Stěžejní prosincové soustředění jsme jako loni absolvovali v lyžařském středisku nad švédskou vesničkou Idre, přestože by se nakonec dalo soustředění absolvovat i u nás (což dopředu nebylo samozřejmě jasné). Sněhové podmínky zde byly ideální, navíc během víkendu po příjezdu napadlo dalších 20 cm sněhu. K dispozici byla rozmanitá síť stop kvalitně upravených na bruslení i klasiku. Teplota se po celou dobu pohybovala mírně pod nulou a užili jsme si i trochu toho severského sluníčka. Ubytování jsme měli dobré, na běžky jsme mohli naskakovat hned u baráku, jen na internet to byla celkem štreka.

Ráno jsme vždy zahájili čtvrthodinovou venkovní individuální rozcvičkou (běh, imitace, gumy atd.), následovaly dvě fáze (první za denního světla, druhá pak částečně za umělého či vlastního osvětlení) zakončené dobrým jídlem, které pro tým připravil vždy jeden z nás. Večer byly na programu meetingy zaměřené na aktuální program soustředění, nadcházející sezonu, sportovní psychologii, doping, sponzory a další organizační záležitosti. Zvládli jsme také vyfotit portréty v nových reprezentačních vestách – můžete si je prohlédnout v aktualizovaných osobních profilech.

Od pátku 9. 12. odpoledne do neděle 18. 12. dopoledne jsme absolvovali ve složení Kládin, Kuba, Petr, Vojta, Katka, Johanka a Petra celkem 16 fází na sněhu. Od úterý do pátku se k nám navíc připojila Hanka. Prvních 6 fází bylo zaměřeno objemově se zařazením klasického stylu, čas se však našel i na techniku, soupaže a obratnost. Ve druhé části o 8 fázích jsme si prošli trochu intenzivnějšími tréninky – úseky nakopávanou a normální soupaží, bruslením a soupaží a bruslením do kopce. Nechyběla ani fáze na stadionku se sprinty a technikou. Zbylé 4 fáze jsme odjezdili na mapě. O doplnění poměrně husté sítě rolbovek skútrovkami se postaral Richo zapůjčením skútru s mexickým šoférem. Mohli jsme si tak díky tomu osvěžit návyky mapové techniky na trochu delší krátké trati a při tréninku sudá-lichá. Trochu větší rychlosti jsme se pak snažili dosáhnout na okruzích (A, B, C, D), na zkrácené trati s výměnou mapy jsme si užili voleb postupů (H1, H2). Poslední dvě fáze už byly celkem pohodové, což byl prostor pro pilování techniky, blbnutí v čárkách a pozorování sobů.

Soustředění to bylo nadmíru kvalitní, všichni z toho byli slušně zničení. Po krátkém odpočinku máme za úkol ještě chvíli tvrdě trénovat a poté začít pomalu ladit formu směrem k ME ve Finsku, na které odlétáme již za 6 týdnů, ale hlavně na MS v Rusku, kde se budeme chtít pochopitelně ukázat v tom nejlepším světle!

Na závěr je nutné přiložit ještě jednu smutnou zprávu – Hanka odjela ze soustředění již v pátek proto, aby mohla závodit na švédských LOB závodech. Bohužel pro ni závody neskončily medailí na krku, ale sádrou na noze: „I fell down after steep downhill into the ditch and got stacked foot under the ice and snow in the marsh. Rentgen shows fibulafraktur on 3 places.“ Nad účastí Hanky na letošních vrcholných akcích tak visí bohužel otazník. Nic však není ztraceno, její upper-body a mysl totiž naštěstí zůstala bez úhony a právě toto jsou klíčové prvky pro úspěch na letoším ME i MS!

Po roce jsme opět, tentokrát ve větším počtu, vyrazili na rakouský Tauplitzalm (1 600 m n. m.), ubytovaní jsme byli opět v čerstvými rohlíčky vyhlášeném Hausalpinu. Během týdne sněhové podmínky vypadaly ještě velmi přívětivě (50 cm sněhu), avšak po našem příjezdu byla realita jiná, tratě byly sice rolbou ujeté, ale teplé počasí a srážky v podobě deště způsobily, že místo krásného 10 km dlouhého kolečka na nás čekalo 10 km boje a přeskakování trávy, klacků a šutrů.

