je severní Jadran, vegetace měla poněkud severský charakter. Závodů se zúčastnili Jakub Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Petra Hančová a Lenka Mechlová pod vedením Richarda Klecha.

Do států jsme přiletěli s menším zpožděním ve čtvrtek 1. března, následující tři dny jsme věnovali aklimatizaci na šestihodinový časový posun. Lyžovat jsme jezdili na tratě (a zamrzlé pláně) do Greensboro. V sobotu jsme zde absolvovali i jeden rychlejší trénink. Pondělí patřilo modelu, zmrzlý podklad s vrstvičkou prašanu se jevil pro fikání ideálně, nicméně zarostlý les místy s popadanými stromy představoval při fikání velké riziko. Sněhové podmínky nebyly nejlepší, po oblevě byla v terénu i místa bez sněhu, místy lezly balvany.

V úterý se jel sprint, kterého jsme se už nemohli dočkat. Vše proběhlo, jak napověděl model – čekala nás síť rolbovek protkaná skútrovkami, přičemž hustota stop vyžadovala udržení koncentrace a nabídla několik voleb. Byl to rychlý a hodně pěkný závod, fikalo se poměrně málo. Ve startovním koridoru bylo třeba si zapamatovat správný tvar dvou špatně zakreslených křižovatek (nacházely se u předsběrky), mapa měla i pár dalších méně podstatných nedostatků v oblasti zákresu tvarů křižovatek a stop. Větším problémem prostupujícím celou sérií SP však byl spíše moc tenký zákres tratí. Skvěle měl závod rozjetý Kuba, tři kontroly před cílem držel 4. místo se ztrátou 5 s na třetího. Na krátkém postupu si však nevšiml kontroly a místo fikání to objížděl, a ani postup na sběrku (kde musel sundávat lyže) nebyl optimální, a tak projel cílem „až“ jako desátý (+1:00,8). Kládin dojel po chybce v úvodu na 17. (+1:25,1) a Petr po špatných volbách na 24. místě (+2:13,0). Lenka a Petra po drobných zaváháních obsadily pěkné 13. (+1:49,5) a 15. místo (+2:09,9). Ztráty jsou poměrně slušné, obzvlášť když vítězství Andreye Lamova i Tove Alexandersson bylo drtivé (o 28, 3 a 54,6 s).

Ve středu se jela krátká trať s výměnou mapy, oproti sprintu byl prostor rozšířen o místa s menším množstvím sněhu, kde bylo od veteránů (měli tam MS) z předchozího dne připraveno pár fikaček – fikalo se podstatně více než při sprintu. Závod opět skvěle rozjel Kuba (ano, na první části závodu je Kuba machr), když se celé první kolo pohyboval na stupních vítězů. Pak se sice chvíli propadal pořadím, poté však stoupal vzhůru až na konečné výborné neskutečně luxusní 4. místo!!! Chybělo mu jen 19 s na třetího a 78 s na vítězného Erika Rosta. 17. Kládina (+5:51) dojel Mattis Jaama, který mu pomohl k několika rychlejším mezičasům, ale i k 2,5minutové chybě. 19. Petr měl ze závodu dobrý pocit, který ale odezníval při pohledu na ztrátu (+6:30) a při analýze výhodnosti voleb a fikání. Holky se nevyvarovaly několika chybám, přesto si Lenka připsala nejlepší umístění této série – 11. místo (+6:51), Petra dojela na 17. místě (+11:18).

Ve čtvrtek byl volný den, na programu bylo sněžení. Stejně jako na ME jsme tak v půlce závodů zažili razantní změnu podmínek. Před chalupou nám napadlo po kolena sněhu, a tak jsme se nikam nevydávali. Jen Richo musel večer odjet na meeting a testovat lyže. Nevrátil se. Auto s automatem a bez jakýchkoliv náznaků zimní výbavy kopec k ubytku prostě vyjet nedokázalo. Za pomocí kluků a hlavně místního kluka s pořádným autem se podařilo bezpečně dopravit auto dolů do dědiny a materiál a všechny přítomné zase nahoru.

V pátek se jela klasická trať s hromadným startem a dvěma výměnami map (na rozdíl od veteránů jsme informaci o výměně obdrželi). K velkému překvapení leželo v prostoru závodu nového sněhu snad ani ne 15 cm. Všechny stopy pořadatelé opět projeli, dokonce i ty, které už z mapy smazali. Prostor byl rozšířen o pěknou síť čárek v mírném svahu, kam jsme dvakrát museli dojet (a vrátit se) delším úsekem po plné, a kde jsme měli hodně nevyrovnané farsty. Nejlepšího výsledku dosáhla 12. Petra (+10:11). Lenka se po startu zuby nehty držela v kontaktu, po soupaži v čárce však o kontakt přišla a navíc se na 3,5 minuty ztratila. Cílem projela na 15. místě (+12:01). Kuba ztratil kvůli chybějícím stopám v mapě na konci prvního kola, nevyužitím fikačky se pak ve druhém kole dostal se na dohled Petrovi. Oba poté něco ztratili fikáním přes údolí, Kubu ještě zbrzdil stejně jako Kládina (při kterém dnes již síla nestála) špatný kód na krabičce čtyři kontroly před cílem. V cíli byl Kuba 18. (+9:18), Petr 19. (+9:52) a Kládin 21. (+14:15).

V sobotu vše zakončily smíšené sprintové štafety, tentokrát finišovaly holky. Mapy byly po klasice zveřejněny, navíc se jelo v okolí stadionu, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Na tratích bylo pár nevyrovnaných farst a samozřejmě i volby. Jak je u sprintovek zvykem, důležitost navigačních schopností postupem závodu střídaly ty fyzické. Nějakých těch drobných chybek jsme se opět nevyvarovali, Kuba s Lenkou si však dojeli pro skvělé 8. místo (+2:45), což by v redukovaném pořadí odpovídalo bramboře! Kládin s Petrou obsadili 16. místo (+6:53). Večer jsme pak vyrazili na banket, po kterém nás čekala náročná cesta domů. Opět sněžilo, auta tam nevyjela, a tak to bylo třeba zvládnout pěšky. Druhý den jsme tak zahájili návrat do vlasti pěkně po svých s lyžemi na ramenou.

Podstatné informace (výsledky, mezičasy a mapy) jsou zde (GPS tracking použit nebyl), fotky jsou na FB IOF a v naší repregalerii.

