Zkrátit čas před ME si můžete na serveru o-news.cz, který se věnuje mj. i LOBu. V páteční rubrice sloupek reprezentanta se objevil Petr Horvát, Jakub Škoda či Petra Hančová. K dispozici je i rozhovor s našim trenérem Richardem Klechem či seriál České LOB hvězdy, kde byla vyzpovídána Hana Hančíková, Jakub Škoda, Johanka Šimková, Petr Horvát, Petra Hančová, Vojtěch Matuš a Kateřina Neumannová. Jako bonus si můžete přečíst i rozbor MČR na krátké trati.
Na sezonu jsme se připravovali ve švédském Idre Fjäll
Stěžejní prosincové soustředění jsme jako loni absolvovali v lyžařském středisku nad švédskou vesničkou Idre, přestože by se nakonec dalo soustředění absolvovat i u nás (což dopředu nebylo samozřejmě jasné). Sněhové podmínky zde byly ideální, navíc během víkendu po příjezdu napadlo dalších 20 cm sněhu. 
K dispozici byla rozmanitá síť stop kvalitně upravených na bruslení i klasiku. Teplota se po celou dobu pohybovala mírně pod nulou a užili jsme si i trochu toho severského sluníčka. Ubytování jsme měli dobré, na běžky jsme mohli naskakovat hned u baráku, jen na internet to byla celkem štreka.
Ráno jsme vždy zahájili čtvrthodinovou venkovní individuální rozcvičkou (běh, imitace, gumy atd.), následovaly dvě fáze (první za denního světla, druhá pak částečně za umělého či vlastního osvětlení) zakončené dobrým jídlem, které pro tým připravil vždy jeden z nás. Večer byly na programu meetingy zaměřené na aktuální program soustředění, nadcházející sezonu, sportovní psychologii, doping, sponzory a další organizační záležitosti. Zvládli jsme také vyfotit portréty v nových reprezentačních vestách – můžete si je prohlédnout v aktualizovaných osobních profilech.
Od pátku 9. 12. odpoledne do neděle 18. 12. dopoledne jsme absolvovali ve složení Kládin, Kuba, Petr, Vojta, Katka, Johanka a Petra celkem 16 fází na sněhu. Od úterý do pátku se k nám navíc připojila Hanka. Prvních 6 fází bylo zaměřeno objemově se zařazením klasického stylu, čas se však našel i na techniku, soupaže a obratnost. Ve druhé části o 8 fázích jsme si prošli trochu intenzivnějšími tréninky – úseky nakopávanou a normální soupaží, bruslením a soupaží a bruslením do kopce. Nechyběla ani fáze na stadionku se sprinty a technikou. Zbylé 4 fáze jsme odjezdili na mapě. 
O doplnění poměrně husté sítě rolbovek skútrovkami se postaral Richo zapůjčením skútru s mexickým šoférem. Mohli jsme si tak díky tomu osvěžit návyky mapové techniky na trochu delší krátké trati a při tréninku sudá-lichá. Trochu větší rychlosti jsme se pak snažili dosáhnout na okruzích (A, B, C, D), na zkrácené trati s výměnou mapy jsme si užili voleb postupů (H1, H2). Poslední dvě fáze už byly celkem pohodové, což byl prostor pro pilování techniky, blbnutí v čárkách a pozorování sobů.
Soustředění to bylo nadmíru kvalitní, všichni z toho byli slušně zničení. Po krátkém odpočinku máme za úkol ještě chvíli tvrdě trénovat a poté začít pomalu ladit formu směrem k ME ve Finsku, na které odlétáme již za 6 týdnů, ale hlavně na MS v Rusku, kde se budeme chtít pochopitelně ukázat v tom nejlepším světle!
Na závěr je nutné přiložit ještě jednu smutnou zprávu – Hanka odjela ze soustředění již v pátek proto, aby mohla závodit na švédských LOB závodech. Bohužel pro ni závody neskončily medailí na krku, ale sádrou na noze: „I fell down after steep downhill into the ditch and got stacked foot under the ice and snow in the marsh. Rentgen shows fibulafraktur on 3 places.“ Nad účastí Hanky na letošních vrcholných akcích tak visí bohužel otazník. Nic však není ztraceno, její upper-body a mysl totiž naštěstí zůstala bez úhony a právě toto jsou klíčové prvky pro úspěch na letoším ME i MS!
