Výsledkově pro Česko patřilo 10. Mistrovství Evropy k těm skromnějším, přesto se několik hodnotných výkonů vyskytlo. Akce se konala společně s MSJ, MED a MS veteránů ve finské Imatře od 5. do 13. února. Solidní sněhové podmínky ze začátku zimy se změnily vlivem teplejšího počasí a absence sněžení ve velký problém. Nakonec nebyl využit záložní prostor, na některé stopy však musel být navezen sníh, některé plánované stopy byly zrušeny, závodní prostor byl mírně okleštěn, model byl přesunut a bylo zakázáno fikání na golfovém hřišti. V lese leželo kolem 10-20 cm sněhu, závody se konaly za mrazivého počasí, nejchladněji bylo na klasiku a sprint (15 až 20 °C pod nulou), asi o 5 °C tepleji bylo na krátkou a sprintovky, na štafety již pak bylo tepleji než -10 °C. Tyto neobvyklé hodnoty zpříjemňoval fakt, že bylo většinou jasno a bezvětří, navíc jsme na stadionu měli k dispozici vytápěnou buňku, nemuseli jsme tedy na mrazu být déle, než bylo nezbytně nutné. Stopy tedy byly vymrzlé a tvrdé, jediným problémem byla občas jejich identifikace v místech s borůvčím.

Zúčastnili jsme se v počtu – 5+4+4. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš, Vojta Matuš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová, Katka Neumannová (ze zdravotních důvodů nemohla jet Hanka Hančíková ani Michal Drobník) a o jídlo se (již potřetí na ME) skvěle staral Ivoš (tentokrát tu byl i pro dorostence a juniory), o lyže nám pečoval Radek a o naše tělesné schránky se pak jako loni skvěle starala fyzioterapeutka Jana Kuncová. A to vše probíhalo samozřejmě pod vedením Richa.

Odlétali jsme v neděli, realizační tým, který jel auty, nás na letišti vyzvedl a dopravil na ubytování. Hned druhý den dopoledne nás čekal model, na kterém bylo třeba otestovat lyže, dostat se do mapy a vyzkoušet si ražení systému Emitag. Nicméně síť stop na modelu se těžko dala nazývat sítí a cca po třetím neúspěšném oražení jediné modelové kontroly každý zjistil, že se na ni pořadatelé ani neobtěžovali umístit krabičku. A tak jsme si zábavu našli v projíždění, či spíše sjíždění velmi úzkých, nezmapovaných stop. Mělo to solidní technický a obratnostní přínos, dokonce se u toho ani nikdo nezrakvil natolik, aby pak nemohl závodit.

V úterý 7. února se jel sprint. Po krátkém úvodu v otevřenější části následoval dlouhý postup, na kterém se dala při volbě zleva ztratit i minuta. Následovalo pár kontrol v tradičních čárkách v lese, v závěru bylo pár plných. Výborně zajel Petr, vyrovnaným výkonem bez chyb skončil poprvé v TOP20 – na 19. místě (+1:16)! Luxusně závod rozjel Kládin, v polovině závodu (po dlouhém postupu) byl čtvrtý, poté bojoval o TOP10, nakonec ale zvolil špatný postup na předsběrku (ten sráz u kontroly se fiknout moc nedal), a tak se musel spokojit s 25. místem. O TOP10 by mohl bojovat i Kuba, nicméně zvolil špatně na dlouhém postupu – skončil na 28. místě. Michal dojel 34., Vojta si odbyl premiéru na ME 44. místem. Z holek zajela nejlépe 22. Petra; Kinynka, Johanka a Katka se pak seřadily na 24.-26. místě.

Středa patřila smíšeným sprintovým štafetám. Mapy se po sprintu nevydávaly, nicméně pro teoretickou přípravu posloužila mapa vygenerovaná z GPS, kterou nám poskytl server o-news.cz (Rouman). Výkony našich holek byly časově přibližně stejné, rovněž Petr s Kubou zajeli srovnatelně. Vyčníval pouze Kládin, který s Kinynkou na rozdíl od A a C štafety předjel i Lotyše. Bylo z toho 7. místo se ztrátou 50 s na šesté Nory, v neredukovaném pořadí to dalo na 12. místo. Sice už jsme byli na ME dvakrát i šestí, ale to jela Hanka … Zajímavý byl souboj Petra s Kubou o 14. místo v posledním kole. Nejdřív neorazila kontrola Petrovi, ten pak ztrátu dotáhl, když se totéž stalo Kubovi. Při postupu na sběrku pak dokonce kluci předvedli synchronizovaný pád v čárce. Lepší o 2 s bylo nakonec C (Kuba s Johankou) před A (Petr s Petrou), nicméně se obě štafety stejně redukují, takže … aspoň cenné zkušenosti!