V zámoří tak bylo nejlepším výsledkem 4. místo Kuby, štafetové 8. místo je rovněž kvalitní výsledek (škoda, že redukované pořadí při SP používá jen k bodování a přitom se nevyhlašuje). Nikdo další si již svěťákové maximum neudělal, avšak Petra si ho dokázala vyrovnat (12.), Petr to zvládl dokonce dvakrát (19.). Do dvacítky se podívala i Lenka (11.) a Kládin (17.) – ostatně ze všech 15 startů z TOP20 vypadl jen 24. Petr na sprintu a 21. Kládin na klasice. Tato dlouhá sezona tedy končí a začíná ještě delší pauza, neboť dalším našim vystoupením bude až únorové ME – kde jinde, než v Asii.

Koncem února se v Estonsku konalo 2. Akademické mistrovství světa a my jsme zde samozřejmě nechyběli. Ubytováni jsme byli v Tartu, závody se však jely v Haanje (od původní varianty dva závody v Tartu a dva v Põlvě se upustilo), která je od Tartu vzdálena asi hodinu a čtvrt jízdy busem. Vše podstatné se tedy odehrálo v nejhornatější oblasti Pobaltí (okolo 250 m n. m.) za dostatečných sněhových podmínek. Závodilo se při teplotách mezi -10 a -20 °C za bezvětří a skoro jasného počasí. Pro závodníky i servis bylo připraveno zázemí ve vytápěné budově. Závodů se zúčastnil Petr Horvát, Michal Argaláš, Vojtěch Matuš, Ondřej Vystavěl, Petra Hančová, Johanka Šimková, Veronika Kubínová a Hana Horvátová. Realizačním týmem byly dvě legendy českého LOBu – Ondřej Vodrážka a Jan Pecka. Celý týden se o nás zodpovědně starali včetně mazání lyží.

Do Estonska jsme přiletěli v pondělí 19. února, vinou zpožděného letu z Varšavy a chybky organizátorů jsme do Tartu dorazili se čtyřhodinovým zpožděním téměř v deset večer místního času, a tak jsme si mohli o večeři a výklusu po celodenním cestování nechat v čerstvě povlečených postelích hotelu Tartu leda tak zdát. Ráno se pak hned odjíždělo na model do Haanji. Model byl krásný a relevantní – hned v sousedství závodního prostoru. Stopy byly pěkně vytvrdlé, fikat se dalo, do kopce to však bylo kvůli vrstvě prašanu náročnější, na větší vzdálenosti pak bylo fikání vzhledem k zarostlosti některých částí lesa dost rizikové, obzvláště když pořadatelé nepoužívají mapovou značku pro hustník. Rovněž jsme otestovali lyže a zjistili, že vzhledem k omezeným možnostem v Tartu bude třeba připravovat lyže zde. Po obědě jsme odjeli zpět do Tartu, kde nás pak večer čekalo slavnostní zahájení v místním olympijském zábavném parku.

Středa patřila sprintu. Na start jsme byli odvezeni busem asi kilometr k úpatí nejvyšší hory Estonska a celého Pobaltí vůbec (Suur Munamägi – 318 m n. m.). Trochu nezvyklý byl formát mapy, A3 zkrácená o 7 cm lehce kazila prožitek ze závodu. První část se odehrávala na loukách, kde byla dost hustá síť stop. Bohužel na několika málo místech ji pořadatelé nezvládli správně zmapovat (úzká plná, čárka rolbou či špatně nakreslená křižovatka), což rozhodilo nejednoho závodníka. Druhou částí byl přejezd lesem se zajímavou volbou do arény. Žádnou větší chybu v závodě neudělal Petr, dostal 1:14 a dojel na pěkném 7. místě. Argi zajel taktéž solidně, ztráta 2:06 však ve vyrovnaném závodě znamenala až 18. místo. Po paralelce na jedničku bral Vojta 20. místo, Ondra dojel na 24. místě. I v holkách to vyšlo na diplom (=TOP8) – Petra dojela se ztrátou 57 s na 8. místě pouhých 25 vteřin za medailí. O 22 s více ztratila rovněž dobře jedoucí Johanka, skončila na 12. místě. Verča s Hankou si v pro ně prvním velkém závodě sezony připsaly 28. a 30. místo.

Ve čtvrtek se jely smíšené sprintové štafety, tentokrát již kompletně v zalesněné oblasti, ve zvlněném terénu s několika bažinami. V síti kvalitních rolbovek bylo najeto dosti čárek, vytvořil se tak luxusní prostor ve vysokém tempu orientačně náročný a umožňující staviteli zařadit řadu zajímavých voleb. Každý stát mohl postavit dvě štafety, přičemž pořadí se neredukovalo. Áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to nevypadalo růžově, Petra schytala nejhorší farsty a Petr chybou a špatnou volbou přišel skoro o minutu, takže předával 12. – až za béčkem. Pak už šlo vše hladce a v cíli z toho bylo pěkné 6. místo 2:08 za medailí (redukovaně by to byla brambora 43 s za plackou). Béčko jela Johanka s Argim (zkazil ještě o půl minuty víc tu stejnou kontrolu, jako zkazil Petr), bojovali celou dobu o TOP10, tuto pozici udrželi na všech předávkách a v cíli brali 10. místo.

O volném dni jsme navštívili hotelové wellness centrum, podnikli nějakou tu procházku (komentovanou organizovali pořadatelé) či výklus po Tartu a hlavně jsme si užívali, že nemusíme jako jiné dny absolvovat 180 km v buse.

Sobotní stíhačka (založená na výsledcích sprintu) se jela v den stého výročí vyhlášení nezávislosti Estonska. Závodilo se částečně ve stejném prostoru jako na štafetách, nový prostor byl štafetovému charakterově dost podobný – zkrátka další nádherný závod. Jelo se na dvě výměny mapy, celkem byly čtyři varianty trati, přičemž závěr byl pro všechny stejný. Závod byl dost vyrovnaný. Petr zajel devátý čas dne (+1:22), na jedné volbě dostal asi 20 vteřin, jinak udělal jen pár drobných chybek. Ta poslední před sběrkou ho však připravila o vyrovnání výsledku sprintu – cílem projel osmý 90 vteřin za medailí. To bylo v cíli trochu překvápko, neboť měl s Walheimem prohozenou GPSku. Výborně zajel Vojta, měl čtrnáctý čas dne (+2:01) – polepšil si tedy na 17. místo. O místo lépe, 16. finišoval Argi, i když tam něco málo nechal a měl až sedmnáctý čas (+2:22). Dobře začal i Ondra, avšak v závěru zlomil lyži, což ho trochu zpomalilo a vyřadilo z boje o TOP20, alespoň však vyhrál těsný finiš s Estoncem o 21. místo (měl i 21. čas dne). Holkám se spíš nedařilo. Petra se nechala z první výměny mapy stáhnout na špatnou farstu, což jí stálo asi 80 vteřin. Cílem projela na 11. místě (měla až 19. čas dne). Pohoršila si i Johanka, když nečekala farstovanou již druhou kontrolu – ztratila dvě minuty. Trápil ji namrzlý mapník i 21. pozice v cíli. Verča si polepšila na 26. místo (i přes prohraný finiš), Hanka zůstala na 30. místě.

