Letošní zima se vyvíjí pro lyžařský orienťák dost mizerně. V Česku se sice ve vyšších polohách našich hor trénovat na lyžích dá, avšak závody, které jsou plánovány jen o pár výškových metrů níže, jsou odkládány či rušeny. Realizační tým tak musel přistoupit na záložní variantu a závody pro nás uspořádat sám, jelikož termín první mezinárodní
akce se kvapem blíží a bylo třeba získat podklady pro provedení nominace. V sobotu 11. ledna se tak jel na tratích na Pradědu závod s intervalovým startem na 15,9 km, resp. 10,6 km pro ženy. Tratě byly kopcovité, zmrzlé a místy nerovné. Druhý den se jela krátká trať, při které panovalo nádherné slunečné počasí. Jestli je situace se sněhem někde horší než u nás, pak je to v Pobaltí. Do prvního kola SP v lotyšské Madoně, kam se světová elita vrací po 7 letech, zbývají sice ještě 3 týdny, avšak zde zatím nejsou po sněhu ani památky a rovněž předpověď počasí není s plusovými teplotami a minimem srážek nikterak optimistická. Pořadatelé zvažují přesunutí akce z prvního na poslední únorový týden či její zrušení, jasno má být do příští středy 22. ledna.
Příprava na sezonu proběhla v zahraničí
První přípravnou akcí na sněhu bylo objemové soustředění v italském Livignu, kterého se však z časových důvodů zúčastnila jen část týmu. Akce se konala poslední listopadový týden a podmínky pro běžecké lyžování zde byly na rozdíl od zbytku kontinentální Evropy mimořádně dobré. Tréninkové dávky jsme polykali na asi 30 km kolečku ve výšce od 1 800 do 2 100 m n. m., díky čemuž jsme ani nepociťovali přelidnění, které by se dalo vzhledem ke sněhové situaci a konání závodu La Sgambeda očekávat.
Následovalo tradiční předvánoční týdenní soustředění, na které jsme letos zamířili po dvou zimách opět na daleký sever – do švédského střediska Idrefjäll. Účast byla hojná, z aktivních reprezentantů se omluvil pouze Ondra kvůli škole. Vzhledem ke sněhové situaci v Česku to byl bohužel pro mnohé první sníh. Počasí nám opět přálo, sněhu bylo dostatek, teploty neklesaly příliš hluboko pod bod mrazu a povětrnostní podmínky byly rovněž dobré. Program byl tradičně nabitý, zahrnoval objemové, silové, obratnostní i intervalové tréninky. Tři fáze se rovněž uskutečnily na mapě.
Po Vánocích organizovali Švýcaři týdenní tréninkový kemp, přičemž nabídli účast i zahraničním závodníkům. Z našich toho využil Petr, VojtaM, Johanka a juniorka Katka Černá a rozhodně to stálo za to, bylo to velmi inspirující. Východošvýcarské údolí Val Müstair, ze kterého pochází např. Cologna, poskytlo v okolí vesnic Tschierv a Fuldera kvalitní tréninkové podmínky v nadmořské výšce okolo 1 650 m n. m. Počasí této akci přálo, dostatečná sněhová pokrývka a nebe bez mraků, co více si přát. Připraveno bylo šest mapových fází, najetý byl i batong. Kromě tratí v údolí byl upraven na bruslení i okruh v horách stoupající až do výšky 2 300 m n. m. se závěrečným sjezdem po červené sjezdovce.
Začátkem ledna se v Harrachově a Jakuszycích na pomezí Krkonoš a Jizerských hor uskutečnily stacionární tréninkové kempy pro mládež pořádané našim svazem. Reprezentanti dostali možnost pomáhat na této akci výměnou za stravu a ubytování na horách, tedy za ideální tréninkové podmínky. Nabídky využil Petr, Johanka, ale i někteří dorostenečtí, juniorští a akademičtí reprezentanti. Podmínky byly hraniční, přesto byla k dispozici síť stop dostatečná pro výuku LOB a navíc supersprintová síť skútrovek na louce.
