Category Archives

Nominační kritéria na MS a ME 2022 udávají, že stěžejní pro složení týmu na ME v Bulharsku, které se koná koncem ledna, budou výkony na víkendových závodech ČP na Rejvíze (či alternativa uspořádaná realizačním týmem v případě jejich zrušení) jen pár dní před odjezdem. Doprava na ME bude řešena mikrobusy (odjezd ve čtvrtek ráno), po pátečním modelu je na programu sprint, smíšené sprintové štafety a krátká trať. Po dni volna následuje klasická trať s hromadným startem a štafety. Vše se jede i jako SP, individuální závody jsou navíc vypsány jako SP do 23 let (1999 a mladší), sprint a klasická trať se jede jako MS do 23 let. Návrat do ČR bude v pátek večer.

Výkony na ME pak určí jádro týmu pro MS ve Finsku, které se jede jako finálové kolo SP. Finální soupiska bude doplněna i s přihlédnutím k výsledkům v únorových závodech. Odlet na akci bude již v sobotu, po pondělním modelu je na programu sprint a stíhací závod. Po dni volna následuje krátká trať a smíšené sprintové štafety. Návrat bude v pondělí.

S blížící se Univerziádou (bohužel nakonec zrušenou) se akademická část týmu vypravila na závody za polární kruh, do finského Ylläs. O víkendu 4.–5. prosince se tam konaly závody světového rankingu (WRE), které bylo v plánu využít jako finální mapovou přípravu před na poslední chvíli zrušenou Světovou Univerziádu. Čtyřčlenná výprava (Jan Hašek, Josef Nagy, Vojtěch Matuš, Vojtěch Bartoš) tak položila alespoň velmi kvalitní základ mapové přípravy pro tuto zimu.

Vyrazili jsme ve čtvrtek 2. prosince z pražského letiště letecky směr Luleå (Švédsko). S přestupem ve Stockholmu a zpožděním letadla jsme dorazili kolem 23:00 do Luleå. Po přespání v nedalekém kempu jsme vyrazili půjčeným autem na sever. Cesta po zledovatělých silnicích a v naprosté severské tmě neubíhala nejrychleji, ale ve večerních hodinách jsme bezpečně dorazili do místa ubytování. Ubytování bylo zamluveno v rozlehlé chatové osadě asi 10 km od centra závodu. Srub byl pohodlný a teplý, vybaven kuchyní, obývací místností s krbem, a jak je ve Finsku zvykem, také saunou. Osvícené, 30 km upravované stopy procházely přímo vedle srubu. Ideální podmínka.

Na závody se sešla velice slušná konkurence. Mimo nás dorazily do mrazivého Laponska také výpravy Švédska, Estonska, Švýcarska, Litvy a Lotyšska. Na startu samozřejmě nechyběli domácí Finové. Teploty se celý víkend pohybovaly na hranici –20 °C (v noci a nad ránem přesahovaly i –25 °C). Dle pravidel se závody nesmí uskutečnit, pokud teplota poklesne pod tuto hranici. Pořadatelé proto každé ráno na webu informovali o současné teplotě v místě závodu a zároveň s tím o tom, jestli se závod uskuteční, nebo ne. Naštěstí vše vyšlo a oba závody se bez větších problémů uskutečnily v příjemných -16 °C. Oba dny se závodilo na krátké trati, s obdobnými parametry kolem 12 km nejkratší trasou. V závodním prostoru bylo připraveno 40 km stop, z nichž pouze 6 km bylo upraveno rolbou. Zbylých 34 km byly stopy úzké (na šířku skútru). Opět se ukázalo, že naše středoevropské LOBy mají do těch skandinávských opravdu daleko.

V sobotním závodě zvítězil Švéd Linus Rapp, který závod proletěl v čase 42:23. Za ním se seřadili dva domácí závodníci Tuomas Kotro (+0:40) a Eevert Toivonen (+0:59). Z našich se nejlépe dařilo Naganovi, který obsadil konečné 28. místo, když na vítěze ztratil necelých 10 minut. Vojta M. dojel 33. (+10:32), Háša 38. (+11:54) a Vojta B., který se v lese spíše rozkoukával, než závodil, dojel na 47. místě (+20:23). V ženách zvítězila úřadující Mistryně světa Daisy Kudre z Estonska (39:05), 2. Sonja Morsky – Finsko (+0:55), 3. Evelina Wickbom – Švédsko (+1:20). Kompletní výsledky zde.

