Po dvou letech jsme opět zamířili do sibiřského Krasnoyarsku. Stejné však bylo pouze ubytování. Neletěli jsme s Aeroflotem, ale armádním speciálem. Stravování bylo tentokrát pro Evropany schůdnější, jídelnou byla obrovská hala přístupná 20 h denně (přestávka byla od jedné do pěti). Protože se závodilo odpoledne, nebylo nutné se na šestihodinový posun křečovitě adaptovat. Pět volných dní před závody jsme využili k lehčímu i tvrdšímu tréninku. K dispozici bylo v předepsaných časech (denně jednou dvě až tři hodiny) 2,5 km standardní kolečko v závodním prostoru. Další možností bylo lyžování v lesoparku vedle univerziádní vesnice na špinavém pomalém sněhu, klusání kdekoliv či posilování ve fitku ve vesnici. Den před každým závodem byla navíc vždy 
oblast 2,5 km kolečka a přilehlých čárek otevřena jako model pro mapový trénink. Ten tvořila hustá síť velmi širokých stop ne příliš hustě protkána skútrovkami. Hole se místy bořily, ale na druhou polovinu závodů se denní teploty vrátily lehce pod nulu a pěkně to ztvrdlo. Prostor sprintu a štafet měl stejný charakter jako model a byl oplocený. Na stíhačku a krátkou trať byl prostor rozšířen na asi dvojnásobek, v oblasti za plotem byly plné o dost užší a bez umělého sněhu. Závody samozřejmě doprovázely televizní přenosy i fanoušci na tribunách. Ražení bylo stejně jako na loňském AMS na SIACy nastavené na pohodlných 180 cm a rovněž diplomy se dostávaly (mimo vyhlašování) do 8. místa.
Prvním závodem byl pondělní sprint. Úspěch vyžadoval vysokou rychlost, mapovou přesnost a správné volby. Z modelu jsme znali asi čtvrtinu prostoru. Z kluků zajel nejlépe Petr, který to po zkaženém začátku (šetření sil na jedničku, špatná volba na dvojku a čtyřicetivteřinová chyba z překouknutí se na trojku) vytáhl na 20. místo (+2:27). VojtaM si naopak první polovinu závodu vedl výborně, když bojoval o dvacítku. Poté však následoval pád a dvě velké chyby, a tak skončil až na 31. místě.
Až na dvě horší volby se závod podařil VojtoviB, když dojel na děleném 24. místě. Nepodařené ražení předsběrky stálo 34. Ondru skoro půl minuty a jedno místo. Poté se na trať vydaly holky. Petra hned na první kontrolu zvolila o čtvrt minuty horší volbu, poté se však dokázala poměrně rychle probít na čelo závodu a dlouho se pohybovat na medailových pozicích. Objížděčka na 8. kontrolu, kterou Petra zvolila, byla o 10 vteřin pomalejší, což bylo ve vyrovnaném závodě příliš. Finišovala na nepopulárním 4. místě jen 5 sekund za medailí, ale jen vteřinu před pátou. 23. Verča s 27. Maky byly o něco pomalejší, Maky navíc přišla dvakrát asi o 20 vteřin špatnou volbou.
V úterý se jela stíhačka na základě výsledků sprintu. Většina se jela za plotem, kde byl vzhledem k teplému počasí a špíně velmi pomalý sníh, což byl značný rozdíl oproti sprintu. Jelikož i modelem se projíždělo minimálně, byl to asi nejvíc orienťácký závod na této akci. Jelo se bez výměny mapy, za plotem byly dva okruhy se dvěma farstami, byly tedy čtyři varianty trati. Druhé pykání za ztrátu na sprintu se dalo díky GPS obrazovce využít k plánování postupu na jedničku. Závod sedl Petrovi, nechal tam jen asi čtvrt minuty, což mu zajistilo pátý čas dne (+1:10) a posun na 11. místo, když mu na desítku chyběla skoro minuta. VojtaB finišoval na 26. místě a 
29. Ondra se dokonce dostal před 30. VojtuM, který si ustlal u sběrky a navíc se opět mapově trápil. Petra zahájila závod špatnou volbou na jedničku, kterou však vzaly všechny vedoucí závodnice. V novém prostoru za plotem pak jela třikrát špatnou mikrovolbu, což ji odsunulo do bojů o diplom. Po méně výhodné dlouhé volbě na čtrnáctku se usadila na 8. místě (+3:07), které udržela až do cíle. Jedenáctý čas dne na placku nestačil, na bronz chybělo 84 vteřin. Verča zajela poměrně dobře, dojela na 23. místě. Maky nechala něco na pádech a na chybách, skončila na 26. místě.