Vítězkou ankety o nejlepšího lyžařského orientačního běžce Petra Hančová
Předposlední listopadovou sobotu proběhlo v Jablonci nad Nisou tradiční vyhlášení ankety o nejlepší orientační sportovce a ples O-gala. Nejúspěšnější z nás byla jednoznačně zvolena Petra Hančová, bronzová medailistka ze zimní univerziády. Na ME vybojovala 10. místo z krátké trati a na MS pak 13. místo ze sprintu. Snad nebude mít stejný osud jako poslední tři vítězná jména této ankety, která v následujících anketách zatím znovu nezazněla. Druhé místo obhájila Lenka Mechlová, která během své druhé sezony v dospělé reprezentaci získala hned tři umístění v TOP10 na ME (8. krátká a 8. klasika) i MS (10. krátká). Třetí místo patřilo Petru Horvátovi, když měl solidní individuální výsledky na ZSU (8. krátká), ME (11. krátká) i MS (14. sprint). Jestli mohlo být na této anketě něco překvapivé, tak obhájené prvenství v juniorech Janem Haškem to rozhodně nebylo. Ve sprintu na MSJ vybojoval 6. místo, což je historicky třetím nejlepším českým individuálním výsledkem na MSJ v M20. Druhé místo obsadil Ondřej Hlaváč, který dojel 12. na MSJ na klasické trati. Třetí skončila jeho sestra Anežka Hlaváčová, na sprintu na MSJ dojela na 19. místě. Vítězství ve velmi nepřehledné kategorii dorostu získal Lukáš Richtr, který měl na ME dorostu vyrovnané výkony – 12., 14. a 16. místo. Na sklonku zimy jsme si tak připomenuli sezonu s hromadou nádherných umístění, když se nám povedlo díky Petře po loňské pauze navázat na sérii čtyř medailových sezón.
Říjnové testy: před námi je ještě velký kus práce
Předposlední říjnový víkend patřil tradičnímu testování na Kolečku v Břízkách. Členové reprezentace se do Jablonce nad Nisou sjíždí již přes 20 let,
aby poměřili síly se svými reprezentačními kolegy i se svými předešlými výsledky. Tradiční program zahrnuje v sobotu kopce – dopoledne běžecké a odpoledne soupaží, v neděli se běží kros. Nejinak tomu bylo letos, přes víkend panovalo poměrně teplé počasí. Začátek cesty, na které se běhají kopce, byl spravený, středem cesty již nevedla hluboká rýha. Soupaže absolvovali všichni na reprezentační sadě kolečkových lyží stejně jako minulý rok. Dámská část týmu pojala účast zodpovědně, dorazila Lenka, Petra, Johanka i Katka. Zato kluků dorazila jen hrstka – Petr, Kuba, VojtaM a Ondra. Argi se totiž připravuje v Norsku a Kládinovi a VojtoviB účast nedovolily zdravotní potíže.
Parametry jednotlivých testovacích úseků a okruhů najdete v sekci dokumenty. Jsou zde uvedeny i časy z let minulých (byla nově provedena digitalizace výsledků z let 1998-2002). A jak jsme dopadli? Kopce nejrychleji vyběhl Petr, druhý byl na svých prvních jabloneckých testech Ondra, třetí skončil Kuba a VojtaM musel po třech kopcích odstoupit, nebylo mu dobře. V ženách zaběhla hezky své premiérové kopce Lenka, když byla historicky přibližně 2.-5. nejrychlejší ženou. Druhá byla Petra, třetí Katka si těsně udělala osobák 
a Johanka ze zdravotních důvodů nenastoupila. Odpolední soupaže přinesly historicky nejlepší čas díky Petrovi v mužích (2. Kuba, 3. VojtaM a 4. Ondra). V ženách se od dob navýšení na 5 úseků taktéž vytvořil nejrychlejší čas, na svědomí ho má Petra. Druhý čas měla Johanka, třetí Katka a čtvrtý Lenka. Nedělní kros v mužích de facto kopíroval ne příliš lichotivé výsledky kopců (Richo byl s běžeckou formou kluků značně nespokojen). I v ženách to bylo podobné jako na kopcích. Lenka se vklínila mezi 5 nejrychlejších časů držených Helčou, pak byla Petra, Johanka a v osobáčku Katka.
