Výsledky ankety o nejlepší lyžařské orientační běžce minulé sezony jsou již nějaký ten pátek známy, nicméně vzhledem ke zrušení plesu O-gala došlo na vyhlášení výsledků až nyní, při vyhlášení vítězů MČR na klasické trati na Rejvíze. Nejlepší z nás byla bezesporu Petra Fiala, když na MS v Estonsku předvedla tři stabilní výkony (tehdy ještě jako Petra Hančová) – 13., 14. a 15. místo korunované 6. místem ve smíšených sprintových štafetách. Vyhrála i oba domácí závody. Druhé místo patřilo stejně jako loni Jakubu Škodovi, který v Estonsku jel s Hančovou štafetu, v individuálních závodech MS skončil 17. a 22. a v Čechách skončil dvakrát druhý. Jako třetí byl vyhlášen Petr Horvát, který si z Estonska odvezl 16., 24. a 28. místo, na domácích závodech byl první a čtvrtý. Nejlepší juniorkou se po zásluze stala Anežka Hlaváčová, když v Estonsku vybojovala juniorský světový bronz na klasické trati s hromadným startem. Na stupních ji stejně jako Petru doprovodili dva pánové – druhý Vojtěch Peňáz a třetí Matyáš Štregl, kteří na MSJ s Radkem Peňázem vybojovali 4. místo ve štafetě. Nejlepší v dorostu byla Adéla Randáková, na MED v Estonsku kromě zlata ve štafetách získala 5. a 7. místo v individuálních startech.
Drsné Bulharsko: Horvát vždy v TOP20 na ME, Nagy 13. na MS do 23 let
Koncem ledna se v bulharském Čepelare v Rodopech konalo ME, které bylo zároveň úvodním kolem SP, neboť náhrada za zrušené SP v Rakousku nebyla nalezena. ME se do Bulharska vrátilo už po 4 letech. Tenkrát bylo skvělým úspěchem 9. místo Lenky Mechlové i Jakuba Škody na klasické trati (přehled nejlepších českých výsledků na všech ME najdete v sekci úspěchy). Šampionát i letos nabídl velmi kopcovitý částečně zalesněný terén (1600-1800 m n. m.). V prostoru bylo dostatek sněhu, během závodního týdne navíc několikrát sněžilo. Závodilo se za větrného počasí a často i drobného sněžení při cca -10 °C, na krátkou trať bylo dokonce -15 °C. Stejně nízká teplota byla i během sprintových štafet, kdy ale nefoukalo a svítilo slunce.
Do Bulharska jsme odcestovali ve čtvrtek dvěma mikrobusy ve složení Jakub Škoda (VLI), Petr Horvát (SSU), Radek Laciga (SZP), Vojtěch Bartoš (MLA), Jan Hašek (VPM), Josef Nagy (TJN), Anežka Hlaváčová (TBM) a Tereza Chrástová (STH). Realizační tým tvořil Richo a kuchař Ivoš. Do nominace bohužel zasáhl i covid-19. Sprint i klasická trať byla vypsána jako MS do 23 let, což se týkalo Háši, Nagána, Anežky i Terky. Letos se i nově počítá vedle klasického SP i SP do 23 let, a tak mohla každá země nasadit až 8 startujících, maximálně však 6 starších 23 let, sešla se tudíž solidní konkurence. Jelikož všichni museli přijet do Bulharska s negativním PCR testem, covid-19 se na průběhu ME prakticky nepodepsal – všechny PCR testy po příjezdu byly negativní stejně jako antigenní testy v den sprintových štafet.
V pátek jsme se vydali do arény, kde jsme vytestovali lyže a projeli si model, který byl připraven v prostoru bulharského mistrovství přímo sousedícího s prostorem ME. Terén byl převážně otevřený s mnoha skútrovkami. Sněhová situace zde však byla horší než v prostoru ME.
