Na severu naší republiky jsme společně s juniory a dorostenci strávili poslední víkend před ME. Ubytovaní jsme byli v penzionu Mýtiny u železniční stanice Harrachov, kde jsme měli zajištěno i stravování. Pro lyžování jsme využili stopy polského areálu Jakuszyce, které sahaly skoro až k penzionu. Až na Katku, Hanku a kuchaře se zúčastnila kompletní výprava pro ME. Někdo dorazil ve čtvrtek, někdo v pátek, domů jsme však všichni odjeli po nedělním obědě. Počasí bylo hlavně o víkendu, kdy se jely stěžejní (nejen čistě fyzičku) ladící tréninky, poměrně nepříjemné. Teploty kolem nuly, mokrý těžký sníh a sněžení střídající déšť se však později ukázalo jako ideální simulace prvních dvou závodů na ME. Fotky z akce najdete v repregalerii.
Byli jsme na soustředění v Krkonoších
Tradiční prosincové soustředění se po pěti letech vrátilo do Česka. Od pátku 8. prosince jsme makali na Černé boudě pod Černou horou v Krkonoších, kde jsme měli skvělé zázemí včetně stop vedoucích přímo od dveří lyžárny. Sněhu bylo dostatek, během pobytu navíc ještě několikrát vydatně nasněžilo. Teploty byly pro trénink příznivé, povětrnostní podmínky rovněž ušly. Nejpříhodnější pro trénink byl však mlžný charakter počasí, celé soustředění jsme se tak obešli bez kochacích a foto přestávek.
Náplní soustředění byly tradiční ranní rozcvičky, přes den se trénovalo dvoufázově (s prokládáním volnými fázemi) a večer se na meetinzích řešily potřebné záležitosti. Soustředění se pod Richovým vedením účastnil Kuba, Petr, Vojta, Katka, Lenka a Petra. Kromě krátké pracovní přestávky byl na soustředění i Dram, kvůli nalomenému zdraví ze soustředění předčasně odjel Argi. V pátek se všichni kromě Vojty přesunuli na závody ČP do krušnohorského Carlsfeldu, kde kluci na nedělní klasice kvůli naakumulované únavě a nepříliš dobře zvládnuté přípravě lyží dostali neskutečnou kládu od Litevců. Vzhledem ke klukům zajeli celkem slibně oba závody i naši junioři.
První série SP – Jakub Škoda 14. na krátké trati
Koncem listopadu jsme se vydali za severní polární kruh do finského Äkäslompola, abychom na úpatí hory Ylläs svedli boje o body do Světového poháru. Úvodní kolo SP se zde konalo již potřetí v řadě (z našich se účastnila vždy jen Hanka Hančíková). Na sever jsme se tentokrát vypravili ve složení Radek Laciga, Jakub Škoda, Petr Horvát a Johanka Šimková. 
Realizační tým s námi tentokrát necestoval. Bydleli jsme nedaleko dějiště SP, vařili a mazali jsme si sami. Sněhové podmínky byly parádní, před závody spadlo dost sněhu, dokonce vyšlo i počasí, když se na vzdory obavám vše odzávodilo v teplotním intervalu cca od -5 do -10 °C. Zázemí karantény měli pořadatelé luxusně vyřešené, v aréně už byly možnosti schovat se do budovy trochu slabší.
V pátek 24. listopadu kluci odletěli do Helsinek, odkud jim jel po asi osmi hodinách čekání noční bus do Rovaniemi, kde na ně čekala Johanka. Zde se po dvanáctihodinové jízdě zlehka projeli na místních tratích a všichni společně pokračovali v autě (půjčeném od Jyriho Uusitala) až na místo. V neděli jsme se pokusili na modelu oživit po létě mapové návyky a zvyknout si na chladnější charakter počasí. Čárky byly luxusní a tak jsme se všichni začali těšit na závody. Taktéž jsme vyvrátili spekulace o výhodnosti použití čelovky na mapu při závodech – světla bylo kolem poledne dostatek.
V pondělí se jel sprint, který nebyl nijak extra navigačně obtížný. Závodníci se museli vypořádat s několika volbami a pár měkčími čárkami (na modelu byly všechny pěkně tvrdé). Nám největší obtíže činilo závěrečné stoupání do arény po plné. Dobře zajel Kuba, když se ztrátou 1:15 obsadil 21. místo. Petr dojel na 27. místě, Kládin skončil třicátý. Johanka si zajela svěťákové maximum – obsadila 21. místo.