Fotky jsou v sekci fotky. Na úspěšné testy z roku 2017, které byly jen měsíc před prvními svěťáky, se nám, zejména u kluků, navázat tedy moc nepodařilo. Do prvních svěťáků však tentokrát zbývají ještě více než 3 měsíce, do ME více než 4 měsíce. Aneb prostoru na pořádný trénink je stále dostatek, ale čas běží, zima se blíží. Další akce bude již na sněhu, kde, to je stále ve hvězdách.
Máme za sebou intenzivní soustředění na Stříbrném rybníku
Od soboty 17. do pátku 23. srpna bylo na programu reprezentace druhé letní soustředění. V Hradci Králové se v bungalovech na Stříbrném rybníku sešla téměř kompletní ženská část týmu (Katka, Petra, Johanka), jen Lenka se objevila kvůli svým startům na MS v OB jen na okamžik. Pánové na tom byli hůř, soustředění 
absolvoval celé pouze VojtaM a Kuba, na druhou půli dorazil z veteránského MS v plavání ještě Petr. Náplní byly stejně jako před měsícem v Plzni pod vedením Richa vícefázové tréninky (kolečkové lyže, běh, OB), vedle objemu se tentokrát značně přidalo i na intenzitě. Nechyběla ani technika a síla, fáze doplňovalo neméně důležité posilování, cvičení a rozcvičky. Prostor byl i na regeneraci v podobě volné fáze, protahování či plavání. Několik momentek od Jany z tréninků najdete zde.
Okolo Plzně jsme nabírali objem
Zázemí pro první soustředění nové sezony nám poskytla Plzeň (konkrétně Penzion 16), kde jsme strávili příjemných prvních sedm červencových dní. Zúčastnili se kluci z Moravy (Petr, Vojta, Ondra, Argi) a Peťa, která v tréninku moc nedávala znát, že je opačného pohlaví (ostatní byli nemocní, měli nominačky na MS apod.). Zato realizační tým byl na akci v plné síle – Richo i Jana. 
V úterý navíc přišel na návštěvu Vodr a rozdal několik rad k přípravě na zimu. Náplní byly (kromě vaření, jedení a spaní) vícefázové tréninky spíše objemově zaměřené (běh a kolečkové lyže). Nechyběla ani technika a síla, fáze doplňovalo neméně důležité posilování, cvičení, imitace a rozcvičky. Prostor byl i na regeneraci v podobě volné fáze, protahování či plavání. Na závěr soustředění se přidalo na intenzitě, neboť fázemi byly tři etapy závodů v OB v Třemošné (celkově Petr zvítězil a Petra skončila druhá). Se závoděním včetně o-přemýšlení v únavě se totiž důvěrně setkáváme na závěr většiny sérií světových LOB závodů.
Ranking: Oranžová skupina pro nás na příští sezonu vypadá nadějně
Světový ranking je vlastně soutěží o startovní pozice. Důležité je být do desítky (červená skupina) či do dvacítky (oranžová skupina), resp. nedaleko za pro případ, že se někdo před Vámi závodu nezúčastní. Při závodech WRE, kde je startovka opačné pořadí rankingu, pak mohou zúročit své body všichni … počítá se pět závodů za sezonu aktuální a uplynulou, takže po každé zimě se pořadí rázem promíchá. A jak si v této pseudosoutěži vedeme my (před sezonou->na konci sezony->přes léto)?
29->26->15. Petr Horvát
21->17->20. Jakub Škoda
31->30->22. Radek Laciga
42->44->30. Vojtěch Matuš
73->57->35. Jan Hašek
53->67->44. Ondřej Vystavěl
54->69->47. Vojtěch Bartoš
52->86->93. Ondřej Hlaváč
19->17->13. Lenka Mechlová
23->19->15. Petra Hančová
35->29->22. Kateřina Neumannová
30->30->25. Johanka Šimková
48->67->45. Markéta Firešová
51->66->62. Veronika Kubínová
MS: Uvězněni ve druhé desítce
Druhá polovina března nám přinesla Mistrovství světa. Závodilo se ve švédském kopcovitém terénu, pořadatelé slibovali férové závody. A opravdu, nabídli nám tři odlišné náročné krásné a zábavné terény pro tři individuální závody, část nepoužitého terénu zbyla i na štafety. Všechny závody měly přitom zázemí na stadionu u Piteå. Na odlišnosti jednotlivých závodů se podepsalo navíc i nevyzpytatelné jarní počasí – např. v mužích tak ze tří individuálních závodů vzešlo osm medailistů.
