První prosincový víkend proběhlo vyhlášení ankety o nejlepší orientační sportovce roku. V naší sekci prvenství patřilo Radku Lacigovi. Z MS má dvě 5. místa ze štafet a 7. a 9. místo z krátké a klasické trati. Druhá skončila Hanna Rost, na MS na krátké trati byla osmá, ve spintových štafetách pátá a ve štafetách získala stříbro společně s třetí vyhlášenou Petrou Hančovou, která brala z klasické trati na MS sedmé místo. Nejlepším juniorem se stal Ondra Starý, nejlepším dorostencem pak dorostenecký vicemistr Evropy na krátké trati Jan Hašek, který na MED získal ještě bronz ve štafetách.
Za tím bílým zázrakem jsme si zajeli na Tauplitzalm
Zima se ve střední Evropě už pomalu hlásí o slovo a první závody sezony se již kvapem blíží. Bylo tedy na čase zařadit tréninky na lyžích (na těch bez koleček). Od čtvrtka 16. do neděle 19. listopadu jsme tedy pobývali na rakouské plošině Tauplitzalm v nadmořské výšce 1 600 m n. m. a v pohodové atmosféře a nádherné alpské přírodě hltali první kilometry na sněhu v této sezoně. 
Jako na předchozích akcích i tentokrát nám poskytla perfektní zázemí česká chata Hausalpin. Sněhové podmínky byly parádní, v den odjezdu jsme si pak ještě užili sněhovou vánici. Soustředění se zúčastnili v plné síle všichni kluci. Z holek dojela Katka a pomalu se do tréninku vracející Peťa, Lenka se ještě necítila. Hanka maká ve Švédsku a Johanka už točí kdovíjak dlouho nedaleko dějiště nadcházejícího SP.
Říjnové testy jsou za námi
O víkendu 21.-22. října jsme si odbyli tradiční testování reprezentace v Jablonci nad Nisou. Na programu byl klasicky v pátek večer meeting k sezoně (včetně upřesnění nominační logiky a distribuce materiálu od Atomic), v sobotu dopoledne výběhy kopců, kde jsme se museli porvat s bahnem ubírajícím rychlost i energii, které nám zde na jaře připravili dřevorubci. Odpoledne se jely soupaže (vzhledem k šíři spektra kolcí, kterými disponujeme, jsou časy jako obvykle vzájemně prakticky nesrovnatelné) a večer pak byla netradičně zařazena zajímavá a důležitá přednáška od Káji Preislerové na výživu a regeneraci ve sportu se zaměřením na správné využití produktů Enervit. V neděli testy zakončil kros, kde to jako vždy pěkně čvachtalo a klouzalo. Vše ohledně map testovacích okruhů, výsledků i jejich historie od roku 2005 hledejte v dokumentech, kromě stránky s výsledky včetně podmínek měření byly zaktualizovány i přehledové tabulky s časy.
Mužská část týmu se zúčastnila kompletní, ženy na tom byly poněkud hůř – Hanka pracuje ve Švédsku, Kinynka má mateřskou pauzu a Lenka není zdravá. A ani přítomné ženy na tom nebyly nikterak oslnivě – v běžeckých testech propadla Peťa, která po více než dvouměsíčním výpadku kvůli koleni teprve začíná trénovat. Na soupažích se však i přesto málem zlepšila. Koleno trápí i Johanku, která si proto dala jen soupaže, na kterých si připsala značné zlepšení stejně jako Katka, která si o trochu přilepšila i v běžeckých testech. Petr se dokázal výrazně zlepšit ve všech testech. Argi předvedl kvalitní běžecké výkony, ale největší radost má z obrovského zlepšení na soupažích za poslední dva roky. 
Ve formě je i Kuba, dobře zajel soupaže a běžecky byl na úrovni osobáků. Testovou premiéru si odbyl Vojta, ostatní potrápil hlavně na běžeckých testech. Kládin předvedl svoje nejlepší soupaže, naopak v běžeckých testech propadl, což ale spíš než o výkonnosti vypovídá o poměru kolo:běh v jeho letošní přípravě, a vracející se Dram má před se bou ještě kus práce. Co z toho plyne? Tým pro SP je bezesporu v soupažové formě, ale ani ostatní bez zdravotních komplikací se v testech nezhoršili, spíše naopak. Soupeři by to tak s námi měli mít zase o něco těžší …
Společná příprava na zimu pokračovala v Orlických horách
Po třech týdnech individuálního trénování jsme si od neděle 30. července do neděle 6. srpna střihli další společné soustředění. Celý program absolvoval Kuba Škoda, Petr Horvát, Vojta Matuš, Michal Argaláš, Johanka Šimková a Lenka Mechlová. Peťa Hančová se zúčastnila taktéž, jen ze zdravotních důvodů většinu fází odsoupažila … 
Zbytek vesměs šetřil dovolenou na zimu, Kládin naopak nikoho nešetřil na ME v MTBO. Z realizačního týmu na nás dohlížel kauč Richo a fyzioterapeutka Jana.