Nejlepším o-běžkařem se stala opět Hanka!
První prosincový víkend proběhlo vyhlášení ankety o nejlepší orientační sportovce roku pod hlavičkou O’Gala. Kdo však poctivě sledoval naše výsledky, nemohl být překvapen, že jako nejlepší z nás byla zvolena Hanka Hančíková. Připomeňme si její úspěšné Mistrovství Evropy, kdy zajela pět z pěti závodů na velkou bednu, a 8. místo v celkové hodnocení Světového poháru. Druhý v anketě skončil Kuba Škoda – bronzový medailista z Akademického mistrovství světa ve sprintu, třetí byla Helča Randáková, která skončila na 9. místě na Mistrovství Evropy na klasické trati. Nejlepší juniorkou se stala letos již dospělá Petra Hančová, která na Mistrovství světa juniorů nechyběla ani na jednom vyhlášení, nejvíce zářila na klasické trati, kdy byla stříbrná! 
Nejlepším dorostencem byl dle očekávání zvolen Jan Hašek, který získal bronz na Mistrovství Evropy dorostu ve sprintu. Toť shrnutí uplynulé sezony, které nezní vůbec špatně, vlastně zní dost dobře – vždyť medaili nemáme jen z Mistrovství Evropy dospělých, kde to skončilo nejlíp bramborou! Všichni ale samozřejmě tvrdě dřeme na tom, aby tento článek byl za rok ještě mnohem zajímavější!
P.S.: Koho nenajdete na fotce od Kadeho hledejte tady nebo tu.
Byli jsme otestováni
O víkendu 22.-23. října se uskutečnilo tradiční testování týmu v Jablonci nad Nisou. Absolvovali jsme klasicky meeting k sezoně, v sobotu dopoledne výběhy a odpoledne soupaže, v neděli testy zakončil kros. Vše ohledně výsledků i jejich historie od roku 2005 hledejte v dokumentech, kromě stránky s výsledky včetně podmínek měření byly přidány i přehledové tabulky s časy a mapa všech úseků. Na testech jsme se sešli v komorním počtu – Hanka je ve Švédsku, Johanka ve Finsku 
(před 14 dny si ale dala soupaže i kopce), Argi zase v Bulharsku (v září výtečně odběhal kopce), Dram se ještě necítil, Vojta lehl stejně jako dříve Katka, která ale nakonec dorazila… Dospělou premiéru si odbyla Peťa, povedl se ji mj. i kros, když předběhla o vteřinu Kinynku, která si dala osobák ve všech třech testech! Klukům se povedly kopce, osobák si dal Petr i Kládin, Kubovi to uteklo o dvě vteřiny. Na soupažích si dal osobák Petr, na krosu pak Kuba. Naše snažení je zachyceno na juniorském rajčeti.
Týden v Nízkém Jeseníku aneb běhátko a běhavka
Tři týdny uplynuly od poslední repre akce a čekal nás další společný týden, který se nakonec ukázal být úplně odlišný, než ten v Krušných horách. Od 22. do 28. srpna jsme tedy pobývali v Jiříkově, vesnici v Nízkém Jeseníku. Ubytování jsme měli parádní prostorné se zahradou, vařili jsme si opět sami. Byli jsme zde ve složení jako posledně, jen Kládina vystřídala naše nová posila od juniorů – Vojta Matuš. Počasí bylo perfektní, nepršelo a během týdne se vyjasňovalo a oteplovalo. Plánovaných 11 fází však nakonec zvládla absolvovat jen Katka, neboť nás v druhé půli akce trápily problémy s trávícím a vylučovacím traktem. 
Přišlo to na nás postupně, každé ráno bylo o jednoho méně, ale detaily asi popisovat netřeba, hlavní je, že se z toho všichni celkem rychle dostali (ač o pár kilo lehčí). Nejspíš to bylo ze špatné vody nebo vadné série masa.