Po pátečním cestování nás čekal sobotní sprintový trénink v přibližně hodinu vzdáleném Älvsbynu. Byla obleva a v lese bylo docela dost nového sněhu, takže to moc nejelo. S novým sněhem si ale museli poradit i v závodním prostoru, což bylo důležitější, a tak jsme museli trénink absolvovat v čárkách projetých jen několika našimi konkurenty, kteří si přivstali. Nicméně pro rozhýbání se a rozmapování se to bylo dostačující. V neděli jsme se vydali opět do Älvsbynu, kde nás čekal 
trénink krátké trati s hromadným startem. Ochladilo se a připadlo 15 cm prašanu, projeté byly jen některé standardky. Kupodivu i tak měl mapový trénink smysl, šlo si to i hezky užívat. Někdo si však dal místo druhého kola raději intervaly. Pondělí bylo odpočinkové, opět připadlo nemalé množství sněhu. Loypu na sklouznutí se jsme ve městě hledali marně, skončili jsme na modelu, kde se alespoň trochu lyžovat dalo. Do úterý však pořadatelé model upravili a my se mohli vrhnout do testování a posledního mapového tréninku před ostrými starty.
Středeční klasická trať byla jako z pohádky. Čerstvě zasněžená krajina, teplota pod nulou, avšak čárky byly přesto docela dost tvrdé. Prakticky vůbec se nefikalo. Velká většina se jela v čárkách, důležitá byla plynulost navigace. Volby postupů byly většinou spíše vyrovnané, avšak z nepozornosti bylo snadné vzít i výrazně ztrátovou variantu. Velmi důležité bylo ale i rozvržení tempa, závod byl pro muže oficiálně ideálně dlouhý 29 km, avšak ve skutečnosti to bylo téměř 32 km. 
Vítězný čas tak byl třetí nejdelší v historii MS, pro ženy dokonce druhý nejdelší – 42 let starý rekord se jen díky medailistkám prolomit nepodařilo. Závod nejvíce sedl Petrovi, který se v první polovině dokonce pohyboval v TOP10. Poté ale přišla minutová ztráta kvůli špatné volbě ihned po druhé výměně mapy, jedno přejetí odbočky, úbytek síly, křeče a propad na 16. místo (+12:12). 
Solidně jel i Kuba, na trati strávil o 4 minuty déle a skončil na 18. místě. Kládin to zazdil na 2,5 minuty hned cestou na trojku, v cíli uzavíral TOP20 (+21:26) a Vojta dokončil na 31. místě (+45:10), přestože ho od univerziády trápilo zdraví. 
V ženách vyhrála Tove Alexandersson o více než 6 minut, z našich dojela nejlépe 16. Petra (+21:43). Podobné mezičasy měla i Johanka, ale po téměř čtyřminutové chybě se musela spokojit se 17. místem (+25:38). Sedm vteřin dělilo 21. Katku (+28:39) od dvacítky. Závod se nepodařil 23. Lence (+33:08), když nechala na pětce skoro 8 minut a ani poté nebyl její mapový výkon ideální (nutno podotknout, že to byl její první závod LOB ve Skandinávii).
Ve čtvrtek se jel sprint. Přišla obleva, sníh byl sice mokrý, ale skluzný a v čárkách tvrdý. Na severské poměry mapově jednodušší závod prověřil rychlost, plynulost navigace a koncentraci. Stejně jako na klasické trati byla na trati výměna mapy, ze které začínala orientace bez povinného úseku, což je takové dost divoké. V mužích moc nechybělo a měli jsme dva muže do desítky. 