Jako destinace byly vybrány Orlické hory, a to jejich strana Česku odvrácená. Pobývali jsme v Podlesí mezi Neratovem a Orlickým Záhořím nedaleko Divoké Orlice tvořící česko-polskou hranici, kterou jsme mnohokrát brodili motivováni lepšími asfaltovými podmínkami. Celé soustředění provázelo kromě dobré nálady i dobré počasí. Zmokli jsme jen jednou a vedra nebyla v horách tak úmorná, čemuž přispíval i nedaleký rybník či bazének u našeho srubu. Strava byla čistě v naši režii, jídlo tedy bylo dobré a bylo ho dost. I když nás přeci jen ve středu odpoledne svou návštěvou poctil Ivoš, když nám k večeři ugriloval poctivou dávku výtečného masa. To si nenechala ujít ani Kinynka, která si dává letos mateřskou pauzu. Při této příležitosti jsme zavzpomínali na úspěšnou sezonu.
A teď k jádru věci – tréninkový program byl opravdu nabitý. Den většinou zahajovala rozcvička dle individuálních potřeb a před setměním ho čtyřikrát zakončilo zhruba půlhodinové cvičení s Janou v návaznosti na soustředění v Plasech (osvěžili jsme si cviky dle Koláře, dále jsme absolvovali cviky zaměřené na stabilitu atd.) a samozřejmě více či méně individuální protahování. Logicky nechyběly dopolední a odpolední fáze, tréninkovým prostředkem byl tentokrát běh a kolečkové lyže.
Nedělní odpoledne patřilo objemu na kolcích – prozkoumali jsme okolí. V pondělí jsme dopoledne běhali kopce a u toho tahali gumy, odpoledne jsme na kolcích jezdili techniku a soupaže a vlastně nakonec i objem. V úterý jsme šli dopoledne delší intervaly na kolcích, odpoledne pak hodinku souvislé soupaže zakončilo koupání/plavání. Ve středu jsme měli jen jeden trénink, a to mapový – krátkou trať. Ale mapa byla daleko, takže když se k tomu přidalo přiblížení na kolcích, výběh na hřeben na start, seběh z cíle a dojezd domů na kolcích, byl z toho pořádný měřený trénink na tři hoďky (holky byly prvních kolců ušetřeny). 
Ve čtvrtek dopoledne byly kratší běžecké úseky do mírného stoupání i po rovině, odpoledne jsme si zase trochu zasoupažili,
poté jsme pilovali techniku, škoda jen, že nás zastihl déšť. Před pátečním odpoledním posilováním jsme měli delší výběh nejen po hřebeni Orlických hor. Sobotní dopoledne patřilo měřenému výjezdu na Šerlich, odpoledne šly holky pilovat techniku, kluci se byli proběhnout. V neděli jsme si na závěr střihli silový trénink na kolcích, to aby nás náhodou něco před odjezdem nestihlo přestat bolet.
Odjížděli jsme tedy řádně zničení, program soustředění byl celkem náročný, ale energii na jeho absolvování nám dodávalo krásné prostředí, týmový duch, motivace a Enervit … akce to byla dost povedená, snad se to projeví i na říjnových testech a v zimě.
Více fotek z akce najdete v repregalerii.
Týden jsme makali v Plasech
Od 2. do 9. července probíhala první akce nové sezony – byli jsme v západních Čechách na soustředění v Plasech, které jsme spojili s akcí MTBO5Days. Ta měla centrum v Rekreačním středisku Máj, kde jsme měli zajištěno ubytování i stravu, která předčila naše očekávání. 
Akce se zúčastnila polovina týmu – Kuba, Petr, Vojta, Katka, Petra a po desetileté reprezentační pauze vracející se Lenka Mechlová – a to pod dohledem realizačního týmu – Richa a Jany.
Každý den jsme absolvovali jednu klasickou fázi, která byla v prvních dnech běžecká, pak přišly na řadu závody MTBO z důvodu podobnosti navigační techniky s LOB. 
Někteří měli tento program ze zdravotních důvodů pozměněný (Peťa s Peťou) – na řadu pak přišly i kolce. I když jsme sem jeli spíše trénovat než závodit, ve výsledcích jsme se neztratili – Kuba vyhrál sprint v M21A! Závody jel i Kládin, který s námi na soustředění nebyl, protože se na ně chtěl více soustředit – to mu vyšlo, získal nominaci na ME i MS, bramboru z MČR ve sprintu a zlato ze štafet. Však mrkněte na výsledky.