Sobotní sprint se jel v husté síti skútrových stop, závod důkladně prověřil navigační schopnosti závodníků. Muži například projeli téměř sto křižovatek, navíc se občas i fikalo. Trať nabídla samozřejmě i volby postupů a díky kopcům byla i fyzicky náročná. Řada závodníků to neustála a zásadně chybovala. Toho využil 13. Petr, když si připsal druhý nejlepší individuální výsledek v dospělých v kariéře (po 11. místě z krátké na ME 2019 v Turecku). Ostatní kluci bohužel dělali větší chyby. Kuba byl o dvě minuty dojet Petrem a skončil na 26. místě. Kládin dojel 29., Nagano po ztrátě košíčku v závěru obsadil 35. místo. Vojta skončil 42. (resp. 43. ve SP) a Háša 48. (49. ve SP). V ženách zajela nejlépe 34. Anežka, Terka dojela 45. V hodnocení MS do 23 let se do dvacítky vešel 16. Nagano i 17. Anežka. Háša byl 21. a Terka 24.
Po neplánovaném dni volna přišla na řadu krátká trať, jejíž start se kvůli novému sněhu o hodinu odkládal. Jelo se v prostoru sprintu rozšířeném o méně hustou síť stop. Parametry připomínaly klasický orienťák – pánové jeli 7 km / 390 m, dámy 5,2 km / 290 m. Volby postupů, strmá stoupání – byl to drsný závod. Nejednou bylo výhodné kopce zdolávat s lyžemi v rukou. Nejlépe z našich zajel opět 15. Petr. Ač se závod Kubovi povedl více než sprint, skončil opět na 26. místě. Kládin dojel až 38. (39. v SP). Ostatní si vedli lépe než při sprintu. Nagáno dojel 33., Vojta 35. a Háša 44. (45. v SP). Anežka skončila 31. a Terka 39. V hodnocení SP do 23 let zaznamenala Anežka solidní 12. místo (16. opět Nagáno, 19. Terka, 22. Háša).
V úterý se jely odložené smíšené sprintové štafety, jelikož v neděli ráno pořadatelé usoudili, že kvůli silnému větru a sněžení nelze závod uspořádat. Jelo se v prostoru kompletně odtajněném při předchozích závodech, přesto se chyby dělaly. Hned na úvod každého úseku totiž na každého čekal pořádný kopec v maximální intenzitě. Obě naše štafety do závodu vstoupily skvěle, poté však bohužel přišly horší farsty a postupný propad pořadím. Áčko (Petr a Anežka) projelo cílem jako patnáctá štafeta, což znamenalo 8. místo v oficiálním pořadí ME i SP. Béčko (Kuba a Terka) finišovalo jako 21. štafeta, do výsledků ME ani SP se tedy nepočítá.
Ve středu se jela klasická trať s hromadným startem. Stavitel tratí to trochu přestřelil, ženy vyhrála Kechkina za 106 minut a muže Baklid za 125 minut. Prostor byl rozšířen na východ, kde byla řidší síť skútrovek, ale i širších stop a silnic. Závod bohužel poznamenala vypluhovaná silnice až na kameny (kterou ještě domorodci v jednom místě posypali), na které si prakticky všichni poškrábali lyže. Z našich nejlépe dopadl opět Petr, když ve sjezdu do arény předjel dva Rusáky a finišoval na 17. místě se ztrátou necelých 12 minut (najel 30 km a vystoupal 1110 m). Solidně zajel i Nagáno, když dojel na 26. místě před 29. Kubou (30. v SP), 
který v závěru odpadal – v závěru spadl asi 9krát. Kládin dojel 36. (37. v SP) a Háša po 168 minutách vybojoval 41. místo (42. v SP). Vojta to po prvním kole zabalil, zřejmě nadmořská výška mu nedělala dobře. V ženách byla opět nejlepší 33. Anežka. Terka, věkem ještě juniorka, na trati strávila o 12 minut déle, 156 minut, a obsadila 39. místo před 6 ženami, které závod nedokončily. Všechny 4 naše U23 si vylepšili pořadí z MS U23 ve sprintu! Nagáno byl 13., Anežka 16. a Terka i Háša byli na 20. místě.
