Petr

Druhá polovina března nám přinesla Mistrovství světa. Závodilo se ve švédském kopcovitém terénu, pořadatelé slibovali férové závody. A opravdu, nabídli nám tři odlišné náročné krásné a zábavné terény pro tři individuální závody, část nepoužitého terénu zbyla i na štafety. Všechny závody měly přitom zázemí na stadionu u Piteå. Na odlišnosti jednotlivých závodů se podepsalo navíc i nevyzpytatelné jarní počasí – např. v mužích tak ze tří individuálních závodů vzešlo osm medailistů.

Po pátečním cestování nás čekal sobotní sprintový trénink v přibližně hodinu vzdáleném Älvsbynu. Byla obleva a v lese bylo docela dost nového sněhu, takže to moc nejelo. S novým sněhem si ale museli poradit i v závodním prostoru, což bylo důležitější, a tak jsme museli trénink absolvovat v čárkách projetých jen několika našimi konkurenty, kteří si přivstali. Nicméně pro rozhýbání se a rozmapování se to bylo dostačující. V neděli jsme se vydali opět do Älvsbynu, kde nás čekal trénink krátké trati s hromadným startem. Ochladilo se a připadlo 15 cm prašanu, projeté byly jen některé standardky. Kupodivu i tak měl mapový trénink smysl, šlo si to i hezky užívat. Někdo si však dal místo druhého kola raději intervaly. Pondělí bylo odpočinkové, opět připadlo nemalé množství sněhu. Loypu na sklouznutí se jsme ve městě hledali marně, skončili jsme na modelu, kde se alespoň trochu lyžovat dalo. Do úterý však pořadatelé model upravili a my se mohli vrhnout do testování a posledního mapového tréninku před ostrými starty.

Středeční klasická trať byla jako z pohádky. Čerstvě zasněžená krajina, teplota pod nulou, avšak čárky byly přesto docela dost tvrdé. Prakticky vůbec se nefikalo. Velká většina se jela v čárkách, důležitá byla plynulost navigace. Volby postupů byly většinou spíše vyrovnané, avšak z nepozornosti bylo snadné vzít i výrazně ztrátovou variantu. Velmi důležité bylo ale i rozvržení tempa, závod byl pro muže oficiálně ideálně dlouhý 29 km, avšak ve skutečnosti to bylo téměř 32 km. Vítězný čas tak byl třetí nejdelší v historii MS, pro ženy dokonce druhý nejdelší – 42 let starý rekord se jen díky medailistkám prolomit nepodařilo. Závod nejvíce sedl Petrovi, který se v první polovině dokonce pohyboval v TOP10. Poté ale přišla minutová ztráta kvůli špatné volbě ihned po druhé výměně mapy, jedno přejetí odbočky, úbytek síly, křeče a propad na 16. místo (+12:12). Solidně jel i Kuba, na trati strávil o 4 minuty déle a skončil na 18. místě. Kládin to zazdil na 2,5 minuty hned cestou na trojku, v cíli uzavíral TOP20 (+21:26) a Vojta dokončil na 31. místě (+45:10), přestože ho od univerziády trápilo zdraví. V ženách vyhrála Tove Alexandersson o více než 6 minut, z našich dojela nejlépe 16. Petra (+21:43). Podobné mezičasy měla i Johanka, ale po téměř čtyřminutové chybě se musela spokojit se 17. místem (+25:38). Sedm vteřin dělilo 21. Katku (+28:39) od dvacítky. Závod se nepodařil 23. Lence (+33:08), když nechala na pětce skoro 8 minut a ani poté nebyl její mapový výkon ideální (nutno podotknout, že to byl její první závod LOB ve Skandinávii).

Ve čtvrtek se jel sprint. Přišla obleva, sníh byl sice mokrý, ale skluzný a v čárkách tvrdý. Na severské poměry mapově jednodušší závod prověřil rychlost, plynulost navigace a koncentraci. Stejně jako na klasické trati byla na trati výměna mapy, ze které začínala orientace bez povinného úseku, což je takové dost divoké. V mužích moc nechybělo a měli jsme dva muže do desítky. Kuba o ni přišel pádem před fikačkou na předsběrku, Petr zase špatnou volbou postupu na výměnu mapy (zvolil ji i vítěz Sergey Gorlanov, díky čemuž vyhrál i Erik Rost). Kuba tedy obsadil dělené 11. místo (+1:01), čímž alespoň vyrovnal nejlepší sprintový výkon českého muže na MS. Petr obsadil místo 14. (+1:12). Kládin, který si ustlal na dojezdu, opět uzavíral TOP20 (+1:53). Vojta neměl svůj den, dojel až na 43. místě. V ženách zajela nejlépe na děleném 13. místě Petra (+1:50), Lenka obsadila 19. místo (+2:26), Katka opět 21. místo (+3:25) a 24. Johanka (+4:12) zkazila sběrku.