Čtvrteční smíšené sprintové štafety byly podle očekávání jednoduché a vyrovnané. Značná část probíhala na plných, poslední dva úseky byly navíc nefarstované, takže dobrá bruslařská technika a rychlost byla klíčem k úspěchu. Většina štafet se větších chyb vyvarovala, ztrácelo se prakticky jen na volbách, a to v řádu jednotek vteřin, čemuž se nevyhnul snad nikdo. Navigace totiž byla značně zjednodušena, polovinu prostoru všichni znali zpaměti z modelu, do většiny zbytku zase všichni nahlédli při sprintu či stíhačce.
Naše áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to vypadalo dobře, jenže přišly horší farsty a propad pořadím. Každý udělal po čtyřech chybách, nejvíce ztratila Petra na první farstě kvůli špatné stavbě (ono totiž není úplně příjemné se v čárce po oražení otočit a jet proti celému balíku, když ho vedeš). Petra měla po dvou kolech 7. čas (+57, +36 na druhou), i Petr měl po dvou kolech 7. čas (+1:22, +56 na druhého), přesto na pátý úsek vyrážela Petra na 8.-9. místě 13 vteřin za Estonskem, 22 vteřin za Ruským B a na Norsko na 5. místě chybělo propastných 43 vteřin. 
Petře už bohužel nezbylo moc sil, předávala desátá 4 vteřiny za Švédskem, balík na 6.-8. místě byl 26-32 s daleko. Petr na posledním úseku žádný zázrak nepředvedl, jedna o chlup pomalejší alternativní volba a pád v čárce to vyřešil a alternativní volba z nouze na předsběrku to už jen pojistila. Celkové 10. místo je velkým zklamáním, přestože výkony až tak špatné nebyly, ale to v takto vyrovnaném závodě jednoduše nestačilo. Na zlato chybělo 2:47, na medaili 1:42 a diplom utekl o 34 vteřin. Béčko jela Verča s VojtouB, kontakt se během prvních dvou úseků vytratil a štafeta pak finišovala osamocena na 16. místě.
Nedělní krátká trať s hromadným startem se jela na tři kola. Na trati byly sice dvě uzlovky, ale farstované byly pouze první dvě kontroly v prvních dvou kolech, zbytek byl stejný (nejspíš kvůli televizi), což samozřejmě nikdo dopředu nevěděl. Pohromadě se ale moc nejelo, volby naštěstí startovní pole často rozdělovaly. Třetí kolo tvořilo jen pár velmi jednoduchých kontrol v prostoru modelu. Závod se tedy stejně jako při štafetách nesl v duchu ‚jeď, co to dá a zkus vzít lepší volbu‘. První jeli opět kluci. Petr to v prvním kole jistil zezadu hluboko ve druhé desítce, 
byl tam spolu s VojtouM. Petr poté vystupňoval tempo a stoupal pořadím, do závěrečného kola projížděl na čele balíku bojujícího o 8. místo, které nakonec udržel a cílem projel 94 s za zlatem. VojtaM jel druhou půlku taktéž dobře, 16. místo ale v závěru neudržel, špatná volba na sběrku a prohraný finiš s Estoncem znamenal propad na 19. místo (+3:19). VojtaB dojel 26. (+5:20) a Ondra finišoval necelou minutu za ním na 30. místě. Po více než hodině dostaly prostor holky. Dařilo se Petře, jela plynule a neztrácela na volbách. Držela se po celou 
dobu na čele. Závod se vyvinul tak, že při průjezdu do závěrečného pytlíku měla vedoucí trojice bezpečný náskok před pronásledovateli. Poté ale Petra ztratila pádem při nájezdu do čárky téměř 10 vteřin a soupeřky už předjet nedokázala. Bronzová medaile Petry byla jednou ze šesti medailí české výpravy. Od poslední medaile z vrcholné akce uplynuly dva roky, bylo to stříbro z MS štafet, které vybojovala Petra s Hankou a Kinynkou na druhé straně tohoto kopce. Maky se závod docela povedl, dojela na 24. místě. Verča dost ztratila na prvních dvou kontrolách, ujel jí balík a zbytek trati tak měla o něco náročnější. Cílem projela na 25. místě.