Kuba o ni přišel pádem před fikačkou na předsběrku, Petr zase špatnou volbou postupu na výměnu mapy (zvolil ji i vítěz Sergey Gorlanov, díky čemuž vyhrál i Erik Rost). Kuba tedy obsadil dělené 11. místo (+1:01), čímž alespoň vyrovnal nejlepší sprintový výkon českého muže na MS. Petr obsadil místo 14. (+1:12). Kládin, který si ustlal na dojezdu, opět uzavíral TOP20 (+1:53). Vojta neměl svůj den, dojel až na 43. místě. V ženách zajela nejlépe na děleném 13. místě Petra (+1:50), Lenka obsadila 19. místo (+2:26), Katka opět 21. místo (+3:25) a 24. Johanka (+4:12) zkazila sběrku.
Po dni volna se jela krátká trať s hromadným startem, který byl nasměrován vzhůru do sjezdovky. Čekala na nás tři farstovaná kola na plošším vrcholu kopce a následný společný sjezd na stadion. Sněhové podmínky byly podobné sprintu. Muži se na rozdíl od žen moc neztráceli, dělali jen drobné chyby, a tak nakonec cílem projelo se ztrátou do minuty neuvěřitelných 17 závodníků. O pořadí v závěru trati rozhodla vedle fyzičky i mapa a pevné nervy. I v ženách bylo k vidění pořádné drama, o zlato bojovala Alexandersson s Kechkinou, která vyhrála hlavně díky nešikovnému pádu Švédky do hlubočáku. Na výsledky z ME dokázala konečně navázat Lenka, která si dojela pro krásné 10. místo (+3:17) jen 48 s za bramborou. 
Zbylé tři holky bojovaly v závěru o 17. místo. Petra, která ztratila na trojce minutu a půl, projela po prohraném finiši cílem jako 19. (+5:53). Jen 18 s za ní dojela 20. Katka, která přišla o vedení v balíku kolizí na mostku. Kontrola na mostku zkazila finiš i 21. Johance (která ztratila v lese jeden ze dvou čipů), když ji neorazila. Kluci se do prvního balíku nevmísili, přestože 
Kuba zajel farstovanou část výborně a tu šanci teoreticky měl. Závěr se mu ale tolik nevydařil a cílem projížděl osamocen na 18. místě s lichotivou ztrátou 126 vteřin. V poslední dvacetiminutovce už nebyl 23. Petr (+3:40) ve své kůži, čehož využil 22. Kládin (+3:33) a dostal se před něj. Petrův pád ve sjezdu čárkou a Kládinovo najetí na lampion bez krabičky stálo kluky nejedno místo. Vojta tam nechal dvakrát přes minutu a dojel na 31. místě.
V neděli ukončily sezonu štafety. Opět bylo nad nulou, ale tratě byly tentokrát zmrzlé. Byl to opět krásný orienťák, i když samotný závěr už byl trochu slabší. Mužskou štafetu rozjížděl Kládin, který nechal na čtyřce skoro 1,5 minuty, a tak předával až jako osmý. Petr předával těsně za Švýcarskem na šesté pozici – pro Kubu pak nebyl problém obhájit 5. místo (+11:22) z Krasnoyarsku. V ženách se na prvním úseku Petra dopustila několika drobnějších chybek, předávala čtvrtá před Švédskem. 
Johance po špatně zvolené fikačce Švédsko ujelo, navíc kousek za ní stále bylo Estonsko. A tak na třetím úseku nastala přetahovaná o 5. místo mezi Lenkou a Daisy Kudre. Po sjezdu v závěru to pro nás začalo sice vypadat nadějně, tenký náskok však ještě Estonska dokázala stáhnout a ve finiši nakonec Lenku velmi těsně předstihla. A tak máme stejně jako před šesti lety šesté místo (+11:21).
Letošní MS jednoznačně vystihuje nadpis článku – 13 umístění ve druhé desítce jsme ještě nikdy neměli. Výše se ale podívala jen 10. Lenka na hromaďáku, pro kterou to bylo první MS i první severské LOBy. První MS to bylo i pro Katku (20.) a Vojtu (31.), který se jako jediný nepodíval do dvacítky. Umístění z MS si dokázal vylepšit jen Petr (14.), pro ostatní byla jejich nádherná umístění v elitní desítce z Krasnoyarsku bohužel nedostižná – Kuba (11.), Petra (13.), Johanka (17.) a Kládin (20.).