Ve čtvrtek program ukončily štafety, které se jely v prostoru známém z předchozích závodů. Byl to velmi rychlý a neuvěřitelně nepřehledný závod, rozdíly mezi farstami byly až tříminutové, takže průběžné pořadí mělo smysl řešit až dvě kontroly před diváckou na posledním úseku. Naše áčko podalo stabilní výkon, každý tam vyrobil jen jeden cca 15vteřinový zásek, Nagáno pak ještě ztratil 20 vteřin, když mu neorazila dvojka. Ztrátu 3,5 minuty po úsecích Kuby a Nagána
na Švýcary a Estonce tak Petr díky kratší farstě lehce smáznul a do závěrečné nefarstované osmiminutovky vjížděl již na 5. místě s 33vteřinovým náskokem na papírově slabší pronásledovatele, které za sebou udržel až do cíle. Čtvrtí Fini byli 3,5 minuty daleko, vítězné Rusko nám ujelo o 7,5 minuty. Béčko jel Vojta, Háša a Kládin, moc se jim však nedařilo, předjeli je i Bulhaři. Fotky nejen ze štafet najdete v repregalerii.
Nominační kritéria na ME a MS 2022 zveřejněna
Nominační kritéria na MS a ME 2022 udávají, že stěžejní pro složení týmu na ME v Bulharsku, které se koná koncem ledna, budou výkony na víkendových závodech ČP na Rejvíze (či alternativa uspořádaná realizačním týmem v případě jejich zrušení) jen pár dní před odjezdem. Doprava na ME bude řešena mikrobusy (odjezd ve čtvrtek ráno), po pátečním modelu je na programu sprint, smíšené sprintové štafety a krátká trať. Po dni volna následuje klasická trať s hromadným startem a štafety. Vše se jede i jako SP, individuální závody jsou navíc vypsány jako SP do 23 let (1999 a mladší), sprint a klasická trať se jede jako MS do 23 let. Návrat do ČR bude v pátek večer.
Výkony na ME pak určí jádro týmu pro MS ve Finsku, které se jede jako finálové kolo SP. Finální soupiska bude doplněna i s přihlédnutím k výsledkům v únorových závodech. Odlet na akci bude již v sobotu, po pondělním modelu je na programu sprint a stíhací závod. Po dni volna následuje krátká trať a smíšené sprintové štafety. Návrat bude v pondělí.
První sníh v prosluněném Livignu
Ve druhé půlce listopadu jsme se letos vydali trénovat do italského Livigna (1800-2000 m n. m.), kde panovaly dobré sněhové podmínky již od začátku listopadu. Akce se zúčastnila pod vedením Richa většina týmu, většina z ní již měla první lyžování sezony za sebou – v lyžařském tunelu ve slovinské Planici. Pro zkušenější část týmu bylo soustředění zaměřené na objem a techniku, akademici museli vzhledem k blížící se univerziádě jít i do rychlosti.
Testy přinesly mnoho zajímavých výsledků
Předposlední říjnový víkend patřil tradičnímu testování na Kolečku v Břízkách. Letošní ročník byl nevšední, testová baterie prošla po více než 20 letech radikální obměnou, sobotní program byl navíc letos nominační pro Zimní světovou univerziádu 2021. To zajistilo bohatou účast i mimo reprezentační tým (z týmu chyběla jen Šimková a Škoda). V pátek se běželo 1500 m na dráze. Sobota patřila kolečkovým lyžím. Soupaže se přesunuly na dopoledne, odpoledne se jela novinka kLOB-400. V neděli program zakončily výběhy, které se běžely na nové trase. Kros se neběžel. Přes víkend panovalo poměrně chladné počasí, v sobotu odpoledne bohužel i s přeháňkami. Soupaže absolvovali všichni na reprezentační sadě kolečkových lyží stejně jako od roku 2018.
A jak jsme dopadli? Na dráze si zaběhli nejlepší čas od premiéry tohoto testu v loňském červnu téměř všichni, vyhrál Horvát (4:25) před Nagym (4:30) a Vystavělem (4:31), v ženách byla nejlepší Fiala (5:19). V soupažích zajel i přes problémy s hrotem ve druhém úseku rekord trati Bartoš a s přehledem vyhrál, druhý byl těsně Horvát před Hlaváčem a Matušem. Zajímavostí je, že si všichni akademici podstatně polepšili oproti předchozím testům. V ženách vyhrála Fiala. KLOB-400 přinesl zajímavé zvraty, dost rozhodovaly chyby. Vyhrál jasně Nagy, druhý byl Vystavěl a třetí Průša těsně před Horvátem. V ženách vyhrála Hlaváčová, druhá skončila Fiala těsně před Firešovou. Výběhy vyhrál Nagy o více než minutu před Vystavělem. Třetí byl Horvát těsně před Bartošem. V ženách vyhrála Fiala.