V nedělním mrazivém závodě se z vítězství radoval domácí Tuomas Kotro (41:25), který těsně porazil týmového kolegu Misa Tuomalu (+0:12). Radost z hattricku Finům zkazil Švýcar Gion Schnyder (+0:36). Z naší výpravy dojel nejlépe Vojta B., který si téměř bezchybným výkonem polepšil na 18. místo (+5:05). Hned za sebou na 34. a 35. místě se seřadili Vojta M. (+10:35) a Nagano (+11:03). Háša obsadil 38. místo (+13:00). V ženách opět zvítězila Estonka Daisy Kudre (33:29), 2. Magdalena Olsson – Švédsko (+1:12), 3. Salla Koskela – Finsko (+1:19). Kompletní výsledky zde.

Po nedělním závodě následoval opět přesun do švédské Luleå, odkud druhý den odlétalo letadlo směr Praha. S přestupy ve Stockholmu a Kodani se naše výprava do Prahy dostala kolem 22 hodiny. Zima velká, cesta složitá … ale stálo to za to!

LOB to skončil, LOB to začal. Dlouhých 11 měsíců čekání na akci pod hlavičkou IOF poslední únorový týden ukončili velkolepě Estonci. Historicky první MS v Pobaltí nabídlo dramatické, férové a po všech stránkách náročné závody podle nového programu disciplín. Světová elita Pobaltí ochutnala již před 8 lety při ME v Lotyšsku, Estonsko z mistrovských závodů hostilo jen AMS před 3 lety a JMS a MED před 7 lety. Lze tedy říct, že se jedná o netradiční, přesto značně atraktivní destinaci pro LOB. Členitý terén zaručuje fyzickou náročnost, zarostlý les zase většinou brání fikání a nízký stupeň ochrany přírody a nadšení organizátoři zase zajišťují hustou síť stop. V čem je háček? V počasí. Sněhové nadílky jsou skromné a může přijít řada teplých dní a je po sněhu. Navíc překládat Estonci moc nemají kam, nejbližší hory mají skoro tisíc kilometrů daleko. Letos měli naštěstí sněhu dost, a tak i přes oblevu během celého závodního týdne bylo i o víkendu na čem závodit.

A co covid-19? Pro závodníky to znamenalo test před odjezdem, test po příjezdu a hygienická opatření na místě.  Náš desetičlenný tým byl rozdělen na čtyři skupinky, které spolu cestovaly i spaly, abychom minimalizovali riziko uvrhnutí celého týmu do karantény. Všichni naštěstí byli v pohodě, přestože místní poctivé odběry z nitra lebky u některých nakonec odhalily i zbytky viru po několika měsících. Na rozdíl od juniorských a dorosteneckých kategorií se v dospělých sešla maximální možná konkurence, oproti minulým MS dokonce početnější, jelikož se změnil povolený počet startujících z národního týmu ze 4 na 6. Naopak jistý úbytek bylo bohužel možné pozorovat v účasti exotičtějších národů, některé nestartovaly vůbec (Kazachstán, Polsko, Slovensko, Ukrajina, Bělorusko, USA, …).

Cestu do Kääriku dlouhou téměř tisíc mil jsme si rozložili do dvou dnů. Přespali jsme na chatě Baby Jagi u polských Suwalek. Celé pondělí jsme pak strávili na hostelu v Kääriku v karanténě, ze které nás pustili až chvíli před večeří, kterou nám i tak donesli stejně jako snídani i oběd rovnou do postele. Dobře připravené měli pořadatelé nejen závodní tratě, ale i model. Závodníci se tu mohli nechat rozhodit drsnými sjezdy, kterým se však závodní tratě citlivě vyhýbaly. Na večerní zahájení jsme do Otepää nakonec nejeli, neboť celý den pršelo, což se při asi -5 °C postaralo o solidní ledovku. Byli jsme rádi, že jsme ve zdraví přežili vycházku na obhlídku závodního stadionu. Noční obleva a ranní úprava stop však led odstranila a sprint se mohl bez problému uskutečnit.

