Ačkoliv to tak při odletu na finále SP a ME do ruského Chanty-Mansijsku nevypadalo, byl to nakonec zázrak, že se závody odjely v celém rozsahu. Koronavirová pandemie 
COVID-19 se totiž během závodního týdne začala v Evropě rozmáhat a jednotlivé státy začaly omezovat shromažďování a volný pohyb osob. V Rusku a zejména na Sibiři virus zatím neřádil – zákaz akcí nad 50 osob Rusko vyhlásilo, až když jsme seděli v letadle domů, které nás odvezlo do Prahy podle plánu. Kvůli viru nedorazila italská výprava, jelikož právě Itálie byla v Evropě postižena jako první. O volném dni měl na koronavirus podezření jeden Nor – i přesto, že poté byli všichni Norové testováni negativně, úřady jim již start v dalších závodech nepovolily. Více již naštěstí pandemie do výsledků nezasáhla, následným preventivním měřením teploty a zběžným vyšetřením přímo v hotelových pokojích již prošli všichni.
Po sobotním ranním (místního času před šestou, našeho před druhou) příletu do statisícového Chanty-Mansijsku (ležícího u soutoku Obu a Irtyše) jsme celý den odpočívali. Odpoledne jsme se sice chtěli vypravit na lyže, po hodině a čtvrt čekání jsme to však vzdali a vypravili se ven po svých. Na ruské poměry se jedná o bohaté město, a tak nás zde mnoho překvapení nepotkalo. Ačkoliv jsme byli poměrně dost na severu (na 61. rovnoběžce podobně jako ve finské Imatře), mrazy nás zde nezastihly – ve druhé polovině týdne se teplota dokonce držela celou dobu nad bodem mrazu. 
V neděli jsme se vypravili na stadion, což je poměrně rozsáhlá stavba a o zázemí zde není nouze – k dispozici byl po celou dobu i nadstandardně velký prostor pro rozjíždění. Zejména klukům však pro nedělní ježdění nestačil, a tak se pěšky vydali na asi 10 minut vzdálené tratě v sousedním lese. Pondělní model se odehrával přímo na stadionu, což se za poslední čtyři ruské akce stalo potřetí (AMS 2016 i ZSU 2019), tentokrát to však na náročnost závodu mělo minimální vliv. Na modelu jsme si jen ověřili, že fikání přestavuje velké riziko, neboť sněhu
je v lese mnoho – občas se z ničeho nic při fikání člověk propadl po kolena do sněhu. Přestože byl prostor značně členitý, nebyl to významný problém – vzhledem k dobrým sněhovým podmínkám se dalo ve sjezdech plužit, případně jet po zadku. Jízda do kopce byla někdy kvůli měkkému podkladu problematická (přestože pořadatelé stopy upravovali od prosince), a tak se často zouvaly lyže.
Úterní sprint se odjel v rovinatější části s hustou sítí skútrovek i rolbovek. Zásadní byla zejména plynulost mapování, důležitá byla i rychlost a správné volby. Naše ženy podaly vyrovnané výkony. Stejně jako ve Švédsku zajela nejlépe 17. KatkaN (+1:40) těsně následována 18. Petrou (+1:43) a 20. Lenkou (+1:55). Johanka dojela na 27. místě. Naše mladé naděje to zazdily cestou na dvojku, když odbočily o křižovatku později a neidentifikovaly tenkou plnou, která byla na této akci jen širší skútrovkou. 31. Anežka zde přišla o minutu, 
33. KatkaČ dokonce o tři, jelikož vyjela z mapy. 21. Kubovi (+1:46) se v mužích závod příliš nevydařil, třikrát ztratil asi čtvrt minuty kvůli špatné volbě na pětku, osmičku a chybou a pádem u jedenáctky, a tak ho o 5 vteřin porazil 20. Petr. Naopak o 5 vteřin pomalejší než Kuba byl až 26. Kládin. Solidně jel i 30. Argi (+2:36). VojtaB dojel 34. a VojtaM na 38. místě (ve výsledcích ME). Večer nás v divadle čekalo oficiální zahájení s krátkým kulturním programem.
