MS Estonsko: štafeta šestá, Petra Hančová vždy v patnáctce, čtyři další ve dvacítce

by Petr 0 Comments

LOB to skončil, LOB to začal. Dlouhých 11 měsíců čekání na akci pod hlavičkou IOF poslední únorový týden ukončili velkolepě Estonci. Historicky první MS v Pobaltí nabídlo dramatické, férové a po všech stránkách náročné závody podle nového programu disciplín. Světová elita Pobaltí ochutnala již před 8 lety při ME v Lotyšsku, Estonsko z mistrovských závodů hostilo jen AMS před 3 lety a JMS a MED před 7 lety. Lze tedy říct, že se jedná o netradiční, přesto značně atraktivní destinaci pro LOB. Členitý terén zaručuje fyzickou náročnost, zarostlý les zase většinou brání fikání a nízký stupeň ochrany přírody a nadšení organizátoři zase zajišťují hustou síť stop. V čem je háček? V počasí. Sněhové nadílky jsou skromné a může přijít řada teplých dní a je po sněhu. Navíc překládat Estonci moc nemají kam, nejbližší hory mají skoro tisíc kilometrů daleko. Letos měli naštěstí sněhu dost, a tak i přes oblevu během celého závodního týdne bylo i o víkendu na čem závodit.

A co covid-19? Pro závodníky to znamenalo test před odjezdem, test po příjezdu a hygienická opatření na místě.  Náš desetičlenný tým byl rozdělen na čtyři skupinky, které spolu cestovaly i spaly, abychom minimalizovali riziko uvrhnutí celého týmu do karantény. Všichni naštěstí byli v pohodě, přestože místní poctivé odběry z nitra lebky u některých nakonec odhalily i zbytky viru po několika měsících. Na rozdíl od juniorských a dorosteneckých kategorií se v dospělých sešla maximální možná konkurence, oproti minulým MS dokonce početnější, jelikož se změnil povolený počet startujících z národního týmu ze 4 na 6. Naopak jistý úbytek bylo bohužel možné pozorovat v účasti exotičtějších národů, některé nestartovaly vůbec (Kazachstán, Polsko, Slovensko, Ukrajina, Bělorusko, USA, …).

Cestu do Kääriku dlouhou téměř tisíc mil jsme si rozložili do dvou dnů. Přespali jsme na chatě Baby Jagi u polských Suwalek. Celé pondělí jsme pak strávili na hostelu v Kääriku v karanténě, ze které nás pustili až chvíli před večeří, kterou nám i tak donesli stejně jako snídani i oběd rovnou do postele. Dobře připravené měli pořadatelé nejen závodní tratě, ale i model. Závodníci se tu mohli nechat rozhodit drsnými sjezdy, kterým se však závodní tratě citlivě vyhýbaly. Na večerní zahájení jsme do Otepää nakonec nejeli, neboť celý den pršelo, což se při asi -5 °C postaralo o solidní ledovku. Byli jsme rádi, že jsme ve zdraví přežili vycházku na obhlídku závodního stadionu. Noční obleva a ranní úprava stop však led odstranila a sprint se mohl bez problému uskutečnit.

Sprint byl dost kopcovatý, střídaly se typy terénu i hustota stop. Neustále bylo třeba řešit více či méně důležité volby postupů současně s jejich realizací (muži za cca 17 minut projeli téměř 150 křižovatek). Solidně zajela Petra (+1:51), když obsadila 13. místo jen 40 vteřin za velkou bednou. Johanka dost kazila volby, v cíli uzavřela třetí desítku. V mužích se nejvíce dařilo Kubovi a Petrovi, dojeli na 22. (+2:27) a 24. (+2:38) místě, přičemž za 8. místem byl Petr přesně minutu. Kládin si zapomenul číslo v batohu a bez GPS dojel 31., Nagáno to po slibném úvodu začal kazit a skončil 42. před 44. Vojtou B. a 46. Vojtou M.