V pondělí odpoledne jsme se jeli vyklouzat na kolce, abychom byli čerství na další den. V úterý dopoledne totiž Argi, Vojta, Katka, Kuba, Petr a Kinynka absolvovali v Mohelnici na běhátku u pana doktora Pozdíška sportovní vyšetření, jehož výsledkem bylo stanovení laktátové křivky, a tedy i prahů a tepů pro různé intenzity tréninku, včetně odhalení slabých a silných stránek jedinců. Data jsou zajímavá, avšak byla tvrdě vykoupena krví, potem a zakyselenýma nohama. I proto nebyly odpolední kolce tak náročné, no i když ty soupaže na závěr… Ve středu jsme běhali dopoledne tradiční kopce. Odpoledne za námi přijela Jana, se kterou jsme si zacvičili mnoho inspirativních cviků, na závěr jsme ještě na chvíli zaposilovali tak, jak jsme zvyklí. Po tréninku dostal každý individuálně pár fyzioterapeutických rad, aby lépe odstranil svá slabá místa či bolístky. Následuje půlden volna, první ztráty a odpolední běžecké stupňované úseky. V pátek dopoledne jsme si střihli horskou časovku na kolcích, jezdili jsme to kolem hodiny, kluci nasbírali 500 výškových metrů, holky o trochu méně.
Na poslední čtyři fáze jsme nastoupili bohužel již ve značně zredukovaném počtu. Byly jimi čtyři MTBO závody (nejen) Českého poháru ve Šternberku – páteční krátká, sobotní mistrovský sprint a štafety a nedělní klasika. Žádnou díru do světa bajků jsme neudělali, ale minimálně mapové přínosy nám tato akce dala, o což tady primárně šlo. Pěkně tu však zajel Kládin (který s námi na soustřeďku nebyl) – pátý ve sprintu a Mistr ČR ve štafetách!
Za tento týden jsme získali mnoho cenných zkušeností – Jančiny rady a cviky, laktátový test, pro některé premiérové MTBO, no a to zažívání… buďmě však vděční, že nás to zastihlo v přípravném období, a ne někdy v zimě při ME či MS. Co nám letní snažení dalo, zjistíme již brzy na tradičních jabloneckých testech (termín je v kalendáři).
První společnou akcí nové sezony bylo soustředění v Krušných horách
Od 25. do 31. července jsme byli na týdenním soustředění v Háji (myšleno s velkým H, i když v háji jsme byli taky, ale o tom až níže) nedaleko Klínovce (na který jsme samozřejmě vyběhli), Božího Daru a Fichtelbergu, dějiště letošního Světového poháru. Přestože to byl jeden z nejteplejších týdnů roku, na horách nám bylo dobře, i když – těch přeháněk možná tolik být nemuselo. Bylo nás sedm – Kuba, Kládin, Petr, Argi a Katka, dále Peťa Hančová, která už k nám definitivně postoupila od juniorů, a kouč Richo. Vařili jsme si sami a bydleli jsme v malé chatě. 
Tréninky byly pestré, stihli jsme 11 kvalitních fází. Některé byly čistě běžecké (se zařazením imitačních holí) – nechyběly kopce + na závěr jsme vyždímali poslední zbytky sil na třídenních orienťáckých závodech Eduard – i když byly v rámci tréninku, přesto 2. místo Petra a 5. místo Kuby a Petry v hlavních kategoriích je celkem pěkné (výsledky). Jedna fáze byla ještě posilovací, zbytek jsme však odtrénovali na kolcích. Pro rychlejší, silové i objemové tréninky jsme se snažili maximálně využít parádní tratě na Fichtelbergu či místní hřebenovou silnici. Všichni jsme odjížděli zdravě zničení po týdnu makačky s dobrou náladou z dobře odvedené práce, nádherné přírody a společně stráveného týdne!
Hanka Hančíková 8. v celkovém hodnocení Světového poháru, Česko páté
Světový pohár 2015/2016 se skládal z 9 individuálních závodů (počítalo se 7 nejlepších) a 5 štafetových konaných ve Finsku, Německu a Rakousku. Vyhrála ho Tove Alexandersson, Erik Rost a Švédsko. Hanka Hančíková obsadila stejně jako posledně 8. místo, škrtaly se jí dva finské závody a nasbírala 207 bodů. V soutěži států (tu se nic neškrtá) jsme obsadili s přehledem páté místo s 1698 body. Nejvíce bodů nám zajistily týmové disciplíny, z těch individuálních byla nejpřínosnější rakouská klasika. Ostatní dopadli takto: 27. Kristýna Kolínová (79 b.), 34. Petra Hančová (46 b.), 37. Helena Randáková (42 b.), 39. Kateřina Neumannová (37 b.), 41. Johanka Šimková (33 b.) a 28. Jakub Škoda (72 b.), 35. Radek Laciga (59 b.), 40. Petr Horvát (38 b.), 44. Michal Drobník (22 b.), 51. Michal Argaláš (10 b.). Kompletní pořadí SP jednotlivců a zemí.