A co jsme ještě dělali? Tak samozřejmě byly nějaké ty rozcvičky a koupání na přírodním koupáku, ale hlavně pět odpolední bylo věnováno nejrůznějšímu posilování a cvičení. Dvě fáze vedl Richo, bylo to klasické posilování formou kruhového tréninku. Zbylé tři fáze vedla Jana, čerpala ze své fyzioterapeutické praxe. Cvičili jsme zejména DNS (dynamickou neuromuskulární stabilizaci) dle prof. Koláře na základě na základě principu CNS, 
které se využívá k terapii pohybových funkcí. Dále jsme absolvovali foam rolling – cvičení s pěnovými válci GRID (zapůjčenými od firmy TP Therapy Praha), fasciální strečink a ACT (akrální koaktivační terapii) – cvičení využívající vývojové řady. Navíc nám Jana otestovala rovnoměrnost zatěžování chodidel a představila několik dalších
vychytávek na zpevňování pohybového aparátu, třeba jí pak v budoucnu odpadne trochu práce s tejpováním nás.
Domů jsme odjeli inspirovaní, motivovaní a samozřejmě i trochu unavení. Další soustředění budou již za pár týdnů hostit Orlické hory, kde již fáze na kole nebudou, prostor dostanou kolečkové lyže.
Více fotek z akce najdete v repregalerii.
Světový ranking po sezoně
Do světového rankingu se počítá pět nejlepších výsledků za aktuální a předchozí zimu, příští sezonu zahájíme na pozicích:
16. Radek Laciga
27. Jakub Škoda
32. Petr Horvát
34. Michal Argaláš
96. Vojtěch Matuš
337. Michal Drobník
22. Petra Hančová
27. Kristýna Kolínová
28. Johanka Šimková
44. Kateřina Neumannová
67. Hana Hančíková
142. Lenka Mechlová
Stříbrné MS pro ženy + dvě štafetová 5. místa a šest TOP10
Po ne moc oslnivých výkonech na ME jsme prožili jedno z nejúspěšnějších Mistrovství světa. 22. MS se konalo stejně jako to v roce 2000
v ruském Krasnojarsku, odlétali jsme v pátek 3. března, vrátili jsme se v pondělí 13. března. Závody začínaly až v úterý, dřívější odlet byl zvolen kvůli aklimatizaci na šestihodinový časový posun.
Organizátoři závody uspořádali opravdu ve velkém stylu – za dva roky se zde bude konat zimní univerziáda, na kterou je LOB vůbec poprvé zařazen, na tomto mistrovství se tak měli pořadatelé na univerziádu připravit. Zahájení, vyhlašování i zakončení bylo protkáno kulturním programem a bylo vždy precizně naplánováno. Pro veřejnost byl zřízen i prodej vstupenek nejen na tyto ceremoniály, ale i na samotné závody. Těm zázemí poskytlo nově vybudované biatlonové centrum – k dispozici na předzávodní i pozávodní karantény byla vytápěná tělocvična, pro servis samozřejmě buňky, pro diváky tribuny s dvěma velkoplošnými obrazovkami, na které byl z každého závodu promítán přenos a tracking. 
Nechyběly ani bezpečnostní kontroly, které byly na vyšší úrovni než během poslední olympiády. Závody to byly parádní i po sportovní stránce. Jižní nezalesněné svahy byly sice takřka bez sněhu, avšak v lese kolem areálu bylo sněhu dostatek. Pořadatelé tak mohli snadno protkat síť standardních tratí a tenkých plných skútrovými stopami. Vcelku vyšlo i počasí, když se nám vyhnuly sibiřské mrazy, teplota kolísala okolo nuly, mraků jsme si moc neužili a nechutný smog nad městem pár dní po příjezdu rozfoukal vítr.
Zúčastnili jsme se v počtu 4+4+2. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová a Hanka Hančíková, která se vracela po zlomenině v noze. Pro Kristýnu, Petru i Michala to bylo první MS. Funkci trenéra plnil odpovědně opět Richard Klech a o lyže se nám staral jako loni na SP Matěj Kubina. Jídlo jsme měli stejně jako ubytování zajištěno organizátory. Klasická česká strava to pochopitelně nebyla, ale stěžovat jsme si rozhodně nemohli.