V neděli program zakončila krátká trať s hromadným startem, která byla charakterem dost podobná stíhačce, jejíž prostor byl pro závod rozšířen. Dost voleb bylo vyrovnaných, rozhodovala tak fyzička a absence navigačních a jiných zbytečných zkratů, a tak byl závod opět velmi vyrovnaný. Jela se dvě kola se dvěma farstama (tj. čtyři varianty). Petr nejlepším nestačil, už měl dost a navíc nechal na jedné volbě asi 20 vteřin, do cíle dojel osamocen na 13. místě 103 vteřin za plackou. Hezky jel i Vojta, zkazil dvě volby (jednu i kvůli Petrovi a druhou i kvůli Argimu) a nájezd na rybník, dostal tedy 3×20 vteřin. Cílem projel na 17. místě 71 vteřin za Petrem. O 22 vteřin horší byl 18. Argi, už měl taky dost. Ondra dojel na 24. místě. Holky vypadaly hodně nadějně – Petra mohla teoreticky finišovat až o páté místo, ale propadla se po kolena do potoka, namrzla jí lyže a propadla se na konečné 14. místo. Johanka nešla všechny volby optimálně a dojela si pro 20. místo. Verča dojela na 27. místě a Hanka na 31. místě. Po závodě následovalo zakončení, zdolání nejvyšší hory Pobaltí a večer pak tradičně banket.

Fotky jsou na FB WUSOC 2018, FB IOF, zde či zde a snad brzy založíme i repregalerii našich fotek.

Z těchto nádherných závodů v mrazivém počasí sice medaili nevezeme, avšak máme pět umístění v desítce a čtyři diplomové pozice (6. Petra s Petrem, 7. Petr, 8. Petra a 8. Petr + 10. Johanka s Argim), za což se vzhledem k papírovým předpokladům rozhodně nemusíme stydět. Petr (7.), Petra (8.), Johanka (12.), Argi (16.) i Vojta (17.) byli schopni se seveřany držet krok (krom těch úplně nejlepších), mimo dospělou repre se účastnící Ondra (21.), Verča (26.) a Hanka (30.) si jako nejmladší účastníci odváží dávku zkušeností z velkých a kvalitních závodů.

Na začátku února jsme se vydali na Mistrovství Evropy (a 2. kolo SP) do bulharského Velingradu (755 m n. m.), lázeňského města ležícího v nejvyšším balkánském pohoří Rila, kde nás přivítalo poněkud jarní počasí. Závody se konaly o kilometr výše, nad vesničkou Yundola, kde již nějaký náznak zimy byl. Pod vedením Richarda Klecha závodil tým ve složení Radek Laciga, Jakub Škoda, Petr Horvát, Michal Drobník, Michal Argaláš, Vojtěch Matuš, Hanna Rost, Petra Hančová, Lenka Mechlová, Johanka Šimková a Kateřina Neumannová. O stravu se staral na ME již počtvrté v řadě skvěle Ivoš Cihlář a potřetí o nás pečovala fyzioterapeutka Jana Kuncová. Jen servisák tentokrát chyběl, a tak bylo třeba k dílu přiložit i ruku závodníkovu.

Po čtvrtečním celodenním přejezdu autem (v Srbsku bylo azuro a teploměr atakoval 20 °C) jsme absolvovali krátký výklus, abychom byli připraveni na páteční model. Ten byl připraven nedaleko centra závodů z části prostoru nedávného bulharského mistrovství. Bylo kolem nuly a testování lyží ztěžovaly sněhové přeháňky. Místy bylo sněhu dostatek (na loukách až půl metru), místy však i úplně chyběl (pod stromy). Nevyzpytatelné sjezdy a technicky náročné zavětvičkované lesní čárky s občasným výskytem pařezů, to je oč tu běží.

V sobotu se zahajovalo sprintem, který provázel déšť s měnící se intenzitou. Naštěstí byly pro závodníky v cíli i v karanténě postaveny stany. Čárky byly v místech s více sněhem celkem měkké, míst bez sněhu na tratích kupodivu až tolik nebylo. Dalo se plužit a sjezdy tak celkem ušly, pokud však člověk dokázal včas zareagovat na potok v jejich závěru a přeskočit ho. Jelo se převážně po loukách, něco se fikalo a mokrý těžký sníh ve spojení s gravitací nekompromisně trestal technické chyby. Navigačně tratě extra obtížné nebyly, bylo však třeba vyřešit několik voleb. Vítězové se nedostali pod 17 minut. Výtečně do závodu vstoupil Kuba, když v půlce ještě držel velkou bednu. Cílem projel na 14. místě jen 54 vteřin za medailí. Kládin dojel na 23. místě. Argi, Dram a Petr zajeli skoro stejně pomalu a obsadili 28., 30. a 31. místo. Vojta byl disk kvůli špatnému oražení kontroly (byl by 37.). Holkám se podařilo urvat hned tři místa v TOP20 – 17. Petra, 19. Hanka a 20. Lenka. Po třech minutách následovala 30. Katka a 31. Johanka. Hned v prvním závodě tak připisujeme 4 osobní maxima (Kuba, Argi, Petra a Lenka) a vyrovnáváme bilanci loňského ME (4xTOP20)!

Noční déšť všechen sníh neodplavil, a tak se v neděli se jely smíšené sprintové štafety. Dopoledne přešel déšť ve sněžení, které ustalo na 3. úseku. Závody se jely ve východní části sprintového prostoru a i podmínky byly sprintu obdobné (měkko, místy naopak holo, bylo i bahno). Farsty nebyly příliš vyrovnané, a tak se pořadí během závodu dost měnilo. Nejnadějněji to pro nás vypadalo na 4. úseku, kdy jsme jeli v balíku na 4.-5., resp. poté na 4.-7. místě. Na Petru i Kubu však na posledních úsecích zbyly ty méně výhodné farsty, a tak jsme brali stejně jako loni 7. místo (neredukovaně opět 12. místo pro A). B bylo opět neredukovaně 14., tentokrát jela Hanka s Kládinem. Lenka s Argim (C) dojeli na neredukovaném 17. místě. Rozdíly mezi našimi štafetami stejně jako loni dělali kluci, když holky zajely v součtu na půl minuty stejně. Kuba zajel tak dobře, že i Erik Rost z vítězné švédské štafety měl v součtu horší čas!