Světový ranking přes léto povedou vítězové SP, my jsme na tom takto: 12. Hanka, 31. Kinynka, 39. Petra, 45. Johanka, 54. Katka, 68. Helča a 36. Kuba, 39. Kládin, 45. Petr, 54. Argi, 63. Dram, 75. Vojta (bohužel z AMS je stále započten jen sprint). Kompletní pořadí zde.
ME: proměnlivé podmínky a neproměnlivé výkony Hanky Hančíkové
Na 9. Mistrovství Evropy jsme sice na medaili nedosáhli, avšak Hanka zajela na velkou bednu pět z pěti závodů, a tak jsme byli vidět na KAŽDÉM vyhlášení, což se nám ještě na ME nikdy nepovedlo!
Akce se konala společně s MSJ a MED v rakouském Obertilliachu od 27. února do 6. března a byla vypsána zároveň jako finálové kolo Světového poháru. Pořadatelé velmi dlouho čekali na sníh, nakonec něco nasněžilo, toto množství se však během našeho pobytu znásobovalo pohádkovými chumelenicemi, které spolu s prosvítajícím jarním alpským sluníčkem dělaly 
vrásky nejen pořadatelům, ale i servisákům. Zúčastnili jsme se v hojném počtu – 5+5+4. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Michal Drobník, Petr Horvát, Michal Argaláš a Hana Hančíková, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová, Katka Neumannová, Helena Randáková (ano, Helča) a o jídlo se skvěle staral Ivoš, o lyže tradičně Radek, nově jsme si dovezli i skvělou fyzioterapeutku Janu Kuncovou a tomu všemu velel Richo.
Začínalo se v pondělí 29. února sprintem. První část v lese ve svahu, druhá část v semi-openu s hustší sítí čárek a na konec dlouhý přejezd na staďák po plný. Pořadatelé i přes noční chumelenici zvládli upravit stopy na výbornou (na fikačky ale zapomeňte), avšak zbytek již pokulhával (start mladejch, karanténa, upevnění kontrol – hledání shozené krabičky kolem stojanu ke sprintu fakt nepatří, stejně jako rozšiřující se dlouhá tečka do kopce). V ženách vyhrála Tove Alexandersson, z nás nejlépe zajela Hanka, skončila na 6. místě! „Trať se mi líbila, byly tam volby, ale dvě jsem nejela ideálně. Ale fyzicky jsem se cítila dobře, takže spokojenost.“ Helča se vrátila 25. místem, Johanka 31., Kinynka 34. a Káťa premiérově na 35. místě. V mužích vyhrál Lars Moholdt, Kuba jel skvěle, 
dlouho atakoval TOP10, nakonec však poprvé v životě finišuje v TOP20 – na 19. místě. „Za mě dneska náročný závod, nějaká ta horší volbička ke konci. K tomu dva pády do hlubočáku. Výsledek je lepší, než jsem dle pocitu na dojezdu čekal.“ Životní závod jede i Kládin, končí na 22. místě. Hůř už pak zajel 33. Dram, 36. Petr i 38. Argi, který šel však na začátku.
V úterý se okolo stadionu za dohledu sluníčka jely mixové sprintové štafety, terénem byly louky (zejména pro dva poslední nefarstované úseky) a zalesněný svah u stadionu. 
Divácky velmi zajímavý závod, jen to chtělo vychytat pár podstatných detailů při stavbě trati (hlavně eliminovat výhodnost otáčení se u kontrol ve svahu). Pořadí se kvůli výraznému farstování hodně měnilo, nakonec vyhrálo Rusko, skvěle jelo zkušené duo Helča-Kládin, která však bylo nakonec kvůli chybějící kontrole v čipu Helči disk (dojeli do půl minuty za áčkem). Štafeta Johanka-Dram to zazdila hned na prvním úseku (skončili celkem na 17. místě), a tak to bylo zase na 88 – Hanka s Kubou. Ti jeli výborně, Kuba do finiše vyrážel dokonce s poté třetími Nory! Nakonec to ale skončilo redukovaným 6. místem (celkem 11.), 43 vteřin za plackou!