Sprint byl dost kopcovatý, střídaly se typy terénu i hustota stop. Neustále bylo třeba řešit více či méně důležité volby postupů současně s jejich realizací (muži za cca 17 minut projeli téměř 150 křižovatek). Solidně zajela Petra (+1:51), když obsadila 13. místo jen 40 vteřin za velkou bednou. Johanka dost kazila volby, v cíli uzavřela třetí desítku. V mužích se nejvíce dařilo Kubovi a Petrovi, dojeli na 22. (+2:27) a 24. (+2:38) místě, přičemž za 8. místem byl Petr přesně minutu. Kládin si zapomenul číslo v batohu a bez GPS dojel 31., Nagáno to po slibném úvodu začal kazit a skončil 42. před 44. Vojtou B. a 46. Vojtou M.

Stíhací závod začal motýlkem náročným na realizaci postupů, což našim vůbec nechutnalo, následovala série dlouhých postupů a závěrečná farstovaná část, která se jela částečně ve sprintovém prostoru. Nejlépe opět skončila Petra, tentokrát na 15. místě (+8:50), když na trati strávila přes 70 minut. Johanka nezvládla úvodní desetiminutovku, kdy se propadla na 34. místo. Následující téměř hodinu však zvládla zajet jako 12. nejrychlejší, na čelo závodu ztratila jen dvě minuty, což ji vyneslo až na 18. místo! V mužích jel skvěle Kuba. V první části se dotáhnul na velkou skupinu před ním, ve které vydržel dlouhé nefarstované postupy. V závěru odhalil správné volby a v cíli mu díky 12. nejrychlejšímu času dne patřilo 17. místo (+5:23). Petr se bohužel v motýlku neudržel balíku před ním a ve snaze dohnat skupinu to zpečetil špatnou volbou. Ve zbytku závodu bojoval se stabilně jedoucím Kládinem, kterého nakonec přefinišoval, bylo z toho 28. a 29. místo. Zbylí tři Češi po hrubkách v motýlku absolvovali dlouhé postupy společně. Rozdělily je až chyby ve farstovaném závěru. Nagáno dojel 41., Vojta B. 42. a Vojta M. 44.

Den volna většina z nás strávila návštěvou lyžařského stadionu v nedaleké Otepää.

Krátká trať opět nedala nikomu ani na chvilku nic zadarmo, navíc byla poměrně dlouhá, pod 50 minut to nikdo nedal. Nejlepší z nás byla i tentokrát Petra, postupku zkompletovala výkonem bez větších chyb, 14. místem (+6:02), na první desítku ji chyběla minuta. O dvě minuty pomalejší byla 22. Johanka. V mužích sváděl stejně jako při sprintu vyrovnaný souboj na dálku Petr s Kubou. Petr po první dvacetiminutovce stále atakoval první desítku, pak ale přišly chyby. Záchranné lano mu hodil Linus Rapp, toho se ale neudržel a dojel na 16. místě (+5:36) 5 vteřin před Kubou, který byl nakonec kvůli přejetí zakázané (zazmijované) silnice diskvalifikován stejně jako pár dalších světových jmen. I Kládin se nakonec podíval do dvacítky, dojel na 18. místě (+7:01). Nagáno první čtvrt hodinu kazil, co se dalo, zbytek však objel stejně rychle jako Petr a dojel si pro 25. místo (+7:51). Vojta M. a Vojta B. dojeli na 35. a 36. místě.

Smíšené sprintové štafety na závěr nakonec žádné drama ohledně našeho výsledku nepřinesly. Silná čtyřka i Estonci nám ujeli a ostatní národy, které v týdnu vystrkovaly růžky, jsme nechali za sebou. Petra s Kubou si tak dojeli pro krásné 6. místo! Od letoška mohl každý tým nasadit štafety dvě, přičemž ta horší se nepočítá. Naše béčko jela Johanka s Petrem. Za áčkem však mírně zaostávali, navíc Johanka ve svém posledním kole upadla, propíchla si nohu, narazila koleno a zlomila hůl. Závod však přesto dokončila.