Po dni volna se jela krátká trať s hromadným startem, který byl nasměrován vzhůru do sjezdovky. Čekala na nás tři farstovaná kola na plošším vrcholu kopce a následný společný sjezd na stadion. Sněhové podmínky byly podobné sprintu. Muži se na rozdíl od žen moc neztráceli, dělali jen drobné chyby, a tak nakonec cílem projelo se ztrátou do minuty neuvěřitelných 17 závodníků. O pořadí v závěru trati rozhodla vedle fyzičky i mapa a pevné nervy. I v ženách bylo k vidění pořádné drama, o zlato bojovala Alexandersson s Kechkinou, která vyhrála hlavně díky nešikovnému pádu Švédky do hlubočáku. Na výsledky z ME dokázala konečně navázat Lenka, která si dojela pro krásné 10. místo (+3:17) jen 48 s za bramborou. Zbylé tři holky bojovaly v závěru o 17. místo. Petra, která ztratila na trojce minutu a půl, projela po prohraném finiši cílem jako 19. (+5:53). Jen 18 s za ní dojela 20. Katka, která přišla o vedení v balíku kolizí na mostku. Kontrola na mostku zkazila finiš i 21. Johance (která ztratila v lese jeden ze dvou čipů), když ji neorazila. Kluci se do prvního balíku nevmísili, přestože Kuba zajel farstovanou část výborně a tu šanci teoreticky měl. Závěr se mu ale tolik nevydařil a cílem projížděl osamocen na 18. místě s lichotivou ztrátou 126 vteřin. V poslední dvacetiminutovce už nebyl 23. Petr (+3:40) ve své kůži, čehož využil 22. Kládin (+3:33) a dostal se před něj. Petrův pád ve sjezdu čárkou a Kládinovo najetí na lampion bez krabičky stálo kluky nejedno místo. Vojta tam nechal dvakrát přes minutu a dojel na 31. místě.

V neděli ukončily sezonu štafety. Opět bylo nad nulou, ale tratě byly tentokrát zmrzlé. Byl to opět krásný orienťák, i když samotný závěr už byl trochu slabší. Mužskou štafetu rozjížděl Kládin, který nechal na čtyřce skoro 1,5 minuty, a tak předával až jako osmý. Petr předával těsně za Švýcarskem na šesté pozici – pro Kubu pak nebyl problém obhájit 5. místo (+11:22) z Krasnoyarsku. V ženách se na prvním úseku Petra dopustila několika drobnějších chybek, předávala čtvrtá před Švédskem. Johance po špatně zvolené fikačce Švédsko ujelo, navíc kousek za ní stále bylo Estonsko. A tak na třetím úseku nastala přetahovaná o 5. místo mezi Lenkou a Daisy Kudre. Po sjezdu v závěru to pro nás začalo sice vypadat nadějně, tenký náskok však ještě Estonska dokázala stáhnout a ve finiši nakonec Lenku velmi těsně předstihla. A tak máme stejně jako před šesti lety šesté místo (+11:21).

Letošní MS jednoznačně vystihuje nadpis článku – 13 umístění ve druhé desítce jsme ještě nikdy neměli. Výše se ale podívala jen 10. Lenka na hromaďáku, pro kterou to bylo první MS i první severské LOBy. První MS to bylo i pro Katku (20.) a Vojtu (31.), který se jako jediný nepodíval do dvacítky. Umístění z MS si dokázal vylepšit jen Petr (14.), pro ostatní byla jejich nádherná umístění v elitní desítce z Krasnoyarsku bohužel nedostižná – Kuba (11.), Petra (13.), Johanka (17.) a Kládin (20.).

Odkazy: výsledky, mezičasy, tracking, TV záznamy a fotky: Sven Alexandersson, Jesper Matti, IOF – výtah našich fotek z těchto alb obohacený o fotky od Jany a pár fotek od Petra je v repregalerii.

V pátek 15. března odpoledne odlétá česká výprava do Laponska na Mistrovství světa, které se koná u přímořského švédského města Piteå. Tento lobácký svátek, který se koná jednou za dva roky, tak vrací po třech letech světovou scénu do našeho časového pásma. Ubytování je zařízeno nedaleko závodů společně s našimi juniory a dorostenci, kteří však stejně jako veteráni startují tak, že se s mini v lese naštěstí prakticky nepotkáme. Stravování a příprava lyží bude probíhat v kostele.