V pondělí se změnil charakter počasí, přes noc vše zmrzlo a ráno nás v aréně přivítalo sluníčko a jinovatka. I když se tak jela krátká trať (která byla při zveřejnění posledního bulletinu prohozena s klasikou) částečně ve stejném prostoru jako sprint, jednalo se o kompletně odlišný závod. Velká část proběhla na loukách, a tak se jezdilo dost mimo stopy. Nebylo to o moc pomalejší, dalo se pohodlně bruslit (na rozdíl od užších skútrovek) a podstatně to zjednodušovalo mapovou náročnost. Závod byl vyrovnaný, tratě se dost křížily a směrné časy se nepovedlo dodržet oproti sprintu z té druhé strany (bylo to hodně rychlé, paradoxně však snad i bezpečnější). Závod opět výborně rozjel Kuba, po první pětině držel bronz, po druhé velkou bednu. V poslední třetině však nezvládl nájezd do lesa (K43) a chyba ho stála TOP10. Chybným oražením sběrky pak ztratil další dvě místa a dojel tak necelé 2 minuty za bronzem na 16. pozici. Kládin a Petr se celý závod pohybovali na hraně TOP20. Kládin ji nakonec děleným 20. místem půl minutky za Kubou udržel, Petrovi po chybičce v závěru chybělo 15 vteřin, skončil na 24. místě. Po dalších 79 vteřinách dojel o TOP30 bojující 32. Dram. Vojta skončil 37. a Argi po velké chybě na kontrole 43 až na 43. místě. V holkách jela pěkně Lenka, ve hře byla TOP15, avšak provedla to, co Kuba – chyba na K43 a ražení sběrky ji odsunulo na 21. místo. Petra měla závod dokonce rozjetý na TOP10, ale kontrola 43 byla proti. Ve spojení s nevydařeným závěrem to stačilo až na 25. místo. Katka dojela na 26. místě, Johanka na 27. místě. Hanka si po nepovedeném začátku, obří chybě na K43 a vynechané kontrole připsala disk. K43 bez citelnější ztráty zvládl jen Dram s Petrem, otázkou zůstává, zda tam byla mapa v pořádku, či zda byl nájezd po dlouhé otevřené pasáži do lesa opravdu tak náročný.

Volné úterý jsme využili jak jinak než k lyžování. Vypravili jsme se dále za centrum i za model, nedaleko jezera Belmeken jsme téměř ve 2 000 m n. m. na běžkách lízali embargo.

Ve středu jsme se konečně dočkali klasické trati, avšak hromadný start byl operativně změněn na intervalový. Podmínky byly dost podobné pondělku, avšak sníh již nebyl tak dokonale tvrdý, ježdění azimuty tedy ztrácelo na výhodnosti. Pořadatelé závodní prostor krátké trati zvětšili o okolní zalesněné části, které nabídly řadu voleb. Prostor byl přesto poměrně malý, bez výměny mapy se to tedy neobešlo. Vytátá místa byla v mapě označena, rovněž nebezpečné sjezdy byly v souladu s mapovým klíčem vytečkovány. Výtečně zajel Kuba, se ztrátou 5:19 dokončil závod v čase 99:07 na krásném 9. místě. Jako druhý muž v historii tak pronikl na ME do TOP10! Dařilo se i ostatním, nejlepší umístění si připsal 12. Kládin, 27. Argi (i s prošlápnutím lyže v závěru) i 29. Vojta a vyrovnal 19. Petr. Jen 31. Dram neměl svůj den. V ženách výborně zajela Lenka, se ztrátou 1:10 na velkou bednu dojela na parádním 9. místě. Hned na svém prvním ME se tak stala třetí Češkou v historii ME v TOP10! Jen 35 vteřin za Lenkou zajela rovněž svůj životní výsledek Petra, obsadila 12. místo. Hanka dojela 16. a Katka si vyrovnala 20. místem své evropské maximum. Johanka skončila na 23. místě.

Ve čtvrtek vše uzavřely štafety, které se jely v již známém prostoru. Počasí bylo opět podobné, ráno mrzlo, pak bylo teplo a vykukovalo sluníčko. Jen na závodníky čekalo pár cm nového sněhu, pořadatelé bohužel nestihli projet všechny stopy. V ženách se pro nás závod vyvíjel vcelku příznivě. Petra z prvního úseku přijela v balíku bojujícím o 3.-5. místo. Lence se taktéž zadařilo, když předávala třetí s půlminutovým náskokem! Hance se však moc nedařilo, pozici ztratila a dojela šestá 1:35 za medailí. Béčko jelo ve složení Johanka, Katka a juniorka Markéta Firešová – dojely 10 minut za áčkem na 10. místě v neredukovaném pořadí. Zklamání z nevyužité medailové šance však netrvalo dlouho, první úseky totiž dostaly špatné mapy (zřejmě nikdo neřekl pořadateli na startu, že se mapy rozdělují podle startovních čísel a ne náhodně), tratě tedy nebyly v součtu stejné a závod tak musel být zrušen. Zbyl nám tak jen ten příjemný pocit, že dokážeme jet o medaile, i když startují všichni favorité! U kluků však bylo již vše v pořádku. Kuba sice neudržel vedení z mapového startu, ale díky vyrovnanému výkonu, který podal i Kládin a Petr, se mohli kluci radovat ze solidního 5. místa, když v závěru předjeli Švýcary a nepodlehli Bulharům. Béčko dojelo na 14. místě v neredukovaném pořadí ve složení Dram, Argi a Vojta. Večer jsme vše samozřejmě oslavili na závěrečném banketu, který však trval jen skromné dvě hodinky.

Stránky závodů najdete zde (výsledky, mezičasy, mapy, tracking, fotky, …), naše fotky jsou v repregalerii, fotky v článku jsou z FB IOF a fotky jsou i na FB ESOC 2018.

Na ME jsme myslím dokázali navázat na úspěšné MS. Sice nám to necinklo, ale více než 13 individuálních umístění v TOP20 na ME (konkrétně to je 2×9-2×12-14-2×16-17-2×19-3×20) bylo jen v Rumunsku (2010), a to 14. Po pěti letech na ME kluci opět dokázali ve štafetách podlehnout jen zemím silné čtyřky. Nejlepší umístění na ME si udělal Kuba (9.), Kládin (12.), Argi (27.), Vojta (29.), Petra (12.), vyrovnal Petr (19.) a Katka (20.) a Lenka na svém prvním ME brala hned 9. místo! Počet našich závodníků pyšnících se individuální TOP10 z ME tak stoupl ze 3 na 5. Dále jsme si připsali pěkné body do SP (krom dvou zaváhání a dvou disků ze všech individuálních startů; nejlíp na tom je průběžně 14. Kuba) a do světového rankingu (na závěrečném kole SP to vypadá na oranžovou skupinu pro Kubu, Kládina i všechny holky).