Navýšení kvót spolu s poctivou přípravou ze strany Švýcarů i Pobaltí nám přineslo na MS nezvykle kvalitní konkurenci zejména za hranou elitní dvacítky, kde se chyby do pořadí promítaly víc než kdy dřív. Nikdo z šesti našich zkušených závodníků si bohužel nedokázal vylepšit své umístění na MS z minulosti. Ze štafet máme velkou bednu a vezeme 7 individuálních umístění ve druhé desítce: 13., 14. a 15. Petra, 16. Petr, 17. Kuba, 18. Kládin a 18. Johanka, 7 ve třetí desítce, 3 ve čtvrté a bohužel 6 v páté a 1 disk.

Hodnocení trenéra: Pořadatelé připravili velice pěkné závody, které mnohé závodníky překvapily svou mapovou náročností. Vzhledem k podmínkám se téměř nejezdilo zkratkami, takže i závodníci z první poloviny startovního pole měli velkou šanci uspět (viz Švýcar Müller na middlu). Dle mého názoru jsme se nepotkali s úplně vrcholnou formou, takže jsme ztráceli cenné sekundy na každém kilometru tratě. Pomalý sníh ještě zvyšoval rozdíly v rychlosti jízdy našich závodníků a těch nejlepších. Bez umístění v první desítce nemůžu být s dosaženými výsledky spokojený. Nastává čas hodnocení, plánování a změn v přípravě pro další sezónu, v níž se doufám uskuteční více vrcholných akcí než v té uplynulé.

Odkazy: TV přenosy, GPS záznamy, výsledky a mezičasy, fotky na webu akce a naše fotoalbum s nimi zde.

MS v estosnkém Kääriku nedaleko Otepää je již za dveřmi. Závodit se bude v prostoru, kde před 15 lety běžela Dana Brožková kvalifikaci klasiky na ME v OB – druhý den pak ve finále obsadila krásné 6. místo. Budou našim sedět tyto terény i v zimě?

Členy realizačního týmu jsou Richard Klech (distančně), Přemek Škoda a Radek Peňáz (servis).

Za Česko byli na MS nominováni:
Jakub Škoda, Petr Horvát, Radek Laciga, Josef Nagy, Vojtěch Bartoš a Vojtěch Matuš, Petra Hančová a Johanka Šimková.

Pořadatelé připravili téměř 100 km lobáckých stop (72 km čárek a 26 km tenkých plných). K tomu ještě prostorem prochází 18 km standardních tratí, 5 km Tartu maraton magistrály a 10 km pluhovaných silnic. Odjíždíme v sobotu dopoledne auty, prvním závodem je středeční sprint. Bude následovat stíhačka (čtvrtek), krátká (sobota) a smíšené sprintové štafety (neděle). Držte nám palce! Více info na webu závodů či v bulletinu 3, budou i on-line televizní přenosy!

• Kdo se bude chtít nominovat, měl by se zúčastnit sezóny 2021 (bohužel to může být jen jeden závodní víkend, z toho důvodu to nebude povinné (nemoc, karanténa, zranění…)).
• Podle zvyklostí z minulých let bude potřeba nahlásit nominaci na ČAUS s nějakým předstihem (asi začátek listopadu).
• Momentálně nevíme počet možných účastníků pro LOB, dá se předpokládat 2D+3H až 3D+5H (musí schválit ČAUS).
• Nominovat se mohou také v září nastupující 1. ročníky (tj. 2001, 2002), věkový limit je 25 let (tj. 1996 a mladší).
• Vzhledem k termínu SZU nebude možné nominační kritéria postavit tak, jak jsme zvyklí (ze závodů ČP).
• Budeme sledovat závody LOB v ČR v sezóně 2021 (leden – březen) a samozřejmě i mezinárodní závody – JMS, MS 2021.
• Pravděpodobně bude vypsán nominační závod(y) září/říjen – kolečkové lyže.
• Pokud budou v ČR dobré sněhové podmínky na přelomu 11/12, je možné uskutečnit nominační závod, ale to je s velkým otazníkem.