Na čtvrteční hromadnou klasiku se jen tak nezapomene. Muži ji měli na pěti mapách, ženy jen na čtyřech. Po startu všechny čekal dlouhý postup přes celou mapu do prostoru, kde se jela většina závodu. Ze začátku byly trochu zácpy, ale to bylo nic proti tomu, že když jsme dojeli do onoho prostoru, tak nám tam pustili na dvě stovky na kost zmrzlejch dorostenců, dorostenek, juniorů a juniorek. Protisměrných úseků tam sice mnoho nebylo, ale i tak o srážky nouze nebyla – navíc řada sjezdů se rychle vyplužila, takže lyže dostaly zbrusu novou strukturu – a ty kusy holí poházené podél stop snad ani nešly spočítat. U nás se to týkalo především holek – Johanka zlomila a závod zapíchla, Kinynka si škaredě narazila zápěstí. Z kluků zajel nejlépe 21. Kuba (+7:37), Kládin se vychyboval po první výměně, kdy se nechal strhnout balíkem na špatnou farstu, dojel na 26. místě. Chyb se nevyvaroval ani 30. Petr a 33. Michal. Vojta zřejmě kvůli rozptýlení z hromadné srážky tří Čechů a Nora kousek před dvojkou neměl tuto kontrolu v čipu a byl tak bohužel disk. V holkách se do TOP20 protlačila poprvé Petra, skončila na 18. místě. Po úpravě výsledků kvůli dopingu se do TOP20 vešla i Katka – byla 20., Kinynka dojela na 21. místě.

Mírného oteplení o volném dni jsme využili kromě odpočinku k vyjetí v okolí ubytování, projetí po jezeře, ale také k pilování technických dovedností nejen na místní sjezdovce.

Sobotní krátká trať byla mapově (volby, i síť – i když mapa z klasiky obsahující celý prostor byla nakonec k dispozici, neboť ji pořadatelé nezvládli důkladně vybrat) i fyzicky a technicky celkem náročná, zkrátka komplexní závod, jak má být. Na kráse mu však ubíraly zakázané prostory – dopředu ohlášený zákaz fikání na golfáči nebyl problém, horší byly zakázané cesty, které nebyly často v terénu označeny a několik závodníků na ně omylem vjelo – například disklá Petra zjistila až v cíli, že ji použila. Největší aféru však způsobilo jezero. V mapě bylo kreslené zakázanou tmavě modrou černě ohraničenou, která se používá v případě, že je led tenký nebo tam hrozí jiné nebezpečí. Fakt je ten, že tuto značku dost závodníků nezná, že na to na meetingu pořadatelé neupozornili, že led byl tlustý, nebezpečí na jezeře těžko říct, jestli hrozilo. Nicméně po protestu jury nepochopitelně rozhodla, že několik mužů, kteří si postupem přes jezero uspořili asi 30 s, nebudou disk, navíc tento postup nechali vymazat z výsledků, což solidně zamávalo s pořadím. Výtečně zajel Kládin, který obsadil nakonec 16. místo (+1:49), což je tu čtvrtá TOP20 a zároveň nejlepší české individuální umístění zde! Solidně jel i Kuba, nebýt protestu, byla z toho TOP20, nyní je na 24. místě. Nejlepší výkon zde podal Vojta, skončil na 31. místě. Hodně chyb nasekal 32. Petr i 36. Michal. V ženách se nejvíce dařilo 21. Johance (8 vteřin za TOP20), Káťa dojela 25. a zraněná Kinynka skončila na 27. místě.

Vše jako téměř vždy uzavřely nedělní štafety. Panenského prostoru pořadatelům už moc nezbylo, závod to však byl opět parádní. Farsty byly většinou hodně rozdílné, někdy i časově trochu nevyrovnané. Pořadatelé před mistrovstvím do lesa zatloukli několik dřevěných tyčí (ty během týdne již nepřibývaly ani neubývaly), na které poté umísťovali jednotky – některé kontroly tedy již závodníci důvěrně znali z předchozích dnů. Naši muži zajeli skvěle, ještě po druhém úseku byli na dohled bramboroví Noři, skvěle však jelo i Pobaltí, a tak Kládin zažil náročný finiš s Lotyši, ti však nakonec byli lepší. Kuba, Petr a Kládin tedy skončili na 6. místě (+5:06). I holky předvedly nadprůměrné výkony, ani tak na dominantní trojici nestačily, Pobaltí však nebylo problémem a Petra, Johanka a Kinynka se radovaly ze 4. místa (+12:22)! V neredukovaném pořadí to bylo 6. místo pro holky, 9. pro kluky a 12. pro béčko, které jelo ve složení Michal, Vojta a Katka taktéž solidně – porazili např. Rumuny a estonské béčko a na mušce měli dlouho dokonce i Švýcary!