Středeční krátká trať s hromadným startem nás zavedla do oněch obávaných údolích. Jelo se na tři kola (ženy měly to třetí výrazně kratší) a o chyby nebyla nouze. Nejlépe se v ženách s tratí vypořádala 13. Lenka (+4:05), na osmé místo ji v cíli chybělo 50 vteřin. Do dvacítky se vešla i 18. KatkaN (+6:35) a 20. Petra (+7:57), která po výborném startu zkazila volbu – zamířila s ostatními do tečky. Těsně to nevyšlo 22. Johance (+8:11), která z našich závodnic zvládla úvod nejlépe. Anežka s KatkouČ dojely na 28. a 29. místě. V mužích se start zcela nevydařil 
Petrovi ani Kubovi, když se pak zasekli v čárce za Vojty. Petr se pak navíc ztratil, VojtaB ztratil jeden čip na dvojce, druhý cestou na čtyřku a pak jej hledal, Kuba zase znejistěl a vracel se zpět pro kontrolu, u které si nebyl jist, jestli seděl kód. Výborně měl závod rozjetý 21. Kládin (+8:40), bohužel v posledním kole na minutu chyboval, zvolil horší volbu a následně prohrál finiš o TOP20. Horvát dojel 28. (+11:53), Škoda 29. (+12:21), Argaláš 32. (14:24), 37. finišoval Matuš (+20:41) a 38. Bartoš (+21:17).
Čtvrtek patřil smíšeným sprintovým štafetám. Jelikož byl prostor částečně známý z předchozích závodů a každá druhá (uzlová) kontrola byla na plné, bylo to hlavně o lyžování. Áčko (Lenka s Kubou) dojelo na šestém místě (v neredukovaném pořadí 12. místě), po čtyřech letech jsme se díky nim i přes Kubovu prošlápnutou lyži vrátili na velkou bednu. Na medaili chybělo 98 vteřin. Béčko (KatkaN s Kládinem) dojelo na neredukovaném 15. místě a o místo a více než minutu horší bylo naše céčko (Petra s Petrem). Dle mezičasů je nutno podotknout, že trenér trefil soupisky na výbornou.
Den volna jsme strávili exkurzí a vycházkou či výklusem. Exkurze trvala asi hodinu a půl, obsahovala krátkou návštěvu venkovní expozice bronzových mamutů a dalších zvířat té doby. Poté nám řidič autobusu udělal vyhlídkovou jízdu po městě a bylo hotovo – viděli jsme říční přístav, chrám Kristova vzkříšení a centrum města.
Sobotní klasická trať byla podle očekávání náročná, muži měnili mapu na stadionu dvakrát, ženy jednou. Rozhodovala vytrvalost a bojovnost, ztratit se dalo na volbách, postupy přes údolí se zpravidla nevyplácely. Často se sundávaly lyže, které bylo možno při průjezdu stadionem jednou vyměnit. V ženách se nám stala osudnou osmá kontrola, Johanka zde chybovala na téměř čtyři minuty, KatkaN dokonce na pět a o další téměř tři minuty přišla KatkaN volbou na desítku. Bohužel dvě minuty stála Petru volba na 19. kontrolu, a tak byla z našich nejlepší Lenka, která si dojela pro 5. místo (+3:59)! Do elitní desítky se vešla i Petra, když se ztrátou 9:11 
obsadila 9. místo. Johanka s KatkouN obsadily 18. a 19. místo se ztrátou přes 20 minut. Anežka dojela 23. a KatkaČ na 26. místě. V mužích jel výborně Kuba, celý závod se pohyboval v elitní desítce a v cíli mu patřilo 10. místo (+6:40). Petr po dvou minutových zkratech obsadil 19. místo (+15:37), o 2:40 pomalejší 21. Kládin se opět nevešel do elitní dvacítky. O další dvě minuty více ztratil 22. Argi. Téměř půlhodinovou ztrátu měl 25. VojtaM, 28. VojtaB ztratil o 12 minut více.