Pozn.: Účastník ZSUH v LOB si může v rámci projektu UNIS (veden pod Vysokoškolským sportovním centrem) šáhnout na své vysoké škole na sportovní stipendium na úrovni C (pokud se nezmění podmínky) – podmínky pro LOB na rok 2021:
– Účast na MS dospělých – úroveň B – 10 tis./měs.
– Účast na JMS nebo SZU – úroveň C – 8 tis./měs.
– Věk do 26 let (včetně) a musí se vejít do kvóty dané univerzity (počty dané cca podle počtu studentů a sportovců …)

Ondřej Vodrážka

P.S.: Příští rok se na konci února ještě pojede Akademické MS v Krušných horách (pro narozené 1997 a později).

Světový ranking je vlastně soutěží o startovní pozice. Důležité je být do desítky (červená skupina) či do dvacítky (oranžová skupina), resp. nedaleko za pro případ, že se někdo před Vámi závodu nezúčastní. Při závodech WRE, kde je startovka opačné pořadí rankingu, pak mohou zúročit své body všichni … počítá se pět závodů za sezonu aktuální a uplynulou, takže po každé zimě se pořadí rázem promíchá. A jak si v této pseudosoutěži vedeme my (před sezonou->na konci sezony->přes léto)?

20->21->19. Jakub Škoda
15->23->25. Petr Horvát
22->31->28. Radek Laciga
166->44->36. Michal Argaláš
30->45->37. Vojtěch Matuš
47->53->41. Vojtěch Bartoš

13->14->12. Lenka Mechlová
15->16->14. Petra Hančová
22->25->20. Kateřina Neumannová
25->32->28. Johanka Šimková
92->52->36. Anežka Hlaváčová
—>67->45. Kateřina Černá

Letošní sezona SP byla velmi krátká, mezi prvním a posledním závodem byly pouhé tři týdny. Jelo se šest individuálních závodů, do celkových výsledků se počítalo nejlepších pět. Do týmových výsledků se počítalo všech pět závodů štafet (dvoje štafety a jedny mixy). Česko se díky neúčasti Norů v posledních štafetách vyhouplo na 4. místo. V historii SP byla v TOP20 vždy maximálně jedna česká žena, letos zde máme hned tři!

Naše nejlepší tři ženy škrtaly krátkou trať s hromadným startem (Petra ruskou, Lenka s KatkouN švédskou) a Johanka ruský sprint. V mužích jsme těsně do elitní dvacítky nepronikli. Kuba s Petrem škrtali jako Petra ruský hromaďák, Kládin pak švédskou klasiku. Kolik bodů se nám tedy podařilo nasbírat?

12. Lenka Mechlová (121 b.)
15. Petra Hančová (108 b.)
18. Kateřina Neumannová (96 b.)
26. Johanka Šimková (62 b.)
35. Anežka Hlaváčová (21 b.)
37. Kateřina Černá (15 b.)

21. Jakub Škoda (87 b.)
25. Petr Horvát (66 b.)
28. Radek Laciga (55 b.)
36. Michal Argaláš (23 b.)
39. Vojtěch Matuš (19 b.)
47. Vojtěch Bartoš (8 b.)

Ačkoliv to tak při odletu na finále SP a ME do ruského Chanty-Mansijsku nevypadalo, byl to nakonec zázrak, že se závody odjely v celém rozsahu. Koronavirová pandemie COVID-19 se totiž během závodního týdne začala v Evropě rozmáhat a jednotlivé státy začaly omezovat shromažďování a volný pohyb osob. V Rusku a zejména na Sibiři virus zatím neřádil – zákaz akcí nad 50 osob Rusko vyhlásilo, až když jsme seděli v letadle domů, které nás odvezlo do Prahy podle plánu. Kvůli viru nedorazila italská výprava, jelikož právě Itálie byla v Evropě postižena jako první. O volném dni měl na koronavirus podezření jeden Nor – i přesto, že poté byli všichni Norové testováni negativně, úřady jim již start v dalších závodech nepovolily. Více již naštěstí pandemie do výsledků nezasáhla, následným preventivním měřením teploty a zběžným vyšetřením přímo v hotelových pokojích již prošli všichni.