Dle nominačních kritérií byli nominováni tito závodníci (nominace byla uzavřena na základě výsledků ME):
Hančová Petra (LPU), Mechlová Lenka (SHK), Neumannová Kateřina (PVP), Šimková Johanka (SHK);
Horvát Petr (SSU), Laciga Radek (SZP), Škoda Jakub (VLI), Matuš Vojtěch (VRB)

Program závodů je následující:
16. března (sobota) – mapový trénink sprint
17. března (neděle) – mapový trénink krátká trať
18. března (pondělí) – odpočinkový den
19. března (úterý) – model (9:00–13:00)
20. března (středa) – klasická trať (9:00–13:00) a zahájení (18:00)
21. března (čtvrtek) – sprint (13:10–15:10)
22. března (pátek) – odpočinkový den
23. března (sobota) – krátká trať s hromadným startem (10:00–12:30)
24. března (neděle) – štafety (12:30-15:30), zakončení (15:30) a banket (18:00)

Složení realizačního týmu:
Richard Klech – trenér
Radek Peňáz – servisman
Jana Kuncová – fyzioterapeutka
Ivo Cihlář – kuchař

Po dvou letech jsme opět zamířili do sibiřského Krasnoyarsku. Stejné však bylo pouze ubytování. Neletěli jsme s Aeroflotem, ale armádním speciálem. Stravování bylo tentokrát pro Evropany schůdnější, jídelnou byla obrovská hala přístupná 20 h denně (přestávka byla od jedné do pěti). Protože se závodilo odpoledne, nebylo nutné se na šestihodinový posun křečovitě adaptovat. Pět volných dní před závody jsme využili k lehčímu i tvrdšímu tréninku. K dispozici bylo v předepsaných časech (denně jednou dvě až tři hodiny) 2,5 km standardní kolečko v závodním prostoru. Další možností bylo lyžování v lesoparku vedle univerziádní vesnice na špinavém pomalém sněhu, klusání kdekoliv či posilování ve fitku ve vesnici. Den před každým závodem byla navíc vždy oblast 2,5 km kolečka a přilehlých čárek otevřena jako model pro mapový trénink.  Ten tvořila hustá síť velmi širokých stop ne příliš hustě protkána skútrovkami. Hole se místy bořily, ale na druhou polovinu závodů se denní teploty vrátily lehce pod nulu a pěkně to ztvrdlo. Prostor sprintu a štafet měl stejný charakter jako model a byl oplocený. Na stíhačku a krátkou trať byl prostor rozšířen na asi dvojnásobek, v oblasti za plotem byly plné o dost užší a bez umělého sněhu. Závody samozřejmě doprovázely televizní přenosy i fanoušci na tribunách. Ražení bylo stejně jako na loňském AMS na SIACy nastavené na pohodlných 180 cm a rovněž diplomy se dostávaly (mimo vyhlašování) do 8. místa.

Prvním závodem byl pondělní sprint. Úspěch vyžadoval vysokou rychlost, mapovou přesnost a správné volby. Z modelu jsme znali asi čtvrtinu prostoru. Z kluků zajel nejlépe Petr, který to po zkaženém začátku (šetření sil na jedničku, špatná volba na dvojku a čtyřicetivteřinová chyba z překouknutí se na trojku) vytáhl na 20. místo (+2:27). VojtaM si naopak první polovinu závodu vedl výborně, když bojoval o dvacítku. Poté však následoval pád a dvě velké chyby, a tak skončil až na 31. místě. Až na dvě horší volby se závod podařil VojtoviB, když dojel na děleném 24. místě. Nepodařené ražení předsběrky stálo 34. Ondru skoro půl minuty a jedno místo. Poté se na trať vydaly holky. Petra hned na první kontrolu zvolila o čtvrt minuty horší volbu, poté se však dokázala poměrně rychle probít na čelo závodu a dlouho se pohybovat na medailových pozicích. Objížděčka na 8. kontrolu, kterou Petra zvolila, byla o 10 vteřin pomalejší, což bylo ve vyrovnaném závodě příliš. Finišovala na nepopulárním 4. místě jen 5 sekund za medailí, ale jen vteřinu před pátou. 23. Verča s 27. Maky byly o něco pomalejší, Maky navíc přišla dvakrát asi o 20 vteřin špatnou volbou.

V úterý se jela stíhačka na základě výsledků sprintu. Většina se jela za plotem, kde byl vzhledem k teplému počasí a špíně velmi pomalý sníh, což byl značný rozdíl oproti sprintu. Jelikož i modelem se projíždělo minimálně, byl to asi nejvíc orienťácký závod na této akci. Jelo se bez výměny mapy, za plotem byly dva okruhy se dvěma farstami, byly tedy čtyři varianty trati. Druhé pykání za ztrátu na sprintu se dalo díky GPS obrazovce využít k plánování postupu na jedničku. Závod sedl Petrovi, nechal tam jen asi čtvrt minuty, což mu zajistilo pátý čas dne (+1:10) a posun na 11. místo, když mu na desítku chyběla skoro minuta. VojtaB finišoval na 26. místě a 29. Ondra se dokonce dostal před 30. VojtuM, který si ustlal u sběrky a navíc se opět mapově trápil. Petra zahájila závod špatnou volbou na jedničku, kterou však vzaly všechny vedoucí závodnice. V novém prostoru za plotem pak jela třikrát špatnou mikrovolbu, což ji odsunulo do bojů o diplom. Po méně výhodné dlouhé volbě na čtrnáctku se usadila na 8. místě (+3:07), které udržela až do cíle. Jedenáctý čas dne na placku nestačil, na bronz chybělo 84 vteřin. Verča zajela poměrně dobře, dojela na 23. místě. Maky nechala něco na pádech a na chybách, skončila na 26. místě.