Čtyři umístění ve dvacítce a dvě velké bedny ze štafet – to není nijak zvučná bilance, nicméně tu máme vylepšené osobní maximum z ME u Kládina (16.), Petry (18.), Petra (19.), Katky (20.), Johanky (21.) či premiérovou účast Vojty (31.). Špatné však nebylo ani vystoupení Kuby (21.), Kinynky (21.) či Michala (33.). Máme dále štafetové 4., 6. a 7. místo. Velký dík patří realizačnímu týmu, sponzorům a všem ostatním, kteří nám pomáhali či fandili! Výsledky, mezičasy, tracking a videozáznamy hledejte na webu závodů.

Světový pohár 2015/2016 se skládal z 9 individuálních závodů (počítalo se 7 nejlepších) a 5 štafetových konaných ve Finsku, Německu a Rakousku. Vyhrála ho Tove Alexandersson, Erik Rost a Švédsko. Hanka Hančíková obsadila stejně jako posledně 8. místo, škrtaly se jí dva finské závody a nasbírala 207 bodů. V soutěži států (tu se nic neškrtá) jsme obsadili s přehledem páté místo s 1698 body. Nejvíce bodů nám zajistily týmové disciplíny, z těch individuálních byla nejpřínosnější rakouská klasika. Ostatní dopadli takto: 27. Kristýna Kolínová (79 b.), 34. Petra Hančová (46 b.), 37. Helena Randáková (42 b.), 39. Kateřina Neumannová (37 b.), 41. Johanka Šimková (33 b.) a 28. Jakub Škoda (72 b.), 35. Radek Laciga (59 b.), 40. Petr Horvát (38 b.), 44. Michal Drobník (22 b.), 51. Michal Argaláš (10 b.). Kompletní pořadí SP jednotlivců a zemí.

Světový ranking přes léto povedou vítězové SP, my jsme na tom takto: 12. Hanka, 31. Kinynka, 39. Petra, 45. Johanka, 54. Katka, 68. Helča a 36. Kuba, 39. Kládin, 45. Petr, 54. Argi, 63. Dram, 75. Vojta (bohužel z AMS je stále započten jen sprint). Kompletní pořadí zde.

Na 9. Mistrovství Evropy jsme sice na medaili nedosáhli, avšak Hanka zajela na velkou bednu pět z pěti závodů, a tak jsme byli vidět na KAŽDÉM vyhlášení, což se nám ještě na ME nikdy nepovedlo!

Akce se konala společně s MSJ a MED v rakouském Obertilliachu od 27. února do 6. března a byla vypsána zároveň jako finálové kolo Světového poháru. Pořadatelé velmi dlouho čekali na sníh, nakonec něco nasněžilo, toto množství se však během našeho pobytu znásobovalo pohádkovými chumelenicemi, které spolu s prosvítajícím jarním alpským sluníčkem dělaly vrásky nejen pořadatelům, ale i servisákům. Zúčastnili jsme se v hojném počtu – 5+5+4. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Michal Drobník, Petr Horvát, Michal Argaláš a Hana Hančíková, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová, Katka Neumannová, Helena Randáková (ano, Helča) a o jídlo se skvěle staral Ivoš, o lyže tradičně Radek, nově jsme si dovezli i skvělou fyzioterapeutku Janu Kuncovou a tomu všemu velel Richo.

Začínalo se v pondělí 29. února sprintem. První část v lese ve svahu, druhá část v semi-openu s hustší sítí čárek a na konec dlouhý přejezd na staďák po plný. Pořadatelé i přes noční chumelenici zvládli upravit stopy na výbornou (na fikačky ale zapomeňte), avšak zbytek již pokulhával (start mladejch, karanténa, upevnění kontrol – hledání shozené krabičky kolem stojanu ke sprintu fakt nepatří, stejně jako rozšiřující se dlouhá tečka do kopce). V ženách vyhrála Tove Alexandersson, z nás nejlépe zajela Hanka, skončila na 6. místě! „Trať se mi líbila, byly tam volby, ale dvě jsem nejela ideálně. Ale fyzicky jsem se cítila dobře, takže spokojenost.“ Helča se vrátila 25. místem, Johanka 31., Kinynka 34. a Káťa premiérově na 35. místě. V mužích vyhrál Lars Moholdt, Kuba jel skvěle, dlouho atakoval TOP10, nakonec však poprvé v životě finišuje v TOP20 – na 19. místě. „Za mě dneska náročný závod, nějaká ta horší volbička ke konci. K tomu dva pády do hlubočáku. Výsledek je lepší, než jsem dle pocitu na dojezdu čekal.“ Životní závod jede i Kládin, končí na 22. místě. Hůř už pak zajel 33. Dram, 36. Petr i 38. Argi, který šel však na začátku.

V úterý se okolo stadionu za dohledu sluníčka jely mixové sprintové štafety, terénem byly louky (zejména pro dva poslední nefarstované úseky) a zalesněný svah u stadionu. Divácky velmi zajímavý závod, jen to chtělo vychytat pár podstatných detailů při stavbě trati (hlavně eliminovat výhodnost otáčení se u kontrol ve svahu). Pořadí se kvůli výraznému farstování hodně měnilo, nakonec vyhrálo Rusko, skvěle jelo zkušené duo Helča-Kládin, která však bylo nakonec kvůli chybějící kontrole v čipu Helči disk (dojeli do půl minuty za áčkem). Štafeta Johanka-Dram to zazdila hned na prvním úseku (skončili celkem na 17. místě), a tak to bylo zase na 88 – Hanka s Kubou. Ti jeli výborně, Kuba do finiše vyrážel dokonce s poté třetími Nory! Nakonec to ale skončilo redukovaným 6. místem (celkem 11.), 43 vteřin za plackou!

Ve středu se jela krátká s hromadným startem. Většina byla v lese, část na louce, kopce byly, čárky taky. Kvůli úzkosti údolí u stadionu pořadatelé zvolili místo farstovaných okruhů motýlky, a to i pro chlapy… V ženách vítězí Mariya Kechkina, Hanka bojuje o bronz, nakonec má ale problémy s ražením předsběrky a končí na i tak pěkném 4. místě, což je její dosavadní maximum na této trati! Kinynka finišuje před Johankou na 26. a 27. místě, Helča (kterou stálo popletení motýlku skoro 20 míst) s Káťou na 32. a 34. místě.
V mužích vyhrál opět Lars Moholdt, výtečně jel opět Radek Laciga, dojel v kontaktu na 24. místě. Dram dojíždí těsně před stahujícím 27. Škodíkem na 26. místě a zlepšuje si životní maximum stejně jako 33. Argi, Petr láme lyži a dojíždí na 42. místě.

Po dni volna, kdy zase naflákalo mrtě sněhu, přichází hodně náročná klasika. Výška od 1 320 do 1 600 m n. m., začátek ve svahu, střed v údolí a závěrečný pytel na louce s těžkým sněhem. Stopy byly v pohodě bohužel jen většinou – naneštěstí mapa pro tracking zachycovala stopy aktuálněji než ta závodní. Mistři Evropy jsou stejní jako na krátké, Hanka si kompletuje umístění z velké bedny 5. příčkou. Helča jede výborně, končí na 9. místě jen 43 vteřin za velkou bednou! Všichni ostatní zajeli své životně nejlepší umístění na ME: Kinynka dojíždí na 19. místě, Katka na 29. místě, Škodík dojíždí na parádním 16. místě, Kládin s Petrem se v závěrečném pytlíku na dálku přetahují o TOP20, nakonec se 21. Petr válí v hlubočáku a 20. flek bere Kládin. Argi chybuje a končí na 32. místě, Dramova zadnice se při fikačce na sedmičku setkává s pařezem, Dram bohužel utrpěl zranění jednoznačně neslučitelné se setrváním v závodě a byl převezen do nemocnice (klid, v zimě by měl být zase ready).

V sobotu vše ukončily štafety (nebo vlastně spíše večerní banket), slunko už nesvítilo, ale stihli jsme to odjet před další chumelenicí. Muže i ženy vyhráli Švédi, naše solidně jedoucí štafeta Helča – Kinynka – Hanka dojela pátá (i neredukovaně), 2:53 za medailí. Muži se trochu trápili, navíc Kládin zlomil hůl. Naštěstí to skvěle jedoucí Lotyši dvakrát diskli a Kládin, Petr a Kuba se mohli na závěr radovat ze 6. místa (9. celkově). Mužské B rozjížděl Argi, druhá jela Katka a protože si Johanka ve středu blbým došlapem zrušila kotník, finišmana jsme museli jít vysomrovat k mladejm – dostali jsme 14letou Anežku Hlaváčovou, která sice vzala špatnou jedničku, ale dostala od Katky jen 8 minut. Škoda, zařízli by Slovince.

Vrchol sezony se tak výsledkově vydařil – všichni kluci i novopečená mamka Kinynka si vylepšili svá maxima, Hanka nebyla daleko od medaile a vystoupala pětkrát na velkou bednu, Helča se po reprezentační pauze vrátila 9. místem, všechny štafety zajely na velkou bednu a po 5 letech jsme se v mužích vrátili do bojů v TOP20. No, zní to sice dost dobře, ale pořád je co zlepšovat! Velký dík patří našim trenérům, servisákům, kuchařům, fyzioterapeutce, sponzorům a všem ostatním, kteří nám pomáhali či fandili během celé sezóny! ME si můžete ještě připomenout třeba fotkami na našem Facebooku, záznamem trackingu – TracTrac, něco najdete i v LiveCenterIOF, ale nejzajímavější bude navštívit web závodů.