Koncem listopadu jsme se vydali za severní polární kruh do finského Äkäslompola, abychom na úpatí hory Ylläs svedli boje o body do Světového poháru. Úvodní kolo SP se zde konalo již potřetí v řadě (z našich se účastnila vždy jen Hanka Hančíková). Na sever jsme se tentokrát vypravili ve složení Radek Laciga, Jakub Škoda, Petr Horvát a Johanka Šimková. Realizační tým s námi tentokrát necestoval. Bydleli jsme nedaleko dějiště SP, vařili a mazali jsme si sami. Sněhové podmínky byly parádní, před závody spadlo dost sněhu, dokonce vyšlo i počasí, když se na vzdory obavám vše odzávodilo v teplotním intervalu cca od -5 do -10 °C. Zázemí karantény měli pořadatelé luxusně vyřešené, v aréně už byly možnosti schovat se do budovy trochu slabší.

V pátek 24. listopadu kluci odletěli do Helsinek, odkud jim jel po asi osmi hodinách čekání noční bus do Rovaniemi, kde na ně čekala Johanka. Zde se po dvanáctihodinové jízdě zlehka projeli na místních tratích a všichni společně pokračovali v autě (půjčeném od Jyriho Uusitala) až na místo. V neděli jsme se pokusili na modelu oživit po létě mapové návyky a zvyknout si na chladnější charakter počasí. Čárky byly luxusní a tak jsme se všichni začali těšit na závody. Taktéž jsme vyvrátili spekulace o výhodnosti použití čelovky na mapu při závodech – světla bylo kolem poledne dostatek.

V pondělí se jel sprint, který nebyl nijak extra navigačně obtížný. Závodníci se museli vypořádat s několika volbami a pár měkčími čárkami (na modelu byly všechny pěkně tvrdé). Nám největší obtíže činilo závěrečné stoupání do arény po plné. Dobře zajel Kuba, když se ztrátou 1:15 obsadil 21. místo. Petr dojel na 27. místě, Kládin skončil třicátý. Johanka si zajela svěťákové maximum – obsadila 21. místo.

V úterý se jela krátká trať, která nám sedla z těchto tří závodů nejvíce. Hustota stop byla opět hratelná, tratě nabídly řadu zajímavých voleb. Výborně zajel Kuba (jeho druhý nejlepší svěťák v životě), ještě po dvaceti minutách držel pozici na velké bedně, soupeřům ale v závěru zbylo víc sil a tak z toho bylo „až“ 14. místo. „Jel jsem bez větších chyb, pouze bych našel jednu desetisekundovou chybu a jedno malé zaváhání. Konec byl dost fyzicky náročný a měl jsem dost.“ Na velkou bednu mu chybělo pouhých 90 vteřin. Nejlepší závod ze série si připsal i 23. Petr a 26. Kládin. Johanka dojela na 23. místě.

Po večerní banketové večeři a sauně jsme se ve středu jeli projet s Rumuny po místní takřka nekonečné síti rolbovek v teplotách pod -20 °C.

Na čtvrteční klasickou trať s hromadným startem hrozilo chladné počasí. Když jsme vyjížděli z ubytka, bylo -17 °C, ve výše položené aréně bylo ale o deset stupňů tepleji, a tak jsme před startem ještě odhazovali vrstvy. Jelo se na tři kola a bylo to na poctivých sto minut pro vítěze. Na tratích byly opět zajímavé volby, téměř vše se odehrávalo v čárkách. Dobrou pozici si po úvodu udržel jen Kuba, který i na vzdory zamrznutému gelu dojel opět z našich nejlépe – na 22. místě. Petr dojel 26. před 27. Kládinem. Johance se po pádu v úvodu trati porouchal mapník, což souviselo s následnými chybami. Do cíle dojela na 21. místě.

V pátek jsme se jeli opět vyjet na místní tratě. O víkendu jsme si ještě střihli závody Ensilumen Rastit zařazené do WRE, které se jely v prostorech SP. Na atraktivitě jim to však neubralo, z hlediska voleb postupů byly snad i zajímavější než ty svěťáky. Na sobotní krátké trati byla konkurence stále silná. Johanka dojela na 17. místě. Kluci v úvodu chybovali, v cíli byl nejrychlejší 19. Kládin před 25. Petrem a 31. Kubou. Na nedělní klasické trati byly výkony lepší a konkurence prořídlejší, a tak si před dlouhou cestou domů všichni připsali nejlepší umístění týdne – 8. Johanka, 9. Petr, 11. Kuba a 15. Kládin.

Stránky závodů najdete zde, jsou na nich výsledky a fotky. GPS tracking je tu a live stream si můžete znovu pustit zde.

Pro nás netradiční závodění již v listopadu tedy dopadlo poměrně dobře, z Laponska si vezeme bodíky do světového poháru i rankingu. Kluci byli na prvním sněhu víkend předem, Johanka sice trávila listopad ve Finsku, ale koleno ji nedovolilo naplno trénovat. Tuto absenci nalyžovaných kilometrů jsme nejvíce pociťovali na plných, v čárkách nám to šlo celkem dobře. Nyní máme motivaci a dva měsíce času na práci na svých slabších stránkách. Bulharsko čeká!

Do světového rankingu se počítá pět nejlepších výsledků za aktuální a předchozí zimu, příští sezonu zahájíme na pozicích:

16. Radek Laciga
27. Jakub Škoda
32. Petr Horvát
34. Michal Argaláš
96. Vojtěch Matuš
337. Michal Drobník

22. Petra Hančová
27. Kristýna Kolínová
28. Johanka Šimková
44. Kateřina Neumannová
67. Hana Hančíková
142. Lenka Mechlová

Po ne moc oslnivých výkonech na ME jsme prožili jedno z nejúspěšnějších Mistrovství světa. 22. MS se konalo stejně jako to v roce 2000 v ruském Krasnojarsku, odlétali jsme v pátek 3. března, vrátili jsme se v pondělí 13. března. Závody začínaly až v úterý, dřívější odlet byl zvolen kvůli aklimatizaci na šestihodinový časový posun.

Organizátoři závody uspořádali opravdu ve velkém stylu – za dva roky se zde bude konat zimní univerziáda, na kterou je LOB vůbec poprvé zařazen, na tomto mistrovství se tak měli pořadatelé na univerziádu připravit. Zahájení, vyhlašování i zakončení bylo protkáno kulturním programem a bylo vždy precizně naplánováno. Pro veřejnost byl zřízen i prodej vstupenek nejen na tyto ceremoniály, ale i na samotné závody. Těm zázemí poskytlo nově vybudované biatlonové centrum – k dispozici na předzávodní i pozávodní karantény byla vytápěná tělocvična, pro servis samozřejmě buňky, pro diváky tribuny s dvěma velkoplošnými obrazovkami, na které byl z každého závodu promítán přenos a tracking. Nechyběly ani bezpečnostní kontroly, které byly na vyšší úrovni než během poslední olympiády. Závody to byly parádní i po sportovní stránce. Jižní nezalesněné svahy byly sice takřka bez sněhu, avšak v lese kolem areálu bylo sněhu dostatek. Pořadatelé tak mohli snadno protkat síť standardních tratí a tenkých plných skútrovými stopami. Vcelku vyšlo i počasí, když se nám vyhnuly sibiřské mrazy, teplota kolísala okolo nuly, mraků jsme si moc neužili a nechutný smog nad městem pár dní po příjezdu rozfoukal vítr.