V úterý se jela krátká trať, která nám sedla z těchto tří závodů nejvíce. Hustota stop byla opět hratelná, tratě nabídly řadu zajímavých voleb. Výborně zajel Kuba (jeho druhý nejlepší svěťák v životě), ještě po dvaceti minutách držel pozici na velké bedně, soupeřům ale v závěru zbylo víc sil a tak z toho bylo „až“ 14. místo. „Jel jsem bez větších chyb, pouze bych našel jednu desetisekundovou chybu a jedno malé zaváhání. Konec byl dost fyzicky náročný a měl jsem dost.“ Na velkou bednu mu chybělo pouhých 90 vteřin. Nejlepší závod ze série si připsal i 23. Petr a 26. Kládin. Johanka dojela na 23. místě.
Po večerní banketové večeři a sauně jsme se ve středu jeli projet s Rumuny po místní takřka nekonečné síti rolbovek v teplotách pod -20 °C.
Na čtvrteční klasickou trať s hromadným startem hrozilo chladné počasí. Když jsme vyjížděli z ubytka, bylo -17 °C, ve výše položené aréně bylo ale o deset stupňů tepleji, a tak jsme před startem ještě odhazovali vrstvy. Jelo se na tři kola a bylo to na poctivých sto minut pro vítěze. Na tratích byly opět zajímavé volby, téměř vše se odehrávalo v čárkách. Dobrou pozici si po úvodu udržel jen Kuba, který i na vzdory zamrznutému gelu dojel opět z našich nejlépe – na 22. místě. Petr dojel 26. před 27. Kládinem. Johance se po pádu v úvodu trati porouchal mapník, což souviselo s následnými chybami. Do cíle dojela na 21. místě.
V pátek jsme se jeli opět vyjet na místní tratě. O víkendu jsme si ještě střihli závody Ensilumen Rastit zařazené do WRE, které se jely v prostorech SP. Na atraktivitě jim to však neubralo, z hlediska voleb postupů byly snad i zajímavější než ty svěťáky. Na sobotní krátké trati byla konkurence stále silná. Johanka dojela na 17. místě. Kluci v úvodu chybovali, v cíli byl nejrychlejší 19. Kládin před 25. Petrem a 31. Kubou.
Na nedělní klasické trati byly výkony lepší a konkurence prořídlejší, a tak si před dlouhou cestou domů všichni připsali nejlepší umístění týdne – 8. Johanka, 9. Petr, 11. Kuba a 15. Kládin.
Stránky závodů najdete zde, jsou na nich výsledky a fotky. GPS tracking je tu a live stream si můžete znovu pustit zde.
Pro nás netradiční závodění již v listopadu tedy dopadlo poměrně dobře, z Laponska si vezeme bodíky do světového poháru i rankingu. Kluci byli na prvním sněhu víkend předem, Johanka sice trávila listopad ve Finsku, ale koleno ji nedovolilo naplno trénovat. Tuto absenci nalyžovaných kilometrů jsme nejvíce pociťovali na plných, v čárkách nám to šlo celkem dobře. Nyní máme motivaci a dva měsíce času na práci na svých slabších stránkách. Bulharsko čeká!
Anketu o nejlepšího lyžařského orientačního běžce vyhrál Radek Laciga
První prosincový víkend proběhlo vyhlášení ankety o nejlepší orientační sportovce roku. V naší sekci prvenství patřilo Radku Lacigovi. Z MS má dvě 5. místa ze štafet a 7. a 9. místo z krátké a klasické trati. Druhá skončila Hanna Rost, na MS na krátké trati byla osmá, ve spintových štafetách pátá a ve štafetách získala stříbro společně s třetí vyhlášenou Petrou Hančovou, která brala z klasické trati na MS sedmé místo. Nejlepším juniorem se stal Ondra Starý, nejlepším dorostencem pak dorostenecký vicemistr Evropy na krátké trati Jan Hašek, který na MED získal ještě bronz ve štafetách.
Za tím bílým zázrakem jsme si zajeli na Tauplitzalm
Zima se ve střední Evropě už pomalu hlásí o slovo a první závody sezony se již kvapem blíží. Bylo tedy na čase zařadit tréninky na lyžích (na těch bez koleček). Od čtvrtka 16. do neděle 19. listopadu jsme tedy pobývali na rakouské plošině Tauplitzalm v nadmořské výšce 1 600 m n. m. a v pohodové atmosféře a nádherné alpské přírodě hltali první kilometry na sněhu v této sezoně. 