Parametry jednotlivých testovacích úseků a okruhů včetně výsledků najdete v sekci dokumenty. Jsou zde uvedeny i časy z let minulých. Fotky a videa jsou zde.
Po 6 letech zpět u 4 koček
Po 3 týdnech individuální přípravy jsme se sešli na 2. letním soustředění. Po šesti letech jsme opět letní tréninkový kemp absolvovali v okolí Vlachovic u Nového Města na Moravě se zázemím U Čtyř koček. Zúčastnili se téměř všichni reprezentanti, absence byla jen jedna. Realizační tým na akci působil 
ve složení Richo, Jana a Ivoš. Počasí bylo poměrně chladné s denními teplotami okolo 15 °C a s občasnými přeháňkami. Devět dní jsme trénovali na kolečkových lyžích a běhali na dráze i po lesních pěšinách, přičemž náplní tréninků byly zejména vysoce intenzivní fáze. V programu soustředění mělo dost prostoru i posilování a proběhly i dva mapové tréninky MTBO. Hlavní program doplňovaly rozcvičky, protahování či regenerace na bazéně. Fotky z akce najdete zde.
Za pořádnými kopci až do Alp
Za prvním společným soustředěním před nadcházející sezonou jsme vyrazili do rakouských Alp. Devět dní jsme trénovali nedaleko Dachsteinu, zázemí nám poskytl Rußbach am Paß Gschütt. Na programu byly kolečkové lyže, běh, imitace, síla a plánování zimní sezony, soustředění bylo zaměřeno hlavně objemově. Pod vedením Richa se zúčastnil téměř celý tým. Počasí bylo proměnlivé, bylo dost teplo a občas i bouřky, naštěstí zdaleka ne v takové míře, jak čekali meteorologové. Fotky akce najdete zde.
V Olomouci měl premiéru test o-400 na kolcích
V pátek 25. června odpoledne jsme se sešli na olomouckém atletickém stadionu, kde jsme zahájili společnou přípravu na nadcházející sezonu. Na programu byl běžecký test na dráze na 1500 m s hromadným startem. Následně jsme se přesunuli na severní kraj Olomouce, kde proběhla premiéra nové disciplíny. Po vzoru o-400 jsme absolvovali obdobný test na kolečkových lyžích, kdy bylo třeba si 4x během asi 400 m dlouhého úseku se dvěma otočkami zapamatovat umístění 4 kontrol v mapě a následně je po asi 100 m zakreslit do mapy. Na závěr testu bylo třeba ještě okruh objet bez mapy. Testy provázelo teplé letní počasí, výsledky jsou k dispozici zde.
MS Estonsko: štafeta šestá, Petra Hančová vždy v patnáctce, čtyři další ve dvacítce
LOB to skončil, LOB to začal. Dlouhých 11 měsíců čekání na akci pod hlavičkou IOF poslední únorový týden ukončili velkolepě Estonci. Historicky první MS v Pobaltí nabídlo dramatické, férové a po všech stránkách náročné závody podle nového programu disciplín. Světová elita Pobaltí ochutnala již před 8 lety při ME v Lotyšsku, Estonsko z mistrovských závodů hostilo jen AMS před 3 lety a JMS a MED před 7 lety. Lze tedy říct, že se jedná o netradiční, přesto značně atraktivní destinaci pro LOB. Členitý terén zaručuje fyzickou náročnost, zarostlý les zase většinou brání fikání a nízký stupeň ochrany přírody a nadšení organizátoři zase zajišťují hustou síť stop. V čem je háček? V počasí. Sněhové nadílky jsou skromné a může přijít řada teplých dní a je po sněhu. Navíc překládat Estonci moc nemají kam, nejbližší hory mají skoro tisíc kilometrů daleko. Letos měli naštěstí sněhu dost, a tak i přes oblevu během celého závodního týdne bylo i o víkendu na čem závodit.