Čtvrteční smíšené sprintové štafety byly podle očekávání jednoduché a vyrovnané. Značná část probíhala na plných, poslední dva úseky byly navíc nefarstované, takže dobrá bruslařská technika a rychlost byla klíčem k úspěchu. Většina štafet se větších chyb vyvarovala, ztrácelo se prakticky jen na volbách, a to v řádu jednotek vteřin, čemuž se nevyhnul snad nikdo. Navigace totiž byla značně zjednodušena, polovinu prostoru všichni znali zpaměti z modelu, do většiny zbytku zase všichni nahlédli při sprintu či stíhačce. Naše áčko jela Petra s Petrem. Po dvou úsecích to vypadalo dobře, jenže přišly horší farsty a propad pořadím. Každý udělal po čtyřech chybách, nejvíce ztratila Petra na první farstě kvůli špatné stavbě (ono totiž není úplně příjemné se v čárce po oražení otočit a jet proti celému balíku, když ho vedeš). Petra měla po dvou kolech 7. čas (+57, +36 na druhou), i Petr měl po dvou kolech 7. čas (+1:22, +56 na druhého), přesto na pátý úsek vyrážela Petra na 8.-9. místě 13 vteřin za Estonskem, 22 vteřin za Ruským B a na Norsko na 5. místě chybělo propastných 43 vteřin. Petře už bohužel nezbylo moc sil, předávala desátá 4 vteřiny za Švédskem, balík na 6.-8. místě byl 26-32 s daleko. Petr na posledním úseku žádný zázrak nepředvedl, jedna o chlup pomalejší alternativní volba a pád v čárce to vyřešil a alternativní volba z nouze na předsběrku to už jen pojistila. Celkové 10. místo je velkým zklamáním, přestože výkony až tak špatné nebyly, ale to v takto vyrovnaném závodě jednoduše nestačilo. Na zlato chybělo 2:47, na medaili 1:42 a diplom utekl o 34 vteřin. Béčko jela Verča s VojtouB, kontakt se během prvních dvou úseků vytratil a štafeta pak finišovala osamocena na 16. místě.

Nedělní krátká trať s hromadným startem se jela na tři kola. Na trati byly sice dvě uzlovky, ale farstované byly pouze první dvě kontroly v prvních dvou kolech, zbytek byl stejný (nejspíš kvůli televizi), což samozřejmě nikdo dopředu nevěděl. Pohromadě se ale moc nejelo, volby naštěstí startovní pole často rozdělovaly. Třetí kolo tvořilo jen pár velmi jednoduchých kontrol v prostoru modelu. Závod se tedy stejně jako při štafetách nesl v duchu ‚jeď, co to dá a zkus vzít lepší volbu‘. První jeli opět kluci. Petr to v prvním kole jistil zezadu hluboko ve druhé desítce, byl tam spolu s VojtouM. Petr poté vystupňoval tempo a stoupal pořadím, do závěrečného kola projížděl na čele balíku bojujícího o 8. místo, které nakonec udržel a cílem projel 94 s za zlatem. VojtaM jel druhou půlku taktéž dobře, 16. místo ale v závěru neudržel, špatná volba na sběrku a prohraný finiš s Estoncem znamenal propad na 19. místo (+3:19). VojtaB dojel 26. (+5:20) a Ondra finišoval necelou minutu za ním na 30. místě. Po více než hodině dostaly prostor holky. Dařilo se Petře, jela plynule a neztrácela na volbách. Držela se po celou dobu na čele. Závod se vyvinul tak, že při průjezdu do závěrečného pytlíku měla vedoucí trojice bezpečný náskok před pronásledovateli. Poté ale Petra ztratila pádem při nájezdu do čárky téměř 10 vteřin a soupeřky už předjet nedokázala. Bronzová medaile Petry byla jednou ze šesti medailí české výpravy. Od poslední medaile z vrcholné akce uplynuly dva roky, bylo to stříbro z MS štafet, které vybojovala Petra s Hankou a Kinynkou na druhé straně tohoto kopce. Maky se závod docela povedl, dojela na 24. místě. Verča dost ztratila na prvních dvou kontrolách, ujel jí balík a zbytek trati tak měla o něco náročnější. Cílem projela na 25. místě.

Univerziáda nám přinesla na to, na co jsme zvyklí, víc lyžařské než orienťácké závody. Fyzička a lyžařská technika hrála první roli, mapových chyb se moc nedělalo, o to ale bolestivější tyto ztráty byly. Televizní přenosy vypadaly poměrně dobře, žádný průšvih nenastal, dost možná se položil základový kámen pro cestu na další univerziády či olympiády, uvidíme. Loni jsme na AMS v Estonsku získali 4 diplomy, letos jsme vybojovali tři diplomy a bronz (3., 4., a 8. Petra a 8. Petr), takže určitě není problém prohlásit akci za úspěšnou i z hlediska našeho vystoupení, přestože nějaké ty rezervy ve výkonech byly u každého. Děkujeme za podporu!