Univerziáda nám přinesla na to, na co jsme zvyklí, víc lyžařské než orienťácké závody. Fyzička a lyžařská technika hrála první roli, mapových chyb se moc nedělalo, o to ale bolestivější tyto ztráty byly. Televizní přenosy vypadaly poměrně dobře, žádný průšvih nenastal, dost možná se položil základový kámen pro cestu na další univerziády či olympiády, uvidíme. Loni jsme na AMS v Estonsku získali 4 diplomy, letos jsme vybojovali tři diplomy a bronz (3., 4., a 8. Petra a 8. Petr), takže určitě není problém prohlásit akci za úspěšnou i z hlediska našeho vystoupení, přestože nějaké ty rezervy ve výkonech byly u každého. Děkujeme za podporu!
Na závěr je třeba ještě dodat kompletní výsledky. Vyplatí se shlédnout i GPS tracking a TV záznamy, fotek z univerziády jsou weby plné, ty týkající se našeho týmu najdete zde. Na webu FISU najdete článek o našem týmu a taky souhrnný článek o LOB na univerziádě (bohužel zde není o Petře žádná zmínka, neboť na článek z hromaďáku použili text z článku o hromaďáku v biatlonu, přičemž vyměnili jenom fotky). A jestli jste čekali více zážitků, informací a perliček ze zákulisí univerziádního života, klikněte sem.
První přípravnou akcí na sněhu bylo objemové soustředění v italském Livignu, kterého se však z časových důvodů zúčastnila jen část týmu. Akce se konala poslední listopadový týden a podmínky pro běžecké lyžování zde byly na rozdíl od zbytku kontinentální Evropy mimořádně dobré. Tréninkové dávky jsme polykali na asi 30 km kolečku ve výšce od 1 800 do 2 100 m n. m., díky čemuž jsme ani nepociťovali přelidnění, které by se dalo vzhledem ke sněhové situaci a konání závodu La Sgambeda očekávat.
Následovalo tradiční předvánoční týdenní soustředění, na které jsme letos zamířili po dvou zimách opět na daleký sever – do švédského střediska Idrefjäll. Účast byla hojná, z aktivních reprezentantů se omluvil pouze Ondra kvůli škole. Vzhledem ke sněhové situaci v Česku to byl bohužel pro mnohé první sníh. Počasí nám opět přálo, sněhu bylo dostatek, teploty neklesaly příliš hluboko pod bod mrazu a povětrnostní podmínky byly rovněž dobré. Program byl tradičně nabitý, zahrnoval objemové, silové, obratnostní i intervalové tréninky. Tři fáze se rovněž uskutečnily na mapě.
Po Vánocích organizovali Švýcaři týdenní tréninkový kemp, přičemž nabídli účast i zahraničním závodníkům. Z našich toho využil Petr, VojtaM, Johanka a juniorka Katka Černá a rozhodně to stálo za to, bylo to velmi inspirující. Východošvýcarské údolí Val Müstair, ze kterého pochází např. Cologna, poskytlo v okolí vesnic Tschierv a Fuldera kvalitní tréninkové podmínky v nadmořské výšce okolo 1 650 m n. m. Počasí této akci přálo, dostatečná sněhová pokrývka a nebe bez mraků, co více si přát. Připraveno bylo šest mapových fází, najetý byl i batong. Kromě tratí v údolí byl upraven na bruslení i okruh v horách stoupající až do výšky 2 300 m n. m. se závěrečným sjezdem po červené sjezdovce.
Začátkem ledna se v Harrachově a Jakuszycích na pomezí Krkonoš a Jizerských hor uskutečnily stacionární tréninkové kempy pro mládež pořádané našim svazem. Reprezentanti dostali možnost pomáhat na této akci výměnou za stravu a ubytování na horách, tedy za ideální tréninkové podmínky. Nabídky využil Petr, Johanka, ale i někteří dorostenečtí, juniorští a akademičtí reprezentanti. Podmínky byly hraniční, přesto byla k dispozici síť stop dostatečná pro výuku LOB a navíc supersprintová síť skútrovek na louce.