Jako na předchozích akcích i tentokrát nám poskytla perfektní zázemí česká chata Hausalpin. Sněhové podmínky byly parádní, v den odjezdu jsme si pak ještě užili sněhovou vánici. Soustředění se zúčastnili v plné síle všichni kluci. Z holek dojela Katka a pomalu se do tréninku vracející Peťa, Lenka se ještě necítila. Hanka maká ve Švédsku a Johanka už točí kdovíjak dlouho nedaleko dějiště nadcházejícího SP.
Říjnové testy jsou za námi
O víkendu 21.-22. října jsme si odbyli tradiční testování reprezentace v Jablonci nad Nisou. Na programu byl klasicky v pátek večer meeting k sezoně (včetně upřesnění nominační logiky a distribuce materiálu od Atomic), v sobotu dopoledne výběhy kopců, kde jsme se museli porvat s bahnem ubírajícím rychlost i energii, které nám zde na jaře připravili dřevorubci. Odpoledne se jely soupaže (vzhledem k šíři spektra kolcí, kterými disponujeme, jsou časy jako obvykle vzájemně prakticky nesrovnatelné) a večer pak byla netradičně zařazena zajímavá a důležitá přednáška od Káji Preislerové na výživu a regeneraci ve sportu se zaměřením na správné využití produktů Enervit. V neděli testy zakončil kros, kde to jako vždy pěkně čvachtalo a klouzalo. Vše ohledně map testovacích okruhů, výsledků i jejich historie od roku 2005 hledejte v dokumentech, kromě stránky s výsledky včetně podmínek měření byly zaktualizovány i přehledové tabulky s časy.
Mužská část týmu se zúčastnila kompletní, ženy na tom byly poněkud hůř – Hanka pracuje ve Švédsku, Kinynka má mateřskou pauzu a Lenka není zdravá. A ani přítomné ženy na tom nebyly nikterak oslnivě – v běžeckých testech propadla Peťa, která po více než dvouměsíčním výpadku kvůli koleni teprve začíná trénovat. Na soupažích se však i přesto málem zlepšila. Koleno trápí i Johanku, která si proto dala jen soupaže, na kterých si připsala značné zlepšení stejně jako Katka, která si o trochu přilepšila i v běžeckých testech. Petr se dokázal výrazně zlepšit ve všech testech. Argi předvedl kvalitní běžecké výkony, ale největší radost má z obrovského zlepšení na soupažích za poslední dva roky. 
Ve formě je i Kuba, dobře zajel soupaže a běžecky byl na úrovni osobáků. Testovou premiéru si odbyl Vojta, ostatní potrápil hlavně na běžeckých testech. Kládin předvedl svoje nejlepší soupaže, naopak v běžeckých testech propadl, což ale spíš než o výkonnosti vypovídá o poměru kolo:běh v jeho letošní přípravě, a vracející se Dram má před se bou ještě kus práce. Co z toho plyne? Tým pro SP je bezesporu v soupažové formě, ale ani ostatní bez zdravotních komplikací se v testech nezhoršili, spíše naopak. Soupeři by to tak s námi měli mít zase o něco těžší …
Společná příprava na zimu pokračovala v Orlických horách
Po třech týdnech individuálního trénování jsme si od neděle 30. července do neděle 6. srpna střihli další společné soustředění. Celý program absolvoval Kuba Škoda, Petr Horvát, Vojta Matuš, Michal Argaláš, Johanka Šimková a Lenka Mechlová. Peťa Hančová se zúčastnila taktéž, jen ze zdravotních důvodů většinu fází odsoupažila … 
Zbytek vesměs šetřil dovolenou na zimu, Kládin naopak nikoho nešetřil na ME v MTBO. Z realizačního týmu na nás dohlížel kauč Richo a fyzioterapeutka Jana.