Na místo jsme dorazili v sobotu dopoledne, když nám posun času sebral půlku noci. Odpoledne jsme se byli zlehka projet v nedalekém místním lesoparku. Další den jsme se tam vydali s mapou, neboť to byl neoficiální tréninkový prostor – vyšlapané cestičky doplňující několik podobně širokých skútrovek ve spojení s několika rolbovkami poskytly parádní možnosti na oživení mapových návyků. Jen bylo třeba dávat pozor, aby člověk nesrážel procházející se domorodce. V pondělí jsme pak absolvovali vcelku pěkný model v sousedství závodního prostoru (video). Potvrdili jsme si, že sněhu je dost a fikat ve velkém se určitě nebude. Rovina to nebyla, a tak jsme si užili i pár sjezdů.
V úterý 7. března odpoledne (stejně jako všechny ostatní závody kvůli možnosti sledování v Evropě) program zahájily smíšené sprintové štafety. Závod to byl velmi rychlý (Švéd Erik Rost z vítězné štafety si málem nestihl nazout lyže, když se Tove Alexandersson přiřítila z prvního úseku za 4,5 minuty), pořadí se kvůli farstování hodně přelévalo (až na Švédy, kteří vedli pořád), takže divácký zážitek jak hrom. 
Naši drželi krok, Hanka v prvním ostrém závodě po prosincové zlomenině nohy potvrdila, že je zpět, Kládin při své premiéře v této disciplíně na MS rovněž podal solidní výkon bez větších chyb. Rusko bylo dodatečně diskvalifikováno za doping a my se tedy pohybovali značnou část závodu na třetím místě, na poslední úsek dokonce Kládin vyrážel třetí s 40 s náskokem! Co čert nechtěl, přišly horší farsty a drobná zaváhání, Noři se tak hladce dostali před nás a v cílové rovince jsme pak podlehli i dotahujícím Bulharům, kteří měli slabší začátek – takže 5. místo.
Středa patřila sprintu. Byl to vcelku pěkný závod, výsledkově pro nás však skončil ze všech nejhůř. Hanku vyřadila z bojů o lepší umístění skoro minutová chyba na jedničku, Kládin zase nechal minutu na pětku. Z holek zajela nejlépe 15. Petra, do dvacítky se vešla i 18. Kinynka a 20. Hanka, Johanka dojela na 21. místě stejně jako z kluků nejlépe jedoucí Kuba, ostatní skončili do třicítky – 27. Petr, 28. Kládin a 30. Michal.
Ve čtvrtek už muži potřebovali odpočinek, a tak si krátkou trať střihly jen ženy. Druhý den se pak role prohodily a na dopolední komentovanou projížďku městem s dvěma panoramatickými zastávkami (jedna zahrnovala i lanovku) se vydaly pro změnu holky. Pro muže to nebylo vzhledem k následujícím dvěma nabitým dnům moc šťastné řešení, navíc měli k dispozici mapu prostoru krátké trati již před závodem (tratě však byly odlišné, na maximální snahu o odlišnost ukazuje i prohození prostoru první a druhé části trati).
Na holky čekala v terénu malá vrstva nového sněhu. Výborně zajela Hanka, v cíli chvíli vedla – výkonem bez větších chyb se probojovala na 8. místo se ztrátou 61 s na velkou bednu. „Jelo se mi super, naprosto mi to sedlo!“ Ostatní jely vyrovnaně a srovnaly se v závěru TOP20 – 18. Kinynka („Spousta menších chybek, chyběla tomu plynulost.“), 19. Petra („Závod mi nesedl ani fyzicky ani mapově.“) a 20. Johanka („Se závodem jsem moc spokojená, bohužel startovat v takovémto závodě první byla nevýhoda a ve výsledcích to znamenalo několik míst.“).
Mnohem větší překvapení přinesl závod mužů. Ten excelentně rozjel Kuba – nepočítáme-li dva Rusy, kteří nenarazili kontrolu po diváckém průjezdu, kolem 11 až 12 minuty jel dokonce na třetím místě! Pak následovaly nějaké drobnější chybky, nicméně se dokázal opět propracovat dopředu, závěr trati odjel na páté pozici, na dojezdu mu však už došlo a dojel sedmý se ztrátou 53 s na medaili
a 2 vteřiny za velkou bednou. Výborně zajel i Kládin, dojel 12 s za Kubou na 9. místě. Měl sice pomalejší vstup do závodu, nicméně to pak rychle napravil například čtyřmi vítěznými mezičasy. Dobře měl závod rozjetý i Petr, směřoval někam ke 12.-15. místu, ale ve sjezdu ke K16 čtvrt hodiny před cílem spadl, zlomil hůl a zbytek musel absolvovat takto – dojel na 23. místě. Umístění ze sprintu si vylepšil 22. Michal.