V neděli sezonu zakončily štafety. Stavitel si opět neodpustil výrazně nevyrovnané farstování. V ženách rozjížděla Petra, hned první farstu měla nevýhodnou, navíc zde měla problémy s ražením, a tak se nám čelo závodu nenávratně vzdálilo. Lence se druhý úsek vydařil, dotáhla se na dohled ruskému béčku, předávala neredukovaně pátá se švédským béčkem a poodjela Estonkám. Na posledním úseku KatkaN bojovala se Švédkami, kterým nakonec podlehla. Estonky se jí však podařilo nechat za sebou, a tak jsme se mohli radovat ze šestého místa v neredukovaném, a ze 4. místa v redukovaném pořadí (+8:27). 
Béčko skvěle rozjela Anežka, když se dlouho držela s Petrou. Druhá jela KatkaČ, Johanka finišovala pro 8. místo v neredukovaném pořadí. V mužích jelo áčko v sestavě Kládin-Kuba-Petr, bez drobných chybiček se to neobešlo, a tak jsme na nejlepší opět nestačili. Naopak starosti nám dělali Švýcaři, které se podařilo definitivně vyřešit až v závěrečném pytlíku. Po sedmi letech tak bereme 4. místo, v neredukovaném pořadí to je 5. místo. Béčko jelo ve složení VojtaM-Argi-VojtaB a obsadilo v neredukovaném pořadí solidní 7. místo.
Tentokrát se dařilo spíše našim ženám, které zaznamenaly celkem 10 umístění v elitní dvacítce, což je na ME rekordní. Své evropské maximum si vylepšily všechny (5. Lenka, 9. Petra, 17. Katka i 18. Johanka, pro kterou to byla vůbec první evropská TOP20). Vylepšit si své maximum dokázal i Argi (22.) a VojtaM (25.). Kuba se podíval do desítky (10.) a Petr dvakrát do dvacítky (19. a 20.), což Kládinovi dvakrát o místo uteklo. 
Výsledky všech tří štafet vyrovnaly naše evropská historická maxima. A jak to vidí šéftrenér reprezentace Richard Klech? „Vrchol mezinárodní lobácké sezóny se vydařil, my jsme skončili opět těsně pod bednou. S narůstajícím počtem závodů v programu ME jsme se zlepšovali. Úvodní sprint s překvapivě velkými odstupy ve výsledkové listině mezi závodníky naznačil, že to tady nebude zadarmo. Middle s hromadným startem pověřil mapovou techniku závodníků víc, než jim bylo libo. 
Naopak sprintové štafety se svou jednoduchostí přiblížily hladkému závodu. Po dni volna jsme nejlépe zabodovali na náročné klasice (5. Lenka, 9. Petra a 10. Kuba), což jsou výsledky, které odpovídají mému očekávání. Ve štafetách jsme se bohužel nevyvarovali chyb, a proto nám útok na stupně vítězů nevyšel. Nastává čas hodnocení, analýz a plánování na další sezónu. Věřím, že si každý odnesl z této konfrontace s našlapanou konkurencí důležité poučení a zapracuje na svých slabinách, protože vyhrávat závody ČP evidentně neznamená, že jsme připraveni na mezinárodní scénu.“
Odkazy: TV přenosy, GPS záznamy, mezičasy, fotky na webu akce, další jsou zde a naše fotoalbum s nimi zde.
Pozn.: Účastník ZSUH v LOB si může v rámci projektu UNIS (veden pod Vysokoškolským sportovním centrem) šáhnout na své vysoké škole na sportovní stipendium na úrovni C (pokud se nezmění podmínky) – podmínky pro LOB na rok 2021:
