Výsledky z dnešní náročné klasiky jsou již on-line. A o tom, že to dneska fakt nebylo zadarmo, si můžete přečíst ve vyčerpávajícím článku od Vodra:
Dneska byl na programu ME závod na klasické trati s hromadným startem. Očekávaný čas vítěze u mužů 75 – 80 minut. Obvykle se takové závody jezdí systémem 2 až 3 okruhů s rozfarstovanou tratí. Tady ne. Tady to vypadalo takto: hromadný start 72 mužů, společná 1. kontrola, krátkej motýlek, společný pětikontrolový úsek pro všechny, 2 patnáctimutový okruhy, společnej šestikilometrovém úsek pro všechny, výměna mapy, společná jedna kontrola, krátkej motýlek, a závěrečnej společnej pytel pro všechny stejnej. Cca 47 kontrol.
A teď moje pocity a dojmy: začátek nebyl úplně ideální, na první kontrolu jsem dorazil podle odhadu tak 30., ale z motýlku i přes jednu chybu jsem odjížděl na nějakém 15. – 20. Na společném úseku jsem si držel svoji pozici, ono to bylo celý po čárkách a tam se předjíždět vůbec nevyplácí. V další části (2 okruhy) jsem vůbec neměl přehled jak ne tom jsem, chvilku jsem jel sám, chvilku s Finem, chvilku s Norem, ale chybu jsem neudělal. Na první společný kontrole po těchto okruzích jsem dojel kamaráda Lofgrena (včera vyhrál a před dvěma lety 4krát mistr Evropy), tak jsem si řek, že vcelku dobrý. Dalších 6 kontrol bylo společných, tak jsem ho jistil zezadu a pomalu jsme se přibližovali skupince asi půl minuty před náma. A kdyby ten kokot neudělal chybu, tak jsme na výměnu mapy (po 60 min) dojeli před tou skupinkou. Takhle jsme ji akorát dojeli. Výměna mapy, občerstvení, dostávám informaci, že jedem o 5 až 10. místo. Cítil jsem se v ten moment dobře. Opět krátkej motýlek a první trhlina v dnešním závodě. Ve sjezdu na louce jsem příliš rychlej, nevešel jsem se do zatáčky a házím sněžného tygra č. 1, ztrácím mapu z mapníku, naštěstí jsem ji hned našel, ale než se vyhrabu a zastrčím mapu zpátky – ztráta 40 sek, skupinka 5 – 10 mi ujela a zařadil jsem se nakonec skupinky 11 – 15. Už nás čeká „jenom“ poslední pytel, celej po loukách, chvíli po plnej (tam předjíždím dva mátožné Nory a jednoho mátožného Fina) a pak 2 kontoly dost do kopce, stopa úzká, sníh měkký, únava prostupuje celým tělem, neustále chytám špičky lyží do sněhu, následné vytahování stojí spoustu sil. Ke kontrole sjezd a přichází, či spíše přilétá sněžný tygr č. 2. Teď si to představte: Jste těsně před rupnutím, ke stopě necelý 4 metry, při jakémkoliv pokusu o vstání se vám ruce, hůlky boří, berou vás křeče. Když se konečně zvednete, vůbec se nemůže pohybovat dopředu, špičky lyží se vám zabořujou pořád níž a níž, takže s nima musíte vycouvávat a vší silou vytahovat skrz půlmetrovou vrstvu sněhu, takže vás zase chytaj křeče. A během toho boje vás míjí dva mátožní Norové, jeden mátožnej Fin, nějakej Rus, Švýcaři, Švéd, Lauič a další 2 mátožní Norové, možná ještě někdo, čímž jsem klesl asi na 20. místo. Další kontrola opět do kopce, Přemýšlím jak se tam dostanu, ale nic nevymyslím. Vyškrábu v mých naposilovaných tricákách ještě trochu sil a dokážu to, nicméně nezabráním Švédovi a Finovi (co byl včera 2.) aby mě neodsunuli o další 2 fleky. Opět sjezd a ostrá pravá, zkouším plužit, ale jednak v nohách nemám brzdící sílu a jednak mě berou křeče, takže už asi tušíte co bude následovat. Ano vážení přátelé, potřetí se vrhám po hlavě do nádherně měkké, ale hluboké sněhové duchny, tentokrát salto vpřed dokončuji dotažené až na záda, s výhledem do údolí, na cílovou arénu, hlášení spíkra slyším zcela zřetelně. Asi 15 sekund jen tak ležím, zkouším se pohnout, ale nejde to. Od stopy jsem tentokrát 3 metry, ale do kopce. Nevím jak, ale nějak jsem se na ni doplácal, když kolem mě prosvištěl ten nejmátožnější Nor. Jsem zdeptán, unaven. Jsem hrozně unaven a hrozně zdeptán. Do cíle zbývá 1 kontrola a sběrka. Už neupadnu (nejsem dřevák), 300 m před sběrkou se otáčím, HA Rusák dvacet metrů za mnou, 100 metrů před sběrkou se otáčím, HA HA dva rusáci 10 metrů za mnou, sběrku razím těsně před nima a ve finiši mě nějaká vnitřní síla žene neuvěřitelnou rychlostí do cíle a po ukázkovém telemarku už mě nikdo nepředjede. 24. místo. Pak jsem si lehnul. Trochu to studilo, ale bylo to celkem příjemné. Ležel jsem asi dvě minuty, už to studilo trochu víc, ale pořád to bylo příjemné. Možná bych tam ležel ještě teď, ale přišel Kiril Veselov, to je Rus, bydlí v Rusku, v zemi, kterou jak už jste si všimli nemám moc rád. A ten, přesto že jsem ho porazil, ke mně došel, chytnul mě, zvednul mě, probudil mě a doved mě k ionťáku a šel pryč. Možná v tom Rusku jsou i dobří lidé.
Teď je 17,22 ležím v betli a končím s psaním této zprávy (při které mě chytla křeč pouze jednou). Zase jsem o něco zkušenější, ale jedno vím jistě. Byl to těžkej arbajt.