Sobotní klasika byla velmi náročná. Jely se dva/tři farstované okruhy a na závěr jeden pořádný pro všechny stejný. Převýšení na tratích bylo značné, některé sjezdy byly opravdu výzvou. Ač to na první pohled nevypadalo, na volbách se dalo dost ztratit. Vítězné časy byly v ženách 85 minut, v mužích pak 106 minut. Nejspíš kvůli nedělním štafetám někteří nedokončili, kvůli vyššímu počtu kontrol (muži 47, ženy 37) bylo i několik disků. A polámaný materiál ani pády nebyly výjimkou. 
Hanka se rozhodla do závodu nenastoupit, aby pošetřila síly a nohu na štafety a závod spolukomentovala. Kuba se taky pošetřil na štafety, když se po dvou kolech rozhodl odstoupit (dostával 4 minuty od Kládina a žaket). Ostatní závod dokončili a dojeli si pro své životní výsledky! Holkám se podařilo poslední kolo – Petra dojela na skvělém 7. místě 59 s za velkou bednou, 70 s za ní finišovala 8. Johanka. Kinynka bohužel v závěru zlomila hůl, 
což ji vyřadilo z boje o TOP10 a musela se tak spokojit s „až“ 11. místem. Kládin navázal na svůj úspěch z krátké, udržel tempo až do konce a polepšil si o dvě místa, když skončil na 7. místě. Petr nezačal moc dobře, navíc na začátku druhého kola šel do chyby, spadl, zlomil hůl a jel si pro novou – stálo ho to 6 minut. V závodě pokračoval již v o poznání pohodovějším tempu, přesto v posledním kole vykřečoval a vyžaketil. Cílem projel na 16. místě. Hned za ním skončil 17. Michal, který hned na prvních dvou kontrolách nechal dvakrát dvě minuty.
MS zakončily v neděli štafety, které se jely v již známém prostoru. Tratě byly opět pěkné, některé sjezdíky opět nevyzpytatelné (tím není myšlen přehledný divácký sjezd stěny za biatlonovou střelnicí). V ženách byly štafety poněkud netradiční, do bojů o medaile tolik nepromlouvaly velmoci. Norka byla na MS jediná, Švédky dvě ze čtyř onemocněly a Ruska byla přistižena za nově zakázané meldonium.
Finky však žádné překvapení nepředvedly a zvítězily o 6 minut před stříbrným Českem. Holky jely ve složení Petra, Kinynka a Hanka – po 1. úseku dokonce vedly! Tři minuty za holkami dojely třetí Estonky. I kluci předvedli parádní výkony, i když ta sobotní klasika byla cítit. Po druhém úseku jsme stejně jako na ME měli na dohled čtvrté Nory, předjet Moholdta však umí málokdo, a tak kluci ve složení Kládin, Petr a Kuba brali i tak krásné 5. místo s velkým náskokem na zbytek světa.
Štafetové stříbro holek je historickým úspěchem (zlato z MS nemáme a stříbro má jen Bára Chudíková z klasiky z Japonska 2009), ostatní štafety skončily 5. místem, což je taky pěkné. Na velkou individuální bednu to sice nedalo, ale máme tři 7., dvě 8. a jedno 9. místo – čili 6 umístění v TOP10, na kterých se podílelo PĚT z nás (z osmi)! To tu ještě nebylo (na MS 2005 ve Finsku bylo TOP10 pět, jinak nejvíc tři). Kromě po zlomenině se zotavující Hanky (8.) si všichni zajeli nejlepší výsledek kariéry 
– 7. a 9. Kládin, 7. Kuba, 7. Petra, 8. Johanka, 11. Kinynka, 16. Petr a 17. Michal. Pravdou je, že za řadu pěkných umístění vděčíme i zkratkám DNS, DNF a DISK u kvalitních závodníků. Nicméně naše výkony byly hodně dobré, světová špička od nás není až tak daleko a vzbudili jsme v ní jako konkurenti jistý respekt. To je názor, který po MS sdílelo poměrně dost lidí. Na závěr nezbývá než poděkovat sponzorům, realizačnímu týmu i fanouškům za podporu a přislíbit, že se uděláme vše proto, abychom příští zimu pokračovali na alespoň stejných pozicích! Výsledky, mezičasy, tracking a povedené videozáznamy hledejte na webu závodů.