Na závěr je třeba ještě dodat kompletní výsledky. Vyplatí se shlédnout i GPS tracking a TV záznamy, fotek z univerziády jsou weby plné, ty týkající se našeho týmu najdete zde. Na webu FISU najdete článek o našem týmu a taky souhrnný článek o LOB na univerziádě (bohužel zde není o Petře žádná zmínka, neboť na článek z hromaďáku použili text z článku o hromaďáku v biatlonu, přičemž vyměnili jenom fotky). A jestli jste čekali více zážitků, informací a perliček ze zákulisí univerziádního života, klikněte sem.

V úterý 26. února odletěl z Prahy vládní speciál, aby dopravil české sportovce do sibiřského Krasnoyarsku, dějiště zimní univerziády. Tentokrát mezi nimi nechybí ani lyžařští orientační běžci!

Dle nominačních kritérií byli na největší zimní studentskou sportovní akci (skoro) v dějišti MS 2017 nominováni tito závodníci:
Firešová Markéta (VFU v Brně / ZBM)
Hančová Petra (Univerzita Hradec Králové / LPU)
Kubínová Veronika (ZČU v Plzni / SKV)
Bartoš Vojtěch (TU v Liberci / MLA)
Horvát Petr (VUT v Brně / SSU)
Matuš Vojtěch (UP v Olomouci / VRB)
Šňupárek Václav (UK v Praze / VPM) zranil si ruku
Vystavěl Ondřej (VUT v Brně / JPV)

Program závodů je následující:
2. března (sobota) – trénink a zahájení
3. března (neděle) – model
4. března (pondělí) – sprint (9:00 SEČ)
5. března (úterý) – stíhačka (9:00 SEČ)
6. března (středa) – model
7. března (čtvrtek) – smíšené sprintové štafety (10:00 SEČ)
8. března (pátek) – trénink
9. března (sobota) – model
10. března (neděle) – krátká trať (8:00 SEČ)
11. března (pondělí) – rezervní den
12. března (úterý) – zakončení

Složení realizačního týmu:
Vodrážka Ondřej
Pecka Jan

Na začátku února jsme vyrazili na Mistrovství Evropy do tureckého Sarıkamışe (2 100 m n. m.) ležícího na východě země v provincii Kars. Cesta na Arménskou vysočinu nám však zabrala déle, než jsme čekali. Při nakládání zavazadel do letadla došlo k jeho rozbití, a tak se odlet o posunul o den, který jsme strávili na letišti. Bylo o nás skvěle postaráno a v úterý jsme se do Erzurumu dostali již bez komplikací (jen jsme přišli o část výbavy od Enervitu, která Katce zmizela z kapsy tašky). O zážitek se pak postarala cesta do Sarıkamışe, autobus totiž nebyl ve formě, dva nezbytné restarty motoru, hlemýždí tempo do kopce a přestávka na cigaretu protáhla cestu o polovic. Slabší motor však vyvažovalo silnější topení, a tak jsme si mohli cestou užívat 34° C. Na místo jsme tedy dorazili ochuzeni o model a zahájení až o půl desáté večer. Další cestování nás však už nečekalo, neboť závodní aréna byla jen kousek od hotelu, ve kterém byla závodní kancelář a kde jsme měli veškeré zázemí (na poměrně vysoké úrovni).

Středeční sprint byl pro nás po cestovních potížích výzvou zejména v přípravě lyží. Na závod ještě vydrželo slunečné počasí. Jelo se z větší části v otevřeném prostoru, tratě zabíhaly do vojenského prostoru. Stejně jako pro ostatní závody bylo zakázáno překonávat nepřekonatelné ploty a zídky. Tratě nabídly řadu voleb, které často vyžadovaly komplexní pohled se zvážením možností fikání (přestože se hole dost bořily, bývalo často výhodné). Výborného výsledku dosáhla Petra, když obsadila 11. místo. Lence, která byla chybou nalosována mimo oranžovou skupinu, závod moc nevyšel a obsadila 22. místo. Johanka dojela 23. a Katka 26. Klukům se moc nedařilo jezdit optimálními postupy – Petr obsadil 21. místo a Kuba 24. místo. Kládin po pádu před jedničkou dojel na 27. místě. Do třicítky se nevešel 32. Vojta ani debutanti na ME 34. Honza a 38. Ondra.

Ve čtvrtek 7. února se za sněžení jely smíšené sprintové štafety. Tratě byly postaveny v převážně zalesněné oblasti s hustou sítí stop, kterou se projíždělo v závěru sprintu. Závěrečný mapově jednodušší pytlík pak vedl sportovním areálem v sousedství shromaždiště. Tradičně jsme postavili tři štafety. Závod se vyvinul v souboj o sedmé místo mezi Kubou (jel s Lenkou), Petrem (jel s Petrou) a Estonskem. Kuba na dramatickém dojezdu nakonec dokázal uhájit 7. pozici před Estonskem (ztráta 1:47 na bronz). Áčko, které projelo cílem jako 14., ztratilo na béčko dvě vteřiny a bylo tudíž zredukováno. Zredukované céčko (Johanka s Kládinem) projelo cílem jako 17. o více než 3 minuty později.