První trénink byl vyloženě na projetí se a zjištění, kde se bude dát nejlíp jezdit. Ve čtvrtek odpoledne nás čekaly půlhodinové soupaže na kolečku kolem jezírka za chatou, na které v kritických místech kouč nahazoval sníh. Po večerní poradě jsme se dohodli, že kromě Škodíka, který po prvním tréninku lehl, a Kinynky, starající se i o Jonáše, vyrazíme na 60 km vzdálený Dachstein.

Počasí bylo, tak jak hlásila předpověď, skvělé. Ve stínu hory bylo ve výšce 2 600 m n. m. nakroucených 5 km parádně upravených stop, na kterých jsme odkroužili dvě fáze, přičemž na tu odpolední vyjel Kládin, Dram a Áňa na klasičkách, Vojta s Péťou na skejtech pilovali techniku bez holí a na konec si dali pár soupaží.

V sobotu po snídani začalo pršet, ale přesto jsme vyrazili na trénink. Jezdit se bohužel dalo už jenom na dvou kolečkách spojených příjezdovou cestou na Hausalpin. Nezbývalo nic jiného než si odtrpět dvě fáze na zbytcích sněhu a zbaběle odjet, zůstalo jediné auto věřící v udržení se nějakého sněhu, a to Kládin a Kinynka s Kaulim a Jonášem.

Zbytek týmu se v tuto dobu připravoval na jiných místech, Petr byl 6 dní v italském Livignu, Hanka točí ve Švédsku a Johanka drtí kilometry ve Finsku, akorát Argiho s Káťou nepustila škola.

Další společná akce nás čeká od 8. do 19. prosince ve Švédském Idre a samozřejmě víkend před tím se zúčastníme tradičního vyhlášení nejlepších orienťáků v Ústí nad Orlicí, plesu O-Gala.

O víkendu 22.-23. října se uskutečnilo tradiční testování týmu v Jablonci nad Nisou. Absolvovali jsme klasicky meeting k sezoně, v sobotu dopoledne výběhy a odpoledne soupaže, v neděli testy zakončil kros. Vše ohledně výsledků i jejich historie od roku 2005 hledejte v dokumentech, kromě stránky s výsledky včetně podmínek měření byly přidány i přehledové tabulky s časy a mapa všech úseků. Na testech jsme se sešli v komorním počtu – Hanka je ve Švédsku, Johanka ve Finsku (před 14 dny si ale dala soupaže i kopce), Argi zase v Bulharsku (v září výtečně odběhal kopce), Dram se ještě necítil, Vojta lehl stejně jako dříve Katka, která ale nakonec dorazila… Dospělou premiéru si odbyla Peťa, povedl se ji mj. i kros, když předběhla o vteřinu Kinynku, která si dala osobák ve všech třech testech! Klukům se povedly kopce, osobák si dal Petr i Kládin, Kubovi to uteklo o dvě vteřiny. Na soupažích si dal osobák Petr, na krosu pak Kuba. Naše snažení je zachyceno na juniorském rajčeti.

Tři týdny uplynuly od poslední repre akce a čekal nás další společný týden, který se nakonec ukázal být úplně odlišný, než ten v Krušných horách. Od 22. do 28. srpna jsme tedy pobývali v Jiříkově, vesnici v Nízkém Jeseníku. Ubytování jsme měli parádní prostorné se zahradou, vařili jsme si opět sami. Byli jsme zde ve složení jako posledně, jen Kládina vystřídala naše nová posila od juniorů – Vojta Matuš. Počasí bylo perfektní, nepršelo a během týdne se vyjasňovalo a oteplovalo. Plánovaných 11 fází však nakonec zvládla absolvovat jen Katka, neboť nás v druhé půli akce trápily problémy s trávícím a vylučovacím traktem. Přišlo to na nás postupně, každé ráno bylo o jednoho méně, ale detaily asi popisovat netřeba, hlavní je, že se z toho všichni celkem rychle dostali (ač o pár kilo lehčí). Nejspíš to bylo ze špatné vody nebo vadné série masa.