Odkazy: výsledky, mezičasy, tracking, TV záznamy a fotky: Sven Alexandersson, Jesper Matti, IOF – výtah našich fotek z těchto alb obohacený o fotky od Jany a pár fotek od Petra je v repregalerii.
Dočkali jsme se, Mistrovství světa v LOB je opět tady!
V pátek 15. března odpoledne odlétá česká výprava do Laponska na Mistrovství světa, které se koná u přímořského švédského města Piteå. Tento lobácký svátek, který se koná jednou za dva roky, tak vrací po třech letech světovou scénu do našeho časového pásma. Ubytování je zařízeno nedaleko závodů společně s našimi juniory a dorostenci, kteří však stejně jako veteráni startují tak, že se s mini v lese naštěstí prakticky nepotkáme. Stravování a příprava lyží bude probíhat v kostele.
Dle nominačních kritérií byli nominováni tito závodníci (nominace byla uzavřena na základě výsledků ME):
Hančová Petra (LPU), Mechlová Lenka (SHK), Neumannová Kateřina (PVP), Šimková Johanka (SHK);
Horvát Petr (SSU), Laciga Radek (SZP), Škoda Jakub (VLI), Matuš Vojtěch (VRB)
Program závodů je následující:
16. března (sobota) – mapový trénink sprint
17. března (neděle) – mapový trénink krátká trať
18. března (pondělí) – odpočinkový den
19. března (úterý) – model (9:00–13:00)
20. března (středa) – klasická trať (9:00–13:00) a zahájení (18:00)
21. března (čtvrtek) – sprint (13:10–15:10)
22. března (pátek) – odpočinkový den
23. března (sobota) – krátká trať s hromadným startem (10:00–12:30)
24. března (neděle) – štafety (12:30-15:30), zakončení (15:30) a banket (18:00)
Složení realizačního týmu:
Richard Klech – trenér
Radek Peňáz – servisman
Jana Kuncová – fyzioterapeutka
Ivo Cihlář – kuchař
Petra Hančová má bronz z univerziády!
Po dvou letech jsme opět zamířili do sibiřského Krasnoyarsku. Stejné však bylo pouze ubytování. Neletěli jsme s Aeroflotem, ale armádním speciálem. Stravování bylo tentokrát pro Evropany schůdnější, jídelnou byla obrovská hala přístupná 20 h denně (přestávka byla od jedné do pěti). Protože se závodilo odpoledne, nebylo nutné se na šestihodinový posun křečovitě adaptovat. Pět volných dní před závody jsme využili k lehčímu i tvrdšímu tréninku. K dispozici bylo v předepsaných časech (denně jednou dvě až tři hodiny) 2,5 km standardní kolečko v závodním prostoru. Další možností bylo lyžování v lesoparku vedle univerziádní vesnice na špinavém pomalém sněhu, klusání kdekoliv či posilování ve fitku ve vesnici. Den před každým závodem byla navíc vždy 
oblast 2,5 km kolečka a přilehlých čárek otevřena jako model pro mapový trénink. Ten tvořila hustá síť velmi širokých stop ne příliš hustě protkána skútrovkami. Hole se místy bořily, ale na druhou polovinu závodů se denní teploty vrátily lehce pod nulu a pěkně to ztvrdlo. Prostor sprintu a štafet měl stejný charakter jako model a byl oplocený. Na stíhačku a krátkou trať byl prostor rozšířen na asi dvojnásobek, v oblasti za plotem byly plné o dost užší a bez umělého sněhu. Závody samozřejmě doprovázely televizní přenosy i fanoušci na tribunách. Ražení bylo stejně jako na loňském AMS na SIACy nastavené na pohodlných 180 cm a rovněž diplomy se dostávaly (mimo vyhlašování) do 8. místa.