I páteční krátká trať se odehrávala převážně v lese, ve druhé polovině závodu začalo sněžit. Závod nám přinesl řadu hezkých umístění. Životní závod to byl pro 8. Lenku (+3:31 na suverénní Olsson, ale jen +2:05 na stříbro) i 10. Petru, která byla jen o 8 vteřin pomalejší. Johanka ani Katka se nevyvarovaly chybám a patřilo jim 23. a 28. místo. V mužích to pak skvěle sedlo Petrovi, který se radoval z 11. místa (+2:24). Do dvacítky zajel i 18. Kuba. Kládin dojel 23., Vojta 31., Honza 33. a Ondra skončil na 40. místě.

Po dni volna, který jsme strávili odpočinkem, ale i výletem do města či konečně návštěvou ne příliš relevantního modelu, se jela klasická trať s hromadným startem, při které si snad každý hrábl až na dno. Pořadatelé odhalili veškerý připravený prostor, ve kterém stavitel vymyslel řadu zajímavých postupů. Jelo se na tři kola, na začátku každého se bylo třeba zdolat okolo 150 m převýšení. Farsty nebyly vyrovnané, rozdíl byl i až 5 minut. Závod se opět vydařil Lence, když dokázala zopakovat 8. místo (+9:26 na suverénní Alexandersson, na medaili chybělo 5:14). Trochu smůly si vybrala 19. Petra, které závod úplně nevyšel po fyzické a lyžařské stránce, když ji na 12. místo scházela jen minuta a půl. Katka dojela na 21. místě, Johanka po kolizi s Turkyní, kvůli které přišla o hůl, závod nedokončila a pošetřila síly na štafety. Petr po včerejších bolestech břicha a rýžové dietě zmobilizoval síly a dojel na 17. místě (+10:18). Kubovi, který se před startem taky necítil nejlíp, patřilo 23. místo. Kládin dojel 44 vteřin za ním na 25. místě. Do třicítky to napotřetí vyšlo i 29. Honzovi a 30. Ondrovi. Vojtu dohnaly žaludeční potíže – závodem se protrápil pro 36. místo.

Vše opět zakončovaly štafety, které se jely v pondělí. Jak se již pomalu stává tradicí, farsty byly silně nevyrovnané – například zlatí Norové dokázali stáhnout na Rusko v posledním úseku na jediné farstě 2 minuty. Závod byl tedy dost nepřehledný. Naši kluci (Kuba-Kládin-Petr) podali dobré výkony, pocitově snad dokonce nejlepší z celého ME, znamenalo to ale ‚jen‘ obhajobu 5. místa (+6:32). Z béček nestačili pouze na Rusko, které sice Petr v závěru dojel, ale hned na to vyrobil drobnou chybku a došlo mu i fyzicky. Na čtvrté Finy chybělo 2:42, zatímco náskok na šesté Švýcary byl téměř desetiminutový. Béčko (Honza-Ondra-Vojta) nemělo na druhém úseku ražení v pořádku (podle GPS byly navštíveny všechny kontroly). V ženách jsme bojovali o 4. místo. Petra dojela z prvního úseku v kontaktu, Johanka si pak vybrala horší farsty. Lenka se na posledním úseku dostala před Švýcarky, ale na dlouhém postupu si vybrala slabší chvilku a dala šanci Estonkám, které ji využily a dostaly se před nás. V závěrečném pytlíku na to Lenka zareagovat už nedokázala a holky se tak musely spokojit s ‚až‘ 5. místem.

GPS tracking z ME najdete zde, fotky převážně od Jany jsou zde, výběr Čechů z pořadatelských fotek hledejte zde. Kompletní výsledky jsou včetně mezičasů k nalezení na stránkách ME, na reálné časy ze sprintových štafet je možné se podívat zde (cílovou jednotku totiž závodníci razili až poté, co se dokázali vzpamatovat ze svého úseku).

Na ME budou v dobrém vzpomínat Lenka (2 x 8.) i Petra (10., 11. a 19.), která se dokázala jako čtvrtá Češka umístit v TOP10 na ME, a Petr (11. a 17.). Prolomit si osobáček se už bohužel nikomu dalšímu nepodařilo – Kuba (18.), Katka (21.), Johanka (2 x 23.), Kládin (23.) a Vojta (31.). Na své první dospělé akci dokázal prolomit třicítku Honza (29.) i Ondra (30.). Štafety nám vynesly dvě pátá a sedmé místo, což plynule navazuje na výsledky z předchozích ME. Řada hezkých výsledků by tu byla, ale medaile či individuální velká bedna tomu bohužel opět jako loni tak nějak schází. „Z mého pohledu to byl kromě výsledků Lenky, Petry a Petra hodně slabý výsledek,“ hodnotil ME Richo. Nespokojen byl především s mapovými výkony.