Jako destinace byly vybrány Orlické hory, a to jejich strana Česku odvrácená. Pobývali jsme v Podlesí mezi Neratovem a Orlickým Záhořím nedaleko Divoké Orlice tvořící česko-polskou hranici, kterou jsme mnohokrát brodili motivováni lepšími asfaltovými podmínkami. Celé soustředění provázelo kromě dobré nálady i dobré počasí. Zmokli jsme jen jednou a vedra nebyla v horách tak úmorná, čemuž přispíval i nedaleký rybník či bazének u našeho srubu. Strava byla čistě v naši režii, jídlo tedy bylo dobré a bylo ho dost. I když nás přeci jen ve středu odpoledne svou návštěvou poctil Ivoš, když nám k večeři ugriloval poctivou dávku výtečného masa. To si nenechala ujít ani Kinynka, která si dává letos mateřskou pauzu. Při této příležitosti jsme zavzpomínali na úspěšnou sezonu.
A teď k jádru věci – tréninkový program byl opravdu nabitý. Den většinou zahajovala rozcvička dle individuálních potřeb a před setměním ho čtyřikrát zakončilo zhruba půlhodinové cvičení s Janou v návaznosti na soustředění v Plasech (osvěžili jsme si cviky dle Koláře, dále jsme absolvovali cviky zaměřené na stabilitu atd.) a samozřejmě více či méně individuální protahování. Logicky nechyběly dopolední a odpolední fáze, tréninkovým prostředkem byl tentokrát běh a kolečkové lyže.
Nedělní odpoledne patřilo objemu na kolcích – prozkoumali jsme okolí. V pondělí jsme dopoledne běhali kopce a u toho tahali gumy, odpoledne jsme na kolcích jezdili techniku a soupaže a vlastně nakonec i objem. V úterý jsme šli dopoledne delší intervaly na kolcích, odpoledne pak hodinku souvislé soupaže zakončilo koupání/plavání. Ve středu jsme měli jen jeden trénink, a to mapový – krátkou trať. Ale mapa byla daleko, takže když se k tomu přidalo přiblížení na kolcích, výběh na hřeben na start, seběh z cíle a dojezd domů na kolcích, byl z toho pořádný měřený trénink na tři hoďky (holky byly prvních kolců ušetřeny). 
Ve čtvrtek dopoledne byly kratší běžecké úseky do mírného stoupání i po rovině, odpoledne jsme si zase trochu zasoupažili,
poté jsme pilovali techniku, škoda jen, že nás zastihl déšť. Před pátečním odpoledním posilováním jsme měli delší výběh nejen po hřebeni Orlických hor. Sobotní dopoledne patřilo měřenému výjezdu na Šerlich, odpoledne šly holky pilovat techniku, kluci se byli proběhnout. V neděli jsme si na závěr střihli silový trénink na kolcích, to aby nás náhodou něco před odjezdem nestihlo přestat bolet.
Odjížděli jsme tedy řádně zničení, program soustředění byl celkem náročný, ale energii na jeho absolvování nám dodávalo krásné prostředí, týmový duch, motivace a Enervit … akce to byla dost povedená, snad se to projeví i na říjnových testech a v zimě.
Více fotek z akce najdete v repregalerii.
Týden jsme makali v Plasech
Od 2. do 9. července probíhala první akce nové sezony – byli jsme v západních Čechách na soustředění v Plasech, které jsme spojili s akcí MTBO5Days. Ta měla centrum v Rekreačním středisku Máj, kde jsme měli zajištěno ubytování i stravu, která předčila naše očekávání. 
Akce se zúčastnila polovina týmu – Kuba, Petr, Vojta, Katka, Petra a po desetileté reprezentační pauze vracející se Lenka Mechlová – a to pod dohledem realizačního týmu – Richa a Jany.
Každý den jsme absolvovali jednu klasickou fázi, která byla v prvních dnech běžecká, pak přišly na řadu závody MTBO z důvodu podobnosti navigační techniky s LOB. 
Někteří měli tento program ze zdravotních důvodů pozměněný (Peťa s Peťou) – na řadu pak přišly i kolce. I když jsme sem jeli spíše trénovat než závodit, ve výsledcích jsme se neztratili – Kuba vyhrál sprint v M21A! Závody jel i Kládin, který s námi na soustředění nebyl, protože se na ně chtěl více soustředit – to mu vyšlo, získal nominaci na ME i MS, bramboru z MČR ve sprintu a zlato ze štafet. Však mrkněte na výsledky.