Prvním závodem byl pondělní sprint. Úspěch vyžadoval vysokou rychlost, mapovou přesnost a správné volby. Z modelu jsme znali asi čtvrtinu prostoru. Z kluků zajel nejlépe Petr, který to po zkaženém začátku (šetření sil na jedničku, špatná volba na dvojku a čtyřicetivteřinová chyba z překouknutí se na trojku) vytáhl na 20. místo (+2:27). VojtaM si naopak první polovinu závodu vedl výborně, když bojoval o dvacítku. Poté však následoval pád a dvě velké chyby, a tak skončil až na 31. místě.
Až na dvě horší volby se závod podařil VojtoviB, když dojel na děleném 24. místě. Nepodařené ražení předsběrky stálo 34. Ondru skoro půl minuty a jedno místo. Poté se na trať vydaly holky. Petra hned na první kontrolu zvolila o čtvrt minuty horší volbu, poté se však dokázala poměrně rychle probít na čelo závodu a dlouho se pohybovat na medailových pozicích. Objížděčka na 8. kontrolu, kterou Petra zvolila, byla o 10 vteřin pomalejší, což bylo ve vyrovnaném závodě příliš. Finišovala na nepopulárním 4. místě jen 5 sekund za medailí, ale jen vteřinu před pátou. 23. Verča s 27. Maky byly o něco pomalejší, Maky navíc přišla dvakrát asi o 20 vteřin špatnou volbou.
V úterý se jela stíhačka na základě výsledků sprintu. Většina se jela za plotem, kde byl vzhledem k teplému počasí a špíně velmi pomalý sníh, což byl značný rozdíl oproti sprintu. Jelikož i modelem se projíždělo minimálně, byl to asi nejvíc orienťácký závod na této akci. Jelo se bez výměny mapy, za plotem byly dva okruhy se dvěma farstami, byly tedy čtyři varianty trati. Druhé pykání za ztrátu na sprintu se dalo díky GPS obrazovce využít k plánování postupu na jedničku. Závod sedl Petrovi, nechal tam jen asi čtvrt minuty, což mu zajistilo pátý čas dne (+1:10) a posun na 11. místo, když mu na desítku chyběla skoro minuta. VojtaB finišoval na 26. místě a 
29. Ondra se dokonce dostal před 30. VojtuM, který si ustlal u sběrky a navíc se opět mapově trápil. Petra zahájila závod špatnou volbou na jedničku, kterou však vzaly všechny vedoucí závodnice. V novém prostoru za plotem pak jela třikrát špatnou mikrovolbu, což ji odsunulo do bojů o diplom. Po méně výhodné dlouhé volbě na čtrnáctku se usadila na 8. místě (+3:07), které udržela až do cíle. Jedenáctý čas dne na placku nestačil, na bronz chybělo 84 vteřin. Verča zajela poměrně dobře, dojela na 23. místě. Maky nechala něco na pádech a na chybách, skončila na 26. místě.
Čtvrteční smíšené sprintové štafety byly podle očekávání jednoduché a vyrovnané. Značná část probíhala na plných, poslední dva úseky byly navíc nefarstované, takže dobrá bruslařská technika a rychlost byla klíčem k úspěchu. Většina štafet se větších chyb vyvarovala, ztrácelo se prakticky jen na volbách, a to v řádu jednotek vteřin, čemuž se nevyhnul snad nikdo. Navigace totiž byla značně zjednodušena, polovinu prostoru všichni znali zpaměti z modelu, do většiny zbytku zase všichni nahlédli při sprintu či stíhačce.
Naše áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to vypadalo dobře, jenže přišly horší farsty a propad pořadím. Každý udělal po čtyřech chybách, nejvíce ztratila Petra na první farstě kvůli špatné stavbě (ono totiž není úplně příjemné se v čárce po oražení otočit a jet proti celému balíku, když ho vedeš). Petra měla po dvou kolech 7. čas (+57, +36 na druhou), i Petr měl po dvou kolech 7. čas (+1:22, +56 na druhého), přesto na pátý úsek vyrážela Petra na 8.-9. místě 13 vteřin za Estonskem, 22 vteřin za Ruským B a na Norsko na 5. místě chybělo propastných 43 vteřin. 