Zúčastnili jsme se v počtu 4+4+2. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová a Hanka Hančíková, která se vracela po zlomenině v noze. Pro Kristýnu, Petru i Michala to bylo první MS. Funkci trenéra plnil odpovědně opět Richard Klech a o lyže se nám staral jako loni na SP Matěj Kubina. Jídlo jsme měli stejně jako ubytování zajištěno organizátory. Klasická česká strava to pochopitelně nebyla, ale stěžovat jsme si rozhodně nemohli.

Na místo jsme dorazili v sobotu dopoledne, když nám posun času sebral půlku noci. Odpoledne jsme se byli zlehka projet v nedalekém místním lesoparku. Další den jsme se tam vydali s mapou, neboť to byl neoficiální tréninkový prostor – vyšlapané cestičky doplňující několik podobně širokých skútrovek ve spojení s několika rolbovkami poskytly parádní možnosti na oživení mapových návyků. Jen bylo třeba dávat pozor, aby člověk nesrážel procházející se domorodce. V pondělí jsme pak absolvovali vcelku pěkný model v sousedství závodního prostoru (video). Potvrdili jsme si, že sněhu je dost a fikat ve velkém se určitě nebude. Rovina to nebyla, a tak jsme si užili i pár sjezdů.

V úterý 7. března odpoledne (stejně jako všechny ostatní závody kvůli možnosti sledování v Evropě) program zahájily smíšené sprintové štafety. Závod to byl velmi rychlý (Švéd Erik Rost z vítězné štafety si málem nestihl nazout lyže, když se Tove Alexandersson přiřítila z prvního úseku za 4,5 minuty), pořadí se kvůli farstování hodně přelévalo (až na Švédy, kteří vedli pořád), takže divácký zážitek jak hrom. Naši drželi krok, Hanka v prvním ostrém závodě po prosincové zlomenině nohy potvrdila, že je zpět, Kládin při své premiéře v této disciplíně na MS rovněž podal solidní výkon bez větších chyb. Rusko bylo dodatečně diskvalifikováno za doping a my se tedy pohybovali značnou část závodu na třetím místě, na poslední úsek dokonce Kládin vyrážel třetí s 40 s náskokem! Co čert nechtěl, přišly horší farsty a drobná zaváhání, Noři se tak hladce dostali před nás a v cílové rovince jsme pak podlehli i dotahujícím Bulharům, kteří měli slabší začátek – takže 5. místo.

Středa patřila sprintu. Byl to vcelku pěkný závod, výsledkově pro nás však skončil ze všech nejhůř. Hanku vyřadila z bojů o lepší umístění skoro minutová chyba na jedničku, Kládin zase nechal minutu na pětku. Z holek zajela nejlépe 15. Petra, do dvacítky se vešla i 18. Kinynka a 20. Hanka, Johanka dojela na 21. místě stejně jako z kluků nejlépe jedoucí Kuba, ostatní skončili do třicítky – 27. Petr, 28. Kládin a 30. Michal.

Ve čtvrtek už muži potřebovali odpočinek, a tak si krátkou trať střihly jen ženy. Druhý den se pak role prohodily a na dopolední komentovanou projížďku městem s dvěma panoramatickými zastávkami (jedna zahrnovala i lanovku) se vydaly pro změnu holky. Pro muže to nebylo vzhledem k následujícím dvěma nabitým dnům moc šťastné řešení, navíc měli k dispozici mapu prostoru krátké trati již před závodem (tratě však byly odlišné, na maximální snahu o odlišnost ukazuje i prohození prostoru první a druhé části trati). Na holky čekala v terénu malá vrstva nového sněhu. Výborně zajela Hanka, v cíli chvíli vedla – výkonem bez větších chyb se probojovala na 8. místo se ztrátou 61 s na velkou bednu. „Jelo se mi super, naprosto mi to sedlo!“ Ostatní jely vyrovnaně a srovnaly se v závěru TOP20 – 18. Kinynka („Spousta menších chybek, chyběla tomu plynulost.“), 19. Petra („Závod mi nesedl ani fyzicky ani mapově.“) a 20. Johanka („Se závodem jsem moc spokojená, bohužel startovat v takovémto závodě první byla nevýhoda a ve výsledcích to znamenalo několik míst.“).

Mnohem větší překvapení přinesl závod mužů. Ten excelentně rozjel Kuba – nepočítáme-li dva Rusy, kteří nenarazili kontrolu po diváckém průjezdu, kolem 11 až 12 minuty jel dokonce na třetím místě! Pak následovaly nějaké drobnější chybky, nicméně se dokázal opět propracovat dopředu, závěr trati odjel na páté pozici, na dojezdu mu však už došlo a dojel sedmý se ztrátou 53 s na medaili a 2 vteřiny za velkou bednou. Výborně zajel i Kládin, dojel 12 s za Kubou na 9. místě. Měl sice pomalejší vstup do závodu, nicméně to pak rychle napravil například čtyřmi vítěznými mezičasy. Dobře měl závod rozjetý i Petr, směřoval někam ke 12.-15. místu, ale ve sjezdu ke K16 čtvrt hodiny před cílem spadl, zlomil hůl a zbytek musel absolvovat takto – dojel na 23. místě. Umístění ze sprintu si vylepšil 22. Michal.

Sobotní klasika byla velmi náročná. Jely se dva/tři farstované okruhy a na závěr jeden pořádný pro všechny stejný. Převýšení na tratích bylo značné, některé sjezdy byly opravdu výzvou. Ač to na první pohled nevypadalo, na volbách se dalo dost ztratit. Vítězné časy byly v ženách 85 minut, v mužích pak 106 minut. Nejspíš kvůli nedělním štafetám někteří nedokončili, kvůli vyššímu počtu kontrol (muži 47, ženy 37) bylo i několik disků. A polámaný materiál ani pády nebyly výjimkou. Hanka se rozhodla do závodu nenastoupit, aby pošetřila síly a nohu na štafety a závod spolukomentovala. Kuba se taky pošetřil na štafety, když se po dvou kolech rozhodl odstoupit (dostával 4 minuty od Kládina a žaket). Ostatní závod dokončili a dojeli si pro své životní výsledky! Holkám se podařilo poslední kolo – Petra dojela na skvělém 7. místě 59 s za velkou bednou, 70 s za ní finišovala 8. Johanka. Kinynka bohužel v závěru zlomila hůl, což ji vyřadilo z boje o TOP10 a musela se tak spokojit s „až“ 11. místem. Kládin navázal na svůj úspěch z krátké, udržel tempo až do konce a polepšil si o dvě místa, když skončil na 7. místě. Petr nezačal moc dobře, navíc na začátku druhého kola šel do chyby, spadl, zlomil hůl a jel si pro novou – stálo ho to 6 minut. V závodě pokračoval již v o poznání pohodovějším tempu, přesto v posledním kole vykřečoval a vyžaketil. Cílem projel na 16. místě. Hned za ním skončil 17. Michal, který hned na prvních dvou kontrolách nechal dvakrát dvě minuty.