Stíhací závod začal motýlkem náročným na realizaci postupů, což našim vůbec nechutnalo, následovala série dlouhých postupů a závěrečná farstovaná část, která se jela částečně ve sprintovém prostoru. Nejlépe opět skončila Petra, tentokrát na 15. místě (+8:50), když na trati strávila přes 70 minut. Johanka nezvládla úvodní desetiminutovku, kdy se propadla na 34. místo. Následující téměř hodinu však zvládla zajet jako 12. nejrychlejší, na čelo závodu ztratila jen dvě minuty, což ji vyneslo až na 18. místo! V mužích jel skvěle Kuba. V první části se dotáhnul na velkou skupinu před ním, ve které vydržel dlouhé nefarstované postupy. V závěru odhalil správné volby a v cíli mu díky 12. nejrychlejšímu času dne patřilo 17. místo (+5:23). Petr se bohužel v motýlku neudržel balíku před ním a ve snaze dohnat skupinu to zpečetil špatnou volbou. Ve zbytku závodu bojoval se stabilně jedoucím Kládinem, kterého nakonec přefinišoval, bylo z toho 28. a 29. místo. Zbylí tři Češi po hrubkách v motýlku absolvovali dlouhé postupy společně. Rozdělily je až chyby ve farstovaném závěru. Nagáno dojel 41., Vojta B. 42. a Vojta M. 44.

Den volna většina z nás strávila návštěvou lyžařského stadionu v nedaleké Otepää.

Krátká trať opět nedala nikomu ani na chvilku nic zadarmo, navíc byla poměrně dlouhá, pod 50 minut to nikdo nedal. Nejlepší z nás byla i tentokrát Petra, postupku zkompletovala výkonem bez větších chyb, 14. místem (+6:02), na první desítku ji chyběla minuta. O dvě minuty pomalejší byla 22. Johanka. V mužích sváděl stejně jako při sprintu vyrovnaný souboj na dálku Petr s Kubou. Petr po první dvacetiminutovce stále atakoval první desítku, pak ale přišly chyby. Záchranné lano mu hodil Linus Rapp, toho se ale neudržel a dojel na 16. místě (+5:36) 5 vteřin před Kubou, který byl nakonec kvůli přejetí zakázané (zazmijované) silnice diskvalifikován stejně jako pár dalších světových jmen. I Kládin se nakonec podíval do dvacítky, dojel na 18. místě (+7:01). Nagáno první čtvrt hodinu kazil, co se dalo, zbytek však objel stejně rychle jako Petr a dojel si pro 25. místo (+7:51). Vojta M. a Vojta B. dojeli na 35. a 36. místě.

Smíšené sprintové štafety na závěr nakonec žádné drama ohledně našeho výsledku nepřinesly. Silná čtyřka i Estonci nám ujeli a ostatní národy, které v týdnu vystrkovaly růžky, jsme nechali za sebou. Petra s Kubou si tak dojeli pro krásné 6. místo! Od letoška mohl každý tým nasadit štafety dvě, přičemž ta horší se nepočítá. Naše béčko jela Johanka s Petrem. Za áčkem však mírně zaostávali, navíc Johanka ve svém posledním kole upadla, propíchla si nohu, narazila koleno a zlomila hůl. Závod však přesto dokončila.

Navýšení kvót spolu s poctivou přípravou ze strany Švýcarů i Pobaltí nám přineslo na MS nezvykle kvalitní konkurenci zejména za hranou elitní dvacítky, kde se chyby do pořadí promítaly víc než kdy dřív. Nikdo z šesti našich zkušených závodníků si bohužel nedokázal vylepšit své umístění na MS z minulosti. Ze štafet máme velkou bednu a vezeme 7 individuálních umístění ve druhé desítce: 13., 14. a 15. Petra, 16. Petr, 17. Kuba, 18. Kládin a 18. Johanka, 7 ve třetí desítce, 3 ve čtvrté a bohužel 6 v páté a 1 disk.

Hodnocení trenéra: Pořadatelé připravili velice pěkné závody, které mnohé závodníky překvapily svou mapovou náročností. Vzhledem k podmínkám se téměř nejezdilo zkratkami, takže i závodníci z první poloviny startovního pole měli velkou šanci uspět (viz Švýcar Müller na middlu). Dle mého názoru jsme se nepotkali s úplně vrcholnou formou, takže jsme ztráceli cenné sekundy na každém kilometru tratě. Pomalý sníh ještě zvyšoval rozdíly v rychlosti jízdy našich závodníků a těch nejlepších. Bez umístění v první desítce nemůžu být s dosaženými výsledky spokojený. Nastává čas hodnocení, plánování a změn v přípravě pro další sezónu, v níž se doufám uskuteční více vrcholných akcí než v té uplynulé.

Odkazy: TV přenosyGPS záznamyvýsledky a mezičasyfotky na webu akce a naše fotoalbum s nimi zde.

Share

Leave a reply

Your email address will not be published.