Po sobotním ranním (místního času před šestou, našeho před druhou) příletu do statisícového Chanty-Mansijsku (ležícího u soutoku Obu a Irtyše) jsme celý den odpočívali. Odpoledne jsme se sice chtěli vypravit na lyže, po hodině a čtvrt čekání jsme to však vzdali a vypravili se ven po svých. Na ruské poměry se jedná o bohaté město, a tak nás zde mnoho překvapení nepotkalo. Ačkoliv jsme byli poměrně dost na severu (na 61. rovnoběžce podobně jako ve finské Imatře), mrazy nás zde nezastihly – ve druhé polovině týdne se teplota dokonce držela celou dobu nad bodem mrazu. V neděli jsme se vypravili na stadion, což je poměrně rozsáhlá stavba a o zázemí zde není nouze – k dispozici byl po celou dobu i nadstandardně velký prostor pro rozjíždění. Zejména klukům však pro nedělní ježdění nestačil, a tak se pěšky vydali na asi 10 minut vzdálené tratě v sousedním lese. Pondělní model se odehrával přímo na stadionu, což se za poslední čtyři ruské akce stalo potřetí (AMS 2016 i ZSU 2019), tentokrát to však na náročnost závodu mělo minimální vliv. Na modelu jsme si jen ověřili, že fikání přestavuje velké riziko, neboť sněhu je v lese mnoho – občas se z ničeho nic při fikání člověk propadl po kolena do sněhu. Přestože byl prostor značně členitý, nebyl to významný problém – vzhledem k dobrým sněhovým podmínkám se dalo ve sjezdech plužit, případně jet po zadku. Jízda do kopce byla někdy kvůli měkkému podkladu problematická (přestože pořadatelé stopy upravovali od prosince), a tak se často zouvaly lyže.

Úterní sprint se odjel v rovinatější části s hustou sítí skútrovek i rolbovek. Zásadní byla zejména plynulost mapování, důležitá byla i rychlost a správné volby. Naše ženy podaly vyrovnané výkony. Stejně jako ve Švédsku zajela nejlépe 17. KatkaN (+1:40) těsně následována 18. Petrou (+1:43) a 20. Lenkou (+1:55). Johanka dojela na 27. místě. Naše mladé naděje to zazdily cestou na dvojku, když odbočily o křižovatku později a neidentifikovaly tenkou plnou, která byla na této akci jen širší skútrovkou. 31. Anežka zde přišla o minutu, 33. KatkaČ dokonce o tři, jelikož vyjela z mapy. 21. Kubovi (+1:46) se v mužích závod příliš nevydařil, třikrát ztratil asi čtvrt minuty kvůli špatné volbě na pětku, osmičku a chybou a pádem u jedenáctky, a tak ho o 5 vteřin porazil 20. Petr. Naopak o 5 vteřin pomalejší než Kuba byl až 26. Kládin. Solidně jel i 30. Argi (+2:36). VojtaB dojel 34. a VojtaM na 38. místě (ve výsledcích ME). Večer nás v divadle čekalo oficiální zahájení s krátkým kulturním programem.

Středeční krátká trať s hromadným startem nás zavedla do oněch obávaných údolích. Jelo se na tři kola (ženy měly to třetí výrazně kratší) a o chyby nebyla nouze. Nejlépe se v ženách s tratí vypořádala 13. Lenka (+4:05), na osmé místo ji v cíli chybělo 50 vteřin. Do dvacítky se vešla i 18. KatkaN (+6:35) a 20. Petra (+7:57), která po výborném startu zkazila volbu – zamířila s ostatními do tečky. Těsně to nevyšlo 22. Johance (+8:11), která z našich závodnic zvládla úvod nejlépe. Anežka s KatkouČ dojely na 28. a 29. místě. V mužích se start zcela nevydařil Petrovi ani Kubovi, když se pak zasekli v čárce za Vojty. Petr se pak navíc ztratil, VojtaB ztratil jeden čip na dvojce, druhý cestou na čtyřku a pak jej hledal, Kuba zase znejistěl a vracel se zpět pro kontrolu, u které si nebyl jist, jestli seděl kód. Výborně měl závod rozjetý 21. Kládin (+8:40), bohužel v posledním kole na minutu chyboval, zvolil horší volbu a následně prohrál finiš o TOP20. Horvát dojel 28. (+11:53), Škoda 29. (+12:21), Argaláš 32. (14:24), 37. finišoval Matuš (+20:41) a 38. Bartoš (+21:17).