Petře už bohužel nezbylo moc sil, předávala desátá 4 vteřiny za Švédskem, balík na 6.-8. místě byl 26-32 s daleko. Petr na posledním úseku žádný zázrak nepředvedl, jedna o chlup pomalejší alternativní volba a pád v čárce to vyřešil a alternativní volba z nouze na předsběrku to už jen pojistila. Celkové 10. místo je velkým zklamáním, přestože výkony až tak špatné nebyly, ale to v takto vyrovnaném závodě jednoduše nestačilo. Na zlato chybělo 2:47, na medaili 1:42 a diplom utekl o 34 vteřin. Béčko jela Verča s VojtouB, kontakt se během prvních dvou úseků vytratil a štafeta pak finišovala osamocena na 16. místě.
Nedělní krátká trať s hromadným startem se jela na tři kola. Na trati byly sice dvě uzlovky, ale farstované byly pouze první dvě kontroly v prvních dvou kolech, zbytek byl stejný (nejspíš kvůli televizi), což samozřejmě nikdo dopředu nevěděl. Pohromadě se ale moc nejelo, volby naštěstí startovní pole často rozdělovaly. Třetí kolo tvořilo jen pár velmi jednoduchých kontrol v prostoru modelu. Závod se tedy stejně jako při štafetách nesl v duchu ‚jeď, co to dá a zkus vzít lepší volbu‘. První jeli opět kluci. Petr to v prvním kole jistil zezadu hluboko ve druhé desítce, 
byl tam spolu s VojtouM. Petr poté vystupňoval tempo a stoupal pořadím, do závěrečného kola projížděl na čele balíku bojujícího o 8. místo, které nakonec udržel a cílem projel 94 s za zlatem. VojtaM jel druhou půlku taktéž dobře, 16. místo ale v závěru neudržel, špatná volba na sběrku a prohraný finiš s Estoncem znamenal propad na 19. místo (+3:19). VojtaB dojel 26. (+5:20) a Ondra finišoval necelou minutu za ním na 30. místě. Po více než hodině dostaly prostor holky. Dařilo se Petře, jela plynule a neztrácela na volbách. Držela se po celou 
dobu na čele. Závod se vyvinul tak, že při průjezdu do závěrečného pytlíku měla vedoucí trojice bezpečný náskok před pronásledovateli. Poté ale Petra ztratila pádem při nájezdu do čárky téměř 10 vteřin a soupeřky už předjet nedokázala. Bronzová medaile Petry byla jednou ze šesti medailí české výpravy. Od poslední medaile z vrcholné akce uplynuly dva roky, bylo to stříbro z MS štafet, které vybojovala Petra s Hankou a Kinynkou na druhé straně tohoto kopce. Maky se závod docela povedl, dojela na 24. místě. Verča dost ztratila na prvních dvou kontrolách, ujel jí balík a zbytek trati tak měla o něco náročnější. Cílem projela na 25. místě.
Univerziáda nám přinesla na to, na co jsme zvyklí, víc lyžařské než orienťácké závody. Fyzička a lyžařská technika hrála první roli, mapových chyb se moc nedělalo, o to ale bolestivější tyto ztráty byly. Televizní přenosy vypadaly poměrně dobře, žádný průšvih nenastal, dost možná se položil základový kámen pro cestu na další univerziády či olympiády, uvidíme. Loni jsme na AMS v Estonsku získali 4 diplomy, letos jsme vybojovali tři diplomy a bronz (3., 4., a 8. Petra a 8. Petr), takže určitě není problém prohlásit akci za úspěšnou i z hlediska našeho vystoupení, přestože nějaké ty rezervy ve výkonech byly u každého. Děkujeme za podporu!
Na závěr je třeba ještě dodat kompletní výsledky. Vyplatí se shlédnout i GPS tracking a TV záznamy, fotek z univerziády jsou weby plné, ty týkající se našeho týmu najdete zde. Na webu FISU najdete článek o našem týmu a taky souhrnný článek o LOB na univerziádě (bohužel zde není o Petře žádná zmínka, neboť na článek z hromaďáku použili text z článku o hromaďáku v biatlonu, přičemž vyměnili jenom fotky). A jestli jste čekali více zážitků, informací a perliček ze zákulisí univerziádního života, klikněte sem.