V pondělí 4. února úterý 5. února dopoledne odlétá česká výprava na letošní ME, které budou hostit hory na východě Turecka v provincii Kars. Ubytování i závodní arena bude situována v nadmořské výšce 2 100 m, závodit se bude na svazích z 95 % zalesněné hory sahající do 2600 m. Podmínky se zdají být dobré, měly by nás čekat náročné závody po všech stránkách.

Dle nominačních kritérií byli nominováni tito závodníci (nominace byla uzavřena na základě výsledků Ski-O Tour v pátek 18. 1. 2019 v 16 hodin):
Hančová Petra (LPU), Mechlová Lenka (SHK), Neumannová Kateřina (PVP), Šimková Johanka (SHK); Horvát Petr (SSU), Laciga Radek (SZP), Hašek Jan (LPM), Škoda Jakub (VLI), Matuš Vojtěch (VRB), Vystavěl Ondřej (JPV)

Program závodů je následující:
5. února (úterý) – model a zahájení (nestihli jsme)
6. února (středa) – sprint (9:00 SEČ)
7. února (čtvrtek) – smíšené sprintové štafety (9:00 SEČ)
8. února (pátek) – krátká trať (9:00 SEČ)
9. února (sobota) – volný den
10. února (neděle) – klasická trať (9:00 SEČ)
11. února (pondělí) – štafety a banket (7:00 SEČ)

Složení realizačního týmu:
Richard Klech – trenér
Radek Peňáz – servisman
Jana Kuncová – fyzioterapeutka

6. Ski-O Tour, akce, které se koná v liché roky, aby v mezinárodním kalendáři zaplnila prázdnotu po světovém poháru, jsme se letos zúčastnili v plné síle. Akce jsme využili pro rozzávodění se v nové sezoně, výsledky navíc byly základem pro sestavení nominace na ME. Do Rakouska jsme se vypravili ve složení Petra Hančová, Lenka Mechlová, Kateřina Neumannová, Johanka Šimková, Vojtěch Bartoš, Petr Horvát, Radek Laciga, Jan Hašek, Jakub Škoda, Vojtěch Matuš a Ondřej Vystavěl doplněni o šestici juniorských reprezentantů, kteří závodili v juniorských kategoriích.

První část akce se konala v Pertisau ve výšce okolo 1000 m n. m., kde se stýkají tři údolí, která vytvořila krásný prostor pro náš sport. Pořadatelé měli připravenou síť stop v otevřeném i zavřeném prostoru. Na úvod se jela v neděli 13. ledna klasická trať s hromadným startem. Moc jsme se před závodem nevyspali, neboť jsme kvůli MČR ve sprintu dorazili až pozdě večer a pořadatelé avizovali relativně brzký start. Husté sněžení (2-5 cm za hodinu) však start odsunulo (a i posunutý start se nakonec o několik minut operativně posunul), takže ranní shon s přípravou lyží byl v konečném důsledku zbytečný. Před samotnou SOT se jel veřejný závod, takže síť skútrových stop byla nakonec ve velmi kvalitním stavu, plné na tom byly o něco hůře. Závod byl spíše kratší, což jsme vzhledem k náročnému programu uvítali. Jelo se na jednu výměnu mapy, a ač to tak na první pohled nevypadalo, na trati byla jen jedna velká farsta. Na trati bylo bohužel několik spadených krabiček. V ženách nejlépe zajela Lenka (+4:54), byla 4. za třemi Ruskami. Ostatní nabraly větší ztrátu (6. Katka s Johankou i 8. Petra, které závod vůbec nesedl). V mužích z nás i přes tři drobné chyby zajel nejlépe 5. Petr (+6:08). Kládin ukázal, že se z vánoční nehody na běžkách dokázal docela dobře vzpamatovat a dojel osmý (+7:50). Poté projel cílem solidně jedoucí VojtaB, bohužel mu v čipu chyběla průjezdová kontrola, boje o celkové pořadí v SOT pro něj tak skončily. Po obrovské chybě dojel vyhladovělý 11. Kuba, nedařilo se ani 12. VojtoviM a 13. Honzovi, velkou ztrátu měl i 16. Ondra. Výsledky jsou zde, pořadatelské fotky zde a zde.

Druhou etapou byl sprint, který se jel na golfovém hřišti, kde se jel úvod klasiky. Pořadatelé ho kvůli neustávajícímu sněžení prohodili s krátkou tratí. Při tomto závodě byly čárky ze všech etap v nejhorším stavu, vzhledem k intenzitě sněžení to však bylo ještě docela dobré, dříve startující však na své lyže během závodu spíše neviděli. V ženách byla opět nejrychlejší 4. Lenka (+2:03) před 5. Katkou a 6. Petrou. Johanka byla sice rychlejší než Petra, ale v čipu jí bohužel chyběla kontrola, čímž se odsoudila mj. k brzkým startům v následujících etapách. V mužích si z našich dlouho vedl nejlépe Kuba, v závěru však ztratil na volbě přes půl minuty, čímž se propadl na 6. místo (+2:09) za 5. Petra (+1:53). Osmý dojel VojtaM, 10. byl Kládin, který zkazil sběrku, a 11. Honza. Větší ztrátu nabral 16. Ondra i na děleném 17. místě VojtaB. Výsledky jsou zde, pořadatelské fotky zde.