Čtvrtek patřil smíšeným sprintovým štafetám. Jelikož byl prostor částečně známý z předchozích závodů a každá druhá (uzlová) kontrola byla na plné, bylo to hlavně o lyžování. Áčko (Lenka s Kubou) dojelo na šestém místě (v neredukovaném pořadí 12. místě), po čtyřech letech jsme se díky nim i přes Kubovu prošlápnutou lyži vrátili na velkou bednu. Na medaili chybělo 98 vteřin. Béčko (KatkaN s Kládinem) dojelo na neredukovaném 15. místě a o místo a více než minutu horší bylo naše céčko (Petra s Petrem). Dle mezičasů je nutno podotknout, že trenér trefil soupisky na výbornou.

Den volna jsme strávili exkurzí a vycházkou či výklusem. Exkurze trvala asi hodinu a půl, obsahovala krátkou návštěvu venkovní expozice bronzových mamutů a dalších zvířat té doby. Poté nám řidič autobusu udělal vyhlídkovou jízdu po městě a bylo hotovo – viděli jsme říční přístav, chrám Kristova vzkříšení a centrum města.

Sobotní klasická trať byla podle očekávání náročná, muži měnili mapu na stadionu dvakrát, ženy jednou. Rozhodovala vytrvalost a bojovnost, ztratit se dalo na volbách, postupy přes údolí se zpravidla nevyplácely. Často se sundávaly lyže, které bylo možno při průjezdu stadionem jednou vyměnit. V ženách se nám stala osudnou osmá kontrola, Johanka zde chybovala na téměř čtyři minuty, KatkaN dokonce na pět a o další téměř tři minuty přišla KatkaN volbou na desítku. Bohužel dvě minuty stála Petru volba na 19. kontrolu, a tak byla z našich nejlepší Lenka, která si dojela pro 5. místo (+3:59)! Do elitní desítky se vešla i Petra, když se ztrátou 9:11 obsadila 9. místo. Johanka s KatkouN obsadily 18. a 19. místo se ztrátou přes 20 minut. Anežka dojela 23. a KatkaČ na 26. místě. V mužích jel výborně Kuba, celý závod se pohyboval v elitní desítce a v cíli mu patřilo 10. místo (+6:40). Petr po dvou minutových zkratech obsadil 19. místo (+15:37), o 2:40 pomalejší 21. Kládin se opět nevešel do elitní dvacítky. O další dvě minuty více ztratil 22. Argi. Téměř půlhodinovou ztrátu měl 25. VojtaM, 28. VojtaB ztratil o 12 minut více.

V neděli sezonu zakončily štafety. Stavitel si opět neodpustil výrazně nevyrovnané farstování. V ženách rozjížděla Petra, hned první farstu měla nevýhodnou, navíc zde měla problémy s ražením, a tak se nám čelo závodu nenávratně vzdálilo. Lence se druhý úsek vydařil, dotáhla se na dohled ruskému béčku, předávala neredukovaně pátá se švédským béčkem a poodjela Estonkám. Na posledním úseku KatkaN bojovala se Švédkami, kterým nakonec podlehla. Estonky se jí však podařilo nechat za sebou, a tak jsme se mohli radovat ze šestého místa v neredukovaném, a ze 4. místa v redukovaném pořadí (+8:27). Béčko skvěle rozjela Anežka, když se dlouho držela s Petrou. Druhá jela KatkaČ, Johanka finišovala pro 8. místo v neredukovaném pořadí. V mužích jelo áčko v sestavě Kládin-Kuba-Petr, bez drobných chybiček se to neobešlo, a tak jsme na nejlepší opět nestačili. Naopak starosti nám dělali Švýcaři, které se podařilo definitivně vyřešit až v závěrečném pytlíku. Po sedmi letech tak bereme 4. místo, v neredukovaném pořadí to je 5. místo. Béčko jelo ve složení VojtaM-Argi-VojtaB a obsadilo v neredukovaném pořadí solidní 7. místo.