MS zakončily v neděli štafety, které se jely v již známém prostoru. Tratě byly opět pěkné, některé sjezdíky opět nevyzpytatelné (tím není myšlen přehledný divácký sjezd stěny za biatlonovou střelnicí). V ženách byly štafety poněkud netradiční, do bojů o medaile tolik nepromlouvaly velmoci. Norka byla na MS jediná, Švédky dvě ze čtyř onemocněly a Ruska byla přistižena za nově zakázané meldonium. Finky však žádné překvapení nepředvedly a zvítězily o 6 minut před stříbrným Českem. Holky jely ve složení Petra, Kinynka a Hanka – po 1. úseku dokonce vedly! Tři minuty za holkami dojely třetí Estonky. I kluci předvedli parádní výkony, i když ta sobotní klasika byla cítit. Po druhém úseku jsme stejně jako na ME měli na dohled čtvrté Nory, předjet Moholdta však umí málokdo, a tak kluci ve složení Kládin, Petr a Kuba brali i tak krásné 5. místo s velkým náskokem na zbytek světa.

Štafetové stříbro holek je historickým úspěchem (zlato z MS nemáme a stříbro má jen Bára Chudíková z klasiky z Japonska 2009), ostatní štafety skončily 5. místem, což je taky pěkné. Na velkou individuální bednu to sice nedalo, ale máme tři 7., dvě 8. a jedno 9. místo – čili 6 umístění v TOP10, na kterých se podílelo PĚT z nás (z osmi)! To tu ještě nebylo (na MS 2005 ve Finsku bylo TOP10 pět, jinak nejvíc tři). Kromě po zlomenině se zotavující Hanky (8.) si všichni zajeli nejlepší výsledek kariéry – 7. a 9. Kládin, 7. Kuba, 7. Petra, 8. Johanka, 11. Kinynka, 16. Petr a 17. Michal. Pravdou je, že za řadu pěkných umístění vděčíme i zkratkám DNS, DNF a DISK u kvalitních závodníků. Nicméně naše výkony byly hodně dobré, světová špička od nás není až tak daleko a vzbudili jsme v ní jako konkurenti jistý respekt. To je názor, který po MS sdílelo poměrně dost lidí. Na závěr nezbývá než poděkovat sponzorům, realizačnímu týmu i fanouškům za podporu a přislíbit, že se uděláme vše proto, abychom příští zimu pokračovali na alespoň stejných pozicích! Výsledky, mezičasy, tracking a povedené videozáznamy hledejte na webu závodů.

Výsledkově pro Česko patřilo 10. Mistrovství Evropy k těm skromnějším, přesto se několik hodnotných výkonů vyskytlo. Akce se konala společně s MSJ, MED a MS veteránů ve finské Imatře od 5. do 13. února. Solidní sněhové podmínky ze začátku zimy se změnily vlivem teplejšího počasí a absence sněžení ve velký problém. Nakonec nebyl využit záložní prostor, na některé stopy však musel být navezen sníh, některé plánované stopy byly zrušeny, závodní prostor byl mírně okleštěn, model byl přesunut a bylo zakázáno fikání na golfovém hřišti. V lese leželo kolem 10-20 cm sněhu, závody se konaly za mrazivého počasí, nejchladněji bylo na klasiku a sprint (15 až 20 °C pod nulou), asi o 5 °C tepleji bylo na krátkou a sprintovky, na štafety již pak bylo tepleji než -10 °C. Tyto neobvyklé hodnoty zpříjemňoval fakt, že bylo většinou jasno a bezvětří, navíc jsme na stadionu měli k dispozici vytápěnou buňku, nemuseli jsme tedy na mrazu být déle, než bylo nezbytně nutné. Stopy tedy byly vymrzlé a tvrdé, jediným problémem byla občas jejich identifikace v místech s borůvčím.

Zúčastnili jsme se v počtu – 5+4+4. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš, Vojta Matuš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová, Katka Neumannová (ze zdravotních důvodů nemohla jet Hanka Hančíková ani Michal Drobník) a o jídlo se (již potřetí na ME) skvěle staral Ivoš (tentokrát tu byl i pro dorostence a juniory), o lyže nám pečoval Radek a o naše tělesné schránky se pak jako loni skvěle starala fyzioterapeutka Jana Kuncová. A to vše probíhalo samozřejmě pod vedením Richa.

Odlétali jsme v neděli, realizační tým, který jel auty, nás na letišti vyzvedl a dopravil na ubytování. Hned druhý den dopoledne nás čekal model, na kterém bylo třeba otestovat lyže, dostat se do mapy a vyzkoušet si ražení systému Emitag. Nicméně síť stop na modelu se těžko dala nazývat sítí a cca po třetím neúspěšném oražení jediné modelové kontroly každý zjistil, že se na ni pořadatelé ani neobtěžovali umístit krabičku. A tak jsme si zábavu našli v projíždění, či spíše sjíždění velmi úzkých, nezmapovaných stop. Mělo to solidní technický a obratnostní přínos, dokonce se u toho ani nikdo nezrakvil natolik, aby pak nemohl závodit.

V úterý 7. února se jel sprint. Po krátkém úvodu v otevřenější části následoval dlouhý postup, na kterém se dala při volbě zleva ztratit i minuta. Následovalo pár kontrol v tradičních čárkách v lese, v závěru bylo pár plných. Výborně zajel Petr, vyrovnaným výkonem bez chyb skončil poprvé v TOP20 – na 19. místě (+1:16)! Luxusně závod rozjel Kládin, v polovině závodu (po dlouhém postupu) byl čtvrtý, poté bojoval o TOP10, nakonec ale zvolil špatný postup na předsběrku (ten sráz u kontroly se fiknout moc nedal), a tak se musel spokojit s 25. místem. O TOP10 by mohl bojovat i Kuba, nicméně zvolil špatně na dlouhém postupu – skončil na 28. místě. Michal dojel 34., Vojta si odbyl premiéru na ME 44. místem. Z holek zajela nejlépe 22. Petra; Kinynka, Johanka a Katka se pak seřadily na 24.-26. místě.