A co jsme ještě dělali? Tak samozřejmě byly nějaké ty rozcvičky a koupání na přírodním koupáku, ale hlavně pět odpolední bylo věnováno nejrůznějšímu posilování a cvičení. Dvě fáze vedl Richo, bylo to klasické posilování formou kruhového tréninku. Zbylé tři fáze vedla Jana, čerpala ze své fyzioterapeutické praxe. Cvičili jsme zejména DNS (dynamickou neuromuskulární stabilizaci) dle prof. Koláře na základě na základě principu CNS, 
které se využívá k terapii pohybových funkcí. Dále jsme absolvovali foam rolling – cvičení s pěnovými válci GRID (zapůjčenými od firmy TP Therapy Praha), fasciální strečink a ACT (akrální koaktivační terapii) – cvičení využívající vývojové řady. Navíc nám Jana otestovala rovnoměrnost zatěžování chodidel a představila několik dalších
vychytávek na zpevňování pohybového aparátu, třeba jí pak v budoucnu odpadne trochu práce s tejpováním nás.
Domů jsme odjeli inspirovaní, motivovaní a samozřejmě i trochu unavení. Další soustředění budou již za pár týdnů hostit Orlické hory, kde již fáze na kole nebudou, prostor dostanou kolečkové lyže.
Více fotek z akce najdete v repregalerii.
Světový ranking po sezoně
Do světového rankingu se počítá pět nejlepších výsledků za aktuální a předchozí zimu, příští sezonu zahájíme na pozicích:
16. Radek Laciga
27. Jakub Škoda
32. Petr Horvát
34. Michal Argaláš
96. Vojtěch Matuš
337. Michal Drobník
22. Petra Hančová
27. Kristýna Kolínová
28. Johanka Šimková
44. Kateřina Neumannová
67. Hana Hančíková
142. Lenka Mechlová
Stříbrné MS pro ženy + dvě štafetová 5. místa a šest TOP10
Po ne moc oslnivých výkonech na ME jsme prožili jedno z nejúspěšnějších Mistrovství světa. 22. MS se konalo stejně jako to v roce 2000
v ruském Krasnojarsku, odlétali jsme v pátek 3. března, vrátili jsme se v pondělí 13. března. Závody začínaly až v úterý, dřívější odlet byl zvolen kvůli aklimatizaci na šestihodinový časový posun.
Organizátoři závody uspořádali opravdu ve velkém stylu – za dva roky se zde bude konat zimní univerziáda, na kterou je LOB vůbec poprvé zařazen, na tomto mistrovství se tak měli pořadatelé na univerziádu připravit. Zahájení, vyhlašování i zakončení bylo protkáno kulturním programem a bylo vždy precizně naplánováno. Pro veřejnost byl zřízen i prodej vstupenek nejen na tyto ceremoniály, ale i na samotné závody. Těm zázemí poskytlo nově vybudované biatlonové centrum – k dispozici na předzávodní i pozávodní karantény byla vytápěná tělocvična, pro servis samozřejmě buňky, pro diváky tribuny s dvěma velkoplošnými obrazovkami, na které byl z každého závodu promítán přenos a tracking. 
Nechyběly ani bezpečnostní kontroly, které byly na vyšší úrovni než během poslední olympiády. Závody to byly parádní i po sportovní stránce. Jižní nezalesněné svahy byly sice takřka bez sněhu, avšak v lese kolem areálu bylo sněhu dostatek. Pořadatelé tak mohli snadno protkat síť standardních tratí a tenkých plných skútrovými stopami. Vcelku vyšlo i počasí, když se nám vyhnuly sibiřské mrazy, teplota kolísala okolo nuly, mraků jsme si moc neužili a nechutný smog nad městem pár dní po příjezdu rozfoukal vítr.
Zúčastnili jsme se v počtu 4+4+2. Závodili Kuba Škoda, Radek Laciga, Petr Horvát, Michal Argaláš a Petra Hančová, Johanka Šimková, Kristýna Kolínová a Hanka Hančíková, která se vracela po zlomenině v noze. Pro Kristýnu, Petru i Michala to bylo první MS. Funkci trenéra plnil odpovědně opět Richard Klech a o lyže se nám staral jako loni na SP Matěj Kubina. Jídlo jsme měli stejně jako ubytování zajištěno organizátory. Klasická česká strava to pochopitelně nebyla, ale stěžovat jsme si rozhodně nemohli.