A co covid-19? Pro závodníky to znamenalo test před odjezdem, test po příjezdu a hygienická opatření na místě. Náš desetičlenný tým byl rozdělen na čtyři skupinky, které spolu cestovaly i spaly, abychom minimalizovali riziko uvrhnutí celého týmu do karantény. Všichni naštěstí byli v pohodě, přestože místní poctivé odběry z nitra lebky u některých nakonec odhalily i zbytky viru po několika měsících. Na rozdíl od juniorských a dorosteneckých kategorií se v dospělých sešla maximální možná konkurence, oproti minulým MS dokonce početnější, jelikož se změnil povolený počet startujících z národního týmu ze 4 na 6. Naopak jistý úbytek bylo bohužel možné pozorovat v účasti exotičtějších národů, některé nestartovaly vůbec (Kazachstán, Polsko, Slovensko, Ukrajina, Bělorusko, USA, …).
Cestu do Kääriku dlouhou téměř tisíc mil jsme si rozložili do dvou dnů. Přespali jsme na chatě Baby Jagi u polských Suwalek. Celé pondělí jsme pak strávili na hostelu v Kääriku v karanténě, ze které nás pustili až chvíli před večeří, kterou nám i tak donesli stejně jako snídani i oběd rovnou do postele. Dobře připravené měli pořadatelé nejen závodní tratě, ale i model. Závodníci se tu mohli nechat rozhodit drsnými sjezdy, kterým se však závodní tratě citlivě vyhýbaly. Na večerní zahájení jsme do Otepää nakonec nejeli, neboť celý den pršelo, což se při asi -5 °C postaralo o solidní ledovku. Byli jsme rádi, že jsme ve zdraví přežili vycházku na obhlídku závodního stadionu. Noční obleva a ranní úprava stop však led odstranila a sprint se mohl bez problému uskutečnit.
Sprint byl dost kopcovatý, střídaly se typy terénu i hustota stop. Neustále bylo třeba řešit více či méně důležité volby postupů současně s jejich realizací (muži za cca 17 minut projeli téměř 150 křižovatek). Solidně zajela Petra (+1:51), když obsadila 13. místo jen 40 vteřin za velkou bednou. Johanka dost kazila volby, v cíli uzavřela třetí desítku. V mužích se nejvíce dařilo Kubovi a Petrovi, dojeli na 22. (+2:27) a 24. (+2:38) místě, přičemž za 8. místem byl Petr přesně minutu. Kládin si zapomenul číslo v batohu a bez GPS dojel 31., Nagáno to po slibném úvodu začal kazit a skončil 42. před 44. Vojtou B. a 46. Vojtou M.
Stíhací závod začal motýlkem náročným na realizaci postupů, což našim vůbec nechutnalo, následovala série dlouhých postupů a závěrečná farstovaná část, která se jela částečně ve sprintovém prostoru. Nejlépe opět skončila Petra, tentokrát na 15. místě (+8:50), když na trati strávila přes 70 minut. Johanka nezvládla úvodní desetiminutovku, kdy se propadla na 34. místo. Následující téměř hodinu však zvládla zajet jako 12. nejrychlejší, na čelo závodu ztratila jen dvě minuty, což ji vyneslo až na 18. místo! V mužích jel skvěle Kuba. V první části se dotáhnul na velkou skupinu před ním, ve které vydržel dlouhé nefarstované postupy. V závěru odhalil správné volby a v cíli mu díky 12. nejrychlejšímu času dne patřilo 17. místo (+5:23). Petr se bohužel v motýlku neudržel balíku před ním a ve snaze dohnat skupinu to zpečetil špatnou volbou. Ve zbytku závodu bojoval se stabilně jedoucím Kládinem, kterého nakonec přefinišoval, bylo z toho 28. a 29. místo. Zbylí tři Češi po hrubkách v motýlku absolvovali dlouhé postupy společně. Rozdělily je až chyby ve farstovaném závěru. Nagáno dojel 41., Vojta B. 42. a Vojta M. 44.
Den volna většina z nás strávila návštěvou lyžařského stadionu v nedaleké Otepää.