Tentokrát se dařilo spíše našim ženám, které zaznamenaly celkem 10 umístění v elitní dvacítce, což je na ME rekordní. Své evropské maximum si vylepšily všechny (5. Lenka, 9. Petra, 17. Katka i 18. Johanka, pro kterou to byla vůbec první evropská TOP20). Vylepšit si své maximum dokázal i Argi (22.) a VojtaM (25.). Kuba se podíval do desítky (10.) a Petr dvakrát do dvacítky (19. a 20.), což Kládinovi dvakrát o místo uteklo. Výsledky všech tří štafet vyrovnaly naše evropská historická maxima. A jak to vidí šéftrenér reprezentace Richard Klech? „Vrchol mezinárodní lobácké sezóny se vydařil, my jsme skončili opět těsně pod bednou. S narůstajícím počtem závodů v programu ME jsme se zlepšovali. Úvodní sprint s překvapivě velkými odstupy ve výsledkové listině mezi závodníky naznačil, že to tady nebude zadarmo. Middle s hromadným startem pověřil mapovou techniku závodníků víc, než jim bylo libo. Naopak sprintové štafety se svou jednoduchostí přiblížily hladkému závodu. Po dni volna jsme  nejlépe zabodovali na náročné klasice (5. Lenka, 9. Petra a 10. Kuba), což jsou výsledky, které odpovídají mému očekávání. Ve štafetách jsme se bohužel nevyvarovali chyb, a proto nám útok na stupně vítězů nevyšel. Nastává čas hodnocení, analýz a plánování na další sezónu. Věřím, že si každý odnesl z této konfrontace s našlapanou konkurencí důležité poučení a zapracuje na svých slabinách, protože vyhrávat závody ČP evidentně neznamená, že jsme připraveni na mezinárodní scénu.“

Odkazy: TV přenosy, GPS záznamy, mezičasy, fotky na webu akce, další jsou zde a naše fotoalbum s nimi zde.

1 zlomená (prošlápnutá) lyže Jakuba Škody jako jediná materiální ztráta při závodech
2 zbrusu nové snadno identifikovatelné vaky na materiálové kontroly naší repre
3 dvojice jsme postavili do závodu sprintových štafet
4. místa obou štafet (Hančová, Mechlová, Neumannová a Laciga, Škoda, Horvát)
5. místo Lenky Mechlové na longu
6. místo dvojice Mechlová – Škoda ve sprintových štafetách
7 typů struktur pro finální úpravu lyží bylo testováno
8 hodin denně trávil servisman Radek Peňáz přípravou lyží
9. místo Petry Hančové na longu
10. místo Jakuba Škody na longu
11 hodin uplynulo mezi odbavením v Praze a vyzvednutím zavazadel v Chanty-Mansijsku
12. patro v hotelu Olympyjskaja obsadila česká reprezentace
13. místo Lenky Mechlové na krátké trati
14 členů měla česká výprava
15 států se zúčastnilo, dva z nich byly asijské, jeden africký
16 dní před odletem vyzvedával Kládin víza
17. místo Katky Neumannové ve sprintu
18. místo Johanky Šimkové na longu
19. místo Petra Horváta na longu
20 a 21 čísla servisních buněk našeho týmu v Centru zimních sportů A. Filipenka v Chanty-Mansijsku
54 párů lyží jsme měli k dispozici

Nominace na druhé (finálové) kolo SP a ME byla uzavřena na základě dosavadních výsledků, zejména na SP. Na proslulých biatlonových tratích v ruském Chanty-Mansijsku a přilehlém členitém okolí se bude závodit od 10. do 15. března. Pojede se sprint, krátká trať s hromadným stratem a sprintové štafety, po dni volna pak klasická trať a štafety. Pořadatelé již více než před měsícem na svém webu i FB uvedli, že mají dostatek sněhu a 58 km připravených skútrovek! Na akci je přihlášeno 64 mužů a 45 žen ze 17 zemí. Českou republiku budou na této akci reprezentovat:

ženy: Hančová Petra (LPU), Mechlová Lenka (SHK), Neumanová Kateřina (PVP), Šimková Johanka (SHK), Hlaváčová Anežka (TBM), Černá Kateřina (VPM);
muži: Škoda Jakub (VLI), Horvát Petr (SSU), Laciga Radek (SZP), Matuš Vojtěch (VRB), Argaláš Michal (TRI), Bartoš Vojtěch (MLA);
realizační tým: Klech Richard (trenér), Peňáz Radek (servis).