Na místo jsme dorazili v sobotu dopoledne, když nám posun času sebral půlku noci. Odpoledne jsme se byli zlehka projet v nedalekém místním lesoparku. Další den jsme se tam vydali s mapou, neboť to byl neoficiální tréninkový prostor – vyšlapané cestičky doplňující několik podobně širokých skútrovek ve spojení s několika rolbovkami poskytly parádní možnosti na oživení mapových návyků. Jen bylo třeba dávat pozor, aby člověk nesrážel procházející se domorodce. V pondělí jsme pak absolvovali vcelku pěkný model v sousedství závodního prostoru (video). Potvrdili jsme si, že sněhu je dost a fikat ve velkém se určitě nebude. Rovina to nebyla, a tak jsme si užili i pár sjezdů.
V úterý 7. března odpoledne (stejně jako všechny ostatní závody kvůli možnosti sledování v Evropě) program zahájily smíšené sprintové štafety. Závod to byl velmi rychlý (Švéd Erik Rost z vítězné štafety si málem nestihl nazout lyže, když se Tove Alexandersson přiřítila z prvního úseku za 4,5 minuty), pořadí se kvůli farstování hodně přelévalo (až na Švédy, kteří vedli pořád), takže divácký zážitek jak hrom. 
Naši drželi krok, Hanka v prvním ostrém závodě po prosincové zlomenině nohy potvrdila, že je zpět, Kládin při své premiéře v této disciplíně na MS rovněž podal solidní výkon bez větších chyb. Rusko bylo dodatečně diskvalifikováno za doping a my se tedy pohybovali značnou část závodu na třetím místě, na poslední úsek dokonce Kládin vyrážel třetí s 40 s náskokem! Co čert nechtěl, přišly horší farsty a drobná zaváhání, Noři se tak hladce dostali před nás a v cílové rovince jsme pak podlehli i dotahujícím Bulharům, kteří měli slabší začátek – takže 5. místo.
Středa patřila sprintu. Byl to vcelku pěkný závod, výsledkově pro nás však skončil ze všech nejhůř. Hanku vyřadila z bojů o lepší umístění skoro minutová chyba na jedničku, Kládin zase nechal minutu na pětku. Z holek zajela nejlépe 15. Petra, do dvacítky se vešla i 18. Kinynka a 20. Hanka, Johanka dojela na 21. místě stejně jako z kluků nejlépe jedoucí Kuba, ostatní skončili do třicítky – 27. Petr, 28. Kládin a 30. Michal.
Ve čtvrtek už muži potřebovali odpočinek, a tak si krátkou trať střihly jen ženy. Druhý den se pak role prohodily a na dopolední komentovanou projížďku městem s dvěma panoramatickými zastávkami (jedna zahrnovala i lanovku) se vydaly pro změnu holky. Pro muže to nebylo vzhledem k následujícím dvěma nabitým dnům moc šťastné řešení, navíc měli k dispozici mapu prostoru krátké trati již před závodem (tratě však byly odlišné, na maximální snahu o odlišnost ukazuje i prohození prostoru první a druhé části trati).
Na holky čekala v terénu malá vrstva nového sněhu. Výborně zajela Hanka, v cíli chvíli vedla – výkonem bez větších chyb se probojovala na 8. místo se ztrátou 61 s na velkou bednu. „Jelo se mi super, naprosto mi to sedlo!“ Ostatní jely vyrovnaně a srovnaly se v závěru TOP20 – 18. Kinynka („Spousta menších chybek, chyběla tomu plynulost.“), 19. Petra („Závod mi nesedl ani fyzicky ani mapově.“) a 20. Johanka („Se závodem jsem moc spokojená, bohužel startovat v takovémto závodě první byla nevýhoda a ve výsledcích to znamenalo několik míst.“).
Mnohem větší překvapení přinesl závod mužů. Ten excelentně rozjel Kuba – nepočítáme-li dva Rusy, kteří nenarazili kontrolu po diváckém průjezdu, kolem 11 až 12 minuty jel dokonce na třetím místě! Pak následovaly nějaké drobnější chybky, nicméně se dokázal opět propracovat dopředu, závěr trati odjel na páté pozici, na dojezdu mu však už došlo a dojel sedmý se ztrátou 53 s na medaili
a 2 vteřiny za velkou bednou. Výborně zajel i Kládin, dojel 12 s za Kubou na 9. místě. Měl sice pomalejší vstup do závodu, nicméně to pak rychle napravil například čtyřmi vítěznými mezičasy. Dobře měl závod rozjetý i Petr, směřoval někam ke 12.-15. místu, ale ve sjezdu ke K16 čtvrt hodiny před cílem spadl, zlomil hůl a zbytek musel absolvovat takto – dojel na 23. místě. Umístění ze sprintu si vylepšil 22. Michal.