Ve středu se jela krátká s hromadným startem. Většina byla v lese, část na louce, kopce byly, čárky taky. Kvůli úzkosti údolí u stadionu pořadatelé zvolili místo farstovaných okruhů motýlky, a to i pro chlapy… V ženách vítězí Mariya Kechkina, Hanka bojuje o bronz, nakonec má ale problémy s ražením předsběrky a končí na i tak pěkném 4. místě, což je její dosavadní maximum na této trati! Kinynka finišuje před Johankou na 26. a 27. místě, Helča (kterou stálo popletení motýlku skoro 20 míst) s Káťou na 32. a 34. místě.
V mužích vyhrál opět Lars Moholdt, výtečně jel opět Radek Laciga, dojel v kontaktu na 24. místě. Dram dojíždí těsně před stahujícím 27. Škodíkem na 26. místě a zlepšuje si životní maximum stejně jako 33. Argi, Petr láme lyži a dojíždí na 42. místě.
Po dni volna, kdy zase naflákalo mrtě sněhu, přichází hodně náročná klasika. Výška od 1 320 do 1 600 m n. m., začátek ve svahu, střed v údolí a závěrečný pytel na louce s těžkým sněhem. Stopy byly v pohodě bohužel jen většinou – naneštěstí mapa pro tracking zachycovala stopy aktuálněji než ta závodní. Mistři Evropy jsou stejní jako na krátké, Hanka si kompletuje umístění z velké bedny 5. příčkou. Helča jede výborně, končí na 9. místě jen 43 vteřin za velkou bednou! Všichni ostatní zajeli své životně nejlepší umístění na ME: Kinynka dojíždí na 19. místě, Katka na 29. místě, 
Škodík dojíždí na parádním 16. místě, Kládin s Petrem se v závěrečném pytlíku na dálku přetahují o TOP20, nakonec se 21. Petr válí v hlubočáku a 20. flek bere Kládin. Argi chybuje a končí na 32. místě, Dramova zadnice se při fikačce na sedmičku setkává s pařezem, Dram bohužel utrpěl zranění jednoznačně neslučitelné se setrváním v závodě a byl převezen do nemocnice (klid, v zimě by měl být zase ready).
V sobotu vše ukončily štafety (nebo vlastně spíše večerní banket), slunko už nesvítilo, ale stihli jsme to odjet před další chumelenicí. Muže i ženy vyhráli Švédi, naše solidně jedoucí štafeta Helča – Kinynka – Hanka dojela pátá (i neredukovaně), 2:53 za medailí. Muži se trochu trápili, navíc Kládin zlomil hůl. Naštěstí to skvěle jedoucí Lotyši dvakrát diskli a Kládin, Petr a Kuba se mohli na závěr radovat ze 6. místa (9. celkově). Mužské B rozjížděl Argi, druhá jela Katka a protože si Johanka ve středu blbým došlapem zrušila kotník, finišmana jsme museli jít vysomrovat k mladejm – dostali jsme 14letou Anežku Hlaváčovou, která sice vzala špatnou jedničku, ale dostala od Katky jen 8 minut. Škoda, zařízli by Slovince.
Vrchol sezony se tak výsledkově vydařil – všichni kluci i novopečená mamka Kinynka si vylepšili svá maxima, Hanka nebyla daleko od medaile a vystoupala pětkrát na velkou bednu, Helča se po reprezentační pauze vrátila 9. místem, všechny štafety zajely na velkou bednu a po 5 letech jsme se v mužích vrátili do bojů v TOP20. No, zní to sice dost dobře, ale pořád je co zlepšovat! Velký dík patří našim trenérům, servisákům, kuchařům, fyzioterapeutce, sponzorům a všem ostatním, kteří nám pomáhali či fandili během celé sezóny! ME si můžete ještě připomenout třeba fotkami na našem Facebooku, záznamem trackingu – TracTrac, něco najdete i v LiveCenterIOF, ale nejzajímavější bude navštívit web závodů.