Mrazivé ME – dvě velké bedny ze štafet a čtyři TOP20
Výsledkově pro Česko patřilo 10. Mistrovství Evropy k těm skromnějším, přesto se několik hodnotných výkonů vyskytlo. Akce se konala společně s MSJ, MED a MS veteránů ve finské Imatře od 5. do 13. února. Solidní sněhové podmínky ze začátku zimy se změnily vlivem teplejšího počasí a absence sněžení ve velký problém. Nakonec nebyl využit záložní prostor, na některé stopy však musel být navezen sníh, některé plánované stopy
byly zrušeny, závodní prostor byl mírně okleštěn, model byl přesunut a bylo zakázáno fikání na golfovém hřišti. V lese leželo kolem 10-20 cm sněhu, závody se konaly za mrazivého počasí, nejchladněji bylo na klasiku a sprint (15 až 20 °C pod nulou), asi o 5 °C tepleji bylo na krátkou a sprintovky, na štafety již pak bylo tepleji než -10 °C. Tyto neobvyklé hodnoty zpříjemňoval fakt, že bylo většinou jasno a bezvětří, navíc jsme na stadionu měli k dispozici vytápěnou buňku, nemuseli jsme tedy na mrazu být déle, než bylo nezbytně nutné. Stopy tedy byly vymrzlé a tvrdé, jediným problémem byla občas jejich identifikace v místech s borůvčím.
Zúčastnili jsme se v počtu – 5+4+4. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš, Vojta Matuš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová, Katka Neumannová (ze zdravotních důvodů nemohla jet Hanka Hančíková ani Michal Drobník) a o jídlo se (již potřetí na ME) skvěle staral Ivoš (tentokrát tu byl i pro dorostence a juniory), o lyže nám pečoval Radek a o naše tělesné schránky se pak jako loni skvěle starala fyzioterapeutka Jana Kuncová. A to vše probíhalo samozřejmě pod vedením Richa.
Odlétali jsme v neděli, realizační tým, který jel auty, nás na letišti vyzvedl a dopravil na ubytování. Hned druhý den dopoledne nás čekal model, na kterém bylo třeba otestovat lyže, dostat se do mapy a vyzkoušet si ražení systému Emitag. Nicméně síť stop na modelu se těžko dala nazývat sítí a cca po třetím neúspěšném oražení jediné modelové kontroly každý zjistil, že se na ni pořadatelé ani neobtěžovali umístit krabičku. A tak jsme si zábavu našli v projíždění, či spíše sjíždění velmi úzkých, nezmapovaných stop. Mělo to solidní technický a obratnostní přínos, dokonce se u toho ani nikdo nezrakvil natolik, aby pak nemohl závodit.
V úterý 7. února se jel sprint. Po krátkém úvodu v otevřenější části následoval dlouhý postup, na kterém se dala při volbě zleva ztratit i minuta. Následovalo pár kontrol v tradičních čárkách v lese, v závěru bylo pár plných. Výborně zajel Petr, vyrovnaným výkonem bez chyb skončil poprvé v TOP20 – na 19. místě (+1:16)! 
Luxusně závod rozjel Kládin, v polovině závodu (po dlouhém postupu) byl čtvrtý, poté bojoval o TOP10, nakonec ale zvolil špatný postup na předsběrku (ten sráz u kontroly se fiknout moc nedal), a tak se musel spokojit s 25. místem. O TOP10 by mohl bojovat i Kuba, nicméně zvolil špatně na dlouhém postupu – skončil na 28. místě. Michal dojel 34., Vojta si odbyl premiéru na ME 44. místem. Z holek zajela nejlépe 22. Petra; Kinynka, Johanka a Katka se pak seřadily na 24.-26. místě.
Středa patřila smíšeným sprintovým štafetám. Mapy se po sprintu nevydávaly, nicméně pro teoretickou přípravu posloužila mapa vygenerovaná z GPS, kterou nám poskytl server o-news.cz (Rouman). Výkony našich holek byly časově přibližně stejné, rovněž Petr s Kubou zajeli srovnatelně. Vyčníval pouze Kládin, který s Kinynkou na rozdíl od A a C štafety předjel i Lotyše. Bylo z toho 7. místo se ztrátou 50 s na šesté Nory, v neredukovaném pořadí to dalo na 12. místo. Sice už jsme byli na ME dvakrát i šestí, ale to jela Hanka … Zajímavý byl souboj Petra s Kubou o 14. místo v posledním kole. Nejdřív neorazila kontrola Petrovi, ten pak ztrátu dotáhl, když se totéž stalo Kubovi. Při postupu na sběrku pak dokonce kluci předvedli synchronizovaný pád v čárce. Lepší o 2 s bylo nakonec C (Kuba s Johankou) před A (Petr s Petrou), nicméně se obě štafety stejně redukují, takže … aspoň cenné zkušenosti!