Sobotní klasika byla velmi náročná. Jely se dva/tři farstované okruhy a na závěr jeden pořádný pro všechny stejný. Převýšení na tratích bylo značné, některé sjezdy byly opravdu výzvou. Ač to na první pohled nevypadalo, na volbách se dalo dost ztratit. Vítězné časy byly v ženách 85 minut, v mužích pak 106 minut. Nejspíš kvůli nedělním štafetám někteří nedokončili, kvůli vyššímu počtu kontrol (muži 47, ženy 37) bylo i několik disků. A polámaný materiál ani pády nebyly výjimkou. 
Hanka se rozhodla do závodu nenastoupit, aby pošetřila síly a nohu na štafety a závod spolukomentovala. Kuba se taky pošetřil na štafety, když se po dvou kolech rozhodl odstoupit (dostával 4 minuty od Kládina a žaket). Ostatní závod dokončili a dojeli si pro své životní výsledky! Holkám se podařilo poslední kolo – Petra dojela na skvělém 7. místě 59 s za velkou bednou, 70 s za ní finišovala 8. Johanka. Kinynka bohužel v závěru zlomila hůl, 
což ji vyřadilo z boje o TOP10 a musela se tak spokojit s „až“ 11. místem. Kládin navázal na svůj úspěch z krátké, udržel tempo až do konce a polepšil si o dvě místa, když skončil na 7. místě. Petr nezačal moc dobře, navíc na začátku druhého kola šel do chyby, spadl, zlomil hůl a jel si pro novou – stálo ho to 6 minut. V závodě pokračoval již v o poznání pohodovějším tempu, přesto v posledním kole vykřečoval a vyžaketil. Cílem projel na 16. místě. Hned za ním skončil 17. Michal, který hned na prvních dvou kontrolách nechal dvakrát dvě minuty.
MS zakončily v neděli štafety, které se jely v již známém prostoru. Tratě byly opět pěkné, některé sjezdíky opět nevyzpytatelné (tím není myšlen přehledný divácký sjezd stěny za biatlonovou střelnicí). V ženách byly štafety poněkud netradiční, do bojů o medaile tolik nepromlouvaly velmoci. Norka byla na MS jediná, Švédky dvě ze čtyř onemocněly a Ruska byla přistižena za nově zakázané meldonium.
Finky však žádné překvapení nepředvedly a zvítězily o 6 minut před stříbrným Českem. Holky jely ve složení Petra, Kinynka a Hanka – po 1. úseku dokonce vedly! Tři minuty za holkami dojely třetí Estonky. I kluci předvedli parádní výkony, i když ta sobotní klasika byla cítit. Po druhém úseku jsme stejně jako na ME měli na dohled čtvrté Nory, předjet Moholdta však umí málokdo, a tak kluci ve složení Kládin, Petr a Kuba brali i tak krásné 5. místo s velkým náskokem na zbytek světa.
Štafetové stříbro holek je historickým úspěchem (zlato z MS nemáme a stříbro má jen Bára Chudíková z klasiky z Japonska 2009), ostatní štafety skončily 5. místem, což je taky pěkné. Na velkou individuální bednu to sice nedalo, ale máme tři 7., dvě 8. a jedno 9. místo – čili 6 umístění v TOP10, na kterých se podílelo PĚT z nás (z osmi)! To tu ještě nebylo (na MS 2005 ve Finsku bylo TOP10 pět, jinak nejvíc tři). Kromě po zlomenině se zotavující Hanky (8.) si všichni zajeli nejlepší výsledek kariéry 
– 7. a 9. Kládin, 7. Kuba, 7. Petra, 8. Johanka, 11. Kinynka, 16. Petr a 17. Michal. Pravdou je, že za řadu pěkných umístění vděčíme i zkratkám DNS, DNF a DISK u kvalitních závodníků. Nicméně naše výkony byly hodně dobré, světová špička od nás není až tak daleko a vzbudili jsme v ní jako konkurenti jistý respekt. To je názor, který po MS sdílelo poměrně dost lidí. Na závěr nezbývá než poděkovat sponzorům, realizačnímu týmu i fanouškům za podporu a přislíbit, že se uděláme vše proto, abychom příští zimu pokračovali na alespoň stejných pozicích! Výsledky, mezičasy, tracking a povedené videozáznamy hledejte na webu závodů.