Středa patřila smíšeným sprintovým štafetám. Mapy se po sprintu nevydávaly, nicméně pro teoretickou přípravu posloužila mapa vygenerovaná z GPS, kterou nám poskytl server o-news.cz (Rouman). Výkony našich holek byly časově přibližně stejné, rovněž Petr s Kubou zajeli srovnatelně. Vyčníval pouze Kládin, který s Kinynkou na rozdíl od A a C štafety předjel i Lotyše. Bylo z toho 7. místo se ztrátou 50 s na šesté Nory, v neredukovaném pořadí to dalo na 12. místo. Sice už jsme byli na ME dvakrát i šestí, ale to jela Hanka … Zajímavý byl souboj Petra s Kubou o 14. místo v posledním kole. Nejdřív neorazila kontrola Petrovi, ten pak ztrátu dotáhl, když se totéž stalo Kubovi. Při postupu na sběrku pak dokonce kluci předvedli synchronizovaný pád v čárce. Lepší o 2 s bylo nakonec C (Kuba s Johankou) před A (Petr s Petrou), nicméně se obě štafety stejně redukují, takže … aspoň cenné zkušenosti!

Na čtvrteční hromadnou klasiku se jen tak nezapomene. Muži ji měli na pěti mapách, ženy jen na čtyřech. Po startu všechny čekal dlouhý postup přes celou mapu do prostoru, kde se jela většina závodu. Ze začátku byly trochu zácpy, ale to bylo nic proti tomu, že když jsme dojeli do onoho prostoru, tak nám tam pustili na dvě stovky na kost zmrzlejch dorostenců, dorostenek, juniorů a juniorek. Protisměrných úseků tam sice mnoho nebylo, ale i tak o srážky nouze nebyla – navíc řada sjezdů se rychle vyplužila, takže lyže dostaly zbrusu novou strukturu – a ty kusy holí poházené podél stop snad ani nešly spočítat. U nás se to týkalo především holek – Johanka zlomila a závod zapíchla, Kinynka si škaredě narazila zápěstí. Z kluků zajel nejlépe 21. Kuba (+7:37), Kládin se vychyboval po první výměně, kdy se nechal strhnout balíkem na špatnou farstu, dojel na 26. místě. Chyb se nevyvaroval ani 30. Petr a 33. Michal. Vojta zřejmě kvůli rozptýlení z hromadné srážky tří Čechů a Nora kousek před dvojkou neměl tuto kontrolu v čipu a byl tak bohužel disk. V holkách se do TOP20 protlačila poprvé Petra, skončila na 18. místě. Po úpravě výsledků kvůli dopingu se do TOP20 vešla i Katka – byla 20., Kinynka dojela na 21. místě.

Mírného oteplení o volném dni jsme využili kromě odpočinku k vyjetí v okolí ubytování, projetí po jezeře, ale také k pilování technických dovedností nejen na místní sjezdovce.

Sobotní krátká trať byla mapově (volby, i síť – i když mapa z klasiky obsahující celý prostor byla nakonec k dispozici, neboť ji pořadatelé nezvládli důkladně vybrat) i fyzicky a technicky celkem náročná, zkrátka komplexní závod, jak má být. Na kráse mu však ubíraly zakázané prostory – dopředu ohlášený zákaz fikání na golfáči nebyl problém, horší byly zakázané cesty, které nebyly často v terénu označeny a několik závodníků na ně omylem vjelo – například disklá Petra zjistila až v cíli, že ji použila. Největší aféru však způsobilo jezero. V mapě bylo kreslené zakázanou tmavě modrou černě ohraničenou, která se používá v případě, že je led tenký nebo tam hrozí jiné nebezpečí. Fakt je ten, že tuto značku dost závodníků nezná, že na to na meetingu pořadatelé neupozornili, že led byl tlustý, nebezpečí na jezeře těžko říct, jestli hrozilo. Nicméně po protestu jury nepochopitelně rozhodla, že několik mužů, kteří si postupem přes jezero uspořili asi 30 s, nebudou disk, navíc tento postup nechali vymazat z výsledků, což solidně zamávalo s pořadím. Výtečně zajel Kládin, který obsadil nakonec 16. místo (+1:49), což je tu čtvrtá TOP20 a zároveň nejlepší české individuální umístění zde! Solidně jel i Kuba, nebýt protestu, byla z toho TOP20, nyní je na 24. místě. Nejlepší výkon zde podal Vojta, skončil na 31. místě. Hodně chyb nasekal 32. Petr i 36. Michal. V ženách se nejvíce dařilo 21. Johance (8 vteřin za TOP20), Káťa dojela 25. a zraněná Kinynka skončila na 27. místě.

Vše jako téměř vždy uzavřely nedělní štafety. Panenského prostoru pořadatelům už moc nezbylo, závod to však byl opět parádní. Farsty byly většinou hodně rozdílné, někdy i časově trochu nevyrovnané. Pořadatelé před mistrovstvím do lesa zatloukli několik dřevěných tyčí (ty během týdne již nepřibývaly ani neubývaly), na které poté umísťovali jednotky – některé kontroly tedy již závodníci důvěrně znali z předchozích dnů. Naši muži zajeli skvěle, ještě po druhém úseku byli na dohled bramboroví Noři, skvěle však jelo i Pobaltí, a tak Kládin zažil náročný finiš s Lotyši, ti však nakonec byli lepší. Kuba, Petr a Kládin tedy skončili na 6. místě (+5:06). I holky předvedly nadprůměrné výkony, ani tak na dominantní trojici nestačily, Pobaltí však nebylo problémem a Petra, Johanka a Kinynka se radovaly ze 4. místa (+12:22)! V neredukovaném pořadí to bylo 6. místo pro holky, 9. pro kluky a 12. pro béčko, které jelo ve složení Michal, Vojta a Katka taktéž solidně – porazili např. Rumuny a estonské béčko a na mušce měli dlouho dokonce i Švýcary!

Čtyři umístění ve dvacítce a dvě velké bedny ze štafet – to není nijak zvučná bilance, nicméně tu máme vylepšené osobní maximum z ME u Kládina (16.), Petry (18.), Petra (19.), Katky (20.), Johanky (21.) či premiérovou účast Vojty (31.). Špatné však nebylo ani vystoupení Kuby (21.), Kinynky (21.) či Michala (33.). Máme dále štafetové 4., 6. a 7. místo. Velký dík patří realizačnímu týmu, sponzorům a všem ostatním, kteří nám pomáhali či fandili! Výsledky, mezičasy, tracking a videozáznamy hledejte na webu závodů.