Krátká trať opět nedala nikomu ani na chvilku nic zadarmo, navíc byla poměrně dlouhá, pod 50 minut to nikdo nedal. Nejlepší z nás byla i tentokrát Petra, postupku zkompletovala výkonem bez větších chyb, 14. místem (+6:02), na první desítku ji chyběla minuta. O dvě minuty pomalejší byla 22. Johanka. V mužích sváděl stejně jako při sprintu vyrovnaný souboj na dálku Petr s Kubou. Petr po první dvacetiminutovce stále atakoval první desítku, pak ale přišly chyby. Záchranné lano mu hodil Linus Rapp, toho se ale neudržel a dojel na 16. místě (+5:36) 5 vteřin před Kubou, který byl nakonec kvůli přejetí zakázané (zazmijované) silnice diskvalifikován stejně jako pár dalších světových jmen. I Kládin se nakonec podíval do dvacítky, dojel na 18. místě (+7:01). Nagáno první čtvrt hodinu kazil, co se dalo, zbytek však objel stejně rychle jako Petr a dojel si pro 25. místo (+7:51). Vojta M. a Vojta B. dojeli na 35. a 36. místě.
Smíšené sprintové štafety na závěr nakonec žádné drama ohledně našeho výsledku nepřinesly. Silná čtyřka i Estonci nám ujeli a ostatní národy, které v týdnu vystrkovaly růžky, jsme nechali za sebou. Petra s Kubou si tak dojeli pro krásné 6. místo! Od letoška mohl každý tým nasadit štafety dvě, přičemž ta horší se nepočítá. Naše béčko jela Johanka s Petrem. Za áčkem však mírně zaostávali, navíc Johanka ve svém posledním kole upadla, propíchla si nohu, narazila koleno a zlomila hůl. Závod však přesto dokončila.
Navýšení kvót spolu s poctivou přípravou ze strany Švýcarů i Pobaltí nám přineslo na MS nezvykle kvalitní konkurenci zejména za hranou elitní dvacítky, kde se chyby do pořadí promítaly víc než kdy dřív. Nikdo z šesti našich zkušených závodníků si bohužel nedokázal vylepšit své umístění na MS z minulosti. Ze štafet máme velkou bednu a vezeme 7 individuálních umístění ve druhé desítce: 13., 14. a 15. Petra, 16. Petr, 17. Kuba, 18. Kládin a 18. Johanka, 7 ve třetí desítce, 3 ve čtvrté a bohužel 6 v páté a 1 disk.
Hodnocení trenéra: Pořadatelé připravili velice pěkné závody, které mnohé závodníky překvapily svou mapovou náročností. Vzhledem k podmínkám se téměř nejezdilo zkratkami, takže i závodníci z první poloviny startovního pole měli velkou šanci uspět (viz Švýcar Müller na middlu). Dle mého názoru jsme se nepotkali s úplně vrcholnou formou, takže jsme ztráceli cenné sekundy na každém kilometru tratě. Pomalý sníh ještě zvyšoval rozdíly v rychlosti jízdy našich závodníků a těch nejlepších. Bez umístění v první desítce nemůžu být s dosaženými výsledky spokojený. Nastává čas hodnocení, plánování a změn v přípravě pro další sezónu, v níž se doufám uskuteční více vrcholných akcí než v té uplynulé.
Odkazy: TV přenosy, GPS záznamy, výsledky a mezičasy, fotky na webu akce a naše fotoalbum s nimi zde.
Začíná Mistrovství světa v LOB
MS v estosnkém Kääriku nedaleko Otepää je již za dveřmi. Závodit se bude v prostoru, kde před 15 lety běžela Dana Brožková kvalifikaci klasiky na ME v OB – druhý den pak ve finále obsadila krásné 6. místo. Budou našim sedět tyto terény i v zimě?
Členy realizačního týmu jsou Richard Klech (distančně), Přemek Škoda a Radek Peňáz (servis).
Za Česko byli na MS nominováni:
Jakub Škoda, Petr Horvát, Radek Laciga, Josef Nagy, Vojtěch Bartoš a Vojtěch Matuš, Petra Hančová a Johanka Šimková.
Pořadatelé připravili téměř 100 km lobáckých stop (72 km čárek a 26 km tenkých plných). K tomu ještě prostorem prochází 18 km standardních tratí, 5 km Tartu maraton magistrály a 10 km pluhovaných silnic. Odjíždíme v sobotu dopoledne auty, prvním závodem je středeční sprint. Bude následovat stíhačka (čtvrtek), krátká (sobota) a smíšené sprintové štafety (neděle). Držte nám palce! Více info na webu závodů či v bulletinu 3, budou i on-line televizní přenosy!