V pondělí odpoledne jsme se jeli vyklouzat na kolce, abychom byli čerství na další den. V úterý dopoledne totiž Argi, Vojta, Katka, Kuba, Petr a Kinynka absolvovali v Mohelnici na běhátku u pana doktora Pozdíška sportovní vyšetření, jehož výsledkem bylo stanovení laktátové křivky, a tedy i prahů a tepů pro různé intenzity tréninku, včetně odhalení slabých a silných stránek jedinců. Data jsou zajímavá, avšak byla tvrdě vykoupena krví, potem a zakyselenýma nohama. I proto nebyly odpolední kolce tak náročné, no i když ty soupaže na závěr… Ve středu jsme běhali dopoledne tradiční kopce. Odpoledne za námi přijela Jana, se kterou jsme si zacvičili mnoho inspirativních cviků, na závěr jsme ještě na chvíli zaposilovali tak, jak jsme zvyklí. Po tréninku dostal každý individuálně pár fyzioterapeutických rad, aby lépe odstranil svá slabá místa či bolístky. Následuje půlden volna, první ztráty a odpolední běžecké stupňované úseky. V pátek dopoledne jsme si střihli horskou časovku na kolcích, jezdili jsme to kolem hodiny, kluci nasbírali 500 výškových metrů, holky o trochu méně.

Na poslední čtyři fáze jsme nastoupili bohužel již ve značně zredukovaném počtu. Byly jimi čtyři MTBO závody (nejen) Českého poháru ve Šternberku – páteční krátká, sobotní mistrovský sprint a štafety a nedělní klasika. Žádnou díru do světa bajků jsme neudělali, ale minimálně mapové přínosy nám tato akce dala, o což tady primárně šlo. Pěkně tu však zajel Kládin (který s námi na soustřeďku nebyl) – pátý ve sprintu a Mistr ČR ve štafetách!

Za tento týden jsme získali mnoho cenných zkušeností – Jančiny rady a cviky, laktátový test, pro některé premiérové MTBO, no a to zažívání… buďmě však vděční, že nás to zastihlo v přípravném období, a ne někdy v zimě při ME či MS. Co nám letní snažení dalo, zjistíme již brzy na tradičních jabloneckých testech (termín je v kalendáři).

Od 25. do 31. července jsme byli na týdenním soustředění v Háji (myšleno s velkým H, i když v háji jsme byli taky, ale o tom až níže) nedaleko Klínovce (na který jsme samozřejmě vyběhli), Božího Daru a Fichtelbergu, dějiště letošního Světového poháru. Přestože to byl jeden z nejteplejších týdnů roku, na horách nám bylo dobře, i když – těch přeháněk možná tolik být nemuselo. Bylo nás sedm – Kuba, Kládin, Petr, Argi a Katka, dále Peťa Hančová, která už k nám definitivně postoupila od juniorů, a kouč Richo. Vařili jsme si sami a bydleli jsme v malé chatě. Tréninky byly pestré, stihli jsme 11 kvalitních fází. Některé byly čistě běžecké (se zařazením imitačních holí) – nechyběly kopce + na závěr jsme vyždímali poslední zbytky sil na třídenních orienťáckých závodech Eduard – i když byly v rámci tréninku, přesto 2. místo Petra a 5. místo Kuby a Petry v hlavních kategoriích je celkem pěkné (výsledky). Jedna fáze byla ještě posilovací, zbytek jsme však odtrénovali na kolcích. Pro rychlejší, silové i objemové tréninky jsme se snažili maximálně využít parádní tratě na Fichtelbergu či místní hřebenovou silnici. Všichni jsme odjížděli zdravě zničení po týdnu makačky s dobrou náladou z dobře odvedené práce, nádherné přírody a společně stráveného týdne!