Třetí etapou byla úterní krátká trať, při níž ustalo sněžení a ustoupila oblačnost. Úvod tratí vedl skrz Pertisau, poté jsme se vydali do již z předchozích etap známého prostoru. Tratě byly tentokrát velmi rychlé. V ženách byla opět nejlepší opět čtvrtá Lenka (+2:35) a pátá dojela Petra (+3:01). Souboj o šesté místo byl ještě na sběrce nerozhodný, v cíli však byla Katka o 3 s dříve než Johanka. V mužích se tentokrát velká bedna nepodařila, chybky v úvodu odsunuly Petra na 7. místo (+3:23). Taktéž solidně jedoucí Kuba dojel osmý (+3:51), Honza devátý (+4:05), Kládin desátý (+4:41), VojtaM dvanáctý (+5:58) a Ondra třináctý (+6:28). VojtaB neměl svůj den, dost chyboval a dojel až na 22. místě. Výsledky jsou zde.

Následovaly dva volné dny s azurovým počasím, které jsme využili k odpočinku, pohodovému lyžování a druhý volný den rovněž k přesunu do místa konání druhé části akce, do Ramsau am Dachstein. Zde nás čekaly hned čtyři závody (fotky a fotky) ve výšce okolo 1100 m n. m., do SOT se z nich však počítaly jen první dva (druhý a třetí závod se jel jako ČP a ve čtvrtém závodě jsme pak měli sesbírat poslední síly a zabojovat o české mistrovské tituly).

V pátek odpoledne se jel sprint (pro muže spíše jeho kříženec s krátkou tratí) v síti rolbových stop, které byly zejména v několika málo zalesněných oblastech doplněné stopami od lyžařů. Většina závodu se odehrávala na loukách ve zvlněném terénu, kde se fikalo, co se dalo. V ženách Petra bojovala o třetí místo, na které ji chyběla nakonec pouze vteřina. Za 4. Petrou (+0:35) dojela 5. Lenka (+0:55), na 6. místo se po chybě v závěru 7. Johanky (+1:48) dostala Katka (+1:40). I v mužích se nám podařilo potrápit ty nejlepší, když 4. Petrovi (+0:16) chyběly na dělené 2. místo jen 3 vteřiny. Dále byli 6. Kuba, 8. Honza, 9. VojtaB, 10. VojtaM, 12. Kládin a 13. Ondra. Výsledky jsou zde.

V sobotu dopoledne sérii uzavřela pátá etapa, kterou byl opět sprint. Závodním prostorem byla louka s minimálním převýšením a hustou sítí plných, která byla během závodu protkána fikačkami. V ženách, které se musely na trati vypořádat s hustším provozem, to na bednu opět těsně nevyšlo, Lenka sice dvě třetiny závodu vedla, v závěru ale Ruskám podlehla a obsadila 4. místo (+0:21). Petra dojela pátá, Katka šestá a Johanka brala po minutové chybě 9. místo. V mužích se Petrovi podařilo zopakovat 4. místo (+1:12), Kuba skončil šestý, za ním dojel 8. Kládin a 9. VojtaM. Nedařilo se 18. Ondrovi, 20. VojtoviB (nohy si již říkaly o odpočinek) ani 27. Honzovi. Výsledky jsou zde.

V celkovém pořadí Ski-O Tour se holky seřadily za Ruskami na 4. – 6. místě: Lenka strávila závoděním 147:39 (+10:44), pak byla Petra (+20:05) a Katka (+22:50). Kluci si na tratích pobyli o chlup více, pátý Petr 152:43 ztratil 11:49. Ostatní se seřadili hned za velkou bednou: 7. Kládin (+20:57), 8. Kuba (+22:42), 9. VojtaM (+31:05), 10. Honza (+32:12) a 11. Ondra (+40:17). Výsledky jsou zde.

Letošním vrcholem bude bezesporu 23. Mistrovství světa v LOB, které se bude konat ve švédském městě Piteå. Přestože se zde budou rozdávat tituly až předposlední březnový týden, český tým pro MS bude znám již v polovině února. Nominačními závody totiž budou individuální disciplíny na ME. To se bude konat začátkem února v tureckém Sarıkamış, nominovat na tuto akci se bude dle výsledků prvních čtyř etap Ski-O Tour, která se jede v polovině ledna v Rakousku. Tento koncept nominací je znám již déle (viz kalendář akcí), nyní se však v nominačních kritériích můžete dočíst podrobnosti. O způsobu nominace na zimní světovou univerziádu, která se bude konat začátkem března na Sibiři, se dočtete zde.