Na čtvrteční hromadnou klasiku se jen tak nezapomene. Muži ji měli na pěti mapách, ženy jen na čtyřech. Po startu všechny čekal dlouhý postup přes celou mapu do prostoru, kde se jela většina závodu. Ze začátku byly trochu zácpy, ale to bylo nic proti tomu, že když jsme dojeli do onoho prostoru, tak nám tam pustili na dvě stovky na kost zmrzlejch dorostenců, dorostenek, juniorů a juniorek. Protisměrných úseků tam sice mnoho nebylo, ale i tak o srážky nouze nebyla – navíc řada sjezdů se rychle vyplužila, takže lyže 
dostaly zbrusu novou strukturu – 
a ty kusy holí poházené podél stop snad ani nešly spočítat. U nás se to týkalo především holek – Johanka zlomila a závod zapíchla, Kinynka si škaredě narazila zápěstí. Z kluků zajel nejlépe 21. Kuba (+7:37), Kládin se vychyboval po první výměně, kdy se nechal strhnout balíkem na špatnou farstu, dojel na 26. místě. Chyb se nevyvaroval ani 30. Petr a 33. Michal. Vojta zřejmě kvůli rozptýlení z hromadné srážky tří Čechů a Nora kousek před dvojkou neměl tuto kontrolu v čipu a byl tak bohužel disk. V holkách se do TOP20 protlačila poprvé Petra, skončila na 18. místě. Po úpravě výsledků kvůli dopingu se do TOP20 vešla i Katka – byla 20., Kinynka dojela na 21. místě.
Mírného oteplení o volném dni jsme využili kromě odpočinku k vyjetí v okolí ubytování, projetí po jezeře, ale také k pilování technických dovedností nejen na místní sjezdovce.
Sobotní krátká trať byla mapově (volby, i síť – i když mapa z klasiky obsahující celý prostor byla nakonec k dispozici, neboť ji pořadatelé nezvládli důkladně vybrat) i fyzicky a technicky celkem náročná, zkrátka komplexní závod, jak má být. Na kráse mu však ubíraly zakázané prostory – dopředu ohlášený zákaz fikání na golfáči nebyl problém, horší byly zakázané cesty, které nebyly často v terénu označeny a několik závodníků na ně omylem vjelo – například disklá Petra zjistila až v cíli, že ji použila. Největší aféru však způsobilo jezero. V mapě bylo kreslené zakázanou tmavě modrou černě ohraničenou, která se používá v případě, že je led tenký nebo tam hrozí jiné nebezpečí. 
Fakt je ten, že tuto značku dost závodníků nezná, že na to na meetingu pořadatelé neupozornili, že led byl tlustý, nebezpečí na jezeře těžko říct, jestli hrozilo. Nicméně po protestu jury nepochopitelně rozhodla, že několik mužů, kteří si postupem přes jezero uspořili asi 30 s, nebudou disk, navíc tento postup nechali vymazat z výsledků, což solidně zamávalo s pořadím. Výtečně zajel Kládin, který obsadil nakonec 16. místo (+1:49), což je tu čtvrtá TOP20 a zároveň nejlepší české individuální umístění zde! Solidně jel i Kuba, nebýt protestu, byla z toho TOP20, nyní je na 24. místě. Nejlepší výkon zde podal Vojta, skončil na 31. místě. Hodně chyb nasekal 32. Petr i 36. Michal. V ženách se nejvíce dařilo 21. Johance (8 vteřin za TOP20), Káťa dojela 25. a zraněná Kinynka skončila na 27. místě.
Vše jako téměř vždy uzavřely nedělní štafety. Panenského prostoru pořadatelům už moc nezbylo, závod to však byl opět parádní. Farsty byly většinou hodně rozdílné, někdy i časově trochu nevyrovnané. Pořadatelé před mistrovstvím do lesa zatloukli několik dřevěných tyčí (ty během týdne již nepřibývaly ani neubývaly), na které poté umísťovali jednotky – některé kontroly tedy již závodníci důvěrně znali z předchozích dnů. Naši muži zajeli skvěle,
ještě po druhém úseku byli na dohled bramboroví Noři, skvěle však jelo i Pobaltí, a tak Kládin zažil náročný finiš s Lotyši, ti však nakonec byli lepší. Kuba, Petr a Kládin tedy skončili na 6. místě (+5:06). I holky předvedly nadprůměrné výkony, ani tak na dominantní trojici nestačily, Pobaltí však nebylo problémem a Petra, Johanka a Kinynka se radovaly ze 4. místa (+12:22)! V neredukovaném pořadí to bylo 6. místo pro holky, 9. pro kluky a 12. pro béčko, které jelo ve složení Michal, Vojta a Katka taktéž solidně – porazili např. Rumuny a estonské béčko a na mušce měli dlouho dokonce i Švýcary!
Čtyři umístění ve dvacítce a dvě velké bedny ze štafet – to není nijak zvučná bilance, nicméně tu máme vylepšené osobní maximum z ME u Kládina (16.), Petry (18.), Petra (19.), Katky (20.), Johanky (21.) či premiérovou účast Vojty (31.). Špatné však nebylo ani vystoupení Kuby (21.), Kinynky (21.) či Michala (33.). Máme dále štafetové 4., 6. a 7. místo. Velký dík patří realizačnímu týmu, sponzorům a všem ostatním, kteří nám pomáhali či fandili! Výsledky, mezičasy, tracking a videozáznamy hledejte na webu závodů.