Závěrečnou formu před ME jsme chytali na Pradědu
Jakub Škoda bronzový na akademickém MS
Historicky první akademické MS v LOB se konalo od 9. do 16. února v ruském Aleksinu, jižně od Moskvy. Pořadatelé uspořádali velmi kvalitní akci (skvělé zázemí, video přenos, GPS pro všechny apod.). Závodů se účastnilo asi 30 studentů a 30 studentek ve věku do 28 let (z nejlepších chyběli pouze Švédi a Rusko vyslalo B tým, ostatní národy však postavily své nejlepší studenty). Naše výprava zde byla ve složení Johanka Šimková, Katka Neumannová, Kuba Škoda a Petr Horvát pod vedením lobáckých legend Vodra a Peciše.
Model se pořadatelům povedl (škoda jen, že to byla součást závodního prostoru všech dalších soutěží). Sněhu nebylo moc, ale stačilo to bohatě (tvrdý zmrzlý podklad). Kontroly tentokrát razily bezdotykově na větší vzdálenost oproti svěťákům (cca 1,5 m).
Nejdříve byl na pořadu sprint. Byl to závod velmi rychlý, mapová obtížnost nebyla největší, špatně odbočit nebo zvolit postup však nebylo problém. Výborně zajel Kuba, který v cíli figuroval na 4. příčce vteřinu za bronzem. Holky jely taktéž solidně, Katka 11. před 13. Johankou, Petr dojel 19.
Program pokračoval stíhačkou s motýlky, která se losovala na základě sprintu. Počasí se změnilo – sněžilo, při ztrátě vizuálního kontaktu se soupeři tak následovala ještě další velká nápověda – stopování. Závod to byl fyzicky dost náročný, z vysoké intenzity se občas dělaly i mapové chybky. Kuba jel opět velmi dobře, zvítězil ve finiši o 9. místo, krásný výsledek! Ve výsledcích však byl veden až na 10. místě, což zahájilo vyšetřování vedoucí ke zjištění, že nejsou správně synchronizované cílové krabičky. Díky tomu došlo k přezkoumání výsledků sprintu a Kuba byl dodatečně oceněn BRONZOVOU MEDAILÍ (a že si ji právem zasloužil dokazují mezičasy i tracking)!!! Petr začal taktéž dobře, ve druhém motýlku ale nechal 2 minuty, tak z toho bylo 18. místo. Johanka zajela velmi dobře a propašovala se do nejlepší desítky! Katka něco ztratila a dojela na 16. místě.
Odpoledne jsme zregenerovali v hotelové sauně a bazénku. O volném dni jsme byli na exkurzi v regionálním hlavním městě – v Tule.
V neděli se jely sprintové štafety dvojic, sníh se opět zrychlil. Muži začínali, pořadí se vlivem rozdílných farst a chybiček hodně měnilo. V průběhu závodu to pro nás vypadalo medailově, ale na posledních úsecích naši první štafetu (Kuba + Johanka) odsoudily nejdelší farsty a menší chybky na nepopulární, ale stále pěkné ČTVRTÉ MÍSTO v redukovaném pořadí. Petr s Katkou zajeli také velmi slušně a dojeli pouze necelou minutu za Áčkem.
Na závěr přišel middle, hromadný start a chyby. Kuba po špatné volbě doháněl ztrátu, přesto to stačilo na solidní 10. místo. Katka neměla v pořádku ražení, Johanka v závodě chybovala a ke konci ještě spletla pořadí kontrol – 14. místo. Škoda, desítka visela ve vzduchu. Svůj nejlepší závod zde zajel Petr, dojel patnáctý.
Toto pro nás velmi úspěšné mistrovství (zejména díky Kubovi) zakončilo slavnostní zakončení a poté večer na ubytování ještě banket. Za podporu účasti na této akci je nutno poděkovat ČAUS i našim dvěma koučům, ale na výsledcích má i svůj podíl samozřejmě dlouhodobá příprava v týmu. Další AMS by se měly konat vždy v sudé roky (2018 – Estonsko, Tartu), dále je LOB zařazen do programu zimních univerziád jako volitelný sport (2019 – Rusko, Krasnoyarsk a 2021 – Švýcarsko, Lucerne). Pro účast na těchto akcích je mimo jiné třeba studovat, trénovat a mít v roce akce (nově) maximálně 25 let.
Vše potřebné o závodech bylo na webu akce (GPS tracking, video záznamy, výsledky, mezičasy i fotky). Určitě mrkněte na fotky od Vodra i Johanky.