Rozhovory a další zajímavosti
Zkrátit čas před ME si můžete na serveru o-news.cz, který se věnuje mj. i LOBu. V páteční rubrice sloupek reprezentanta se objevil Petr Horvát, Jakub Škoda či Petra Hančová. K dispozici je i rozhovor s našim trenérem Richardem Klechem či seriál České LOB hvězdy, kde byla vyzpovídána Hana Hančíková, Jakub Škoda, Johanka Šimková, Petr Horvát, Petra Hančová, Vojtěch Matuš a Kateřina Neumannová. Jako bonus si můžete přečíst i rozbor MČR na krátké trati.
Na sezonu jsme se připravovali ve švédském Idre Fjäll
Stěžejní prosincové soustředění jsme jako loni absolvovali v lyžařském středisku nad švédskou vesničkou Idre, přestože by se nakonec dalo soustředění absolvovat i u nás (což dopředu nebylo samozřejmě jasné). Sněhové podmínky zde byly ideální, navíc během víkendu po příjezdu napadlo dalších 20 cm sněhu. 
K dispozici byla rozmanitá síť stop kvalitně upravených na bruslení i klasiku. Teplota se po celou dobu pohybovala mírně pod nulou a užili jsme si i trochu toho severského sluníčka. Ubytování jsme měli dobré, na běžky jsme mohli naskakovat hned u baráku, jen na internet to byla celkem štreka.
Ráno jsme vždy zahájili čtvrthodinovou venkovní individuální rozcvičkou (běh, imitace, gumy atd.), následovaly dvě fáze (první za denního světla, druhá pak částečně za umělého či vlastního osvětlení) zakončené dobrým jídlem, které pro tým připravil vždy jeden z nás. Večer byly na programu meetingy zaměřené na aktuální program soustředění, nadcházející sezonu, sportovní psychologii, doping, sponzory a další organizační záležitosti. Zvládli jsme také vyfotit portréty v nových reprezentačních vestách – můžete si je prohlédnout v aktualizovaných osobních profilech.
Od pátku 9. 12. odpoledne do neděle 18. 12. dopoledne jsme absolvovali ve složení Kládin, Kuba, Petr, Vojta, Katka, Johanka a Petra celkem 16 fází na sněhu. Od úterý do pátku se k nám navíc připojila Hanka. Prvních 6 fází bylo zaměřeno objemově se zařazením klasického stylu, čas se však našel i na techniku, soupaže a obratnost. Ve druhé části o 8 fázích jsme si prošli trochu intenzivnějšími tréninky – úseky nakopávanou a normální soupaží, bruslením a soupaží a bruslením do kopce. Nechyběla ani fáze na stadionku se sprinty a technikou. Zbylé 4 fáze jsme odjezdili na mapě. 
O doplnění poměrně husté sítě rolbovek skútrovkami se postaral Richo zapůjčením skútru s mexickým šoférem. Mohli jsme si tak díky tomu osvěžit návyky mapové techniky na trochu delší krátké trati a při tréninku sudá-lichá. Trochu větší rychlosti jsme se pak snažili dosáhnout na okruzích (A, B, C, D), na zkrácené trati s výměnou mapy jsme si užili voleb postupů (H1, H2). Poslední dvě fáze už byly celkem pohodové, což byl prostor pro pilování techniky, blbnutí v čárkách a pozorování sobů.
Soustředění to bylo nadmíru kvalitní, všichni z toho byli slušně zničení. Po krátkém odpočinku máme za úkol ještě chvíli tvrdě trénovat a poté začít pomalu ladit formu směrem k ME ve Finsku, na které odlétáme již za 6 týdnů, ale hlavně na MS v Rusku, kde se budeme chtít pochopitelně ukázat v tom nejlepším světle!
Na závěr je nutné přiložit ještě jednu smutnou zprávu – Hanka odjela ze soustředění již v pátek proto, aby mohla závodit na švédských LOB závodech. Bohužel pro ni závody neskončily medailí na krku, ale sádrou na noze: „I fell down after steep downhill into the ditch and got stacked foot under the ice and snow in the marsh. Rentgen shows fibulafraktur on 3 places.“ Nad účastí Hanky na letošních vrcholných akcích tak visí bohužel otazník. Nic však není ztraceno, její upper-body a mysl totiž naštěstí zůstala bez úhony a právě toto jsou klíčové prvky pro úspěch na letoším ME i MS!